Dřevo napadené houbou – naděje pro výrobce houslí?

Co vytváří zvláštní zvuk houslí od mistra Antonia Giacoma Stradivariho? Mohou stejně znít housle z nového, ale houbou napadeného dřeva? Švýcarští vědci tvrdí, že ano, a už to dokázali prostřednictvím pokusu naslepo s odborným publikem. Nyní jdou ještě o krok dál. S pomocí měření frekvence kmitů a psychoakustiky chtějí přinést vědecký důkaz, že “violine ai funghi” jsou stradivárkám zvukově rovnocenné, napsala agentura DPA.

Stradivari je považován za zlatý standard. Italský mistr vyráběl v osmnáctém století v Cremoně nástroje, které se dnes prodávají za miliony, stejně jako ty z dílny jeho současníka Guarneriho del Gesù. Podle odhadů se dochovalo zhruba osm set nástrojů obou mistrů. Velké houslistky a virtuózové pějí slávu na magický a sladký zvuk, na dokonalou rovnováhu. Německá houslistka Anne-Sophie Mutter kdysi řekla, že potřebuje nespoutanou sílu stradivárek pro určité eruptivní momenty u Beethovena.

K tajemství zvuku se váže mnoho teorií. Jedni říkají, že spočívá v kácení dřeva za úplňku, jak měl Stradivari ve zvyku, jiní se domnívají, že je ve zvláštním laku. Chemik Joseph Nagyvary prokázal chemické látky na štěpech, které se ukázaly při restaurování jedněch stradivárek. Houslař tak chtěl pravděpodobně zabránit napadení červotočem a hmyzem.

Nejrozšířenější teorie odkazuje na hustotu dřeva. „Aktuálně se domníváme, že tajemství stradivárek spočívá v hustotě dřeva,“ řekl Armin Zemp, expert na akustiku institutu pro testování a výzkum materiálů (Empa) ve švýcarském Dübendorfu.

Když Stradivari a del Gesù v osmnáctém století v Cremoně stavěli nástroje, byla Evropa zrovna na konci sedmdesátiletého období dlouhých zim a chladných lét. Stromy rostly pomalu a vznikalo zcela mimořádné dřevo s menší hustotou, než je obvyklé.

„Když dřevo roste ve skromných podmínkách, vytváří strom především buňky s tenkými stěnami, aby dobře vodily vodu,“ říká Francis Schwarze, stromový patolog a mykolog Empa. „Čím tenčí je buněčná stěna, tím řidší je dřevo,” vysvětlil expert.

Před několika lety se Schwarzemu podařilo dodatečně snížit hustotu dřeva javoru a smrku. Nasadil přitom stromovou houbu dřevnatku dlouhonohou (Xylaria longipes). „Elegance naší houby spočívá v tom, že odbourává především tlustostěnné buňky pozdního dřeva,“ řekl Schwarze. Vzniká tak dřevo s nižší hustotou, podobné dřevu stradivárek a lépe nesoucí zvuk.

Z takto upraveného “houbového dřeva” nechali vědci z Empa vyrobit housle podle klasického vzoru a odborné publikum si nástroj nemohlo vynachválit. Když hvězdný houslista Matthew Trusler v roce 2009 zahrál na různé housle za závěsem, zdaleka nejvíc posluchačů, devadesát ze sto osmdesáti, označilo za nejznělejší housle z “houbového dřeva”. Samotné stradivárky shledalo nejlepšími jen devětatřicet posluchačů.

Asi bude ještě nějaký čas trvat, než budou “houbové housle” akceptovatelné. Zatím švýcarští vědci změnili jejich název – Mycowood violine už zní ušlechtileji. Nyní ale chtějí, aby byla zvuková kvalita i vědecky nenapadnutelná.

Nejdřív budou struny různých houslí v laboratoři rozkmitány s pomocí elektromagnetu. Vibrometr pak změří frekvenci a amplitudu kmitů. Tím má být vyloučen jakýkoli vliv houslisty při měřeních. Pak ale přijdou ke slovu přece jen lidské uši. „Potřebujeme zhruba padesát lidí: profesionální houslisty, zvukové techniky, milovníky klasické hudby i laiky,“ řekl expert Armin Zemp. Ti všichni mají posuzovat kvalitu zvuku.

Houslový výzkum financuje amatérský hráč na housle a průmyslník Walter Fischli. Vědci doufají, že naměřené údaje i výsledky testování lidmi jasně ukážou, jaká hustota dřeva je nutná pro hudební nástroj, aby zněl lidskému uchu co nejlépe. „Nakonec mají vzniknout nástroje, které dostanou k dispozici talentovaní mladí hudebníci s nedostatečnými finančními zdroji,” řekl Fischli.