Dvojí zastavení na 4 + 4 dnech v pohybu

  1. 1
  2. 2
Zastavení první: VerTeDance a inspirace sněhovou vločkou. Zastavení druhé: „Vážení, stali jste se obětí dadaistického žertíčku!“

VerTeDance a inspirace sněhovou vločkou
V rámci festivalu 4 + 4 dny v pohybu se ve středu 11. října uskutečnila premiéra souboru VerTeDance. Během letošního podzimu zvládají představit publiku čtyři nové tituly, což je produkčně možné jen díky tomu, že jde o komorní projekty, v tomto případě o performanci pro trojici tanečníků. V režii Petry Tejnorové se objevují jako interpreti i jako tvůrci Tereza Ondrová, Nathan Jardin a Matthew Rogers.

Taneční hra, pohybové divadlo inspirované světem fyziky a chemie, to je Nothing Sad, přinášející několik pozoruhodných momentů v práci s energií. Prvotní inspirace vychází dokonce z eseje Johannese Keplera, od níž se tvůrci postupně dostali k obecnému pohledu na proměnlivost struktury a energii pohybu. Vzniklá choreografie je navzdory chladnému obecnému tématu velmi osobní. Přitom také zcela abstraktní, ačkoli mezi interprety vzniká nezpochybnitelný vztah. Působí bezprostředně jako hra.

Úvodní i závěrečný obraz evokuje z celé choreografie nejvíc původní inspiraci, kterou tu ještě můžeme rozeznávat, později jen tušit v pozadí. Tři tanečníci, kteří dostali zřejmě velkou volnost v tom, kam tento společný pohybový výzkum vést, vytvářejí na začátku pomalu se proměňující, ale soudržnou strukturu s jasným středem. Ve vzájemném držení za ruce se stávají jeden pro druhého oporou a pomalu zkouší limity, přesuny těžiště do krajnosti, odstředivou sílu. Připomínají spíš organickou strukturu než anorganickou hmotu, jako kdyby se vlnila a přelévala améba. Podobnost prologu i závěru vytváří rámec celé hravé inscenaci, zajišťuje její soudržnost. To, co je zobrazeno, je pak především hra s formou.

Interpreti se – vybaveni chrániči kloubů a údů – pouští do hry, která skutečně připomíná mnoho ze sportovního zápolení, pracují se zpomalením pohybu a relativizací času, reagují na sebe, některé pasáže jsou z principu téměř nekontaktní a energii si předávají jen volně, myšleným a neviditelným impulzem. Jejich hravost se přenáší na diváky, dynamika roste a zase se uklidňuje, jako v pulzujícím organismu. Živé tělo tanečníka je koneckonců předurčeno k dalšímu a dalšímu ztvárňování forem života, nemá být nástrojem matematicky chladným. Těla v neustálé tenzi zanechávají stopy na papírovém povrchu scény, který stoupá až přes celý horizont. Stopy zůstávají, struktury se mění. Soustředění střídá uvolnění a kompozice je sice volná, ale ne do té míry, aby se propadla v anarchii. I když jde spíš o jeden jediný obraz, výjev, dojem, se kterým se umělci svěřují svým divákům.

Většina pohybů je úsečná, ostrá, ale ke konci přichází i zjemnění a vláčnost, třeba v pohybech paží Terezy Ondrové. Také hudba se přizpůsobuje náladě představení, jako obvykle jde spíš o zvukovou krajinu, která je organickou součástí představení. Nezanechá v paměti motivy nebo vzpomínky na zvuk nástrojů, ale dojem souznění. Nothing Sad je hrou s pohybem, která uspokojí diváka naladěného na proměnlivost dynamiky pohybu a schopného vnímat čistý pocit, nikoli hledat význam. Protože i když byly motivace intelektuální, výsledek je čistě emoční a analýze se vzpírá. V konkurenci s inscenacemi tanečního a fyzického divadla, jejichž autoři se v současnosti čím dál víc zabývají společenskými a aktuálními tématy, zůstane tato éterická hříčka zřejmě v pozadí a jako publikum přitáhne opět především tanečníky.

***

„Vážení, stali jste se obětí dadaistického žertíčku!“
Už je to podruhé, co letos cituji z Vínku vzpomínek básníka Josefa Hiršala, znovu mi totiž vytanulo na mysl jeho blahosklonné ohlížení za studentskými léty provokací a touhy umělecky vyniknout. Mám dojem, že někteří umělci zůstávají v této fázi jaksi natrvalo. Nic proti entuziasmu ze hry, psychologické koncepci vnitřního dítěte, která je pokroková a osvobozující, nic proti kráčení po tenké hranici snesitelného. Ale absolutní svoboda umělce v určité chvíli naráží na jisté omezení, a to tam, kde umělec začne výsledek své práce prodávat. Pak je ovšem legitimní se ptát po smyslu a účelu. U inscenace Personal Symphonic Moment (uvedena na festivalu 10. října) je obojí dobře skryto. Ačkoli účelem může docela dobře být i jen naštvat diváka. Ale je toto dostatečný důvod pro vytvoření pětasedmdesátiminutové divadelní exhibice na jednu z nejslavnějších symfonií dvacátého století, Šostakovičovu Sedmou zvanou Leningradská?

Elina Pirinen: Personal Symphonic Moment (zdroj archiv autorky)

Choreografka, nebo spíš režisérka, protože o tanec v představení nejde a žádná choreografická invence se v něm neprojevuje (zařazení projektu, a nejen tohoto, pod hlavičku „Tanec“ je vůbec diskutabilní, ale když už je jednou provedeno, stává se určitým závazkem, nebo alespoň příslibem, který chtě nechtě vyvolá reakce). Tedy autorka nechává monumentální dílo hudební zaznít v plné délce ve skvělé nahrávce leningradských symfoniků – až v závěru se do hudby mísí i hlasy a zpěv jejích třech performerek, které tak dokazují, že jakoukoli melodii lze otextovat. (Nebyla by větší výzva textovat Stevea Reicha?) První část první věty zní do absolutní tmy. Diváci, kteří se v té chvíli nudili nebo cítili stísněnost zajatců v hladomorně, možná na tuto část nyní vzpomínají jako na nejpříjemnější okamžiky celého večera. Když se pomalu ozývají první repetice notoricky známého válečného motivu, rozsvítí se světla. Scéna je zatím ještě prázdná, kromě mlžného závoje. Posléze se z něj vynoří tři performerky v pastelových šatech, takové slečny Žlutá, Modrá a Růžová. Nejprve si každá z nich vylije do vlasů malý sáček s barvou a následuje nicneříkající mezihra s cukáním se v křeči na zemi, jakých už byly sehrány tisíce.

Reklama
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Nothing Sad -VerTeDance (4+4 dny v pohybu 2017)

[Celkem: 3    Průměr: 4.7/5]

Vaše hodnocení - Pirinen: Personal Symphonic Moment (4+4 dny v pohybu 2017)

[Celkem: 4    Průměr: 1.3/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na