Týden s tancem: Průvodce jarními festivaly

Průvodce jarními festivaly čili Kam a kdy za tancem a pohybovým divadlem

Zatímco podzim a první polovina zimy je tradiční období premiér na současných scénách, jaro je alespoň v Praze obdobím festivalů. První je Malá inventura, která začíná už dnes, a i na další už si můžete začít chystat okénka v tanečním diáři.

Začíná festival Malá inventura
Od 21. do 28. února bude v Praze probíhat festival nového divadla Malá inventura 2018. Domovskými scénami šestnáctého ročníku festivalu Malá inventura jsou Studio ALTA, Divadlo Archa, PONEC – divadlo pro tanec, MeetFactory, Alfred ve dvoře, Studio Hrdinů, Venuše ve Švehlovce, Centrum současného umění DOX, La Fabrika, Národní galerie v Praze – Veletržní palác, festival dále spolupracuje s Werichovou vilou a kulturním centrem Letohradská 10.

Na letošní Malé inventuře se budou opět po dvou letech předávat ceny kulturního networku Nová síť s názvem Ceny Česká divadelní DNA. Ve třech kategoriích bude oceněno celkem pět osobností či počinů. Slavnostní předávání proběhne během úvodního večera 21. února v La Fabrice.

Nominace jsou následující. Tři ceny za výjimečný počin na poli nového divadla budou vybrány z projektů: Anička a letadýlko (autorský divadelní soubor hrající někdy pro děti, někdy pro dospělé); ArtproProstor (jablonecké sdružení absolventů a studentů uměleckých škol); Black Black Woods (inscenace Cirku La Putyka); festival Luhovaný Vincent (multižánrový festival v centru Luhačovic); taneční multimediální inscenace Guide; Kabaret Velázquez (projekt Jana Komárka); Open Air Program (divadelní festival v Hradci Králové); Recykliteratura živě; μSputnik (miniaturní loutkové představení pro jednoho diváka) a kulturní centrum Venuše ve Švehlovce. Cena za mimořádný dlouhodobý přínos, rozvoj a podporu nového divadla: Handa Gote Research & Development. Cena za mimořádnou podporu a prezentaci českého nového divadla v zahraničí: Lukáš Přibyl – České centrum Tel Aviv.

Festivalovým centrem dění bude opět Studio ALTA, kde proběhne většina networkingových setkání, kterých se zúčastní na sto akreditovaných zahraničních i tuzemských hostů.

Organizátory překvapil nebývalý zájem o nové divadlo zejména z řad zahraničních hostů. Je tu několik festivalových novinek jako autorský projekt Jiřího Honzírka Horizont 8 nebo setkání s městskou berlínskou platformou PAP s cílem propojit se s tou pražskou. Smyslem festivalu je představit co nejširší škálu podob nového divadla, projekty, které vznikly v průběhu roku 2017. Festival se neomezuje jen na území hlavního města, na podzim na přehlídku navazuje Malá inventura v Jičíně, Českých Budějovicích, Opavě a Jihlavě.

Taneční program:
Z inscenací a projektů, které spadají alespoň trochu do oblasti tance nebo pohybového divadla, je to například inscenace Pulsar Michala Záhory (recenzi z její premiéry najdete zde), jehož práce je do festivalového programu zařazena vůbec poprvé, a to 24. února od 18:00 v Ponci. Obrazové a pohybové divadlo s tanečními prvky Jana Komárka s názvem Kabaret Vélasquez se hraje 25. února od 18 hodin v Arše. Handa Gote Research & Development uvádí 24. února dvakrát v Altě inscenaci Die Rache, jejich projekty jsou žánrově nezařaditelné, mají velmi osobitou a nezaměnitelnou poetiku. Taneční projekt Nothing Sad souboru VerTeDance je na programu v Altě 25. února od 20 hodin. V Centru současného umění DOX hraje 26. a 27. února Farma v jeskyni od 20 hodin inscenaci Navždy spolu.

V rámci programové řady Tažní ptáci vypadá slibně několik projektů. 22. února až ve 22 hodin v Altě představení uskupení se zvláštním názvem T.I.T.S., inscenace MINE, česko-norská koprodukce: „MINE je audio-vizuální performancí nezávislého skandinávsko-českého kolektivu T.I.T.S., která překračuje hranice několika žánrů. Tento ‘fyzický koncert/operetta’ zkoumá smysl pro vlastnictví a naši hluboce zakořeněnou instinktivní touhu vlastnit a potřebu teritoriálně se vymezovat. Performance je založená na intenzivní součinnosti zvuku, hlasu, pohybu, světelného designu a kostýmů tak, aby zprostředkovávala osobní zkušenost s naším každodenním ‘mít či nemít’, prosazováním svých nároků na osobní prostor, na věci, nebo dokonce na ostatní lidi. Odráží kosmos našich malých životů celospolečenské univerzum?“