Ferdinand, Filipína a tma. Celovečerní inscenace Dustina Kleina v Plzni jako alternativní divadlo

Soubor baletu Divadla J. K. Tyla v Plzni uvedl v premiéře novou inscenaci německého choreografa Dustina Kleina Ferdinand a Filipína, dílo inspirované osudy Habsburka Ferdinanda II. Tyrolského a jeho vztahem k dceři z bohaté, leč nešlechtické rodiny Filipíně Welserové. Dustin Klein není v Plzni poprvé – na Malé scéně uvedl již mimořádně úspěšnou komorní inscenaci Vyhoďme ho z kola ven podle stejnojmenného románu Kena Keseyho (v originále One Flew Over the Cuckoo's Nest). Nyní dostal příležitost v celovečerním představení na velké scéně. Napsal k němu libreto, je jeho choreografem i režisérem a navrhl rovněž scénu. Z kvalitní nahrávky znějí především skladby Henry Purcella, dále Antonina Vivaldiho, Diego Ortize, Arcangela Corelliho, Andrey Falconieri, Biagia Mariniho a dalších autorů, spojovací hudba a hudební aranžmá je dílem Simona Lovermanna, který s Kleinem spolupracoval i na plzeňské inscenaci Vyhoďme ho z kola ven. Podstatnou část Ferdinanda a Filipíny tvoří mluvený text, jeho autorem je Felix von Bredow, divadelní, televizní a filmový herec. Plzeňská produkce je jeho čtvrtou spoluprací s Dustinem Kleinem, kdy se představuje jako autor textů.

Podtitul Kleinovy inscenace zní Historický příběh zakázané lásky Ferdinanda II. Tyrolského a Filipíny Welserové, jejich osudy si tedy zaslouží stručnou historickou rekapitulaci. Ferdinand II. Tyrolský (1529-1595) byl druhorozeným synem císaře Ferdinanda I. a Anny Jagellonské a v letech 1547–1567 pobýval jako královský místodržící v českých zemích. Jako přesvědčený katolík se podílel na potlačení stavovského povstání v roce 1547. S jeho jménem je ovšem spjat rozkvět renesance a humanismu u nás a byl v tomto směru inspirací pro svého synovce Rudolfa II. Ferdinand II. prováděl pod dohledem svého otce obnovu Pražského hradu, do dějin architektury se zapsal iniciováním stavby proslulého pražského letohrádku Hvězda, vybudoval také jednu z největších knihoven ve střední Evropě a shromáždil rozsáhlé hodnotné umělecké sbírky. Když mu po otcově smrti v roce 1564 připadla vláda nad Tyrolskem a územím Předního Rakouska, Ferdinand přesídlil na trvalo do Innsbrucku. Během svého života se účastnil několika vojenských tažení.

Za pobytu v Čechách se na zámku Březnice seznámil s Filipínou Welserovou (1527-1580), zámožnou měšťanskou dcerou pocházející z Augsburgu, která zde pobývala od roku 1556 u své tety Kateřiny z Lokšan. Zamiloval se do ní a tajně se s ní oženil v roce 1557. Sňatek byl utajen před veřejností i císařskou rodinou, císař Ferdinand I. se o něm dozvěděl až v roce 1559. Děti, které spolu měli, byly „adoptovány“ jako nalezenci, jak se to tehdy v podobných případech dělávalo. Z jejich manželství se narodily celkem 4 děti – synové Ondřej (1558–1600; rakouský arcivévoda, pozdější kardinál a biskup v Kostnici a Brixenu), Karel (1560–1618, markrabě z Burgau, hrabě nellenburský a hohenberský) a v srpnu 1562 dvojčata Marie a Filip, která zemřela ještě jako nemluvňata půl roku po náročném porodu, který se podepsal na Filipínině zdraví. Filipína byla mezi lidem oblíbená pro svoji soucitnou povahu; při pobytu na Křivoklátě se přimluvila za vězněného bratrského biskupa Jana Augustu a kněze Jakuba Bílka a později v Tyrolích se plně věnovala bylinkaření a zřídila lékárnu, pomáhala chudým a nemocným. Ferdinandův nerovný sňatek byl ovšem jednou z příčin jeho neúspěchu při kandidatuře na polský královský trůn v 70. letech, i když právoplatnost manželství uznala papežská kurie v roce 1576. Za čtyři roky na to, v roce 1580 však už Filipína zemřela. Ferdinand se dva roky po Filipínině smrti znovu oženil se svojí neteří Annou Kateřinou z rodu Gonzagů (1566–1621).

Jevištní tvar, který předložil publiku Dustin Klein, je obtížné charakterizovat. Je v něm mnohé z toho, co divadlo posledních let přineslo – inklinuje k avantgardě, má v sobě prvky absurdního dramatu a černého divadla, činohru a současný tanec s pantomimou, pracuje s prvky hororu. A také je trochu divadlem na divadle. Zcela zásadní a dominantní je v něm činoherní role Vypravěče, byť má inscenace vlastně tři hlavní taneční role – Ferdinanda, Filipínu a Krále (historicky císař Ferdinand I.)

Kleinova inscenace sice pracuje s historickými fakty, ale životopisným baletem v pravém slova smyslu není. Ztvárňuje vybrané historické okamžiky z osudů Ferdinanda a Filipíny, současně však sází na abstrakci a zevšeobecnění. Dění je rozčleněno do šesti scén o životě Ferdinanda II., které jsou zpracovány formou jakési odtažité imprese a mají svůj název: Prolog, Rodina, Filipína Welserová, Válka, v druhém jednání Politika, Večírek, Závěr. Každou z nich charakterizuje citát – např. Prolog: „…dnes vám představujeme příběh Ferdinanda II., v tomto příběhu je vše pravdivé, a přece smyšlené,“ Filipína Welserová: „Je dokonalá. A je to měšťanka. Její láska je však císařským palácem a její rty korunou“ a Závěr: „Zpod jeho vlajky budou pršet hvězdy. Nebude to mít konce. A každá smrt je jen začátkem.“ Historie páru končí momentem, kdy Ferdinand dal přednost Filipíně před polskou korunou. Vzhledem k zevšeobecňování se příběh konkrétních lidí Ferdinanda a Filipíny zvláštním způsobem odosobňuje a byť na začátku dostane divák notnou porci historických údajů, vše se ocitá v rovině neskutečnosti. Ferdinand a Filipína Dustina Kleina je tedy v zásadě alternativním divadlem převádějícím konkrétní prvky do pochmurné iracionality.

• 

• 

• 

Na jevišti se střídají abstraktní ansámblové choreografie představující nediferencovanou společnost s přesně vypracovanými pantomimickými až herecky pojatými kratšími dějovými scénami. Jimi vyjadřuje Klein tajnou svatbu Ferdinanda s Filipínou, „nalezení a adopci“ jejich dětí, hádku Ferdinanda s otcem, herecky a pantomimicky je v zásadě ztvárněna i zdlouhavá scéna žen truchlících nad muži zemřelými ve válce. Dění v závěru je vyjádřeno ansámblovou scénou koncipovanou jako neorganizované podivně depresivní veselí.