Hodina otázek pro nového šéfa pražských symfoniků (1)

Rozhovor s novým ředitelem Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK Danielem Sobotkou 

Zájem o tu funkci zprvu moc velký nebyl a obsadit ji se povedlo až napodruhé. Výběrové řízení na místo generálního ředitele Symfonického orchestru hl.m. Prahy FOK totiž městská rada loni na podzim zrušila, protože odborná komise nedoporučila ani jednoho ze čtyř kandidátů. Teprve další pokus s jedenácti přihlášenými uchazeči byl úspěšný, když 26. března Rada hlavního města Prahy jmenovala do čela FOKu Daniela Sobotku, a to s účinností už od 1. dubna 2013, na dobu neurčitou.Jak připomínají webové stránky pražského magistrátu, Daniel Sobotka (21.1.1969) absolvoval Fakultu mezinárodních vztahů VŠE, vedl koncertní jednatelství pražských symfoniků, byl poradcem generálního ředitele České filharmonie a pracoval též v zahraničí. Je předsedou poradního sboru primátora hl. m. Prahy pro kulturu, kromě kulturních projektů se v komerční oblasti zabývá komunikačními strategiemi a marketingem. Jako poradce působil také v severním Německu na Schleswig-Holstein Musik Festivalu, koordinoval kandidaturu Banské Bystrice na titul Evropské hlavní město kultury, realizoval prezentaci města Prahy na světové výstavě EXPO v Aiči v Japonsku.

Pro otázky Opery Plus si Daniel Sobotka vyhradil hned v prvních dnech po svém nástupu do FOKu více než hodinu času:

Pro začátek: dokážete v jedné, ve dvou, nejvýše třech větách říci, proč jste si vůbec chtěl do ředitelského křesla ve FOKu sednout?

Je to, jak to někdy bývá, trošku shoda okolností. Pohyboval jsem se dlouhou dobu v kulturní oblasti – od FOKu až po další kulturní instituce – a v posledním roce se stalo, že jsem se ocitl malinko dál, ve sféře byznysu. Ve společnosti, kterou založily nadnárodní korporace. A tam jsem viděl, jak strašně vzývají kreativitu, aby ten svůj svět posunuli dál. A přitom jsem si uvědomoval, jak jakoukoli kreativitu a umění – tak, jak to vidí oni – okamžitě zaškatulkovávají do byznys modelů. Chyběl mi takový ten opravdový košatý strom umění a věděl jsem, že musím zpátky ke kultuře.

Cítil jste ve výběrovém řízení velkou konkurenci?

Cítil jsem konkurenci, samozřejmě. Protože jsem tam viděl respektovaná jména.

Co si myslíte, že je vaše hlavní deviza, kterou do FOKu přinášíte? Jsou to rozvaha, klid, vaše kontakty nebo něco z dosavadních zkušeností?

Já věřím tomu, že jsem schopný být mediátorem, tím, kdo nerozděluje lidi, ale naopak spojí.

Já teď budu trochu listovat ve vaší koncepci, se kterou jste se o místo ředitele FOKu ucházel. Z toho, co hned zkraje píšete, vyplývá, že situace tady ve FOKu je kritická. Opravdu je to až tak vážné, aby to šlo tímhle tím slovem označit?

Já myslím, že ne…  Dlouho jsem odolával hlasům, které říkaly, že je ve FOKu krize. Kritická ta situace je ale v tom smyslu, že jsou některé činnosti, které je nutné rychle obnovit a rychle začít znovu dělat. Znovuobnovení mezinárodních vazeb například.  Kritický moment byl ten vražedný koktejl personálních diskontinuit a lidí, kteří tu naráz v jeden moment chyběli. Nějakou dobu tady není ředitel, rok tady nebyl programový ředitel, ochromen je šéfdirigent.  A to přitom je trojúhelník, který institucí hýbe. Pakliže je toto oslabeno, samozřejmě se to projevuje zejména ve strategické rovině, ale též se to ve všech ohledech okamžitě promítne do každodenních provozních detailů.

Máte představu, koho si sem do FOKu přivedete? Myslím třeba na post programového ředitele, respektive dramaturga? Nebo se teprve rozhlížíte?

Já jsem nechtěl pořádat něco jako kobercový nálet. První dny tady mě v tom utvrdily, respektive i všechny konzultace ještě před nástupem. Po rozhodnutí Rady města o mém jmenování, kdy jsem už sem chodil, na mne lidé, které jsem tu našel, udělali dojem, že chtějí pracovat, že jsou na svých místech, ale že potřebují jasné zadání, oporu, koncepční a strategickou.

Programového ředitele jste tu nenašel. Chcete tu funkci obsazovat nebo kompetence nějak měnit? Máte už nějakou představu?

Budeme obsazovat funkci dramaturga. Začal jsem na tom hned pracovat, chtěl jsem pracovat na dobré zprávě. A když se mě zeptáte při naší tiskové konferenci k nové sezóně, která bude v květnu, tak vám to jméno řeknu. Je to náš kolega.

A to rozhodnutí padlo až po vašem nástupu? Nebo už jste měl jasno před svým příchodem?

V lednu jsem viděl, že umělecké plánování je zpožděno, na což jsem taky ve svojí koncepci upozornil. FOK se ale před lety zrodil za časů krize a teď mně přišlo, že umí přežít, že si umí poradit. Zjistil jsem, že pan šéfdirigent Kout je sice zdravotně indisponován, ale zajímá se o přípravu sezony… To jsem pochopil z mých telefonátů s ním. Je tady umělecká rada, což je poradní orgán ředitele, která je aktivní, to dění také sleduje a přichází se svými náměty. A zbytek týmu, který tady je, se tím vším opravdu zaobíral, ačkoliv tady v tu chvíli chyběla obsazená pozice dramaturga… Tedy, mnoho indicií jsem nasál již před svým nástupem, definitivní rozhodnutí padlo, až když vše viděl bezprostředně zevnitř a měl se všemi možnost mluvit.

Budete dělat nějaké změny ve složení umělecké rady?

S uměleckou radou jsem se sešel a ona navrhla vrátit se ke staršímu statutu, kde nejsou volení členové, a já jsem s tím modelem souhlasil. To znamená umělecká rada, která je postavená na tom, že jsou tam koncertní mistři a vedoucí skupin. Tím, že je člověk vedoucím skupiny, tak je automaticky členem umělecké rady. Pro mě to znamená, že umělecká rada je větší, může to sice přinést náročnější diskuse, na druhou stranu je to bezpochyby reprezentativní vzorek orchestru, který spoluzodpovídá za jeho chod, za sdělování informací dál… Čili já jsem ten model přivítal. Jediné, co jsem chtěl, je, abychom dlouho nediskutovali o tom, jaký přesně model, ale abychom ho rychle aplikovali. Protože funkční období umělecké rady je tříleté a stávající umělecká rada by měla v srpnu skončit. A já chci rychle mít partnera.Je věc, na kterou se nejde nezeptat, a to je osoba dlouhodobě indisponovaného šéfdirigenta. Jak vůbec tuhle situaci, která tady už docela dlouho je a která se v mnohém – a to je potřeba přiznat – projevuje nepříznivě, jak tu situaci chcete řešit?

Já především musím osobně mluvit s Jiřím Koutem. A to se zatím nepodařilo, právě ze zdravotních důvodů, zatím jsme jen v telefonickém kontaktu. Já jsem se mu ohlásil, už když jsem se rozhodl, že budu psát svůj projekt do výběrového řízení. Zvedl jsem telefon, popovídali jsme si, on to posvětil a od té doby jsme v kontaktu a ty věci vlastně konzultujeme. Mluvili jsme spolu i tento týden a budeme se snažit se co nejdříve sejít osobně. A tam musíme tuhle záležitost rozebrat. Jiří Kout požívá respektu orchestru, což je skvělá věc. Naneštěstí se to ale komplikuje jeho zdravotním stavem. To jsou velmi citlivé záležitosti, které musím probrat přímo s ním. Já nemůžu být ten, kdo řekne, vyměňme dirigenta.

…pokud ale pana dirigenta Kouta aspoň trochu znáte, tak velmi dobře musíte vědět, že to je člověk velmi emotivně založený, velmi citlivý umělec, a že je tudíž na vás, abyste onu manažerskou složku rozhodnutí, co a jak dál, zajistil vy. Protože on myslím ani takovéhle racionality už příliš schopný není, při vší úctě k němu a s ohledem na jeho zdravotní stav… Čili máte vůbec nějakou představu, jak dál? Pokud ano, onu představu nejdřív chcete konzultovat s ním a pak s ní teprve jít ven? Já vím, že to je hodně citlivá věc, nicméně management FOKu se kolem téhle té dost zásadní otázky točí už dlouhou řadu měsíců a nějaké řešení nebo východisko tu stále vidět není, jen velké a vlastně dlouhodobě neudržitelné komplikace…

Než cokoliv budu říkat veřejně, tak to musím mít a chci to mít zkonzultováno s uměleckou radou a chci to mít zkonzultováno s Jiřím Koutem.

Máte tedy aspoň základní představu, jak by to řešení mělo vypadat? Kdy by mohlo být jasno a to řešení mohlo být zveřejněno?

Mně by se strašně líbilo, kdybychom využili naší další, a to osmdesáté sezony (pozn. redakce: sezona 2014/2015). Ta je velmi klíčová a může být symbolická a já bych strašně rád, aby v té sezóně se odehrál koncert, kde před orchestrem stojí jeho šéfdirigent. Současně ale neřešíme jenom šéfdirigenta, chtěl bych nastavit celou strukturu. Možná trojúhelník stabilních spolupracujících dirigentů, základ, který tvoří šéfdirigent, pak řekněme hlavní hostující dirigent nebo stálý hostující, to už je jedno, jak to nazveme. Někde je to model, kde je šéfdirigent a hlavní hostující dirigent, a pak je tam třeba asistent šéfdirigenta… jsou to v ideálním případě tři lidi. Vím, že v této struktuře by neměl chybět český dirigent.

Zeptám se jinak: činnosti a úkoly, které jsou nepokryty z důvodu dlouhodobé indispozice šéfdirigenta, hodláte přenést na někoho dalšího?

Ne, ale v tuto chvíli bych to nechtěl více komentovat. Vím, že ta věc je k řešení, mám nastaven nějaký postup, který konzultuji s Jiřím Koutem a s uměleckou radou. A jak to dopadne, k tomu ještě potřebuji nějaký čas…

Prosím tedy aspoň o odpověď: alespoň odhadem, kdy by ono řešení mohlo být připraveno ke zveřejnění?

Možná, že na tiskové konferenci k příští sezoně budeme mluvit o tom, jaký ten postup bude. Ten prostě zveřejníme, pakliže budeme tak daleko.

Odjinud: ve své koncepci mluvíte taky o snížené zájezdové aktivitě FOKu. Kde si myslíte, že se stala chyba? Že FOK přestal mít co nabídnout nebo že špatně vyjednával? Nebo konkurence nebývale posílila? Nebo je to v tom, že FOK pro zahraničí už není tak atraktivní? A jak z toho ven?

Je to asi kombinace všech těch faktorů. Samozřejmě, osoba nebo zdravotní potíže pana šéfdirigenta znamenají, že třeba avizujeme turné v Japonsku a pak musíme sáhnout ke změně. Takže i naši zahraniční partneři – hlavně ti stálí – čekají, co vlastně bude. A proto (úsměv) říkám, že ten signál musíme vyslat co nejdřív. Když hledáme šéfdirigenta, tak hledáme nejen člověka, u kterého bude fungovat dobře ona chemie mezi ním a orchestrem, ale taky to musí být člověk, který se podílí na chodu orchestru, modeluje jeho zvuk, řeší třeba konkurzy… je ochoten u toho být a chce u toho být, a za třetí by nám ten člověk měl otevírat dveře. Je celkem standardem v zahraničí, že orchestry cestují se svými šéfdirigenty, v některých případech výhradně. To tak u českých orchestrů není, ale přesto ty otázky padají.

Čili myslíte si, že i problém s šéfdirigentem je věc, která se na té snížené zájezdové aktivitě FOKu výrazně podepsala?

Myslím si, že ano a samozřejmě, že se ale na tom podepisuje i to, že roste konkurence a to dramaticky. A pak samozřejmě v neposlední řadě je to taky ekonomická situace tří čtvrtin nebo přinejmenším poloviny světa. Dneska není neobvyklé, že zájezd je dotován nebo třeba že si orchestr platí sám cestu. A o tom orchestry pak jednají se svými zřizovateli nebo donátory, aby na to  prostředky měly.Vy ve své koncepci taky na nejednom místě zmiňujete Českou filharmonii. Je vidět, že Českou filharmonii znáte i z jejího zákulisí velmi dobře a že tím spíš ten stín, ve kterém FOK je, asi teď prožíváte, jestli to tak mohu s trochou nadsázky říct…

…jenom bych vás přerušil: ve své koncepci jsem nepoužil žádné zákulisní informace, to všechno vycházelo z veřejně dostupných zdrojů…

Chtěl jsem jen říci, že vaše znalost prostředí České filharmonie vás tím spíš vede ke srovnávání obou orchestrů, tak jak to na nejednom místě vaší koncepce činíte… Jak vůbec ty odlišnosti mezi oběma orchestry, mezi jejich fungováním a existenčním zázemím vidíte? Myslíte, že je v dohledné době možné, aby FOK ze stínu České filharmonie vystoupil? Obzvlášť třeba teď, když její nové vedení začalo vystupovat v čele s panem Marečkem, ale i panem Bělohlávkem docela razantně?

To je, myslím si, jedna z nejtěžších věcí, která nás čeká… Ale v zásadě máme dvě možnosti. Teď nevím, jestli my, ale obecně. Buď se stane to, že Česká filharmonie bude růst a bude to znamenat  erozi ostatních orchestrů, což se nemusí týkat jenom nás. Protože třeba u muzikantů je velký rozdíl v platech. Takže každý, kdo bude mít tu šanci, tak bude chtít jít tam. Nebo se podaří nastavit něco jiného, podaří se tady udržet vícero řekněme kvalitních orchestrů a pak budeme svědky, že se rodí fenomén… (zamyslí se) Promiňte to přirovnání, bude bulvární, ale buď máte hospodu na rohu a to znamená, že na druhém rohu hospoda nebude, protože jí jaksi potlačíte, nebo máte plnou ulici hospod a najednou je to fenomén, kam všichni přijíždějí. Je to bulvární přirovnání, vlastně se mi nelíbí, ale představte si, že se to pak najednou stane. Že Praha je tím unikátem, kde vedle sebe koexistují prostě třeba velmi dobré orchestry. A to může být do budoucna marketingový znak i tohoto města nebo i této republiky.

Víte, ale když už zůstaneme u toho srovnání, tak se taky může stát, že se přijde na to nebo že se ukáže, že těch hospod je víc, než je zdrávo… Že se jich tolik nedokáže uživit… A ony se víceméně v posledních letech úvahy na tohle téma objevily… Mluvilo se třeba o tom, jestli je, řekněme tomu orchestrální mapa Prahy optimální, padaly i návrhy na docela radikální řešení…

Návrhy asi padaly… Ale jak jsem sám zažil poradní sbor pražského primátora, tak tam nikdy nezazněla věta o tom, že by se třeba FOK měl zrušit. Naopak od začátku byl docela jasně usazen v takzvané páteřní síti kulturních institucí. Bylo tam více debat o tom, jak síť městských kulturních zařízení transformovat, ale v případě FOKu jsem za těch několik let ani jednou nezaznamenal, asi ani jednou neslyšel úvahu o jeho zrušení, ani v žertu dokonce ne!

Padaly třeba návrhy na to, aby se FOK podílel na provozu některého z operních domů v Praze…

Oficiálně to určitě nezaznělo…

Zaznělo to v koncepci, kterou mělo na stole ministerstvo….

To byly různé úvahy, tehdy se řešilo to, že by Praha možná převzala nebo se podílela na chodu Státní opery. A pak zaznívaly úvahy, které s tím souvisely, že vlastně FOK by se tím pádem mohl přesunout do Státní opery… Možná nepodobné návrhy se objevily v koncepci ministerstva, ale nikdy to úplně neproniklo do agendy poradního sboru primátora.

Opět se zeptám jinak: máte za to, že ta – použiji toho výrazu: vysněná síť hospod, rozuměno síť orchestrů, orchestrální mapa – je v Praze optimální? Že současný počet orchestrů, jejich aktivity, vytížení a tak dále odpovídají tomu, jaká je poptávka, jaké jsou příležitosti k uplatnění, jaké jsou ekonomické možnosti? Co si o tom myslíte?

Já si kladu různé otázky týkající se optimalizace. Kladl jsem si je ve chvíli, kdy jsem sledoval debaty, které už jsou taky letité, například o Národním divadle a o sloučení se Státní operou, co s těmi soubory, co s těmi orchestry. Pravda je, že mne nikdy nenapadlo, že by se současná existence FOKu a České filharmonie, ale třeba i SOČRu – pokud beru ty největší orchestry – vzájemně vylučovaly. 

… ano, ale Praha – a nejen Praha – je výjimečná i tím, jak málo peněz do kultury se na rozdíl od zahraničí dává. A od toho se odvíjejí i podmínky, které orchestry mají a vlastně i jejich početní stavy a aktivity…

…nemyslím, že by Praha dávala do kultury málo.

Myslíte si, že FOK dostává srovnatelné prostředky vzhledem k celkovému objemu rozpočtu, jaké mají obdobné metropolitní orchestry v zahraničí?

Ne, to ne… Ale když se podíváte na řekněme procento výdajů, které jdou do kultury v Praze, myslím z pražského rozpočtu, tak to opravdu není málo.

Ale to nemluvíme o orchestrech…

… ale to můžeme debatovat o tom, co třeba jde třeba do grantů a jak nastavit tyto poměry. Samozřejmě, že FOK by potřeboval víc peněz. Byl bych špatný ředitel, kdybych říkal, že ne. Když se podíváte na tu vývojovou křivku, tak v podstatě reálně jdeme za poslední tři roky dolů. A to určitě není zdravý trend. Tím spíš, že ho zatím neumíme kompenzovat …nebo aspoň v tuto chvíli, podle toho jak jsem se na to rychle podíval zevnitř …neumíme ho kompenzovat sponzorskými prostředky, výnosy ze zájezdů, protože objektivně situace je taková, jaká je, a časy výnosů ze zájezdů jsou opravdu pryč. A ještě asi na dlouho budou, ne-li na věky… Nemůžeme to kompenzovat ani výnosy ze vstupného, protože nemůžeme zdražovat vstupenky… Tak pak se ta situace jeví samozřejmě jako nepříjemná. Já se snažím o tomto dále s městem mluvit, ale nechci to řešit výkřiky „máme málo peněz“.

…omlouvám se, ale my jsme teď utekli od toho, na co jsem se ptal před chvílí: myslíte si, že vzhledem k finančním možnostem, k tomu, jak už delší dobu ten tok peněz vypadá, že stále je ta současná síť orchestrů v Praze udržitelná?

Myslím si, že je.

Jste si tím jist?

Myslím si, že každý orchestr si umí najít svůj prostor, a že to hodně souvisí s tím, že Praha se profiluje jako kulturní město…

(Dokončení zítra)

Ptal se Vít Dvořák
Foto Antonín Bína