Hubička z Brna na Smetanově Litomyšli za srdce nechytila

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Ostravský operní orchestr coby symfonické těleso letos prokázal ve srovnání s Brnem více zvukové kompaktnosti, lepší míru ladění i vyrovnanější skupiny dechů. Oproti Ostravě a jejím Braniborům bylo zase brněnské obsazení rolí trochu vyrovnanější v tom smyslu, že nikdo za orchestrem vyloženě nezanikal, ale zároveň ani nedominoval. Krom Barči Martiny Králíkové, jejíž slavná Skřivánčí píseň byla jediná po zásluze odměněna potleskem.

Reklama
Bedřich Smetana: Hubička - Martina Králíková (Barče) - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Bedřich Smetana: Hubička – Martina Králíková (Barče) – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)

Solidně si vedl Paloucký Jana Šťávy, obě árie měl poctivě vypracované v tónu i deklamaci, v mimice byl výraz textu poznatelný, určitý zápas s prostorem a orchestrem vedl vcelku vyrovnaně. Petr Levíček jako Lukáš je pohybově pružný, sportovně laděné postavy, kterou jeho slavnější předchůdci včetně Viléma Přibyla spíše nedisponovali. Ostatně nikdo je nenutil skákat nesmyslně po stolech. Má pěvecky hezká místa, pěkná, shora tvořená vrcholová áčka, ale i béčka této vděčné role mu zaznívají lyricky lehce, soustředěně. Ne tak nad věcí je již v pružné modulaci frází (zmíněné Jest to víc než pouhý žert?). Ale dojem celku zůstává trochu matný pro menší nosnost středních poloh a vroucnost řady lyrických ploch. Jeho příjemný tenor má lyrický charakter, zatímco Lukáš se v interpretační tradici u nás více obsazoval tenory dramatičtějšího charakteru (Blachut, Kachel, Přibyl, Olejníček, Stříška, Spisar, Malík, Zahradníček, Vodička a deset dalších mohu jmenovat ryze z live poslechu).

Bedřich Smetana: Hubička - Petr Levíček (Lukáš) - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Bedřich Smetana: Hubička – Petr Levíček (Lukáš) – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)

Vendulka Pavly Vykopalové je ztepilá mladá žena, oplývající půvaby jako málo představitelek Vendulky. Okamžitě pochopíme Lukáše nejen proto, že ji vroucně miluje, ale že ji chce mít teď a ihned, jak mu velí momentální obsah testosteronu v krvi. Vzdor faktu, že Vendulka chce nebožku jeho ženu ctít, až po svatbě, pak nebožce to nesmí líto být… Což je i dnes docela pochopitelné, na tom přece staletí moc nezměnila. Pěvecky je kultivovaná, vyrovnaná v polohách i ve vokálech. Zaujala mne vazbou a legatovými oblouky v pěkném Andante amorosu – Jak zapomněl by na ten krásný čas. S velmi dobře se nesoucím vysokým A vrcholu dané části (Ó první lásky čas). Přes tato zřetelná pozitiva však nezaujme v globálním dojmu celku natolik, neboť pohodlnější hlasové polohy trochu zanikají za orchestrem a zejména výraz nepůsobí natolik sugestivně, aby více vnitřně přesvědčil.

Bedřich Smetana: Hubička - Pavla Vykopalová (Vendulka) - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Bedřich Smetana: Hubička – Pavla Vykopalová (Vendulka) – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)

Tomeš z Prahy vypůjčeného Svatopluka Sema nezklamal, zejména ve druhém dějství se v duetu s Lukášem zvukově dostával solidně přes orchestr a do prostoru. Zmíněný slavný duet však výrazově publikum neelektrizoval, jak jsem byl svědkem nesčetněkrát, kdy se musel často dokonce opakovat pro neutuchající potlesk diváků. Oba pěvci si zjevně více hlídali technické aspekty svých partů. Publikum bylo vděčné Barči, že si mohlo jednou trochu upřímně zatleskat, když zvonivý, prostorově nosný a příjemný soprán Martiny Králíkové naplnil zcela bez problémů prostor auditoria a zároveň výraz Smetanovy hudby zapůsobil zřetelně. Píseň Barči byl jeden z oněch mála světlých okamžiků poněkud šedivého, až překvapivě nudného večera. Vzdor tomu, že typologicky vzato Barča jako jediná ve večeru nebyla ideálním jevištním typem jako její kolegové. Přece jen je dodnes pravdivý Rossiniho slavný bonmot, že opera je za prvé hlas, za druhé hlas a za třetí – po delším váhání italského maestra – zase a opět hlas… To pravil na dotaz, co potřebuje zpěvačka pro dobrou operní kariéru. Ansámbl doplňovali vhodně Matouš Davida Nykla a Martinka Jany Hrochové, prosazující se pěvecky prostorově spíše ve vyšších polohách své altové role.

Bedřich Smetana: Hubička - Pavla Vykopalová (Vendulka) a Jana Hrochová (Martinka) - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Bedřich Smetana: Hubička – Pavla Vykopalová (Vendulka) a Jana Hrochová (Martinka) – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)

Režie Lindy Keprtové avizovala sbor a sólisty v permanentním pohybu, na scéně tvořené leitmotivem oken a dveří, nikoliv jen panelákových, ale opravdu všeho druhu a rozměru. Prý coby obrazu venkova, kde si lidé vzájemně vidí hodně do talíře. Trochu jsem si oddychl, že to není ve smyslu bonmotu slavného dirigenta Rudolfy Vašaty, nabádajícího vždy pěvce, aby mu hlavně nepřišli na jeviště oknem místo dveřmi. Zde by se to i mohlo stát, ale opravdu podstata oné idée fixe je ona výše zmíněná. Permanentní pohyb byl asi ve vlastním snu a vidění režie. V reálu jsem moc pohybu neregistroval, tedy krom Lukášových obdivuhodných skoků do výšky. Sbor si sice stále nosil židle, čímž dost rušil třeba první árii Palouckého zbytečným hlukem, ale jinak představoval spíše více méně umělé auditorium typu fiktivního Stravinského Oidipa, než avizovaný dynamismus, toužící prospět interpretaci díla.

Klímající Paloucký, sledující jakoby zpoza dveří spory těch, jimž předpověděl, že se k sobě nehodí, působil bizarně. Podobně jako Strážník, jehož rádobyvtipnou scénu, jíž ale nebylo slovo rozumět (Martin Pavlíček), zachraňovaly naprosto absurdní výstřely z pušky, dobré leda pro vzkříšení publika, které již pomalu a jistě usínalo. Jediný moment, který na mne zapůsobil přirozeněji a především účelně ve skutečném pohybu, byla scéna Lukášova v Tempo di Polka – Hrajte mi tu nejskočnější, hrajte hodně veselou. Rovněž závěr lyrického duetu se slovy – Jak je krásná, jak je spanilá – zapůsobil svým aranžmá tak říkajíc k věci, tudíž i přesvědčivými momenty. Celkově vzato však režie učinila ze Smetanovy Hubičky prapodivné panoptikum. Podstatné je, že výsledek působí nepřesvědčivě. To je v umění obecněji vzato nejméně vytoužené adjektivum, jehož se umělci všech oborů obávají.

Bedřich Smetana: Hubička - Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Bedřich Smetana: Hubička – Smetanova Litomyšl 2016 (foto František Renza)
Reklama
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Smetana: Hubička (ND Brno)

[Celkem: 56    Průměr: 2.2/5]

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na