Janáček a Cowell aneb Proč jsou v hudbě klastry

V rámci Mezinárodního festivalu Janáček Brno 2010 zazněla dvakrát také komorní opera Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán. Dílo tří skladatelů Ivo Medka, Aloise Piňose a Miloše Štědroně vzniklo již před patnácti lety a červnu tohoto roku ho Ensemble Opera Diversa provedl v reálném prostředí, kde se děj opery odehrává, totiž na dvorku dnešního Památníku Leoše Janáčka v Brně. Pro festival byl děj přenesen do foyer Janáčkova divadla a Janáčkův domeček zpřítomněn rozměrnou projekcí. „Diverzní“ akcent představovaly již popisky vztahující se k jednotlivým částem domku.


Před Janáčkovým domečkem zleva: Muzikus, Slepice, Janáček, Cowell (s pravítkem), Petrželka, Kundera
 
Ústřední postavou opery je – jak jinak – Leoš Janáček. Rázuje po svém dvorku v doprovodu svých žáků, hudebního skladatele, pedagoga a teoretika Viléma Petrželky a muzikologa Ludvíka Kundery. Právě se rozčiluje, protože „nám ministerstvo odepřelo subvenci…“ Kundera lakonicky odpovídá: „Hajzlové.“ Janáček se dále rozohňuje a my si uvědomili, jak jsou některé problémy stále aktuální. Nenechte se ale zmást: nešlo o žádnou moralitu. Iluze domku byla totiž podpořena i přítomností živé havěti, konkrétně psa Čipery a dvou slepic. Jejich loutky vodily zpěvačky, v případě psa neustále rafající a štěkající, v případě slepic kvokající a trousící za sebou exkrementy vtipně představované „bobky“ šlehačky ze spreje. A už nám přítomnou zvěř představuje i Vypravěč a objasňuje další výjimečnost projektu: ještě donedávna byli Janáčkovi psi mezi muzikology tabu. Podobně jako např. Kamila Stösslová nebo Gabriela Horváthová. To už jsem se hlasitě smál i já (a to je co říct). Slepice se nezastavily ani před Mistrovou „lavečkou“, za což dostala vyhubováno chuděra služebná Mařa, neb prý slepice nedostatečně hlídala. Nápěvky její příkré odpovědi pohotový Janáček zaznamenává do svého zápisníku, stejně jako štěkot Čipery. V zápětí přichází Američan Henry Cowell, hudební experimentátor a skladatel, který se na svých cestách Evropou rozhodl navštívit i Janáčka a nabídnout mu členství v Kalifornské společnosti pro soudobou hudbu (kam už mezitím vstoupil např. Krenek nebo Milhaud). Janáček však anglicky mluvícímu hostu nerozumí, snaží se tedy alespoň uplatnit svou němčinu a členství přijímá. Cowell s sebou navíc přiváží ještě jednu zásadní věc – hudební nástroj clastrophone. Helena Havlíková v nedávném Operním panoramatu pointu díla nepředstavila, vzhledem k tomu, že obě představení již proběhla, dovolím si ji uveřejnit: tedy pozor, následuje „SPOILER“. Oním nástrojem je pravítko, kterým se hraje na klavír. Tedy hraje – podle Janáčka spíš buší. To má být (moderní) hudba? Janáček je zděšen: teď bude jeho klavír „zkriplený!“ Čipera z neobvyklých zvuků dostane záchvat a Cowella pokouše. Ten dostane vzteklinu, která ovšem propukne až po letech, až bude poslouchat skladbu svého žáka Johna Cage – a v afektu jej také kousne. Tvůrci opery přichází s pravděpodobnou hypotézou: vzteklina se tak přenesla i na Cage a také u něj se projevila až po letech, když složil skladbu 4´33´´. Závěrečná teze: Od setkání Janáčka s Cowellem má hudba klastry a nikdo si z toho nic nedělá.

Slepice a Čipera (ještě jako maňásek) obtěžují Muzikuse
Děj operní hříčky (trvá pouhých 35 minut) zní absurdně, ale mohl se odehrát. I když s tou vzteklinou… Tedy: Henry Cowell skutečně existoval a patřil k největším hudebním experimentátorům. Narodil se v roce 1897 v Californii a ve dvacátých letech cestoval po Evropě, kde se seznamoval s moderními hudbou a sám ji na mnoha koncertech provozoval. Jeho metoda klastrů či clusterů (velmi úzký shluk těsně sousedících tónů) nadchla samotného Bartóka. Další jeho specialitou byla hra přímo na struny klavíru, jež inspirovala právě Johna Cage. Ten je autorem dalšího přelomového díla v dějinách hudby – 4´33´´, třívěté skladby určené pro jakýkoliv nástroj nebo soubor, který nevydá jediný zvuk. Opera Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán tak začleňuje Leoše Janáčka do dosud netušených souvislostí (nejen poslední věta je míněna humorně).

Mařa terčem Janáčkova rozhořčení způsobeného potřísněnou lavečkou
 
Neuvěřitelně vtipný je jak samotný děj opery, tak její hudební složka. Dílo zahajuje krátká předehra ve stylu Monteverdiho s recitativem Historica, jenž otevírá starý foliant a konstatuje, že podobně se otevírají i anály hudební avantgardy. Vladimír Richter zde zúročil své bohaté zkušenosti s interpretací staré hudby, jeho naprosto vážný a stylový hlasový projev kontrastoval s přehnanou mimikou a poulením očím, jak se nemohl dočkat, co se z cesty do historie dozvíme. Podobné pseudoraněbarokní recitativy a ritornely přerušovaly tok moderní hudby ve chvílích, kdy se měnila doba děje a pravidelně vyvolávaly pobavení publika. I když jsem se po přečtení textu v katalogu festivalu trochu obával zvuky vyluzující zvířeny, všechny zpěvačky a taktéž loutkoherečky (Hana Škarková, Michaela Jančaříková, Veronika Pacíková) byly skvělé, navíc zaregistrovaly přítomnost velmi malých dětí v sále a soustředily se i na jejich zabavení, takže nejenže nedošlo k narušení představení, ale možná bylo pro hudební divadlo získáno i několik nových obětí. Cholerického Janáčka velmi dobře vystihl Tomáš Krejčí, jistou ustrašenost Kundery a Petrželky Martin Šujan a Aleš Janiga. David Vonšík jako Henry Cowell předvedl svůj měkký a dobře znějící baryton i dobrou výslovnost anglického jazyka. Události a jejich konsekvence pomáhal objasnit sám Miloš Štědroň. Ensemble Opera Diversa a zpěváky spolehlivě a pohotově řídila mladá dirigentka Gabriela Tardonová.
Ačkoliv jsem na tuto krátkou operu čekal v Brně téměř celý den, v žádném případě nelituji. Nejenže jsem se dlouho tak od srdce nezasmál, ale nakonec jsem se opět zamyslel nad některými výboji hudební avantgardy.

Ještě jednou Mařa a Janáček, vpravo Miloš štědron jako Vypravěč
 
Na tomto místě bych také rád ocenil výstavu instalovanou v prostorách Janáčkova divadla pojednávající o Arnoldu Schönbergovi a Vasiliji Kandinském. V programu festivalu je i několik děl druhé vídeňské školy, jeden z koncertů byl doprovázen projekcí Schönbergových a Kandinského obrazů a četbou jejich dopisů. Pořadatelem bylo vídeňské Arnold Schönberg Center. Doporučuji jeho návštěvu při cestě do Vídně, v jeho prostorách jsem zhlédl již několik velmi zajímavých výstav. Na internetové stránce www.schoenberg.at provozuje schönbergovské rádio a poslechnout si zde můžete i kompletní Schönbergovo dílo.
Petrželka, Kundera a Cowell s inovativním hudebním nástrojem

A ještě malé pobavení na závěr: V přízemí Janáčkova divadla jsou umístěny figuríny významných postav i postaviček (od Jana Pavla II. přes Napoleona, Neilla Armstronga po Marilyn Monroe, Pamelu Anderson či Beatles) s hlavou Leoše Janáčka. Figuríny jsou oboustranné, takže jejich vrchní část vykukuje i z oken „Janáčkárny“ do ulice. Jak jsem byl informován, v rámci propagace festivalu byly umístěny na jedno z brněnských náměstí, a protože Janáčkova hlava byla naroubována i na nacistickou uniformu, zapletla se do záležitosti i policie a nejrůznější média. Hitlerovská postava se již v době mé přítomnosti v divadle mezi ostatními nenacházela, ale i tak jsem zaslechl ve foyer mnoho hanlivých poznámek o pošpinění Janáčkovy památky Beatlesáky a Marilyn. Mně se podobná legrace líbí, stejně jako „Leošův test“ v rámci této „guerillové propagační akce Národního divadla Brno“ s názvem „Janáček je naše všechno“, v níž můžete odpovědět např. na následující otázku: Jak mi Leoš připadá?
a) Je prostě božskej
b) Slušný pán
c) Nejzajímavější je zezadu
Pokud správně odpovíte i na další dvě otázky, získáváte automaticky dvě vstupenky na festival za symbolickou korunu. K vyzvednutí v předprodejní pokladně.


Gabriela Tardonová a Ensemble Opera Diversa

 

 

Mezinárodní festival Janáček Brno 2010

Ivo Medek/ Alois Piňos/ Miloš Štědroň
Libreto: Miloš Štědron
Věc Cage aneb Anály avantgardy dokořán
Ensemble Opera Diversa
Dirigentka: Gabriela Tardonová
Režie: Tomáš Studený
Výprava: Sylva Marková
Psáno z uvedení 20. listopadu 2010 ve foyer Janáčkova divadla v Brně v 17.00

Moderátor – Miloš Štědroň
Historicus – Vladimír Richter
Janáček – Tomáš Krejčí
Pes Čipera – Hana Škarková
Mařa – Lucie Kašpárková
Slepice – Michaela Jančaříková, Veronika Pacíková
Kundera – Martin Šujan
Petrželka – Aleš Janiga
Henry Cowell – David Vonšík

 

www.janacek-brno.cz
www.operadiversa.cz

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]

Mohlo by vás zajímat