Janáček dobývá Francii. Káťa Kabanová v Nancy a Rennes, Zápisník zmizelého v Lyonu
Káťa Kabanová v Nancy a Rennes
Káťa Kabanová pomalu v mezinárodním měřítku vytlačuje z pozice nejčastěji inscenované Janáčkovy opery dosud vedoucí Její pastorkyňu, která je především inscenačně, ale i námětově zatížena etnografickou náročností. Naproti tomu světová předloha Káti Kabanové, tedy Ostrovského drama Bouře, nebo existenciální velikost Čapkovy Věci Makropulos přinášejí na světová operní jeviště témata zcela nadčasová, nadnárodní a univerzální. Opera Káťa Kabanová teď zažívá dvojí úspěšné uvedení na francouzských scénách.
Opéra national de Lorraine v Nancy uvedla na přelomu ledna a února pět představení Káti Kabanové (od 28. ledna do 4. února 2018). Dílo v českém originálu nastudoval irský dirigent Mark Shanahan a režie se ujal německý tvůrce Philipp Himmelmann.
Německý scénograf David Hohmann a jeho krajanka, kostýmní výtvarnice Lili Wanner, vytvořili současnou scénu s obrazy z panelového domu ve dvou úrovních, vodní inspiraci z původní předlohy připomíná pouze poetická, ale ušpiněná tapeta s lekníny a pak záplavy vodních proudů během průtrže, které divák sleduje okny a dveřmi. Kostýmy jsou ležérní a zcela současné.
Finská sopranistka Helena Juntunen ztvárňuje titulní hrdinku a je bezesporu hvězdou večera. Tato pěvkyně zpívá dramatické party především na skandinávských, ale i na francouzských scénách. Je vyhledávanou interpretkou Marie v Korngoldově opeře Mrtvé město (v posledních sezonách také v Nancy, Angers a Basileji) a zaujala jako postižená dcera Helena v loňské světové premiéře operní verze Bergmannova filmu Podzimní sonáta, kterou zkomponoval Sebastian Fagerlund pro operní dům v Helsinkách.
Velšská mezzosopranistka Leah-Marian Jones je dominantní Kabanichou, tato umělkyně zařadila také do svého repertoáru v roce 2016 part Ježibaby z Dvořákovy Rusalky. Tam jí byl partnerem v roli Prince hrdinný tenor Peter Wedd, který v nantské inscenaci vystupuje jako Boris. Dnes je tento britský tenorista obsazován především do wagnerovských partů (Siegmund, Lohengrin, Tristan), ale je také vyhledávaným Florestanem a zpívá i Laca z Janáčkovy Její pastorkyně (naposledy Skotská opera v Glasgow 2015). Účinkoval i v anglicky zpívaném záznamu této opery pod taktovkou Sira Charlese Mackerrase pro label Chandos.
V této inscenaci, která se zcela obešla bez české interpretační účasti, máme alespoň malé české „želízko“. Za hudebními přípravami stojí a patrně jako vokální coach (byť ji program v této funkci neuvádí) působila Irène Kudela, která spolupracovala s řadou světových umělců. Díky česko-rusko-polsko-francouzskému původu a plynulé znalosti sedmi světových jazyků je schopná připravit jazykově i produkce v češtině.
Koprodukční inscenace Janáčkovy opery Káťa Kabanová, která vznikla ve spolupráci lublaňského operního souboru a Opéra de Rennes, je v těchto dnech uváděna v Rennes. Český dirigent Jaroslav Kyzlink dílo hudebně nastudoval, vlámský režisér Frank Van Laecke vytvořil poetickou režii s historizujícími kostýmy Belindy Radulović na efektní zjednodušené scéně Philippa Miesche, jež pracuje se symbolickými plochami. Režie i vizuální podoba inscenace výrazně tematizují vodu jako živel ve smyslu obrody i jako zničující proud, který přináší a odnáší emoce. Inscenace, nastudovaná v českém originálu, je takřka výhradně obsazena slovinskými pěvci.
Titulní roli ztvárnila přední sólistka lublaňské opery Martina Zadro. Na domácí scéně vytvořila řadu různorodých rolí v oborech od koloraturního sopránu (Gilda, Donna Anna, Rosalinda) k mladodramatickým partům a lyricko-dramatickým rolím (Micaela, Mimi, Desdemona). Velký úspěch také měla její interpretace Violetty Valéry ve Verdiho La traviatě.
Mezzosopranistka Vlatka Oršanić je Kabanichou, vytížený tenorista Aljaž Farasin se stal Borisem a mezzosopranistka Irena Parlov se proměnila v mladistvou Varvaru. Tanečnice Urša Vidmar je pohybovou dvojnicí nešťastné Káti na scéně. V Rennes účinkuje Orchestre Symphonique de Bretagne a sbor místní opery. Opera byla uvedena ve čtyřech představeních od 5. do 11. února 2018.
Zápisník zmizelého v Lyonu
Lyonská opera na začátku února ve čtyřech představeních nabídla scénickou a zmodernizovanou verzi Janáčkova originálního díla Z mrtvého domu, která vznikla původně pro Muziektheater Transparant. Dílo rozšířila o další hudební čísla belgická skladatelka Annelies Van Parys. O inscenaci jsme již psali v Operním kukátku (najdete zde), děj je přesazen do moderního fotografického ateliéru, kde fotograf propadá kouzlu mladé exotické modelky. Autorem dramaturgické úpravy je Krystian Lada. Sólisty představení jsou tenorista Peter Gijsbertsen a mezzosopranistka Marie Hamard. Na klavír je doprovází česká klavíristka Lada Valešová. Režisérem převzaté produkce je Ivo van Hove. Totéž představení bude ke zhlédnutí jako součást festivalového programu Janáček Brno 2018 v Mahenově divadle 30. listopadu.
„Jinou“ Carmen v Covent Garden diriguje Jakub Hrůša
Velký zájem budí nová inscenace Bizetovy opery Carmen v Royal Opera Covent Garden v Londýně. Režisérem pozoruhodného představení je Barrie Kosky, který zde v loňské sezoně výrazně zabodoval svým originálním konceptem Šostakovičovy satirické opery Nos (více o této inscenaci najdete v Operním kukátku zde). Pro letošní sezonu se vrátil na první londýnskou operní scénu, aby zde připravil upravenou verzi své Carmen, původně určenou pro operní soubor ve Frankfurtu nad Mohanem.
Zcela rozdílná a zcela nešpanělská je v prvé řadě scénografie německé výtvarnice Katrin Ley Tag (která zaujala například minulý měsíc velmi jednoduchou scénou pro Donizettiho Mariu Stuardu v Theater an der Wien). Dominantou scény je obrovské schodiště, které je typické pro velké divadelní revue a výpravné filmy dvacátých a třicátých let dvacátého století.
Někteří recenzenti dokonce připomínali vliv scénografie filmů hollywoodského režiséra a choreografa Busbyho Berkeleye, mistra sborových scén, v nichž těla sboristů vytvářejí velkolepé proměnlivé obrazce. A právě tento princip práce se sborem využívá i Barrie Kosky. Hlavní změnou je ale režisérská dekonstrukce příběhu, tak aby se obnažily emocionální principy jednání postav i jejich schopnost přežití v závěru příběhu (což se týká i hlavní hrdinky), stejně jako zkoumání role pohlaví v kultuře a vztazích. Režisér se samozřejmě nevzdává ani své oblíbené metody persifláže a většina recenzentů se naprosto rozchází ve výkladu režijního záměru. Nicméně pod vnější slupkou velké show se skrývají ironické i trpké otázky, které rozvracejí i takový operní/kulturní archetyp, jakým je fatální žena Carmen. Koskyho výklad je bezesporu jedním z nejinteligentnějších a zároveň nejdráždivějších režijních esejů o opeře jako žánru i o současné percepci opery a divadla vůbec.
Pro inscenaci tohoto typu je samozřejmě nevyhnutelné získat prvotřídní zpěváky s mimořádnými hereckými schopnostmi. A to se vedení Covent Garden podařilo. Obsazení vévodí dvě představitelky Carmen – ruská mezzosopranistka Anna Goryachova v debutu v Covent Garden, která zpívá v prvních představeních Bizetovy opery a kterou pak vystřídá její francouzská kolegyně, mezzosopranistka Gaëlle Arquez. I pro ni jde o debut na první scéně Royal Opera. Obě dvě mají již řadu zkušeností a obě rovněž roli španělské svůdnice zpívaly v jiných režiích. Shodně se také na počátku této sezony střídaly v jiné pozoruhodné inscenaci Carmen v madridském Teatro Real, kde je režíroval kontroverzní umělec Calixto Bieito. Gaëlle Arquez zpívala tuto roli na bregenzském festivalu i v původní Koskyho inscenaci ve Frankfurtu nad Mohanem. Donem José je Francesco Meli, kterému část kritiků vyčítá určitou tvrdost hlasu a sklon k forsírování, byť chválí jeho herecký výkon v nesnadném úkolu.
Ruská sopranistka Kristina Mkhitaryan, která v produkci zastoupila původně plánovanou Anett Fritsch (ta odřekla kvůli těhotenství), disponuje velkým hlasem v roli Micaely. Litevský basbarytonista Kostas Smoriginas doplňuje erotický čtyřúhelník.
Český dirigent Jakub Hrůša je velmi chválen recenzenty pro delikátní rovnováhu i krásu zvuku. S naším dirigentem se bude v pozdějších reprízách střídat britský dirigent Christopher Willis. Inscenace má kompletní druhé obsazení čtyř hlavních rolí, vedle Gaëlle Arquez budou vystupovat italský tenorista Andrea Carè (Don José), ruský barytonista Alexey Markov (Escamillo) a anglická sopranistka Susanna Hurrell (Micaela).
Po premiéře 6. února následuje v měsíci únoru ještě šest repríz a představení se bude hrát ještě pětkrát v březnu. Představení 6. března 2018 bude přenášeno jako živý přenos do vybrané sítě kin.
Pavol Breslik hvězdou programu Wiener Opernball 2018
Slovenský tenorista Pavol Breslik byl jednou ze dvou hlavních operních hvězd každoročního programu vídeňského operního plesu, který představuje vrchol společenské a také snobské sezony v Rakousku.
Zpěvák v perfektně padnoucím fraku přednesl dvě hudební čísla – nejprve árii Romea z prvního dějství Gounodovy opery Romeo a Julie a pak duet Lippen schweigen z Lehárovy operety Veselá vdova.
Partnerkou mu v druhém čísle byla mladá moldavská sopranistka Valentina Naforniță, která zaskočila za náhle onemocnělou rakouskou koloraturní sopranistku Danielu Fally, protože i ve Vídni řádí zrádná chřipka. Zpěvačka také zpívala Pucciniho krátkou árii O mio babbino caro z Gianniho Schicchiho. Valentina Naforniță velmi vkusně zvolila elegantní modrou večerní róbu z dílny slavné návrhářky Elie Saab s lesklými stejnobarevnými nášivkami, která byla vyhodnocena jako jedna z nejkrásnějších letošního ročníku.
Pro hlasové ovládnutí tak velkého prostoru, jako je parter Wiener Staatsoper, byli pěvci jako v minulých ročnících vybaveni mikroporty. Letošní veskrze tradiční program narušila jen akce polonahé aktivistky ze skupiny Femen na vstupním červeném koberci. Designérka Lena Hoschek, odpovědná za vizuální podobu plesu i tradičních vějířů, se letos inspirovala Mozartovou operou Figarova svatba, jarními květinami v podobě bohatých kytic na růžovém pozadí a rokokovou estetikou.
Světová premiéra opery Ondřeje Adámka Seven Stones na Festival d’Aix-en-Provence 2018
Právě zveřejněný program proslulého festivalu v Aix-en-Provence vedle operních produkcí zásadních titulů, jako jsou Mozartova Kouzelná flétna, Purcellova opera Dido a Aeneas, Straussova Ariadna na Naxu a Prokofjevův Ohnivý anděl, uvádí také světovou premiéru opery českého skladatele Ondřeje Adámka (narozen 1979).
Opera Seven Stones vznikla na libreto islandského spisovatele Sjóna, který patří k nejpřekládanějším autorům své země. Komorní dílo (cca 80 minut) je obsazeno čtyřmi zpěváky a sborem o dvanácti členech. Kompozice nevyžaduje orchestrální doprovod, podnázev je totiž opera a cappella.
Libretista, jenž byl v některých dílech také inspirován českým surrealismem a poetismem, napsal text v angličtině. Sjón, známý i svou spoluprací se zpěvačkou Björk, o opeře v rozhovoru pro iDNES (17. května 2016) uvedl: „Je založena na mých básních, jejichž základním tématem jsou kameny. Napsal jsem rámcový příběh, který se bude týkat Prahy a několika dalších českých měst.“ Je třeba připomenout, že libretista Sjón je vášnivým sběratelem kamenů z celého světa.
Opera, jež vznikla na objednávku vedení festivalu, bude uvedena šestkrát od 7. do 17. července 2018 v Théâtre du Jeu de Paume. Jako dirigenti představení jsou uvedeni skladatel a Léo Warynski, režisérem a choreografem představení bude Eric Oberdorff.
Opera na ČT art
ČT art, 12. únor 2018, 20.20. Slavná filmová adaptace známé Verdiho opery Otello byla vysílána u příležitosti pětadevadesátých narozenin operního režiséra a scénického výtvarníka Franca Zeffirelliho, který se narodil 12. února 1923 ve Florencii. Lehce zkrácená verze (film o délce 117 minut) pochází z roku 1986 a vyniká skvělou výpravou, nádhernými lokacemi i působivými pěvecko-hereckými výkony slavných představitelů (Plácido Domingo, Katia Ricciarelli, Justino Díaz a další).
Operní humor
Mladá adeptka operního zpěvu dostala příležitost předzpívat před skladatelem a slavným pedagogem Luigim Cherubinim (1760–1842). Zdvořilý a galantní mistr ji trpělivě vyslechl, ač její výkon vykazoval jen velmi malé předpoklady pro operní kariéru. “Mistře, myslíte, že mohu už svůj hlas uplatnit na veřejnosti?” zeptala se dívka napůl rozechvěle a napůl sebevědomě po vystoupení. “Ale zajisté, má drahá, určitě můžete křičet ‘Ať žije král!’, až okolo pojede Jeho Veličenstvo!” odpověděl ironicky slavný Cherubini.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
