Jedna z výrazných tváří ostravské operní historie: Karel Kügler

  1. 1
  2. 2

Osobnosti české opery 

Ostrava dvacátých a třicátých let minulého století byla prudce se rozvíjejícím městem, které prožívalo rychlou proměnu. Ze směsi sídlišť, jež vznikly kolem šachet a ocelářských závodů, se rodilo sebevědomé centrum nejen hospodářského, ale také společenského života. Díky iniciativě řady výrazných osobností se Ostrava tehdy postupně stávala skutečným městem kultury.

Když procházíme bohaté divadelní a hudební dění v Ostravě oněch let, vždy se nám ve stínu výrazně řezaného ostrého profilu Jaroslava Vogla objeví obrýlená tvář nenápadného muže připomínající spíše bankovního úředníka než kumštýře. On vlastně původně úředníkem Živnobanky byl.Jmenoval se Karel Kügler a od jeho narození uplyne na Nový rok 2015 přesně sto třicet let. V rodné Praze vystudoval obchodní akademii, ale více než kariéra bankovního úředníka ho lákala hudba a zpěv. V letech 1905–1907 studoval na proslulé Pivodově pěvecké škole, v dalších letech pokračoval v pěveckém školení u profesora Wallersteina. Odešel zkusit štěstí do Německa, kde zpíval v divadlech v Kielu a Hamburku a posléze i v dánském hlavním městě Kodani.

V roce 1914 se vrací do Prahy, kde se stává členem operního souboru Městského divadla na Královských Vinohradech. Ale už 25. listopadu toho roku se s jeho jménem setkáváme na divadelní ceduli Národního divadla. A bylo to hned v jedné z nejprestižnějších tenorových partií, v titulní roli Hoffmannových povídek Jacquese Offenbacha. O čtrnáct dní později vystoupil v Kovařovicových Psohlavcích v menší roli rychtáře Adama Ecla a na Boží hod vánoční 1914 si jej šéf opery Karel Kovařovic obsadil do role Jeníka v Prodané nevěstě.

Z vinohradského divadla se Karel Kügler stěhuje do Zítkovy a Schulzovy budovy na břehu Vltavy. Na vinohradské divadlo ale ani po nástupu na první operní scénu nezanevřel. Dirigent Karel Nedbal, jenž tehdy ve vinohradském divadle působil, na něj ve svých pamětech Půl století s českou operou vzpomíná jako na příležitostnou, ale vždy vítanou posilu nesoběstačného ansámblu.

V Národním divadle Karel Kügler odzpíval a odehrál slušnou řádku rolí převážně lyrického tenorového oboru. Byli mezi nimi titulní hrdina Massenettova Werthera, des Grieux v Manon téhož autora, hrabě Almaviva v Rossiniho Lazebníku sevillském, don Ottavio v Mozartově Donu Giovannim, Vilém Meister v Thomasově Mignon, Lenskij v Evženu Oněginovi, kterého již tehdy střídal se svou pozdější parádní buffotenorovou rolí Triqueta. Z jeho rolí v českých operách jmenujme především Jeníka v Prodané nevěstě, kterého střídal s Vaškem, Vítka v Daliborovi, Stazia Orsiniho v prvním uvedení opery Jaroslava Křičky Hipolyta v říjnu 1917 a o rok později Velvarského v premiérovém představení Foersterovy opery Nepřemožení.Z jeho dalších rolí připomeňme alespoň Prince Leopolda v Halévyho Židovce, wagnerovské postavy Waltera von der Vogelweide v Tannhäuserovi a Lodivoda v Bludném Holanďanovi, Zpěváka ve Straussově Růžovém kavalíru a Jurodivého v Borisi Godunovovi Modesta Petroviče Musorgského. Jako člen Národního divadla naposledy vystoupil na jeho jevišti 6. července 1919 v roli Jeníka v Prodané nevěstě. Později ale občas v Národním hostoval v řadě rolí (mimo jiné Rudolf v Pucciniho Bohémě, Jarek ve Smetanově Čertově stěně, Skřivánek v Tajemství a učitel Benda v Dvořákově Jakobínu).V roce 1919 je založeno v Ostravě Národní divadlo moravskoslezské. Ředitel Václav Jiřikovský přivádí Karla Küglera do Ostravy. Do Ostravy je angažován jako sólista a režisér a obě profese naplno vykonává po dvě desetiletí. Vedle toho je nepostradatelným organizátorem operního provozu, překladatelem operních i operetních libret, redaktorem a přispěvatelem divadelního časopisu. Je prostě jednou z duší nově vzniklého a velmi aktivního divadelního souboru.

Ze sedmnácti premiér první sezony 1919/1920 jich režíruje čtrnáct včetně zahajovací Prodané nevěsty dne 12. srpna 1919. Vedle toho samozřejmě prakticky v každé inscenaci vytváří některou z tenorových rolí. V první sezoně si zazpíval i jednu z technicky nejnáročnějších tenorových partií, titulního hrdinu Adamova Postiliona z Lonjumeau. Byl prvním ostravským režisérem Janáčkovy Její pastorkyně, jejíž premiéra se pod taktovkou tehdejšího šéfdirigenta opery Emanuela Bastla konala 1. listopadu 1919. K Pastorkyni se pak jako režisér vrátil ještě dvakrát. Z dalších zajímavých Küglerových inscenací v jeho první ostravské sezoně se zmiňme o opeře Mikuláš Zrinský chorvatského skladatele Ivana Zajce, Starém ženichu Karla Bendla a opeře brněnského operního šéfa Františka Neumanna. Dirigentem Ekvinokce těchto tří inscenací byl tehdy začínající Jaroslav Vogel.

V druhé ostravské sezoně následovaly mimo jiné Verdiho Aida, k níž se jako v případě jiných oper později opět jako režisér vrátil, Meyerbeerovi Hugenoti a opět s Jaroslavem Voglem Pucciniho Dívka ze Zlatého západu. Čajkovského Pikovou dámu, kterou rovněž dirigoval Jaroslav Vogel, sice Kügler nerežíroval, režisérem tohoto představení byl zakladatel ostravského baletu Achille Viscussi, ale zato v ní ztvárnil hlavní mužskou roli Heřmana.

  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář