Joseph Calleja hvězdou koncertního provedení Cileovy Arlézanky v Deutsche Oper

  1. 1
  2. 2
  3. 3

První tři Einemovy opery vznikly za libretistické spolupráce skladatele Borise Blachera. Druhou Einemovou manželkou se pak stala známá rakouská literátka Lotte Ingrisch, která zpracovala libreta jeho posledních tří oper na původní náměty. Opera – biblická parafráze Jesu Hochzeit (premiéra 1980, Theater an der Wien) vzbudila velký skandál pro údajně blasfemické libreto a z tohoto důvodu se ji další operní domy obávaly zařadit do repertoáru. Další opera Tulifant (premiéra 1990 v divadle Ronacher ve Vídni) na pohádkový námět čekala několik let na uvedení, než skončila veleúspěšná produkce muzikálu Cats v Theater an der Wien, které mělo premiéru smluvně ošetřenou. I poslední, tentokráte komorní opera Luzifers Lächeln (Luciferův úsměv) vycházela z náboženského námětu, ale posthumní premiéra ve Wiener Kammeroper roku 1998 větší pozornost již nevzbudila.

Gottfried von Einem: Dantonova smrt – ND Brno 1966 (zdroj ndbrno.cz)

Na českých jevištích byla provedena jen opera Dantonova smrt v roce 1966 v Brně v překladu Evy Bezděkové s realizačním týmem Václav Věžník (režie) a František Jílek (hudební nastudování). V hlavní roli Dantona vystoupil René Tuček. Velkému zájmu se pak těšila česká premiéra Einemova Procesu ve Státní opeře Praha na podzim roku 1994. Výtvarně krásná a pečlivě nastudovaná inscenace (dirigent Ivan Pařík, režisér Karel Drgáč) přivítala při pražské premiéře vzácné hosty – skladatele a jeho manželku Lotte Ingrisch. Vynikající úroveň inscenace byla umocněna projekcemi filmových sekvencí a také fotografií Jana Šplíchala. Je velká škoda, že tato inscenace nemůže být znovu obnovena.

Gottfried von Einem: Der Prozess – Státní opera Praha 1994 (zdroj vis.idu.cz / foto © Oldřich Pernica)

Rakouské i německé scény k Einemovu výročí připravují několik operních premiér. Jako první uvedl premiéru Dantonovy smrti operní soubor v Theater Magdeburg. Zde ji nastudoval tchajwanský dirigent a místní hudební ředitel Kimbo Ishii, který zde také připravil premiéru Fibichovy Nevěsty messinské, a režijně ji připravila britská umělkyně Karen Stone (místní generální intendantka). Působivou scénu s několika symboly revoluční doby a kostýmy navrhl Ulrich Schulz. Hlavní role bývalých politických spojenců a pak zarytých nepřátel vytvářejí holandský barytonista Peter Bording jako Georges Danton a anglický tenorista Stephen Chaundy jako Maximilien de Robespierre. Tento operní titul se vrátil na magdeburské jeviště po půlstoletí a současná inscenace, i pro politickou aktuálnost tématu, sklidila velmi dobré kritiky a stejně dobrá je divácká návštěvnost titulu.

Tentýž operní opus připravuje Wiener Staatsoper. Premiéra je naplánována na 24. března 2018. Dílo právě zkouší finská dirigentka Susanna Mälkki, která se soustředí především na poválečnou a soudobou hudební tvorbu. Režijně dílo připravuje rakouský umělec Josef Ernst Köpplinger, který již také režíroval von Einemovu operu Luciferův úsměv. V hlavních rolích vystupují přední zpěváci: Wolfgang Koch jako Danton, Herbert Lippert jako Desmoulines, Thomas Ebenstein jako Robespierre a také Olga Bezsmertna v roli Lucille Desmoulines. Po premiéře je naplánováno ještě šest dalších repríz až do 9. dubna 2018, pak bude opera znovu zařazena až v další sezoně.

Theater an der Wien (zdroj theater-wien.at / foto © Peter M. Mayr)

Již 18. března 2018 ale zazní v Theater an der Wien premiéra Einemovy opery Návštěva staré dámy. Zde dílo studuje také specialista na soudobou hudbu, německý dirigent Michael Boder, a režijní práce je svěřena světoznámému Britovi Keithovi Warnerovi (také režie Straussovy Elektry v Praze). V hlavní roli vystoupí švédská mezzosopranistka Katarina Karnéus, umělkyně s neobvykle širokým repertoárem, kterou známe i ze živého vystoupení na brněnském festivalu Leoše Janáčka, kdy zpívala ženu v Schoenbergově monodramatu Erwartung. V pánských rolích jí budou sekundovat Russell Braun (Alfred Ill), Raymond Very (Starosta), Adrian Eröd (Učitel), Markus Butter (Kněz) a další. Série šesti představení skončí 28. března 2018. Oba dva přední vídeňské domy se dohodly na slevové akci, a pokud si zakoupíte lístky na obě operní představení, dostáváte 30procentní slevu ze vstupného. Hezký dárek pro operního diváka, který má zájem o moderní operu.

Tvorba Gottfrieda von Einema se ale neomezovala pouze na operní jeviště. Je tvůrcem i pěti baletních kompozic (také baletu na námět Turandot) i kompozic řady orchestrálních a komorních žánrů. Vídeňský Musikverein zařadil na koncertní program také Einmeovu rozsáhlou kantátu An die Nachgeborenen na text Bertolta Brechta. Přední brechtovský překladatel Ludvík Kundera překládá tento titul jako Budoucím. Text se zabývá převážně v symbolické rovině válkou a jejími následky. Einemovo zhudebnění je posluchačsky přístupné a v celé kompozici tonální. Sedmidílná kantáta o délce asi padesáti minut byla zakázkovým dílem Organizace spojených národů. Premiéra se konala v sídle Organizace spojených národů v New Yorku v říjnu 1975 a o dva dny později zazněla rakouská premiéra právě ve vídeňském Musikvereinu.

Základem textu není jen stejnojmenná poéma Bertolta Brechta, napsaná v exilu, ale také vybrané verše z biblických žalmů a Hölderlinova překladu Sofokla. Dílo vyžaduje velký orchestrální aparát, sbor a mezzosopránovou sólistku. Prvotřídního provedení se mu dostalo díky ORF Radio-Symphonieorchester Wien, řízeném Markusem Poschnerem, sborem Singverein der Gesellschaft der Musikfreunde (který již o pauze sklízel četná bravo) a výjimečnému výkonu finské sopranistky Camilly Nylund. Ta, ač sopranistka, přednesla vokální part, aniž by měla sebemenší problém s hlubší polohou partu. Menší part kantáty je určen barytonu (zpíval Michael Nagy). Velmi působivý večer byl doplněn v prvé části večera o málo hranou kompozici Antona Brucknera.


Nahrávka týdne

Joseph Calleja – Verdi (zdroj amazon.co.uk)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat