Když se práce stane vášní. Ptali jste se basisty Davida Nykla

Sólista Janáčkovy opery Národního divadla Brno odpovídá na otázky čtenářů Opery Plus

Dobrý den, na které vaše nové role se v Brně můžeme těšit? Držím palce, ať se vám daří! (Bartoníčková)

Dobrý den, paní Bartoníčková, děkuji mockrát! V Brně se trochu se zpožděním, způsobeným zdravotními problémy, objevím v Nápoji lásky jako Dulcamara a v Gounodově Faustovi a Markétce jako Mefisto. Jsou to pro mě velice náročné, ale krásné role, na které se moc těším. Od září také vystupuji nově jako Marbuel v Čertovi a Káče. To je můj další splněný sen. Jsem moc rád, že jsem dostal takové příležitosti. Role, které takzvaně neslezou z jeviště, mám nejraději.

Na webu jsem se dozvěděla, že se chystáte na Mefista ve Faustovi. Jaký vztah k té roli jste si zatím vytvořil a jak se vám zpívá? Jak se vám spolupracuje s režisérem Jiřím Heřmanem? Už jste Mefista dřív někde jinde zpíval? (D)

Mefista jsem zpíval už v roce 2013 v Plzni, stejně jako v Brně v režii Jiřího Heřmana. Tenkrát to byla pro mě první opravdu veliká výzva. Dlouho jsem zvažoval, zda mám nabídku přijmout, a jsem moc rád, že jsem nakonec kývnul. Pan režisér pracuje velice detailně, má jasnou představu o všem, co se na jevišti má dít, a jeho koncentrace a ponor do hudebního díla je obdivuhodný. To vše mi moc pomohlo a do role Mefista jsem se opravdu zamiloval. Jsem rád, že si ji můžu zazpívat v Brně, a těším se, jak si s ní i s ostatními postavami pohraji.

Dobrý den, jak se jako interpret díváte na moderní režie? Nevadí vám, když akce na jevišti vůbec neodpovídá tomu, o čem zpíváte? Skoro při každé návštěvě divadla s lítostí vzpomínáme na pana profesora Věžníka a jeho nádherné režie a je nám moc líto, že ho divadlo nejspíš už úplně odstavilo. (Kalendovi, Brno)

Když jevištní akce nekorespondují s libretem, je to samozřejmě špatně. Opera je podle mého názoru o rezonanci mezi hudbou a textem, respektive příběhem. Pokud jdou proti sobě, žádnou energii ani emoce necítím. Práce s tvůrčími režiséry, kteří vnímají hudbu a pracují s textem, je pro mě inspirací. Hrát si se slovy a jejich významy, tak by podle mě měla vypadat moderní režie. Nemám ale rád režiséry, kteří si myslí, že dělají moderní režii, ale přitom si neví rady, chtějí šokovat a všechno za každou cenu dělat tak nějak „jinak“. Taková práce mě nebaví.

S panem Věžníkem jsem bohužel neměl možnost pracovat. Když divadlo s takovými legendami (to se netýká jen režisérů, ale například i dirigentů) nespolupracuje, je to velká škoda. Myslím, že se od nich máme všichni hodně co učit.

Dobrý den, máte nebo měl jste nějaké pěvecké vzory? Vysněné role? Divadla, kde byste chtěl zpívat? (Mrázkovi, Brno)

Milí Mrázkovi, pěveckých vzorů mám mnoho, snažím se hledat a vnímat u všech zpěváků, co dělají dobře. Je to taková skládačka, kterou se pokouším složit a výborní zpěváci, jak minulí, tak současní, mi k tomu hodně pomáhají. Je to nikdy nekončící práce, hranice v tomto směru neexistují, a to mě baví. Stále posouvat své schopnosti a radovat se z každého nového a krásného pocitu, který nalézám.

Mezi mé vysněné role určitě patří Vodník z Rusalky, Boris Godunov, ale určitě třeba Zachariáš z Verdiho Nabucca. Co se týče divadel, říká se, že v Metropolitní opeře je prý výborná akustika, tak tu bych rád zažil na vlastní kůži:-)

Dobrý den, velmi nás mrzí zavření Janáčkova divadla a znepokojují zprávy o tom, že opravy budou náročnější, než se původně čekalo. Jak se zpěváci vyrovnávají s tím, že na několik let přišli o jeviště, na které byli zvyklí? Jak se Vám zpívá v Mahence? A nebude na Výstavišti problém s akustikou? Moc si to neumím představit… (Alena Burešová)

Milá paní Burešová, v Janáčkově divadle je z mého pohledu nejlepší akustika ze všech našich divadel, doufám, že se brzo dočkáme, rekonstrukce už byla potřeba jako sůl. Moc se těším, až se opět otevře, a doufám, že to bude co nejdříve. I proto, že tam máme zázemí, jaké jsem v žádném jiném divadle neviděl. Mahenka je ale na druhou stranu krásné divadlo, které má svou atmosféru. No a Výstaviště? To je pro mě velká neznámá, tak mi nezbývá než doufat, že to bude příjemná změna. V podobných halách jsem již několikrát zpíval, my zpěváci musíme být připraveni na různé okolnosti. Náš úkol je podat maximální výkon bez ohledu na akustiku. Je to těžké, ale je to tak.

Dobrý den, jsem vaše velká fanynka, viděla jsem vás ve všech vašich rolích, většinou opakovaně. Můžete prosím prozradit, jak jste se ke zpívání dostal, a také něco z vašeho soukromí? Děkuji a přeji vám mnoho dalších úspěchů! (Dana Š.)

Milá Dano, to mě moc těší. Od malička jsem chodil na hodiny klavíru a také do chlapeckého sboru Pueri Gaudentes v Praze pod vedením Zdeny Součkové. Ta měla zásadní vliv na můj vztah k hudbě. Nikdy by mě ale nenapadlo, že bych se zpěvu mohl věnovat profesionálně. Vystudoval jsem obchodní akademii a teprve po zjištění, že hudební talent mám rozhodně větší než ten obchodní, jsem zkusil štěstí a teprve v jednadvaceti letech jsem se napoprvé, k velkému překvapení pro celou rodinu, dostal na Pražskou konzervatoř, kterou jsem absolvoval pod dohledem a díky velké trpělivosti mého profesora, tenoristy Luďka Löbla. Hudbě a divadlu jsem začal postupně propadat čím dál víc a jsem rád, že se moje práce stala mou vášní. Úplně nejdůležitější je pro mě ale v životě má rodina, která mi pomáhá stát „nohama na zemi“. Mám rád sport, přírodu a cestování, to je pro mě ta nejlepší relaxace.

Dobrý den, pane Nykle, jaké nové role v Brně v nejbližší době chystáte? A vzpomenete si na svoje první představení v Janáčkově divadle? (Iva L., Brno)

Milá Ivo, na vaši první otázku jsem již odpověděl výše a co se týče prvního představení v Janáčkově divadle, pokud se nepletu, byla to role Angelottiho v Pucciniho Tosce pod taktovkou Jana Zbavitele. Jako studijní materiál jsem dostal video z představení, kde byla ale téměř tma, a tak má jediná šance byla aranžovací zkouška hodinu před představením. Naštěstí vše dobře dopadlo, adrenalin je nakonec u téhle role důležitý a já se těšil, až si budu moci svou první roli pro změnu nazkoušet. Mou první premiérou, kterou jsem v Janáčkově divadle včetně zkoušek absolvoval, byl Muž v okně v Martinů Juliettě.

Dobrý den, pane Nykle, ve vašem životopise jsem se dočetla, že se pěvecky školíte u Evy Randové. Jak často za ní jezdíte, jak si s ní rozumíte a co všechno vám to přináší? Měla jsem ji jako zpěvačku opravdu hodně ráda… (Marta Železná)

Dobrý den, paní Železná, s paní Randovou jsem se seznámil v roce 2012 a jsem za to moc rád. Od první chvíle jsem měl k ní veliký respekt a zároveň jsem cítil, že jsem v dobrých rukou. Její umanutost (v dobrém slova smyslu) a energie je obdivuhodná. Ve svém věku dokáže učit devět hodin denně s maximálním nasazením. Nebojí se nazývat věci pravými jmény, odkrývat problémy, které vnímá, a jde si za tím hlava nehlava. I vzhledem k tomu, že od mládí sportovala, má v sobě jistou bojovnost, a to je mi hodně blízké. Vídám se s ní tak často, jak to jen jde, když se zadaří, je to jednou až dvakrát za měsíc. Ze společné práce ale čerpám stále. Co mě mrzí, je, že jsem ji nikdy neviděl a neslyšel na vlastní oči na jevišti.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi!

Děkuji srdečně za vaši přízeň a přeji všem hodně zdraví a energie!

VIZITKA
David Nykl je sólistou Janáčkovy opery Národního divadla v Brně od roku 2008. Po studiu zpěvu na Pražské konzervatoři pod vedením Luďka Löbla absolvoval pěvecké kurzy Renata Brusona v italské Sieně. Od roku 2012 se věnuje studiu operního zpěvu soukromě u Evy Randové. S úspěchem se zúčastnil několika mezinárodních pěveckých soutěží, je laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Již v průběhu studií vystoupil ve Státní opeře v roli Simona (Joplin – Treemonisha) v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro. Během studia na Pražské konzervatoři nastudoval role Publia (La clemenza di Tito) a Figara (Figarova svatba). Od roku 2006 vystupuje jako Masetto (Don Giovanni) v rámci Opery Mozart ve Stavovském divadle v Praze, od roku 2015 také jako Leporello.

V Janáčkově opeře Národního divadla Brno nastudoval například role Angelottiho (Tosca), Doktora Grenvila (La traviata), Muže v okně (Julietta), Basilia (Lazebník sevillský), Alidora (La cenerentola) nebo Figara (Figarova svatba). Od roku 2009 je pravidelným hostem v Národním divadle v Praze (Hry o Marii, Rinaldo, Gloriana, Don Giovanni, Pád Arkuna, Slavík). Od roku 2013 hostuje také v Divadle J. K. Tyla v Plzni, kde nastudoval role Mefista (Faust a Markétka) a Kašpara (Čarostřelec), a v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (Andrea Chénier, La clemenza di Tito). Pravidelně vystupuje také se souborem Musica Florea, se kterým se představil mimo jiné jako Publio Valerio v novodobé premiéře opery Costanza e Fortezza Johanna Josepha Fuxe.

Během své profesionální činnosti spolupracoval s dirigenty jako Jiří Bělohlávek, John Fiore, Vladimir Jurowski, Václav Luks, Marek Štryncl, Tomáš Brauner, Oliver Dohnányi, Peter Feranec, Jakub Klecker, Jaroslav Kyzlink, Ondrej Olos, Caspar Richter, Vojtěch Spurný, Leoš Svárovský, Jiří Štrunc, Stanislav Vavřínek a s režiséry jako je Jiří Heřman, Dominik Neuner, B. Klimo, Bruno Berger – Gorski, Petr Forman, A. Jahns, Jiří Nekvasil, Martin Kukučka, Tomáš Pilař, Rocc a Lukáš Trpišovský. Vystoupil v rámci prestižních mezinárodních festivalů, jako je Janáček Brno, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl a Wexford Opera Festival.
(zdroj: ndbrno.cz)

www.ndbrno.cz