Jak je možná neznáte: Achille-Claude Debussy

Sondy do soukromých životů slavných hudebníků a skladatelů (7). Achille-Claude Debussy (22. srpna 1862, Saint-Germaine-en-Laye – 25. března 1918, Paříž)

Moře plavovlasých žen

Často mluvíme o velkoleposti a géniu skladatelů, pokud jde o jejich řemeslo. Někdy ale neznáme nebo se rozhodneme ignorovat jejich soukromý, osobní život. Asi je to chyba, protože skandální lásky žijí také ve světě klasické hudby. Ve srovnání s těmito šťavnatými příběhy blednou i historky z bulvárních časopisů, které vídáme ve výlohách. Jak jsou tyto příběhy pikantní?

Debussy zahájil svůj chlípný život v osmnácti letech, dříve než většina ostatních, kteří začali až ve zralém věku. Debussyho soukromý život byl často turbulentní a jeho chování k ženám bylo odsouzeníhodné. Jako teenager navázal osmiletou známost s Blanche Vasnier, manželkou pařížského právníka. Tento vztah nakonec ochabl a vyústil v řadu sňatků, rozvodů a afér, jejichž výsledkem bylo jedno pozůstalé dítě, Claude-Emma.

Chvění a třpyt moře v dílech Debussyho jmenovce Clauda Moneta vyvolávaly podobné pocity i u žen, které prošly skladatelovým životem. Claude Debussy, ať už šlo o peníze nebo ženy, si nevybíral zrovna nejlépe.

První ženou v jeho životě byla jeho první učitelka klavíru madam Mauté de Fleurville, aristokratka, která tvrdila, že je vdovou po markýzi de Sivry a bývalou Chopinovou žákyní. To však nebyla docela pravda, madam žádnou markýzou nebyla. S Fryderykem Chopinem se nikdy nesetkala, přesto cíleně rozvíjela nadání mladého klavíristy. Skutečností pouze bylo, že byla Verlainovou tchýní. Připravila Debussyho na zkoušky na Pařížskou konzervatoř. Další učitelkou mu byla krásná amatérská zpěvačka Marie-Blanche Vasnier, kterou Debussy zbožňoval. Z obdivu k ní jí napsal řadu písní, které zpívala na častých soirée, jež pořádal její manžel. Na oplátku za péči, kterou mu bohatý pan Vasnier věnoval, vyučoval Debussy jejich dcery a ve wagnerovském stylu svedl jeho manželku.

V Římě, kde studoval ve Villa Medici, prožil skladatel krátký románek s „Loulou“ Hochonoch – manželkou jednoho profesora. Když se vrátil z pobytu v Římě (v soutěži Prix de Rome uspěl až napotřetí v roce 1884) vrátil se k Marii-Blanche, ale jejich vztah brzy skončil. Později se dostal k práci pro Čajkovského patronku Naděždu von Meck, které vyučoval několik z jejích jedenácti dětí. V té době bylo Debussymu osmnáct a Naděždě padesát.

S ní prožil řadu luxusních hudebně vzdělávacích cest, avšak Naděžda mladíkovi na rozdíl od Čajkovského neposílala žádné kapesné. Dostal se s ní nejen do Benátek, kde byl představen Wagnerovi, ale i do Ruska. Při výuce se zamiloval do její šestnáctileté dcery Sophie a požádal ji o ruku. Byl však rezolutně odmítnut. Sophie se později stala kněžnou Galicinovou.

Zakrátko nato se Debussy dal dohromady s inteligentní, avšak nekonvenční blondýnkou Gaby Dupont, zvanou „zelenooká Gaby“, se kterou žil po celých devět let. Jejich svět na Montmartru, kde žili v podkrovních bytech, ovlivňoval symbolismus prostřednictvím literárních obrazů plných morbidního romantismu a erotiky. Nejen to, ale i přátelství s malíři, básníky a dalšími hudebníky utvrzovalo mladý pár v bohémském způsobu života.

Finanční nejistota na hranicích chudoby Debussyho přinutila hledat nový objev ve vyšší třídě. Byl okouzlen slečnou Thérèse Roger, se kterou se v roce 1894 zasnoubil. Přes tuto skutečnost žil současně s Gaby Dupont, která však musela strpět i další jeho milenky. Kompromitující dopis, nalezený v jeho kapse, ji vedl k pokusu o sebevraždu, o čemž s velkou slávou psaly všechny pařížské noviny. Skladatelova láska k blondýnkám měla na něj v tomto případě v kombinaci se zelenýma očima nesmírný inspirační vliv. Osmá skladba jeho Preludií La fille aux cheveux de lin bývá označována za symfonickou báseň plnou erotického obsahu. Sexuologové tvrdí, že skladba má co do činění s jemností či hedvábností pubického porostu přirozených blondýnek.

Když Gaby vztah ukončila, našel si skladatel, jehož novátorské Preludium k Faunovu odpoledni vzbudilo nadšení i zmatení mezi kritiky, novou lásku. Onou další kráskou s plavými vlasy byla Rosalie Texiér, zvaná „Lilly“. Pravděpodobně byla spíše než modelkou obyčejnou švadlenou, ale přesto se stala 19. října 1899 první madame Debussy. Jak Texiér, tak i Debussy měli zvyk vyhrožovat jeden druhému sebevraždou. „Neměla hudební vkus,“ ale byla, jak píše Debussy svému příteli Robertu Godotovi, „neuvěřitelně plavá a hezká, jako nějaká postava ze staré legendy“. Jejich manželství však bylo pouze milostnou epizodou a netrvalo dlouho. V dopisech Godotovi o ní Debussy píše, „že nemůže vystát její hlas, který mu ochlazuje krev“. V té době Claude Debussy o sebe zřejmě moc nedbal, měl dlouhé vlasy, neforemné oblečení, neupravenou bradku a jeho vystouplé oči měly zakaboněný, tajemný výraz.

Rozpolcenost jej dovedla až k rozvodu, opuštění Montmartru a k nové lásce. Do jeho života vstoupila zpěvačka Thérèse Roger, se kterou se, jak už jsem zmínil, rovněž zasnoubil. Jejich vztah byl však tajný zřejmě kvůli skutečnosti, že Thérèse nebyla dostatečně inteligentní. Úspěch opery Pelléas a Mélisande umělci přinesl slávu, se kterou se však těžko vyrovnával. I tato opera je plná obdivu ke slámovým vlasům, třetí jednání začíná árií líčící úpravu vlasů.

Emma Bardac byla další Debussyho vílou, která byla oproti těm předchozím inteligentní a sofistikovaná, byla však již vdaná. Emma byla také bývalou milenkou Gabriela Faurého! Claude Debussy byl představen Emmě jedním ze svých studentů, Raoulem, synem Emmy Bardac. Začal si s ní tajnou aféru. Možná kvůli tomu, aby Emmu získal, nebo snad aby rozptýlil Rosalii Texiér od toho, že se setkal s někým jiným, vzal Emmu na dovolenou. Všichni víme, co se děje na „dovolené“.

Lilly Texiér odhalila Debussyho lumpárnu a i ona se pokusila o sebevraždu – postřelila se na Place de la Concorde do hrudníku. Byl z toho opět velký skandál, nepřátelství a vzájemné odcizení. Debussy také zažil odcizení od svých přátel. Muselo to být pro něj těžké a osamělé období. Takže na jaře 1905, aby unikli nepřátelství, Debussy a Emma Bardac uprchli do Anglie. Pár se usadil v Grand Hotelu v Eastbourne od 24. července do 30. srpna 1905. Claude Debussy tu na oslavu svého výročí rozvodu dokončil symfonickou báseň Moře. V té době byla již Emma Bardac v jiném stavu. Jejich dcera Claude-Emma, známá pod jménem „Chou-Chou“, se narodila v říjnu 1905. Rodiče Claude a Emma se vzali až v roce 1908 a zůstali spolu až do Debussyho smrti v roce 1918. Domníváme se, že v tomto manželství nebyla žádná nevěra. Ale kdo to skutečně ví?

Claude Debussy zemřel na rakovinu konečníku ve svém domě v Paříži ve věku pětapadesáti let. Byl diagnostikován v roce 1909 poté, co prodělal silné krvácení.

V prosinci 1915 se podrobil jedné z úplně prvních operací tlustého střeva. Operace dosáhla pouze dočasného účinku a způsobila mu značné frustrace.

Pohřební průvod šel přes opuštěné ulice ke hřbitovu Père-Lachaise v době, kdy německá vojska bombardovala město. Skladatelovo tělo bylo následující rok vyzvednuto z hrobu a bylo uloženo na malém hřbitově Cimetière de Passy, skrytém za Trocadérem. Tím se splnilo Debussyho přání odpočívat „mezi stromy a ptáky“.

Citáty:
„Hudba je aritmetikou zvuků, jako optika je geometrií světla.“
„V opeře je vždycky příliš mnoho zpěvu.“
„Hudba je výrazem pohybu vod, hrou křivek popisující změnu vánku.“
„Umění je nejkrásnější ze všech lží.“
„Miluji hudbu vášnivě, a protože ji miluji, snažím se ji zbavit vyprahlých tradic, které ji utlačují.“
„Umělec je opovrženíhodný, nízký druh člověka a dost možná také příšerný manžel.“

O Debussyho kočkách
„Staral se málo o lidi, upřednostňoval kočky před lidmi.“
„Debussyho kočky byly vždy angorské a vždycky měly stejné jméno, které po sobě postupně dědily.“
„Kočky si obvykle na Debussyho stole vykračovaly hromadou not, zatímco on pracoval.“