Jak je možná neznáte: Arturo Toscanini

  1. 1
  2. 2

Toscanini byl chronicky popudlivý a vždy se měl na pozoru před nudnými lidmi a hlučnými zpěváky. Některým z těch, kteří by se jej pokoušeli uklidnit oslovením „Commendatore“, odsekl: „Mi chiamo Maestro.“ Během svého působení v La Scale byl vrátný barometrem pro ty, kteří přišli do dveří: „Oggi calmo“ nebo „Oggi tempesto“. To vše je však možné přičítat i jeho zdraví. Celoživotně totiž trpěl špatným trávením a jeho žena Carlotta byla vždy nablízku, aby mu připravila jeho speciální pokrmy a ošetřovala jej.

Toscanini byl člověkem se všemi rozpory. Byl znám pro své záchvaty při zkouškách (lámal a házel taktovky, řval a nadával hudebníkům, kteří byli líní nebo nepřipravení), byl však jinak velmi laskavý. Jakmile někoho akceptoval, laskavě, téměř otcovsky jej nazýval „figliuolo mio“ („můj synáčku“). Nikdy nevyhazoval hudebníky, dokonce ani ty, které nesnášel. Byl vřelým hostitelem a byl nadmíru velkorysý. Sloužil orchestru a v nesčetných případech pověřil svoji manželku Carlottu, aby zařídila pomoc nějakému hudebníkovi, který potřeboval peníze. Peníze pro něj nikdy nebyly důležité. Bylo zcela evidentní, že vše, co dělal, bylo ve službách hudby, ne vlastního ega nebo úspěchu. Nedával téměř žádné rozhovory, neměl žádného koncertního agenta, při potlesku byl plachý a dirigoval klidně a jednoduše. Typické bylo jeho nedostatečné sebevědomí: „Pokaždé, když provádím tentýž kus, napadá mě, jak jsem byl hloupý, když jsem jej prováděl naposledy.“ Když jej někdo po odchodu do důchodu oslovil Maestro, odvětil: „Neříkej mi Maestro. Už nejsem Maestro.“

Toscanini byl často kritizován za zanedbávání americké hudby. Nicméně 5. listopadu 1938 uvedl světové premiéry dvou orchestrálních děl Samuela Barbera, Adagio for Strings a Essay for Orchestra. Mnozí hudebníci a kritici dirigentovi vyčítali, že je otrokem metronomu. Říkali, že jeho dirigování je striktní a tím je rytmus tuhý, že je nepřítelem italské písně a ničitel belcanta.

Poslední veřejný koncert, který provedl Arturo Toscanini, se uskutečnil 4. dubna 1954 v Carnegie Hall v New Yorku. Během koncertu, který se stal památným, došlo u Toscaniniho k dočasné ztrátě vědomí. Koncert byl vysílán živě stanicí NBC a program zahrnoval pouze díla Richarda Wagnera. Toscaniniho výpadek dirigování trval minutu, držel si ruku na očích. Orchestr přestal na okamžik hrát, dokud první violoncellista nedal nástup. Hudební režisér NBC zpanikařil, okamžitě vypnul vysílání a začal hrát z pásku Brahmsovu symfonii. Když Toscanini znovu začal dirigovat, režie se znovu do sálu přepojila. Toscanini se publiku po závěrečném potlesku již nepřišel poklonit.

Arturo Toscanini diriguje Verdiho Sílu osudu – 1944 (zdroj commons.wikimedia.org)


Lidské vlastnosti
Ve svém soukromém životě nebyl Toscanini mužem jednoznačných názorů. Po krátkém koketování s fašismem se stal známým po celém světě jako oddaný oponent totalitarismu ve všech jeho formách a jeho neochota zadat si s Mussolinim a Hitlerem měla zásadní vliv na průběh jeho pozdější kariéry. Toscanini je však označován za jednoho z nejodvážnějších. Zejména v postoji k pronásledování Židů a vládě diktátorů. Žádný jiný hudebník, s výjimkou Pabla Casalse, neměl tak vyhraněný názor. Emigroval do USA a byl jedním z pěti tisíc více či méně znepokojených cestujících, kteří nastoupili do SS George Washington v Bordeaux v říjnu 1939. Během celé cesty kabinu téměř neopustil.

Toscanini měl velmi obyčejné lidské vlastnosti – rád si leštil svoje boty, kouřil černé páchnoucí toskánské doutníky a ve spánku vrzal zuby. Byl vášnivým znalcem umění a sběratelem, stejně jako přítelem mnoha malířů. Podle jeho synovce Walfreda jen jeho sbírka v milánském domě Via Durini mohla mít až dvě stě obrazů.

Když bylo Toscaninimu osmdesát sedm let, konečně odešel do důchodu. Rád sledoval v televizi zápasy boxu a wrestlingu, stejně jako komediální programy. Epitaf na jeho náhrobku je převzat ze závěru Pucciniho nedokončené opery Turandot z roku 1926: „Qui finisce l’opera, perché a questo punto il maestro è morto“ („Zde končí opera, protože v tomto okamžiku maestro zemřel“).

Hrobka Artura Toscaniniho na milánském hřbitově Cimitero Monumentale (zdroj commons.wikimedia.org)

Citáty:
„Pokud chcete potěšit kritiky, nehrajte příliš hlasitě, příliš jemně, příliš rychle, příliš pomalu.“
„Neumíte číst? Partitura požaduje ,con amore‘ a co děláte? Hrajete to jako ženatí muži!“
„Když jsem byl mladý, políbil jsem svou první ženu a ve stejný den vykouřil svou první cigaretu. Věřte mi, od té doby jsem už neplýtval s tabákem čas.“
„Někteří říkají, že je to Napoleon, někteří Hitler, někteří Mussolini. Proboha! Pro mě je to pouze allegro con brio.“ (
zmínka o první větě Beethovenovy Eroiky)
Arturo Toscanini

Video o životě Artura Toscaniniho:

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat