Nejdřív si vybrala odbornou školu pro ženská povolání, nakonec ale vyhrála opera

25. prosince by se dožila sta let sólistka Národního divadla, sopranistka Miluše Dvořáková. Na naší první scéně se v polovině minulého století prosadila především v lyrickém oboru.

Osobnosti české opery

Miluše Dvořáková se narodila na Boží hod vánoční roku 1917 v Praze. Studovala odbornou školu pro ženská povolání vychovatelek a pěstounek dětí, kterou dokončila v roce 1935. Při studiu se už ale věnovala zpěvu, takže její další kroky vedly na Pražskou konzervatoř.

Dostalo se jí důkladného školení. Na konzervatoři studovala u profesorů Kadeřábka a Tomáškové, ale dále se soukromě vzdělávala u dalších kvalitních pedagogů. Byli to profesoři Soukup, Neumannová a Rosner, ale také dvě významné osobnosti zahraniční: slavný tenorista, přezdívaný drážďanský Caruso, pěvec italsko-chorvatského původu Tino Pattiera, který v letech 1922 v Národním divadle pravidelně v řadě rolí hostoval, a v době poválečné neméně slavný italský barytonista Apollo Granforte, jenž s Národním divadlem nějaký čas spolupracoval a na jehož působení řada slavných sólistů velice vděčně vzpomínala.

Jako posluchačka pátého ročníku konzervatoře zaujala Miluše Dvořáková při předzpívání šéfa Opery Národního divadla Václava Talicha, který usiloval o výrazné omlazení sólistického souboru. Obsadil ji na podzim roku 1940 do role Paminy v jím nově nastudované inscenaci Mozartovy Kouzelné flétny, které se s úspěchem zhostila a zpívala ji poté v řadě repríz.

Brzy se také představila v menší roli Nandy v premiéře původní novinky Jaroslava Krejčího Léto na námět tehdy populární hry Fráni Šrámka a krátce poté, v lednu 1941, v roli Micaely v Bizetově Carmen.

Nějaký čas působila v divadle jako elévka a v prvních měsících roku 1941 se stala řádnou členkou sólistického souboru. V tomto období vystoupila v řadě drobných a menších úloh, jako byly například Kněžka ve Verdiho Aidě, Hlas z nebe v Donu Carlosovi, První duch ve Fibichově Bouři anebo Kate Pinkertonová v Pucciniho Madame Butterfly. Pod taktovkou Václava Talicha zpívala také sopránové sólo v inscenaci Fibichova a Sukova Radúze a Mahuleny. Hudební složku inscenace zabezpečila Česká filharmonie a účinkoval v ní také pěvecký sbor Českého rozhlasu. Václav Talich si Miluši Dvořákovou obsadil do role Karolky ve svém nastudování Janáčkovy Její pastorkyně. S touto rolí se pak setkala i v dalších inscenacích.

Už v prvních velkých rolích přesvědčila Miluše Dvořáková o svých kvalitách. Její předností byl technicky výtečně zvládnutý hlasový projev, příjemně znějící lehký lyrický soprán, jenž byl ovšem schopný i tmavších poloh, což se posléze projevilo v dosti značné šíři jejího repertoáru. Výborně se vypořádala s rolemi subretního typu, jakými byly Esmeralda v Prodané nevěstě, Lidka ve Dvou vdovách či Zerlina, kterou zpívala v roce 1943 při premiéře nového nastudování Mozartova Dona Giovanniho, jež bylo dílem dirigenta Rudolfa Vašaty a režiséra Luďka Mandause. Především je nutné se zmínit o její Katušce ve Smetanově Čertově stěně, s níž se úspěšně vyrovnala při Talichově nastudování této opery v roce 1943 a kterou pak zpívala v dalších dvou inscenacích.

V Bizetově Carmen vyměnila na čas Micaelu za Mercedes, ale v poválečných letech se k Micaele vrátila. Byla svůdnicí Lolou v Mascagniho Sedláku kavalírovi, Agátou ve Weberově Čarostřelci a v opeře současného německého autora Wernera Egka Peer Gynt, kterou při její premiéře dirigoval sám autor, byla v roli Solveig jednou z partnerek Zdeňka Otavy v roli titulního hrdiny. Vrcholným obdobím působení Miluše Dvořákové v Opeře Národního divadla byla druhá polovina čtyřicátých let a počátek let padesátých. K jejím vrcholným kreacím, v nichž vystoupila v desítkách představení, patřily především Mařenka v Prodané nevěstě, Vendulka v Hubičce a Terinka ve Dvořákově Jakobínovi.

Připomeňme i její další role v českém repertoáru. Účinkovala ve všech operách Bedřicha Smetany. K rolím, o nichž jsme se již zmínili, přičtěme ještě Ludiši v Braniborech v Čechách, Jitku v Daliborovi, Anežku ve Dvou vdovách, Blaženku v Tajemství a Hlas žence za scénou v Libuši. V mnoha desítkách repríz zpívala a tančila v roli První žínky ve Dvořákově Rusalce, v opeře Šelma sedlák se setkala s rolemi Bětušky i Berty a v jednoaktovce Tvrdé palice s postavou Lenky.

Ve Fibichově Šárce po řadu let byla představitelkou Šárčiny družky Svatavy, ve Foersterově Deboře ztělesnila roli Hanky a v Kovařovicových Psohlavcích byla hraběnkou Kateřinou. V operách Vítězslava Nováka se s ní mohli diváci setkat v roli Haničky v Lucerně a Markétky ve Zvíkovském raráškovi. V původní novince za války umučeného skladatele Rudolfa Karla Tři zlaté vlasy děda Vševěda byla představitelkou role První sudičky.

Byla výbornou interpretkou Hraběnky v Mozartově Figarově svatbě, Marcelliny v Beethovenově Fideliovi a nesmíme zapomínat ani na dva stěžejní úkoly v operách Petra Iljiče Čajkovského, na Taťánu v Evženu Oněginovi a Lízu v Pikové dámě.

V roce 1952 se Miluše Dvořáková s Národním divadlem rozloučila. Na první scénu se ale jako host v padesátých letech několikrát vrátila. Vedle Mařenky a Vendulky to ovšem bylo v jiném oboru, v rolích Milady v Daliborovi, Cizí kněžny v Rusalce a Gorislavy v Glinkově opeře Ruslan a Ludmila, kterou v Národním divadle nastudoval ruský režisér Zacharov.

Pravidelně od začátku padesátých let zpívala též v operních inscenacích libereckého divadla, kde měla souběžně při svém angažmá v Národním divadle poloviční úvazek. V letech 1961–1977 učila na Pražské konzervatoři. I když působení Miluše Dvořákové na operní scéně nebylo dlouhé, rozhodně si zaslouží, aby její jméno bylo připomenuto.

Miluše Dvořáková zemřela 30. září 2005 v Praze.