Notorická zlodějka a lhářka z Hitchcockova thrilleru jako hrdinka nové opery
Hitchcockův film inspiruje operu
Marnie – nová opera podle slavného Hitchcockovova filmu se dočkala smíšeného přijetí během světové premiéry v English National Opera v Londýně. Americký skladatel a také uznávaný hudební aranžér Nico Muhly (narozen 1981) napsal novou operu jako zakázkové dílo pro londýnskou scénu a také Metropolitní operu v New Yorku, kde bude opera uvedena v sezoně 2019/2020. Skladatel se zatím uplatnil v mnoha žánrech klasické hudby a je též úspěšným autorem soundtracků, zejména je oceňován jeho hudební doprovod k oskarovému filmu Předčítač (2008).
Marnie je jeho třetím uvedeným operním dílem. Předchozí dvě operní kompozice námětově vycházely ze skutečných událostí. Dark Sisters (Temné sestry, komponovaná 2010 a uvedená následujícího roku) v libretu Stephena Karama zpracovávala osud ženy, která se chce vymanit útěkem z mormonské komunity jako jedna z četných manželek despotického muže. Tématem opery je sebeuvědomění v uzavřeném prostředí, kde je zakázána vlastní identita. Námět opery Two Boys (Dva chlapci) pak vycházel ze skutečného zločinu ve Velké Británii, který byl následkem pokřivených vztahů na internetu a falešných identit v chatové komunikaci. Opera měla úspěch při světové premiéře v English National Opera v červnu 2011 a roku 2013 byla uvedena i na scéně Metropolitní opery, kde v hlavní roli inspektorky vyšetřující zločin mladistvých vystoupila známá britská mezzosopranistka Alice Coote. Přesto část kritiků byla přes chválu aktuálnosti námětu a libreta poněkud zdrženlivá k hudební složce díla, která v sobě spojuje řadu vlivů, vedle klasických kompozičních postupů také jazz a minimalismus.
Pro novou operu si vybral skladatel velmi známý námět z anglo-amerického kulturního prostředí. Nejznámější novela anglického spisovatele Winstona Grahama Marnie ihned po publikování v roce 1961 vzbudila pro nevšednost psychopatologického námětu značnou pozornost. Celosvětový úspěch pak novele přineslo zfilmování Alfredem Hitchcockem v roce 1964, ve kterém hlavní role ztvárnili Tippi Hedren (jež měla v jeho filmech zastoupit právě provdanou Grace Kelly) a Sean Connery. Temný filmový příběh o chronické zlodějce, kleptomance a frigidní krásce Marnie, která neustále mění identity a kterou se pokouší zachránit, a to i velmi drastickými prostředky, její poslední zaměstnavatel Mark, je ve filmu poněkud zmírněn nadějnějším a smířlivějším závěrem, než nese původní novela. Hitchcockův film navíc vyniká zajímavou vizuální koncepcí, postavenou na Marniině fobii z červené barvy, a mistrným hudebním doprovodem Bernarda Herrmanna. Na filmové zpracování látky více než na literární text se také odkazuje libreto opery.
Velmi dobré ohlasy si tak získalo libreto opery z pera britského dramatika Nicholase Wrighta, který píše původní hry, ale také se dlouhodobě zabývá adaptacemi prozaických i dramatických textů. Vytvořil již několik operních libret, například pro operní verzi Malého prince (2003) nebo text k padesátiminutové televizní opeře Man on the Moon (Muž na Měsíci, 2006) anglického skladatele Jonathana Dovea, která spojuje přípravy a průběh letu skutečného kosmonauta Buzze Aldrina s Apollem 11 s rozpadem jeho manželství.
Vysoce je hodnocena výprava opery (Michael Mayer) a integrované videoprojekce (Julian Crouch a studio 59 Productions), které se také orientují na obrazovost Hitchcockova filmu, ale zároveň ji dovedně rozvíjejí a modifikují pro divadelní scénu. Stejně tak fungují návrhy kostýmů Arianne Phillips, které vycházejí z legendárních návrhů dámských kostýmů pro tento film slavné filmové návrhářky Edith Head (obdržela během své dlouhé kariéry rekordních osm Oskarů za návrhy kostýmů). Opět s určitými výhradami se ale setkává Muhlyho zhudebnění atraktivní látky. Vedle mistrovských scén (většina kritiků je nadšena symfonickou scénou honu) shledávají místy partituru jednotvárnou a méně vypracovanou v charakterizaci (zejména vokální) postav, jež jsou v libretu vykresleny výrazně psychologicky složitěji.
V Londýně se dílu dostalo vynikajícího hudebního nastudování (dirigent Martyn Brabbins) a několika výjimečných sólistických výkonů. Americká mezzosopranistka Sasha Cooke nadchla v roli především herecky s mnoha odstíny psychologického prožívání nelehké role sexuálně těžce frustrované neurotičky Marnie.
Pěvkyně má široký repertoár, včetně mnoha koncertních vystoupení, od händelovských partů až k současným operám o Steveovi Jobsovi nebo komorní opeře o transgenderové hrdince s názvem As One skladatelky Laury Kaminsky. Kanadský basbarytonista Danile Okulitch vytvořil další postavu v opeře podle slavného filmu. Byl již protagonistou světových premiér oper Brokeback Mountain (Zkrocená hora), tragické romance dvou homosexuálních rančerů, nebo The Fly (Moucha) podle Cronenbergova hororového filmu. Jeho Mark, postava s temnou sexuální stránkou povahy, je vytvořen s vynikající dikcí a schopností přetlumočení nejednoznačného charakteru postavy dostupnými vokálními i hereckými prostředky.
Anglická sopranistka Lesley Garrett si vychutnává roli dominantní Mrs. Rutland a v obsazení najdeme i známou anglickou mezzosopranistku Dianu Montague v menší roli Lucy. Kritiky také velmi pochvalně zmiňují výkon kontratenoristy Jamese Lainga v roli Terryho Rutlanda. Pěvec propůjčuje svůj talent jak dílům staré hudby (například Cavalli a zejména Händel), tak tvorbě novodobé (především kontratenorové party v dílech Benjamina Brittena a současné operní i koncertní opusy).
Premiéra v English National Opera tak přesvědčila o mimořádných schopnostech inscenátorů, režiséra a autorů výtvarné složky představení, přinesla i některé silné hudební a hudebně-dramatické momenty a scény, ale dílo stoprocentně hudebně nepřesvědčilo. Premiéra se konala 18. listopadu a následuje ještě několik repríz do začátku prosince. Není tedy vyloučeno, že skladatel ještě před americkým nastudováním partituru přepracuje.
Opera Marnie potvrzuje současný silný trend hledat operní náměty ve filmové sféře. Ostatně i opera Notorious podle Hitchcockova stejnojmenného filmu (v českých zemích zpravidla pod názvem Pochybná žena) Hanse Geforse, premiérovaná v Göteborgu roku 2015 v hlavní roli s Ninou Stemme, získala četné ohlasy i mimo Skandinávii. Silný a světové proslulý námět totiž zaručuje nejen zájem médií, ale také divadelních návštěvníků, pro které netvoří opera zásadní prioritu, ale známý příběh je přitahuje.
Lise Davidsen budí senzaci ve Vídni
Mladá norská sopranistka, narozená v jihovýchodním městě Stokke, vzbudila velký zájem médií v roce 2015, kdy se jí podařilo zvítězit ve dvou velmi významných soutěžích pro mladé zpěváky.
Získala absolutní prvenství v soutěžích Operalia v Londýně i The Queen Sonja International Music Competition v Oslu, navíc získala i druhé místo v Hans Gabor Belvedere Singing Competition. Do té doby se její jevištní i koncertní vystupování omezovalo na skandinávská divadla a sály, kde se ale zhostila několika velmi zajímavých, byť dosti protichůdných úkolů, jako byly Rosalinda v Netopýru (studiová scéna Královské dánské hudební akademie v Kodani) nebo Susanna v expresionistické aktovce Paula Hindemitha Santa Susanna v Den Norske Opera v Oslo.
V jejích soutěžních programech byla zřejmá inklinace k hudebnímu dílu Richarda Wagnera a již několik měsíců po soutěžních úspěších sopranistka vystoupila jako Freia ve Zlatu Rýna a Třetí norna ve Frankfurtu nad Mohanem. Tyto role, plus valkýru Ortlindu, bude opakovat v kompletní tetralogii na podzim 2018 v Royal Opera House Covent Garden. V roce 2016 stihla ještě zpívat Agáthu z Weberova Čarostřelce v Curychu a také Mascagniho Santuzzu v Oslu. Na jaře letošního roku právě v Oslu debutovala v roli Ariadny (a Primadonny) v Straussově Ariadně na Naxu.
V těchto dnech vstoupila do nové série této opery na scéně Wiener Staatsoper a její debut v tomto divadle sklidil jednomyslnou chválu až nadšení kritiků, kteří vynášejí její hlasový materiál, jenž rychle spěje k vysokodramatickému oboru. Hlas vyniká nečekaně velkým objemem, velmi příjemnou barvou, jistými výškami i schopností výrazových nuancovaností.
V inscenaci z roku 2012 (režie Sven-Eric Bechtolf) měla za partnery při místním debutu vynikající americké kolegy – Stephena Goulda jako Bacchuse a sopranistku Erin Morley jako Zerbinettu, a také kritiky velmi chválenou Rachel Frenkel (původem z Izraele) jako Komponistu.
Představení dirigoval zkušený Peter Schneider, bohužel po krásném večeru 23. listopadu 2017 musela Lise Davidsen ze zdravotních důvodů (nachlazení ze současného nestálého vídeňského počasí) odříci další reprízu v neděli 26. listopadu. V inscenaci ji v roli Ariadny zastoupí americká sopranistka Meagan Miller. Ve středu 29. listopadu by ale již měla znovu zpívat Lise Davidsen, která letošního roku vystoupila s úspěchem i ve dvou partech v řídce uváděných operách. Před prázdninami zpívala Isabellu v málo uváděné rané opeře Richarda Wagnera Das Liebesverbot (Zákaz lásky) v Teatro Colón v Buenos Aires i v titulní roli italské verze Cherubiniho Medey v říjnu a na počátku listopadu na operním festivalu ve Wexfordu. Pěvkyně patří k velkým pěveckým příslibům budoucnosti.
Nahrávka týdne
Nina Stemme singt Wagner – Wiener Staatsoper live 2003–2013; ORFEO 2017 (1 CD). Švédská sopranistka Nina Stemme (narozená 1963) má v současném repertoáru převahu nejnáročnějších vysokodramatických wagnerovských rolí, kdy exceluje v partech Brünnhildy v celé tetralogii, Isoldy a Kundry. Zpívá sice i party straussovské (Elektra, Salome) a Pucciniho Turandot, ale Richard Wagner jejímu repertoáru v poslední dekádě jasně dominuje. Ne nadarmo ji recenzenti i propagační text nového alba přirovnávají k její krajance – legendární wagnerovské interpretce Birgit Nilsson.
Nahrávka nabízí ukázky z několika živých vystoupení Niny Stemme, konkrétně dva úryvky z Bludného Holanďana, jeden z Valkýry, čtyři ze Siegfrieda a dva z Tristana a Isoldy. Výběr z let 2003–2013 tak poskytuje i fascinují vhled do zrání hlasu, kdy slyšíme v ukázkách Senty z roku 2003 ještě plný mladodramatický soprán, který se pak postupně rozvine od Sieglindina dvojzpěvu do oboru dramatického sopránu k nejobtížnějším partům vysokodramatického oboru – Brünnhildy a Kundry. Hlas Niny Stemme se v posledních patnácti letech rychle rozvíjel, nabyl většího objemu a také se měnila barva hlasu. V ukázkách z partu Senty (balada a finále druhého aktu s Franzem Hawlatou jako Dalandem a Falkem Struckmannem jako Holanďanem v inscenaci s hudebním nastudováním Seijiho Ozawy) je témbr ještě mnohem světlejší a lyričtější.
Zcela mimořádný ohlas mělo nastudování partu Sieglindy v prosinci roku 2007 ve vídeňské inscenaci (s dirigentem Franzem Welserem-Möstem), kdy jejím partnerem byl předčasně zemřelý Johannes Botha. Již za půl roku poté vytvořila svoji první vídeňskou Brünnhildu v Siegfriedovi, kde jejím partnerem v roli Siegfrieda byl tenorista Stephen Gould. V této roli prokázala neuvěřitelnou koncentrovanost výrazu a sálavou energii, která ji katapultovala na wagnerovské interpretační nebe.
V závěru nahrávky zazní dva úryvky z Tristana a Isoldy. Zaznívá scéna velkolepé intimity mezi Isoldou a Brangänou (v podání Janiny Baechle) a samozřejmě závěrečná Smrt z lásky z červnové premiéry v roce 2013. Postavu Isoldy vytváří s kontrolovanými hlasovými prostředky, především jako metafyzický obraz ženství a ženského prožívání emocí a vztahů. Oprošťuje postavu od častého a příliš jednoznačného vysokodramatického pojetí wagnerovské hrdinky a do mnoha míst vkládá lyrickou hlasovou substanci a rafinovanost vokálních prostředků při zachování barevné a výrazové kvality projevu.
Nejen pro wagnerovské fanoušky, ale i pro zájemce o hlasový vývoj slavných interpretů se jeví toto CD jako nákupní povinnost, a to i přes skutečnost, že výkony Niny Stemme v uvedených wagnerovských partech jsou dostupné i v dalších studiových a živých nahrávkách. Jedinečnost živého provedení na proslulé scéně a vynikající partneři i dirigenti dávají totiž výkonům výjimečnou posluchačskou kvalitu.
Opera na ČT art
V sobotu 2. prosince 2017 (20.20, 143 minut) zařazuje ČT art záznam Donizettiho opery Maria Stuarda z roku 2013. Tuto inscenaci Davida McVicara poznali čeští diváci v sérii přenosů z Metropolitní opery (výběr z recenzí v zahraničním tisku jsme přinesli zde ). Představení v tradičním duchu a v přehledné scénografii je neseno dvěma velkými výkony hlavních představitelek. Americká mezzosopranistka Joyce DiDonato zpívá Marii Stuartovnu s vysokou belcantovou kulturou a excelentním pěveckým výrazem i mimořádným hereckým zanícením.
Překvapením pro české diváky byl výkon sopranistky Elzy van der Heever (původem z Jihoafrické republiky), jež strhla v roli Alžběty I. dramatismem a vokálním výkonem. Navíc upoutala skvělou maskou slavné anglické královny, která využila vzory dobového portrétního umění a pro kterou si tato pěvkyně nechala dokonce vepředu vyholit část vlasového porostu, aby dosáhla takzvaného „vysokého čela“, kterým byla panenská královna proslulá. Skvělá komplexní představitelsko-pěvecká kreace. V tenorové roli přesvědčuje i americký pěvec Matthew Polenzani.
V neděli den poté, tedy 3. prosince 2017 (20.20 hod.), český basista Jan Martiník v doprovodu klavíristy (a také současného generálního ředitele České filharmonie) Davida Marečka provede v koncertním záznamu Schubertův písňový cyklus Winterreise (Zimní cesta). Záznam pochází ze série koncertů v České republice (recenze z Ostravy a z Prahy najdete zde a zde ), konkrétně z večera v Besedním domě v Brně dne 21. března 2017.
Dílo vrcholného německého hudebního romantismu vzniklo v posledním období Schubertova života. Dvacet čtyři písní převážně baladické formy zhudebnil slavný skladatel ve dvou časových sledech, tak jak se k němu dostaly postupně uveřejněné básně Wilhelma Müllera. Z tohoto důvodů pořadí Schubertových písní neodpovídá konečnému řazení Müllerovy stejnojmenné básnické sbírky v definitivní verzi. Jeden z nejznámějších písňových cyklů někdy i ožívá ve scénických i poloscénických produkcích, ale vychutnejme si příběhy lásky a zrady na pozadí zimní krajiny a lidských vzpomínek i ročních období v kultivovaném přednesu tentokráte pouze na koncertním pódiu.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
