Opera 2011: Olomoucká Carmen uspěla

  1. 1
  2. 2

Festival hudebního divadla – Opera 2011 letos slaví desáté narozeniny. Každé dva roky má (nejen) pražské publikum skutečně jedinečnou možnost posoudit, jak se dělá opera mimo hlavní město. Ještě před několika lety v Praze tzv. oblastní divadla občas hostovala, dnes je festival jedinou možností, jak se bez cestování seznámit s mnohdy zdařilými inscenacemi. A o tom, že se líbí, svědčí mnohdy až manifestační přijetí. Bylo tomu tak i v případě olomoucké Carmen, která zazněla jako druhé festivalové představení (zahajovalo se domácími Hrami o Marii, o jejichž premiéře jsme psali zde).


Bizetovu operu není třeba jakkoli představovat, a tak se rovnou podívejme na jednu z posledních inscenací Moravského divadla Olomouc (z druhé generální zkoušky a premiéry jsme přinesli recenzi, kterou naleznete
zde). Michael Tarant je zkušeným operním režisérem, v jeho případě má publikum záruku, že se mu dostane klasického ztvárnění, které nebude znepokojovat aktualizacemi, které ale na druhou stranu nebude hýřit zvláštní invencí. Upřímně věřím a chápu, že si takové režijní pojetí najde mnoho příznivců, mně ho však charakterizuje několik slov: tma, kouř, pochodně, častá doslovnost. Konkrétně: Zpívá-li Micaela o matce, ta se v pozadí objeví (dokonce s malým Josém a Micaelou). Tovární dělnice jsou „tradičně“ představeny jako ordinérní děvy. Pochodně: Při opěvování svobody se Carmen dokonce jedné chopí – měla snad připomínat Sochu svobody? Tma: Býčí zápasy se pravděpodobně odehrávaly v noci. V horách je sice tma pochopitelná, nevím však, proč se na několik plachet promítaly rotující geometrické obrazce jako na diskotéce. Práci se světlem jsem nechápal na více místech: Proč je například hospoda ve druhém dějství občas nasvícena fialově a pak oranžově atd. Ale aby nevznikla mýlka: vcelku považuji tuto režii – i vzhledem k titulu – za vydařenou, za některé obrazy by se nemusely stydět ani mnohem větší a slavnější divadla: vizuálně atraktivní je například celé druhé dějství odehrávající se v krčmě Lillas Pastii, zdařilé je vykreslení podloudnického tábora z dějství třetího nebo závěrečný obraz s arénou. Tarant velmi dobře pracuje s „davovými“ scénami, pořád se něco děje, je na co se dívat. Výraznou oporu našel ve funkční scéně Jaroslava Milfajta a barevných kostýmech Kláry Vágnerové.

Pražská festivalová repríza byla obsazena vesměs zpěvačkami a zpěváky nejmladší generace, což přineslo jak příjemné pocity, tak jisté obavy. Šlo o hlasy neopotřebované, příjemné na poslech, na druhou stranu byla u některých znát absence zkušeností, jež vzbuzovala strach, zda mladé „naděje“ nesemele neúprosný provoz. Barbora Polášková si musí získat sympatie publika ihned, co se objeví na scéně. Je totiž mimořádně půvabná, postavy vznosné. Má krásný hlas, zdálo se mi však, že jeho přirozenou a pěknou barvu většinou uměle „ztmavovala“, snad aby dostála pojetí Carmen jako protřelé, zkušené holky. Doufám, že jí čeká ještě mnoho úspěšných rolí, ale bude muset hodně zapracovat na projevu. Hereckém i hlasovém. V její postavě jsem nepostřehl nějaký větší vývoj, pořád to byla jen lehce vulgární osoba, co sedí na židli jako chlap s roztaženýma nohama. Je možné, že zde ale plnila především zadání režiséra, který chtěl zúročit její skvostná lýtka… i stehna. (Jen na okraj: dokud ženy nezačaly nosit kalhoty jako běžnou součást oděvu, nebyla tato poloha vsedě obvyklá ani u prostitutek). Po hlasové stránce se Carmen vyznačovala také jistou monotónností: např. v „Les Tringles des Sistres Tintaient“ zpěvačky svůj výkon gradují, podobně velké možnosti skýtá následující scéna, kdy se Carmen vysmívá Josému, že už musí jít zpět. Z hlasu Barbory Poláškové nebylo znát, o čem zpívá (zvuk trubky však vyhnala až do karikatury), i Seguedilla mohla být vášnivější a méně statická. Uvedené výtky však rozhodně neznamenají, že se mi zpěvačka nelíbila, naopak ji považuji za velkou naději do budoucna (a alespoň nikdo nebude moci říci, že jsem odbyl pěvecké výkony jednou větou).


Podobné lze říci i o Donu Josém Jakuba Rouska. Ten disponuje slibným hlasovým fondem, který ale musí občas přepínat, aby se dostatečně nesl přes orchestr, výsledkem jsou nepřesnosti a nepěkné tóny. Právě u něj jsem se nejvíce obával, aby svůj pěkný hlas touto náročnou rolí nepoškodil. Herecky byl jeho José ještě kluk, bláznivě a zoufale zamilovaný, těkající od jednoho emočního stavu ke druhému. Vynikající byl Jakub Kettner jako Escamillo, oproti výše zmíněným svůj hlas velmi dobře ovládá a myslím, že publiku připravil lahodný zážitek. Elena Gazdíková mne jako Micaela zklamala, její hlas byl v exponovanějších pasážích jakoby stažený, chtěla-li ho zesílit, pak místy ostrý. Z menších rolí bych vyzvednul zdařilé duo Frasquita (Barbara Sabella se zářivým sopránem) a Mercedes (Václava Krejčí Housková a její barevný mezzosoprán). Chtěl jsem napsat, že by byl vhodný i pro Carmen – a ejhle, jak jsem vzápětí zjistil, ona ji také zpívá). Martin Štolba (Morales) je dalším ze zpěváků, kteří mají potenciál v budoucnu uspět, zejména až opadne nervozita, neboť ta zřejmě poznamenala jeho výkon na začátku opery, kdy se mi nezdál zcela uvolněný. Velmi dobrý výkon podal Jiří Přibyl jako Zuniga.

Orchestr pod taktovkou Petra Šumníka hrál velmi slušně. Menší obsazení, než na jaké jsme z velkých domů zvyklí, odhalí i nepovšimnuté detaily hudby, na druhé straně dá více vyniknout chybám. Ke cti olomouckého orchestru patří, že jich nebylo mnoho. Kromě několika málo míst (sbor mužů před továrnou) se dařilo také sboru, včetně dětského, který byl ovšem spíše dívčí. Úspěch u publika sklidila také taneční čísla.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bizet: Carmen (MD Olomouc)

[Celkem: 1    Průměr: 3/5]

Mohlo by vás zajímat


5
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
5 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Carmen mě příjemně překvapila. Pokud o pár článků níže říka kdosi, že vždy dá přednost projekci před návštěvou Městského divadla v Olomouci. Tak já jsem v případě Carmen na tom úplně naopak. Olomouc příjemně překvapila. Jirka

VT Slajer

Vzdycky me nesmirne potesi precist si zde na OP jako na jednom z mala portalu kvalitni recenzi publikovanou co NEJDRIVE po predstaveni, kdy je to jeste aktualni. Uvedomil jsem si to znovu vcera, kdyz jsem cetl online v Opera News (patri pod Met) hlavni clanek La Virtuosa. Jde o rozhovor se skvelou koloraturni sopranistkou D. Damrau, kterou mnozi povazuji za logickou nastupkyni E. Gruberove. ON s ni mluvila po telefonu v listopadu (!) ve Francii, kde byla jeste na materske dovolene. Material uverejnili o 4 mesice pozdeji a podivate-li se na stranky samotne divy, ktera uz od ledna zase zpiva,… Číst vice »

Anonymous

Mě Carmen včera příjemně překvapila – jistě, dalo by se vytýkat to či ono, v plno věcech to vyslovil už autor článku, ale jako celek opera vyzněla dobře, a mladé hlasy? zaplaťbůh! A vůně doutníků, která se linula Národním, to nebylo špatné:-) Jinak mě včera oslovil pan Přibyl v roli Zunigy, nejen že krásně zpíval, ale také výtečně hrál a ještě je hezký! To potěší! Taky myslím, že Carmen v soutěži zaboduje, ale nechme se překvapit, ještě je tu před námi mnoho dalších oper – Werther, Samson a Dalila, Otello, Edgar – díky, obětaví organizátoři festivalu!

Anonymous

K Vašim zmínkám (vlastně pod zdejší recenzí poněkud off topic) o Editě Gruberové dvě poznámky: kdoví, kdo "nastoupí v jejích šlépějích", historicky je ale pozoruhodný úspěch tandemu slovenských sopranistek Lucie Poppové a právě E. Gruberové. Obě vysoce hodnocené a ve své době počítané ke špičce, avšak pouze Poppová se dostala na žebříček "20 nejlepších sopránů všech dob", sestavený pro BBC Music Magazine.A nejen Gruberová, není tam ani Damrau, ani Netrebko, ani Gheorgiu, ani Flemming – současná "horká želízka", o kterých se v jednom kuse horuje (seznam byl vypracován r. 2007). Z toho je poměrně dobře patrné, že hodnocení zpěvaček je… Číst vice »

VT Slajer

@ anonymous 23:48 – Podnetny komentar, dekuji. Ten zminovany zebricek jsem take cetl, vlastne kvuli tomu jsem si koupil onen casopis. Lucia Popp byla 7., "vyhrala" podle (meho) ocekavani M. Callas. Take jsem si kladl otazky, proc tam ta ci ona zpevacka neni. Autori zebricku takove otazky predpokladali a predem tam napsali na strane komentar, proc tam neni ta ci ona (treba R. Fleming). Nedivme se, ze v komentarich zde a nejen zde trochu splyva pojem kdo je "nejlepsi" s tim koho mame ci nemame "v oblibe". Pokud ctenari jsou schopni a ochotni inteligentne diskutovat, tak proc ne! Nicmene si… Číst vice »