Opera 2011: Olomoucká Carmen uspěla

  1. 1
  2. 2

Festival hudebního divadla – Opera 2011 letos slaví desáté narozeniny. Každé dva roky má (nejen) pražské publikum skutečně jedinečnou možnost posoudit, jak se dělá opera mimo hlavní město. Ještě před několika lety v Praze tzv. oblastní divadla občas hostovala, dnes je festival jedinou možností, jak se bez cestování seznámit s mnohdy zdařilými inscenacemi. A o tom, že se líbí, svědčí mnohdy až manifestační přijetí. Bylo tomu tak i v případě olomoucké Carmen, která zazněla jako druhé festivalové představení (zahajovalo se domácími Hrami o Marii, o jejichž premiéře jsme psali zde).


Bizetovu operu není třeba jakkoli představovat, a tak se rovnou podívejme na jednu z posledních inscenací Moravského divadla Olomouc (z druhé generální zkoušky a premiéry jsme přinesli recenzi, kterou naleznete
zde). Michael Tarant je zkušeným operním režisérem, v jeho případě má publikum záruku, že se mu dostane klasického ztvárnění, které nebude znepokojovat aktualizacemi, které ale na druhou stranu nebude hýřit zvláštní invencí. Upřímně věřím a chápu, že si takové režijní pojetí najde mnoho příznivců, mně ho však charakterizuje několik slov: tma, kouř, pochodně, častá doslovnost. Konkrétně: Zpívá-li Micaela o matce, ta se v pozadí objeví (dokonce s malým Josém a Micaelou). Tovární dělnice jsou „tradičně“ představeny jako ordinérní děvy. Pochodně: Při opěvování svobody se Carmen dokonce jedné chopí – měla snad připomínat Sochu svobody? Tma: Býčí zápasy se pravděpodobně odehrávaly v noci. V horách je sice tma pochopitelná, nevím však, proč se na několik plachet promítaly rotující geometrické obrazce jako na diskotéce. Práci se světlem jsem nechápal na více místech: Proč je například hospoda ve druhém dějství občas nasvícena fialově a pak oranžově atd. Ale aby nevznikla mýlka: vcelku považuji tuto režii – i vzhledem k titulu – za vydařenou, za některé obrazy by se nemusely stydět ani mnohem větší a slavnější divadla: vizuálně atraktivní je například celé druhé dějství odehrávající se v krčmě Lillas Pastii, zdařilé je vykreslení podloudnického tábora z dějství třetího nebo závěrečný obraz s arénou. Tarant velmi dobře pracuje s „davovými“ scénami, pořád se něco děje, je na co se dívat. Výraznou oporu našel ve funkční scéně Jaroslava Milfajta a barevných kostýmech Kláry Vágnerové.

Pražská festivalová repríza byla obsazena vesměs zpěvačkami a zpěváky nejmladší generace, což přineslo jak příjemné pocity, tak jisté obavy. Šlo o hlasy neopotřebované, příjemné na poslech, na druhou stranu byla u některých znát absence zkušeností, jež vzbuzovala strach, zda mladé „naděje“ nesemele neúprosný provoz. Barbora Polášková si musí získat sympatie publika ihned, co se objeví na scéně. Je totiž mimořádně půvabná, postavy vznosné. Má krásný hlas, zdálo se mi však, že jeho přirozenou a pěknou barvu většinou uměle „ztmavovala“, snad aby dostála pojetí Carmen jako protřelé, zkušené holky. Doufám, že jí čeká ještě mnoho úspěšných rolí, ale bude muset hodně zapracovat na projevu. Hereckém i hlasovém. V její postavě jsem nepostřehl nějaký větší vývoj, pořád to byla jen lehce vulgární osoba, co sedí na židli jako chlap s roztaženýma nohama. Je možné, že zde ale plnila především zadání režiséra, který chtěl zúročit její skvostná lýtka… i stehna. (Jen na okraj: dokud ženy nezačaly nosit kalhoty jako běžnou součást oděvu, nebyla tato poloha vsedě obvyklá ani u prostitutek). Po hlasové stránce se Carmen vyznačovala také jistou monotónností: např. v „Les Tringles des Sistres Tintaient“ zpěvačky svůj výkon gradují, podobně velké možnosti skýtá následující scéna, kdy se Carmen vysmívá Josému, že už musí jít zpět. Z hlasu Barbory Poláškové nebylo znát, o čem zpívá (zvuk trubky však vyhnala až do karikatury), i Seguedilla mohla být vášnivější a méně statická. Uvedené výtky však rozhodně neznamenají, že se mi zpěvačka nelíbila, naopak ji považuji za velkou naději do budoucna (a alespoň nikdo nebude moci říci, že jsem odbyl pěvecké výkony jednou větou).


Podobné lze říci i o Donu Josém Jakuba Rouska. Ten disponuje slibným hlasovým fondem, který ale musí občas přepínat, aby se dostatečně nesl přes orchestr, výsledkem jsou nepřesnosti a nepěkné tóny. Právě u něj jsem se nejvíce obával, aby svůj pěkný hlas touto náročnou rolí nepoškodil. Herecky byl jeho José ještě kluk, bláznivě a zoufale zamilovaný, těkající od jednoho emočního stavu ke druhému. Vynikající byl Jakub Kettner jako Escamillo, oproti výše zmíněným svůj hlas velmi dobře ovládá a myslím, že publiku připravil lahodný zážitek. Elena Gazdíková mne jako Micaela zklamala, její hlas byl v exponovanějších pasážích jakoby stažený, chtěla-li ho zesílit, pak místy ostrý. Z menších rolí bych vyzvednul zdařilé duo Frasquita (Barbara Sabella se zářivým sopránem) a Mercedes (Václava Krejčí Housková a její barevný mezzosoprán). Chtěl jsem napsat, že by byl vhodný i pro Carmen – a ejhle, jak jsem vzápětí zjistil, ona ji také zpívá). Martin Štolba (Morales) je dalším ze zpěváků, kteří mají potenciál v budoucnu uspět, zejména až opadne nervozita, neboť ta zřejmě poznamenala jeho výkon na začátku opery, kdy se mi nezdál zcela uvolněný. Velmi dobrý výkon podal Jiří Přibyl jako Zuniga.

Orchestr pod taktovkou Petra Šumníka hrál velmi slušně. Menší obsazení, než na jaké jsme z velkých domů zvyklí, odhalí i nepovšimnuté detaily hudby, na druhé straně dá více vyniknout chybám. Ke cti olomouckého orchestru patří, že jich nebylo mnoho. Kromě několika málo míst (sbor mužů před továrnou) se dařilo také sboru, včetně dětského, který byl ovšem spíše dívčí. Úspěch u publika sklidila také taneční čísla.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Bizet: Carmen (MD Olomouc)

[Celkem: 1    Průměr: 3/5]

Související články


Reakcí (5) “Opera 2011: Olomoucká Carmen uspěla

  1. Vzdycky me nesmirne potesi precist si zde na OP jako na jednom z mala portalu kvalitni recenzi publikovanou co NEJDRIVE po predstaveni, kdy je to jeste aktualni.

    Uvedomil jsem si to znovu vcera, kdyz jsem cetl online v Opera News (patri pod Met) hlavni clanek La Virtuosa. Jde o rozhovor se skvelou koloraturni sopranistkou D. Damrau, kterou mnozi povazuji za logickou nastupkyni E. Gruberove. ON s ni mluvila po telefonu v listopadu (!) ve Francii, kde byla jeste na materske dovolene. Material uverejnili o 4 mesice pozdeji a podivate-li se na stranky samotne divy, ktera uz od ledna zase zpiva, mate dojem ze ctete v dobe internetu neco ponekud zastarale.
    Navic ten rozhovor neni nic moc – zcasti take asi protoze to bylo po telefonu, byla tam samotnou DD priznana urcita jazykova bariera a DD (letos ji bude 40) mela pochopitelne jeste myslenky vice u prvorozeneho syna nez u svoji profese. Mohli to alespon aktualizovat tesne pred uverejnenim, ale nikdo se nenamahal.

    Ted si uvedomuji,ze OP "trumfla" nedavno samotnou Met a Opera News, kdyz uverejnila velice aktualni rozhovor se S. Kocanem (re opera Rigoletto)jako serii 3 prispevku.
    Zajimave recenze od mistnich S.Barancicove, V.Dvoraka, P.Simacka a nekolika dalsich spolupracovniku OP jsou zde skoro na tydennim poradku. Kdo ma pak cist veci v ceskem dennim tisku od placenych zurnalistu? Prilis casto jsou to clanky pripominajici slaby caj a napsane narychlo v tramvaji nebo metru.

    V Montrealu mame franc. noviny La Presse. Jejich renomovany hudebni kritik Claude Gingras, dnes uz v "pozehnanem" veku (kdysi delal rozhovor i s M.Callas), temer utika po opere/koncerte domu, aby stihl napsat (vzdy kvalitni) recenzi co nejrychleji. Jak mi rikal, nekdy ma jen hodinu!

    Abych nezapomnel, uz velmi brzo (mozna v me casove zone uz dnes vecer)uverejni OP ocekavany rozhovor s E. Gruberovou. Vsimli jste si, jak EG ma zaplneny kalendar az do zacatku roku 2015? Doufam, ze se ji zeptali, jak to dela, ze je stale ve skvele forme. Rozhodne je uz ted se na co tesit, alespon podle meho odhadu.

  2. Mě Carmen včera příjemně překvapila – jistě, dalo by se vytýkat to či ono, v plno věcech to vyslovil už autor článku, ale jako celek opera vyzněla dobře, a mladé hlasy? zaplaťbůh! A vůně doutníků, která se linula Národním, to nebylo špatné:-) Jinak mě včera oslovil pan Přibyl v roli Zunigy, nejen že krásně zpíval, ale také výtečně hrál a ještě je hezký! To potěší! Taky myslím, že Carmen v soutěži zaboduje, ale nechme se překvapit, ještě je tu před námi mnoho dalších oper – Werther, Samson a Dalila, Otello, Edgar – díky, obětaví organizátoři festivalu!

  3. K Vašim zmínkám (vlastně pod zdejší recenzí poněkud off topic) o Editě Gruberové dvě poznámky: kdoví, kdo "nastoupí v jejích šlépějích", historicky je ale pozoruhodný úspěch tandemu slovenských sopranistek Lucie Poppové a právě E. Gruberové. Obě vysoce hodnocené a ve své době počítané ke špičce, avšak pouze Poppová se dostala na žebříček "20 nejlepších sopránů všech dob", sestavený pro BBC Music Magazine.
    A nejen Gruberová, není tam ani Damrau, ani Netrebko, ani Gheorgiu, ani Flemming – současná "horká želízka", o kterých se v jednom kuse horuje (seznam byl vypracován r. 2007). Z toho je poměrně dobře patrné, že hodnocení zpěvaček je asi tolik směrodnatné jako hodnocení krasobruslařek, tudíž velmi ošidné. Korektní by bylo hovořit raději než o tom, kdo je Lepší" či "nejlepší" o tom, koho máme či nemáme v oblibě – čistě subjektivní ranking.

  4. @ anonymous 23:48 –

    Podnetny komentar, dekuji.

    Ten zminovany zebricek jsem take cetl, vlastne kvuli tomu jsem si koupil onen casopis. Lucia Popp byla 7., "vyhrala" podle (meho) ocekavani M. Callas. Take jsem si kladl otazky, proc tam ta ci ona zpevacka neni. Autori zebricku takove otazky predpokladali a predem tam napsali na strane komentar, proc tam neni ta ci ona (treba R. Fleming).

    Nedivme se, ze v komentarich zde a nejen zde trochu splyva pojem kdo je "nejlepsi" s tim koho mame ci nemame "v oblibe". Pokud ctenari jsou schopni a ochotni inteligentne diskutovat, tak proc ne!

    Nicmene si neodpustim nazor, ze Edita Grubrova je neuveritelny fenomen, stejne jako treba Sona Cervena a nasly(i) by se bez pochyby dalsi. Budme radi, ze je muzeme stale videt na jevisti. Ja se pokazde citim nesmirne privilegovan.

Napsat komentář

Reklama