Operní panorama Heleny Havlíkové (174)

Týden od 7. do 14. července 2014
Bilance operní sezony 2013/2014 českých stálých souborů
– Dominový efekt Škatule hejbejte se!
– Rok české hudby v opeře
– Góly nepadaly
– Vede Ostrava
Inspirace na dny příští
***

Bilance operní sezony 2013/2014 českých stálých souborů

Dominový efekt Škatule hejbejte se!
Škatule hejbejte se! si v sezoně 2013/2014 zahráli (často vynuceně) zřizovatelé našich divadel s operními soubory, kdy (nejen) odchod Jana Buriana z Plzně do pražského Národního divadla vyvolal dominový efekt ve vedení divadel – hned ve dvou třetinách z celkem devíti. Některé personální změny už nastaly, o jiných bylo rozhodnuto a dojde k nim na podzim.

Od loňského srpna vede pražské Národní divadlo Jan Burian a ředitelkou spojených oper se stala Sylvie Hroncová. Změna se projevila přeobsazením některých dirigentů i sólistů naplánovaných předchozím Roccovým vedením a zrušením dvou inscenací, z nichž jednu, Lehárovu Veselou vdovu, nahradilo zcela zbytečně koncertní uvedení Pucciniho Vlaštovky (zde). Sestava, která se prezentovala svými spásonosnými ambicemi, však nevydržela ani rok; na konci sezony pro vzájemné neshody s uměleckým ředitelem Petrem Kofroněm odešel z funkce šéfa Opery Národního divadla Robert Jindra. Tento dirigent, který se v posledních letech vyprofiloval především v Ostravě, nesouhlasil s celkovou vizí budoucího uměleckého směřování této části naší první scény. Burian se postavil za Kofroně.

Burianův odchod do Prahy uvolnil ředitelský post v Plzni, který v konkurzu získal liberecký divadelní ředitel Martin Otava; jako operního šéfa si sem vybral mladého režiséra Tomáše Pilaře. Na takto uvolněné místo ředitele Divadla F. X. Šaldy si vedení města prosadilo – s Otavovou podporou – současnou divadelní ekonomku Jarmilu Levko, šéf opery Martin Doubravský zůstává. V Olomouci si s končícím funkčním obdobím ředitele Moravského divadla už v říjnu relativně „potichu“ a rychle vyměnili pozice Josef Podstata, který přešel do vedení olomouckého (a ostravského) studia Českého rozhlasu, odkud se jeho dosavadní ředitel Pavel Hekela přesunul do divadla. Vytíženost politikou vedla v Českých Budějovicích k rezignaci Jiřího Šestáka, kterého v ředitelské funkci od listopadu vystřídá syn někdejšího sólisty, režiséra a šéfa budějovické opery Josefa Průdka Lukáš Průdek s marketingovými zkušenostmi z dejvického divadla. V Brně se hledání nového vedení proměnilo v „čekání na Godota“, kterým se pro moravskou metropoli nakonec stal Martin Glaser, režisér a dřívější šéf budějovické činohry; zatím stihl kompletně změnit grafickou podobu divadelního „vizuálu“ a v tandemu s někdejším šéfem opery Národního divadla Jiřím Heřmanem chtějí Brňákům naservírovat hned dvě inscenace přenesené z Prahy – Čarokraj Marka Ivanoviće a Hry o Marii Bohuslava Martinů.

Rok české hudby v opeře
Ani Rok české hudby 2014 nepokořil nadvládu italské opery a v dramaturgii operní sezony 2013/2014 se v porovnání s tou předchozí co do počtu inscenací vlastně nijak výrazně neprojevil: díla českých autorů se objevila devětkrát z celkem jednatřiceti premiérovaných titulů. Důležitější než kolik, je ale co a jak: divadla mají odvahu více či méně razantně opouštět tradiční schémata. Zastoupena byla klasika, ovšem se snahou otevírat nové výklady, po třech letech se na česká jeviště vrátil Bohuslav Martinů a objevily se i tři novinky, jakkoli „jen“ komorní – nepočítáme-li opery, které přinesl festival New Opera Days Ostrava, z nichž zejména ne-opera Martina Smolky Sezname, otevři se! si s hudbou, zvuky a slovy pohrává mnohem zajímavěji než lecjaká „pravověrná“ opera (zde). Novinka Ivo Medka a Markéty Dvořákové Alice in Bed (zde) v brněnské Redutě „rozluštila“ to podstatné a klíčové – najít a operně adekvátně zpracovat aktuální námět: inspirace Carrollovou Alenkou v kraji divů se prolíná s tématem osobnostního tápání současné designérky počítačových her – to vše v nápaditém divadelním tvaru. Totéž se před pěti lety podařilo Alešovi Březinovi a Jiřímu Nekvasilovi v opeře – procesu Zítra se bude…, v této sezoně premiérovaný Březinův Toufar (zde) už jen rozmělňoval sílu „originálu“. Nastudování Vojáka a tanečnice (zde) otevřelo u této prvotiny Bohuslava Martinů v režii Tomáše Pilaře i hudebním nastudování Petra Kofroně prostor pro hravost a fantazii. Za hranice konvence nakoukl v Ostravě režisér Jiří Nekvasil, když Martinů Mirandolinu (zde) s výtvarníky Danielem Dvořákem a Simonou Rybákovou osvěžil přesunem z goldoniovské Itálie do „zlatých šedesátých“. V Čertově stěně Jiří Nekvasil hledal spojnici bilanční opery národního klasika s neutěšenou osobní situací tvůrce – v závěru dokonce ztotožnil Voka s chorobou a běsy ztýraným Smetanou. V obou případech ale zůstalo jen u nedotažených inspirací a paradoxně to byl Ital – Luciano Mastro, který svým spinto tenorem zvládl smetanovskou kantilénu Janka i deklamaci výrazně lépe než sólisté čeští. V Plzni sice režisérka Jana Kališová prošpikovala Prodanou nevěstu (zde) jedním gagem za druhým a dirigent Oliver Dohnányi se hnal zběsilými tempy, inscenace, která má na podzim v Plzni otevírat nové divadlo nabité nejmodernějšími technologiemi, však může stavět spíše na výkonech Ivany Veberové, Aleše Brisceina a Jana Šťávy jako Mařenky, Jeníka a Kecala. Předností liberecké Rusalky (zde) bylo hudební nastudování Františka Babického. A Ondřej Havelka v Praze „zabloudil“ s liškou Bystrouškou v Revírníkových záletech, žárlivosti a uražené mužské ješitnosti natolik, až se ztratilo Janáčkovo moudré vyjádření velkolepé moudrosti Přírody (zde).
Góly nepadaly
Samozřejmě operní sezona není mistrovství světa ve fotbale, kde se „měří“ na góly (jakkoli i ty mohou být zpochybnitelné). Pro operu specifické ono úchvatné propojení hudebního nastudování, režie a výkonů do jednoho svrchovaného tvaru, jak ho Wagner výstižně označil jako Gesamtkunstwerk, které se v předchozí sezoně podařilo u Myslivečkovy Olympiády ve Stavovském divadle, Janáčkovy Káti Kabanové a Donizettiho Anny Boleny v Ostravě, se tentokrát nekonalo. Ale přece – ostravské uvedení Jenovéfy doslova rehabilitovalo tuto zatracovanou Schumannovu operu díky hudebnímu nastudování Charlese Olivieriho-Munroa a obsazení, ve kterém zářili především Frédérique Friess, Jakub Kettner a Yvona Škvárová. Škoda, že na režii Martina Glasera ulpěla pachuť plagiátu curyšské inscenace Martina Kušeje (zde). Dramaturgickým ozvláštněním byl i Ernani, posledních padesát letech u nás nehraná Verdiho opera, jejíž zařazení ospravedlňovalo hlavně obsazení (Frédérique Friess a Gianluca Zampieri) a hudební nastudování Tomáše Braunera; zašmodrchanému ději ale režisér Marián Chudovský mnoho nepomohl (zde). V Olomouci se nebáli zariskovat, když do titulní role Verdiho Falstaffa obsadili Jiřího Přibyla, který sice věkem tomuto stárnoucímu milovníkovi neodpovídá, ale přes své mládí si dokázal s touto rolí poradit tak, že mu vynesla cenu Thálie (zde). A k sólistům, kteří zaslouží uznání, jak zvládli mimořádně náročné party, patří také Ľubica Vargicová v titulní roli Donizettiho Marie di Rohan v Brně (zde).A nebo Tomáše Černého jako libereckého Hoffmanna v Offenbachově opeře (zde).
Vede Ostrava
Operní sezona 2013/2014 v kamenných divadlech sice nepřinesla přelomové inscenace, ale podstatné je, že v době překotných politických turbulencí, „permanentních“ voleb, korupčních skandálů, snižování rozpočtů a personálních šarád žádné z operních divadel nezaniklo. A celkově umělecká kvalita operních produkcí stoupá – často díky mladým talentům. Jednoznačné prvenství z hlediska dramaturgie i uměleckého výsledku si udržuje ostravský soubor v čele s Jiřím Nekvasilem. A sympaticky, co do dramaturgické vynalézavosti a kvality provedení, „šlapou na paty“ stálým souborům operní festivaly a další projekty „alternativní/off“ operní scény. Jak se projeví „hýbání škatulemi“ na manažerských postech, zjistíme až v dalších sezonách.
***

Inspirace na dny příští
Francouzský kulturní institut – přenosy z festivalu v Aix-en-Provence:
Wolfgang Amadeus Mozart: Kouzelná flétna. Dirigent: Pablo Heras-Casado, režie: Simon McBurney, výprava: Michael Levine, kostýmy: Nicky Gillibrand, světla: Jean Kalman, video: Finn Ross, pohybová poradkyně: Josie Daxter. Tamino – Stanislas de Barbeyrac, Pamina – Mari Eriksmoen, Královna noci – Kathryn Lewek, Papageno – Josef Wagner, Papagena – Regula Mühlemann, Sarastro – Christof Fischesser, Monostatos – Andreas Conrad, První dáma – Ana-Maria Labin, Druhá dáma – Silvia de La Muela, Třetí dáma – Claudia Huckle. Nová produkce pro festival v Aix-en-Provence v koprodukci s De Nederlandse Opera a English National Opera. Úterý 15. července 2014 ve 12.45 hodin.

Georg Friedrich Händel: Ariodante. Dirigent: Andrea Marcon, režie: Richard Jones, výprava a kostýmy: Ultz, světla: Mimi Jordan Sherin, choreografie: Lucy Burge, režisér a autor loutek: Finn Caldwell. Ariodante – Sarah Connolly, Ginevra – Patricia Petibon, Dalinda – Sandrine Piau, Polinesso – Sonia Prina, Il re di Scozia – Luca Tittolo, Lurcanio – David Portillo, Odoardo – Christopher Diffey. Nová produkce pro festival v Aix-en-Provence v koprodukci s Dutch National Opera, Canadian Opera Company a Lyric Opera of Chicago. Středa 16. července 2014 ve 12.45 hodin.

Gioacchino Rossini: Turek v Itálii. Dirigent: Marc Minkowski, režie: Christopher Alden, výprava: Andrew Lieberman, kostýmy: Kaye Voyce, světla: Adam Silverman. Selim – Adrian Sâmpetrean, Fiorilla – Olga Peretyatko, Don Geronio – Alessandro Corbelli, Narciso – Lawrence Brownlee, Prosdocimo – Pietro Spagnoli, Zaida – Cecelia Hall, Albazar – Juan Sancho. Nová produkce pro festival v Aix-en-Provence v koprodukci s Opéra de Dijon a Teatr Wielki – Polská národní opera. Čtvrtek 17. července ve 12.45 hodin.

Letní slavnosti staré hudby – Nocturne. Středověké noční modlitby v katedrále Notre-Dame. Trio mediaeval (Norsko): Anna Maria Friman, Linn Andrea Fuglseth, Berit Opheim. Kostel Panny Marie Sněžné, Jungmannovo náměstí 18, Praha 1, středa 16. července 2014 ve 20.30 hodin.

Mezinárodní hudební festival Český Krumlov – Jonas Kaufmann (tenor) – zahajovací operní galakoncert. Host koncertu: Sooyeon Kim (soprán). Dirigent: Jochen Rieder, Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Letní scéna P2, pátek 18. července 2014 ve 20.30 hodin.

Připravujeme ve spolupráci s Českým rozhlasem-Vltava
Zvukovou podobu zkrácené rozhlasové verze Operního panoramatu Heleny Havlíkové najdete zde

Foto Martin Popelář, Patrik Borecký, Hana Smejkalová, Pavel Křivánek, Petr Zbranek, Pavel Malý, Marzenka, Roman Dobeš