Parodie a poezie aneb Skvělý Weberův Oberon v Mnichově

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Bavorská státní opera nabídla jako závěrečnou operní premiéru letní přehlídky Münchner Opernfestspiele 2017 inscenaci málo hrané poslední opery Carla Marii von Webera Oberon, König der Elfen. Ač se titul jeví jako inscenační oříšek již od dob premiéry, mnichovská inscenace režiséra Nikolause Habjana a hudební nastudování Ivora Boltona nadchly domácí i četné mezinárodní publikum.

Název poslední Weberovy opery Oberon je vyslovován jedním dechem jako závěrečná část trojhvězdí romantických jevištních děl tohoto skladatele společně se slavným Čarostřelcem (1821) a Euryantou (1823), která se již takovému věhlasu netěší, a to i přes četné pokusy v posledních třech dekádách tento opus německé rytířské romantiky vzkřísit. Situace Oberona je poněkud odlišná, každý milovník opery zná jeho název, ale z opery zůstaly v aktivním repertoáru pouze vznosná předehra a rozmáchlá árie Rezie.

Oberon vznikal poněkud v chvatu jako zakázka pro londýnskou Covent Garden. S anglickou metropolí navázal německý skladatel styky již na přelomu let 1822/1823 a v roce 1824 na londýnských scénách slavily velké úspěchy anglické adaptace Čarostřelce. A díky enormnímu zájmu o Weberovu tvorbu obdržel Weber objednávku na dvě operní díla na anglická libreta od ředitele Covent Garden Charlese Kembela. Weber si pro první anglické dílo měl vybrat mezi dvěma literárními látkami, u kterých se předpokládal zájem anglického publika. Skladatel zvolil Oberona, už z důvodů nedávného úspěšného zhudebnění druhé nabízené látky – Fausta Louisem Spohrem (mimochodem se světovou premiérou ve Stavovském divadle roku 1816).

Literární námět Oberona (ať již ze Shakespearovy hry Sen noci svatojánské nebo Wielandova veršovaného eposu) nebyl na londýnských scénách neznámý. V roce 1816 byl v Drury Lane Theater uveden operní Oberon’s Oath or The Paladin and the Princess Johna Parryho a o něco později operní pasticcio Oberon na text George Macfarrena a s hudbou z děl Cherubiniho, von Wintera a Mozarta. Za libretistu byl vybrán James Robinson Planché (1796–1880), „domácí“ literát scény v Covent Garden, jež stejně jako většina větších scén měla jednoho až dva spisovatele, kteří pro „svoji“ scénu upravovali předlohy a prováděli veškeré textové korekce. James Robinson Planché, potomek hugenotů uprchlých do Anglie, je pozoruhodnou postavou dějin anglického divadla i dalších oborů, které souvisely s jeho zájmem o historii (archeologie, ale především dějiny kostýmu a oděvů, heraldika).

James Robinson Planché v roce 1835 – autor portrétu Henry Perronet Briggs (zdroj commons.wikimedia.org)

Pro anglické scény Planché napsal množství dobově úspěšných her (dnes zcela zapomenutých) a především v první třetině devatenáctého století proslul jako tvůrce velmi výpravných inscenací s řadou technických efektů, opulentní scénografií a nákladnými kostýmy. Jako jeden z prvních dramatizátorů uvedl na londýnské scény vampýrskou tématiku. Pozdější jeho specialitou se staly živé obrazy jako součást inscenací nebo samostatné show, ve kterých inscenoval slavné malířské předlohy. První Planchého libreto pochází z roku 1821, ale spolupráce s Weberem ho spojila patrně s nejvýznamnějším hudebním skladatelem jeho kariéry. Pozdější započatá práce na libretu pro Felixe Mendelssohna-Bartholdyho s námětem bitvy u Calais s centrální postavou krále Edwarda III. pro pochybnosti skladatele o atraktivitě námětu záhy skončila během roku 1838.

Základní inspirační zdroje pro libreto Weberova Oberona jsou dva. Rozsáhlý veršovaný epos Oberon (první verze 1780) Christopha Martina Wielanda (1733–1813), dílo vrcholného německého rokoka, se jako námět opery neobjevuje poprvé. V případě libreta k této Weberově opeře se projevil typický řetězec inspirací nebo dokonce adaptací předchozích libretních textů.

Na německých jevištích byl prvotní inspirací Wielandův epos, který autor vícekrát přepracoval a publikoval v několika textových verzích. V Německu se roku 1789 objevuje singspiel Hüon und Amande skladatele Karla Hankeho s libretem Friederike Sophie Seyler-Hensel (premiéra Schleswig 1789). Ještě na podzim téhož roku český skladatel Pavel Vranický (Paul Wranitzky), usazený v té době ve Vídni, uvádí na scénu Theater auf der Wieden vlastní singspiel o třech aktech Oberon, König der Elfen na libreto Karla Ludwiga Gieseckeho. Giesecke, člen divadelní skupiny Emanuela Schikanedera, přepracoval libreto Hankeho singspielu do výpravného příběhu s mnoha scénickými efekty a scénografickými proměnami, který zřejmě ovlivnil i formu a hudební tvar Mozartovy Kouzelné flétny (1791). Mozart byl patrně mezi premiérovými diváky, už také proto, že jeho švagrová, sopranistka Josepha Hofer zpívala náročnou koloraturní roli Oberona. Libretista Planché, dobrý znalec domácího diváckého vkusu, pak zápletku z Wielandova eposu spojil s postavou důvěrně známou anglickému publiku ze Shakespearovy komedie Sen noci svatojánské zapojením elfa Pucka, hlavního vykonavatele Oberonových záměrů.

Ale Wielandův Oberon úspěšně nevstoupil jen na německá operní jeviště. V inkriminovaném roce 1789 zažila Kodaň velmi úspěšnou premiéru opery Friedricha Ludwiga Æmilia Kunzena, německého skladatele naturalizovaného v Dánsku, s názvem Holger Danske. Tříaktová opera na libreto Jense Immanuela Baggesena se pak stala jedním ze zakladatelských kamenů dánské opery. Libreto dosti přesně sleduje Wielandovu předlohu, ale rytíř Huön z Bordeaux je zde nahrazen dánským rytířem Holgerem. Ze současného pohledu si nelze nevšimnout, jak Planchého libreto stojí blízko k dnešnímu literárnímu žánru fantasy, a to jak postavami ze dvou světů, tak sledem hrdinských zkoušek, kterými musejí projít.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Weber: Oberon, König der Elfen (Bayerische Staatsoper Mnichov 2017)

[Celkem: 4    Průměr: 4.5/5]

Související články


Napsat komentář