Pokračování Festivalu Janáček a Luhačovice přineslo hudební perličky
Festivalové úterý
Vlivem nepřítomnosti Moyzesova kvarteta došlo na koncertě v úterý 12. července ke změně programu – místo Janáčkova Smyčcového kvartetu č. 1 z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty zahráli primárius Muchova kvarteta, houslista Juraj Tomka, a klavírista Maroš Klátik Sonátu pro housle a klavír Leoše Janáčka. Skladbu interpretovali v úžasné sevřenosti a výrazu, který dal tomuto výkřiku srdce, ducha a mysli plnou autenticitu a svěží originalitu naplno, bez virtuózní okázalosti, v plné sdělnosti tónů Janáčkovy vize a napětí, které vnucuje dychtit, co bude dál. V tak originální intenzitě sdělnosti jsem Janáčkovu Sonátu dosud neslyšela.
Svou dokonalost v interpretaci komorní hudby představil Maroš Klátik také v Klavírním kvintetu A dur, op. 81 Antonína Dvořáka. Brilantní a pianisticky exkluzivní part byl v jeho podání po právu nejúchvatnější, domyšlený souzvuk, ba vůdčí part k smyčcovému kvartetu. Mucha Quartet (Juraj Tomka a Jozef Ostrolucký – housle, Veronika Kubešová – viola a Pavol Mucha – violoncello) hrál Dvořáka s vervou tak strhující, že posluchači tleskali už po prvém Allegru a s nasazením tak živelným, že primárius unikal do intonačních nepřesností. Dvořákův Kvintet je jedním z nejpůsobivějších kusů komorní literatury, uchvacuje krásou vnitřního jasu, melodickým bohatstvím a citovou vřelostí. Je to šťastný záznam idyly letního pobytu na Vysoké roku 1887 a tolik modernistického elánu, který Muchovci dali do hry, nevyžaduje.
Mucha Quartet je slovenský soubor bezmála dvacetiletý, ověnčený mnoha cenami, progresívně a záslužně zaměřený i na tvorbu soudobých skladatelů.
Do Smyčcového oktetu Es dur, op. 20 Felixe Mendelssohna Bartholdyho se sešli muzikanti ad hoc, k Mucha Quartetu přibyli další specialisté komorní hry – bratři Marek Zwiebel (housle) a Peter Zwiebel (viola), houslista Daniel Rumler a violoncellistka Kristína Chalmovská. Jejich souhra byla plná soustředění, jak to u muzikantských setkání bývá. Vynesla všechny charakteristiky zpěvného romantismu v symbióze s klasicistní precizností formy a zpracování svěží juvenilie. Smyčcový oktet Es dur je dílem šestnáctiletého jinocha, rodiče mohli dát a dali svému „zázračnému dítěti“ maximum vzdělání a on své nadání zúročil. Obzvláště Scherzo a lehounká staccata vnutila sálu skutečně nadšenou pozornost a vjem.
Houslista Daniel Rumler hraje s nejedním komorním ansámblem a věnuje se též kompozici. V jeho transkripci pro smyčcový oktet muzikanti koncert uzavřeli douškou na dobrou noc, věrni stylu festivalu, skladbou Po zarostlém chodníčku Leoše Janáčka.
Mucha Quartet a Maroš Klátik
12. července 2022, 19:30 hodin
Luhačovice
Program:
Leoš Janáček: Sonáta pro housle a klavírAntonín Dvořák: Klavírní kvintet A dur, op. 81Felix Mendelssohn Bartholdy: Smyčcový oktet Es dur, op. 20
Účinkující:
Mucha Quartet
Maroš Klátik – klavír
Festivalová středa
Festivalová středa patřila Czech Ensemble Baroque, soubor vystoupil v kostele Svaté rodiny, luhačovické novostavbě, která právě slaví pětadvacet let svého vysvěcení (architekt Michal Brix). Představili sakrální díla Františka Ignáce Tůmy, objevné nastudování jeho děl, záslužné oživení vzácných archivních klenotů a dokonalý projekt své letošní sezóny.
Zakladatel a dirigent souboru Czech Ensemble Baroque zaměřeného na hudbu baroka a klasicismu v poučeném podání a na dobové nástroje je Roman Válek, objevovatel zapomenutých českých autorů. Po cyklu nahrávek Františka Xavera Richtera pracují aktuálně na instalaci Františka Ignace Tůmy (1704–1774) do výsadní dějinné pozice, která mu náleží. Byl nezpochybnitelná veličina své doby. Z Česka do Vídně do služby u císařského dvora se dostal po létech působení v kapele knížete Františka Ferdinanda Kinského. Od roku 1741 byl kapelníkem kapely u okázalého dvora Císařovny Vdovy, tedy Alžběty Kristyny, vdovy po císaři Karlu VI.
Novodobá premiéru kantáty pro sóla, sbor a orchestr z roku 1745 Te Deum (Te Deum laudamus, Te gloriosus, Tu devicto, Tu ergo quasemus) je skladba strhující pozornost od prvých taktů tympanového úvodu a poutavého sboru s působivými sforzaty. Je poutavé, s jakou citlivostí František Ignác Tůma odívá slova do melodií, která vyjadřují smysl vyřčeného, má důraz na instrumentální výrazovost. V přirozeném, neakademickém nastudování zněly překrásně zejména dechové nástroje, barokní trubky klariny i pozouny a fagoty, pěvecké party (sóla Romana Kosíková, Pavla Radostová soprán, alt Monika Jägrová, tenor Jakub Kubín, bas Jiří Miroslav Procházka) dobře poukazují na zdatnou úroveň souboru, pro který F. I. Tůma komponoval a který vedl.
Sinfonia Ex C (Allegro, Andante, Menuet, Allegro) je dílo plně zakotvené v pozdním baroku a jeho polyfonní vazby krášlí nadlehčený výraz nastupující klasicistní hravosti. Tůmův smysl pro kontrapunkt a melodické bohatství nejlépe demonstrovala Missa Veni Pater Pauperum. Dílo napsané v roce 1733, dříve, než byl ve službách císařovy, patrně pro vídeňský skotský benediktínský klášter, neboť ze Schott archivu je vytěžené. Ono Veni Pater Pauperum, tedy Přijď Otče Chudých, přijď dárce darů, přijď světlo srdcí, je sekvence k Veni Sancto Spiritus/Přijď Duchu svatý. Mše, která má obvyklé řazení od Kyrie po Agnuse Dei. Krása, která našeptává, s jakou přirozenou erudicí svou modlitbu a prosbu, poutavé veledílo, skladatel tvořil. Při zdobných melodiích Sanctu je jasné, že posloucháte nejkrásnější část. Pak přijde Agnus Dei a barytonová prosba Miserere nobis/Smiluj se nad námi, poté úchvatné polyfonní zpracování Qui tollis peccata mundi/Který snímáš hříchy světa a je rozhodnuto, nejkrásnější je právě dokonalý závěr plně podmanivého díla!
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
