Výročí brněnské operní heroiny Gity Abrahámové

Významné osobnosti brněnské opery a baletu 

V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století prošla brněnskou Janáčkovou operou řada slovenských sólistů. Pro některé bylo Brno jen poměrně krátkým odbočením na jejich umělecké dráze, jiní jako Magdaléna Blahušiaková anebo dva, bohužel předčasně zesnulí pěvci, tenorista Imrich Jakubek a barytonista František Caban, setrvali v Brně delší čas. Sopranistka Gita Abrahámová se v Brně usadila, zůstala mu věrná a zařadila se do řady těch, kdož patří do galerie nejvýznamnějších tvůrců brněnské operní slávy. Dne 12. ledna si připomínáme desáté výročí jejího úmrtí.

Margita (jak bylo uvedeno zpěvaččino jméno na křestním listě) Abrahámová se narodila 13. listopadu 1933 v záhorském městečku Moravský Svätý Ján.Mládí prožila v Nitře, kde její otec byl gymnaziálním profesorem matematiky a fyziky. Traduje se, že by byl rád, kdyby dcera šla v jeho šlépějích, ale dospívající studentku spíše lákala hudba a zpěv, k čemuž zdědila vlohy po matce. Hrála na klavír, zpívala ve školním souboru. O jejím vstupu do uměleckého světa koluje roztomilá historka: přihlášku na studium zpěvu na bratislavskou Vysokou školu múzických umění prý poslali bez jejího vědomí její spolužáci. Ať už to bylo, jak bylo, byl to dobrý počin. Margita  Abrahámová  u přijímacích zkoušek výborně uspěla a stejně dobře se jí dařilo na škole. Nejprve v Bratislavě, kde byla žačkou tehdejšího významného slovenského pěveckého pedagoga, profesora Imricha Godina a Margity Česányiové. Imrich Godin byl pedagogem velké části budoucí silné slovenské pěvecké generace. Sám měl za sebou znamenitou pěveckou kariéru. Před válkou byl řadu let velmi platným sólistou vídeňské Státní opery. A Margita Česányiová byla první slovenskou operní primadonou. Jevištnímu projevu ji učili dva zkušení a výteční čeští režiséři, shodou okolností tehdy působící v Bratislavě, Ota Zítek a Karel Jernek.

Po dvou letech bratislavských studií přešla Gita Abrahámová na brněnskou JAMU, do pěvecké třídy profesora Bohumila Soběského. Jejím profesorem jevištního projevu byl Miloš Wasserbauer, tehdy pro změnu šéfrežisér Opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, který v Brně působil pedagogicky a občas tam pohostinsky režíroval.

Úspěšná absolventka nastoupila v roce 1958 do opery Štátného divadla Košice. A opět to byla dobrá volba. Košický operní soubor, který vznikl v roce 1945, začal na přelomu padesátých a šedesátých let nabírat dech. Zejména se tak stalo po příchodu Talichova žáka, dirigenta Jána Kendeho do čela souboru v roce 1958. Košice nabídly mladé, velmi talentované půvabné majitelce sopránu nádherného tmavého zabarvení několik desítek skvělých rolí, na nichž mohla prokázat všechny valéry svého umění a současně rovněž přispěly k jejímu dalšímu zdokonalení ve všech složkách jejího pěveckého i hereckého výrazu.

I když si jen letmo projdeme nejvýznamnější role, které Gita Abrahámová na košické scéně vytvořila, vidíme, jak kvalitní a pro růst mladých zpěváků, kteří tehdy tvořili jádro košického souboru, potřebný repertoár se tehdy v Košicích hrál.

Gita Abrahámová svým naturelem výtečně disponovaná pro velký italský repertoár, dostala řadu vynikajících příležitostí, kterých výborně využila. Mezi její stěžejní košické role patřila titulní hrdinka Pucciniho Tosky, Santuzza v Mascagniho Sedláku kavalírovi a především pět velkých verdiovských postav – titulní role v Aidě, Amélie v Maškarním plese, Leonora v Trubadúru, Alžběta v Donu Carlosovi a i ta nejobtížnější – Abigail v Nabuccu. Byla obsazena i do stěžejní role, která byla mimo její obor a jejíž uvedení v Československu bylo tehdy velkou kuriozitou, do titulní postavy v Belliniho Normě.

Publikum i kritiku zaujala rovněž její Senta ve Wagnerově Bludném Holanďanu a Venuše v Tannhäuserovi, Giulietta i Antonia v Offenbachových Hoffmannových povídkách a pochopitelně Katrena v Suchoňově Krútňavě. V Košicích byla tehdy věnována velká pozornost i české opeře, a tak se pěvkyně setkala s titulní rolí ve Smetanově Prodané nevěstě, s Vendulkou v Hubičce, s Cizí kněžnou v Rusalce, a dokonce už i s Kostelničkou v Její pastorkyni. V článku, který je Gitě Abrahámové věnován v Postavách brněnského jeviště, se píše o jejím košickém působení. Kritika chválila její příjemný hlas schopný barvité modulace, výslovnost, příjemný témbr a procítěnost. Její interpretace jsou pravdivé, a proto působivé, vroucí a muzikální.

Na jaře 1969 hostovala v Brně v roli Aidy. Vzápětí přišlo angažmá a hned v roce 1970 čekaly Gitu Abrahámovou tři prubířské úkoly – titulní role v Pucciniho Tosce, Fibichově Šárce a v Burianově Maryše. Obstála v nich znamenitě. Již po premiéře Tosky napsal recenzent brněnské Rovnosti, že „Gita Abrahámová je velkým ziskem souboru“. Napsal dále, že „její herecký projev je citlivě reagující a v pěvecké interpretaci vyniká sólistka muzikální bezprostředností a dynamickou proměnlivostí sytě znějícího a přesně intonovaného hlasu.“ Tosku Gity Abrahámově lze zařadit mezi pozoruhodné postavy brněnského jeviště.

A o jejím výkonu v Maryši napsal kritik Rovnosti: „Abrahámová roste jak herecky, tak pěvecky v individualitu nevšedního formátu a velké repertoárové šíře.“ Martin Tůma v Tvorbě zhodnotil její výkon takto: „V intenzitě prožitku patří její Maryša nesporně k vrcholům soudobého operního herectví.“V roce 1971 slavila svůj další interpretační triumf, když si ji dirigent František Jílek a režisér Václav Věžník obsadili do její (v pořadí již šesté) velké verdiovské role, do Leonory v Síle osudu. Tato inscenace je ale v případě Gity Abrahámové také poznamenána temnou skvrnou. Při jedné z repríz v prosinci 1972 utrpěla na jevišti vážný úraz. Přesto pokračovala v představení, které dohrála a dozpívala až do konce. Dostavily se ovšem následky, se kterými pěvkyně poté musela dlouhou dobu bojovat.

V Brně si Gita Abrahámová zopakovala některé své špičkové verdiovské postavy (nově k nim přibyla paní Alice Fordová ve Falstaffovi), stejně jako Giulietta v Hoffmannových povídkách. Ve Weberově Čarostřelci ztělesnila roli Agáty, ve Straussově Růžovém kavalíru kněžnu Werdenbergovou a jedním z vrcholů jejího brněnského působení se stala titulní role v Beethovenově Fideliu, v inscenaci dirigenta Františka Jílka a režiséra Jaroslava Chundely z roku 1976, kde Vilémovi Přibylovi, jehož Florestan byl hodnocen jako výkon evropské úrovně, byla Gita Abrahámová dle recenzenta Hudebních rozhledů Josefa Pávka vynikající partnerkou jak představitelsky, tak barevným témbrem svého velkého fondu.

V Janáčkově opeře v Brně se Gita Abrahámová výrazně prosadila jako představitelka špičkových sopránových rolí české klasiky. Zopakovala si zde Mařenku, Vendulku v Hubičce, kněžnu v Čertovi a Káče i Cizí kněžnu v Rusalce, nově přibyly ovšem dvě stěžejní partie. V Miladě (podobně jako v Leonoře ve Fideliu) byla rovnocennou partnerkou Vilému Přibylovi, v evropském měřítku tehdy špičkovému představiteli Florestana i Dalibora. Velkého uznání se Abrahámová dočkala i v nejprestižnější české sopránové roli, v Libuši, uvedené v rámci Roku české hudby roku 1974. Recenzent Mladé fronty tehdy ocenil, jak v této roli Gita Abrahámová uplatnila svůj krásný, nosný a sytý fond. Jednoznačně pozitivně ocenily její suverénní výkon jak všichni kritikové, tak zejména publikum.

Výborně se sžila i s postavami oper Leoše Janáčka.Jenůfu v inscenaci Její pastorkyně v roce 1972 vystřídala v inscenaci o dvanáct let později Kostelnička. Ztvárnění této role patřilo k jednomu z největších úspěchů Gity Abrahámové. V Kátě Kabanové byla postupně titulní hrdinkou a Kabanichou, v Osudu Paní radní, v Příhodách lišky Bystroušky Paní revírníkovou.Gita Abrahámová zpívala také sólo při jevištním provedení Glagolské mše s baletním souborem, v režii a choreografii Pavla Šmoka v prosinci 1969. Vrcholem její janáčkovské interpretace byla Emilia Marty v inscenaci Františka Jílka a Václava Věžníka na janáčkovském festivalu v roce 1978, o níž Miloš Štědroň v brněnském Večerníku napsal, že „Gita Abrahámová se rozezpívala při festivalovém představení k výkonu, který plně reprezentoval v prostředí janáčkovského festivalu“.Z dalších významných postav Gity Abrahámové si připomeňme titulní role v Händelově Alcestě a v Pucciniho Turandot, do níž vstoupila krátce po svém příchodu do divadla v již dříve nastudované inscenaci, anebo Jaroslavnu v Borodinově Knížeti Igorovi.

V Komorní opeře, kterou založil při souboru opery Václav Nosek, Abrahámová účinkovala v inscenaci opery Josefa Berga Eufrides před branami Tymén. V posledních letech svého angažmá (ze svazku divadla odešla v roce 1989) se uplatnila v řadě středních úkolů, jako byly Ludmila v Prodané nevěstě, Larina v Evženu Oněginovi, Perfiljevna v Pskoviťance Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova či drobnější role v Ščedrinových Mrtvých duších a v Portrétu Mieczysława Weinberga.

Gita Abrahámová zpívala na mnoha koncertech Státní filharmonie Brno či tehdejší Filharmonie pracujících Gottwaldov, natočila rovněž svou profilovou gramofonovou dlouhohrající desku.

Zemřela 12. ledna 2005 v Brně, v jednasedmdesáti letech.

Foto ND Brno, Divadlo.cz / Rafael Sedláček, Vladislav Vaňák