Výročí brněnské operní heroiny Gity Abrahámové

  1. 1
  2. 2

Významné osobnosti brněnské opery a baletu 

V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století prošla brněnskou Janáčkovou operou řada slovenských sólistů. Pro některé bylo Brno jen poměrně krátkým odbočením na jejich umělecké dráze, jiní jako Magdaléna Blahušiaková anebo dva, bohužel předčasně zesnulí pěvci, tenorista Imrich Jakubek a barytonista František Caban, setrvali v Brně delší čas. Sopranistka Gita Abrahámová se v Brně usadila, zůstala mu věrná a zařadila se do řady těch, kdož patří do galerie nejvýznamnějších tvůrců brněnské operní slávy. Dne 12. ledna si připomínáme desáté výročí jejího úmrtí.

Margita (jak bylo uvedeno zpěvaččino jméno na křestním listě) Abrahámová se narodila 13. listopadu 1933 v záhorském městečku Moravský Svätý Ján.Mládí prožila v Nitře, kde její otec byl gymnaziálním profesorem matematiky a fyziky. Traduje se, že by byl rád, kdyby dcera šla v jeho šlépějích, ale dospívající studentku spíše lákala hudba a zpěv, k čemuž zdědila vlohy po matce. Hrála na klavír, zpívala ve školním souboru. O jejím vstupu do uměleckého světa koluje roztomilá historka: přihlášku na studium zpěvu na bratislavskou Vysokou školu múzických umění prý poslali bez jejího vědomí její spolužáci. Ať už to bylo, jak bylo, byl to dobrý počin. Margita  Abrahámová  u přijímacích zkoušek výborně uspěla a stejně dobře se jí dařilo na škole. Nejprve v Bratislavě, kde byla žačkou tehdejšího významného slovenského pěveckého pedagoga, profesora Imricha Godina a Margity Česányiové. Imrich Godin byl pedagogem velké části budoucí silné slovenské pěvecké generace. Sám měl za sebou znamenitou pěveckou kariéru. Před válkou byl řadu let velmi platným sólistou vídeňské Státní opery. A Margita Česányiová byla první slovenskou operní primadonou. Jevištnímu projevu ji učili dva zkušení a výteční čeští režiséři, shodou okolností tehdy působící v Bratislavě, Ota Zítek a Karel Jernek.

Po dvou letech bratislavských studií přešla Gita Abrahámová na brněnskou JAMU, do pěvecké třídy profesora Bohumila Soběského. Jejím profesorem jevištního projevu byl Miloš Wasserbauer, tehdy pro změnu šéfrežisér Opery Slovenského národního divadla v Bratislavě, který v Brně působil pedagogicky a občas tam pohostinsky režíroval.

Úspěšná absolventka nastoupila v roce 1958 do opery Štátného divadla Košice. A opět to byla dobrá volba. Košický operní soubor, který vznikl v roce 1945, začal na přelomu padesátých a šedesátých let nabírat dech. Zejména se tak stalo po příchodu Talichova žáka, dirigenta Jána Kendeho do čela souboru v roce 1958. Košice nabídly mladé, velmi talentované půvabné majitelce sopránu nádherného tmavého zabarvení několik desítek skvělých rolí, na nichž mohla prokázat všechny valéry svého umění a současně rovněž přispěly k jejímu dalšímu zdokonalení ve všech složkách jejího pěveckého i hereckého výrazu.

I když si jen letmo projdeme nejvýznamnější role, které Gita Abrahámová na košické scéně vytvořila, vidíme, jak kvalitní a pro růst mladých zpěváků, kteří tehdy tvořili jádro košického souboru, potřebný repertoár se tehdy v Košicích hrál.

Gita Abrahámová svým naturelem výtečně disponovaná pro velký italský repertoár, dostala řadu vynikajících příležitostí, kterých výborně využila. Mezi její stěžejní košické role patřila titulní hrdinka Pucciniho Tosky, Santuzza v Mascagniho Sedláku kavalírovi a především pět velkých verdiovských postav – titulní role v Aidě, Amélie v Maškarním plese, Leonora v Trubadúru, Alžběta v Donu Carlosovi a i ta nejobtížnější – Abigail v Nabuccu. Byla obsazena i do stěžejní role, která byla mimo její obor a jejíž uvedení v Československu bylo tehdy velkou kuriozitou, do titulní postavy v Belliniho Normě.

Publikum i kritiku zaujala rovněž její Senta ve Wagnerově Bludném Holanďanu a Venuše v Tannhäuserovi, Giulietta i Antonia v Offenbachových Hoffmannových povídkách a pochopitelně Katrena v Suchoňově Krútňavě. V Košicích byla tehdy věnována velká pozornost i české opeře, a tak se pěvkyně setkala s titulní rolí ve Smetanově Prodané nevěstě, s Vendulkou v Hubičce, s Cizí kněžnou v Rusalce, a dokonce už i s Kostelničkou v Její pastorkyni. V článku, který je Gitě Abrahámové věnován v Postavách brněnského jeviště, se píše o jejím košickém působení. Kritika chválila její příjemný hlas schopný barvité modulace, výslovnost, příjemný témbr a procítěnost. Její interpretace jsou pravdivé, a proto působivé, vroucí a muzikální.

Na jaře 1969 hostovala v Brně v roli Aidy. Vzápětí přišlo angažmá a hned v roce 1970 čekaly Gitu Abrahámovou tři prubířské úkoly – titulní role v Pucciniho Tosce, Fibichově Šárce a v Burianově Maryše. Obstála v nich znamenitě. Již po premiéře Tosky napsal recenzent brněnské Rovnosti, že „Gita Abrahámová je velkým ziskem souboru“. Napsal dále, že „její herecký projev je citlivě reagující a v pěvecké interpretaci vyniká sólistka muzikální bezprostředností a dynamickou proměnlivostí sytě znějícího a přesně intonovaného hlasu.“ Tosku Gity Abrahámově lze zařadit mezi pozoruhodné postavy brněnského jeviště.

A o jejím výkonu v Maryši napsal kritik Rovnosti: „Abrahámová roste jak herecky, tak pěvecky v individualitu nevšedního formátu a velké repertoárové šíře.“ Martin Tůma v Tvorbě zhodnotil její výkon takto: „V intenzitě prožitku patří její Maryša nesporně k vrcholům soudobého operního herectví.“V roce 1971 slavila svůj další interpretační triumf, když si ji dirigent František Jílek a režisér Václav Věžník obsadili do její (v pořadí již šesté) velké verdiovské role, do Leonory v Síle osudu. Tato inscenace je ale v případě Gity Abrahámové také poznamenána temnou skvrnou. Při jedné z repríz v prosinci 1972 utrpěla na jevišti vážný úraz. Přesto pokračovala v představení, které dohrála a dozpívala až do konce. Dostavily se ovšem následky, se kterými pěvkyně poté musela dlouhou dobu bojovat.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat