Proč Janáček přes 30 let nemohl uvést svou první operu Šárka?

  1. 1
  2. 2

Ve vzduchu však zůstává viset jedna otázka. Byl skutečně Zeyer vůči Janáčkovi tak zatvrzelý a uražený z důvodů uvedených shora, že přes Janáčkovy opakované pokusy o udělení jeho souhlasu tak dlouho odolával a přemluvit se nenechal? A to vše s vědomím, že opera je již vlastně složená? Doufal snad neotřesitelně, že jednoho krásného se Dvořák náhle ujme jeho dramatického textu? Nebo byly za tím vším i jiné důvody?

John Tyrrell ve své monografii o Janáčkovi pojmenované Osiřelý Kos odhaluje, že Zeyer se na Janáčka vyptával prostřednictvím svého známého Václava Zeleného a dostal tuto odpověď: „Janáček, v hudební společnosti známý brněnský oponent proti hudební Praze a jmenovitě proti Smetanovu modernímu směru, zdá se mi člověkem schopným a velmi snaživým, ale zbrklý je dozajista, třeba již nebyl dítě, nýbrž docela dospělý člověk. (…) Mimo to zdá se mi způsob jeho jednání, napřed celou operu ve skice napsati a lidem ukazovati a pak žádati o svolení – o honoráři nemluvě – tak neslušným, že by nemělo snad býti podporováno podobné zneužívání cizího majetku. Jsem jistě přítelem mladších skladatelů a přeji jim nejprve poetická libreta – ale tento případ vyzývá po mém zdání k exemplárnímu zakročení.“

Podle Tyrrella tak spočívaly hlavní důvody Zeyerova odmítnutí v chybném přesvědčení, že Janáček je Smetanův nepřítel a v tom, že ho o svolení požádal prostě pozdě, tedy ne předtím, než začal operu komponovat.

Jak poučné i pro dnešní dobu.

Autor je ředitelem DILIA – Divadelní, literární, audiovizuální agentury

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


4.2 5 votes
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments