Quido Arnoldi, italský dirigent v Brně

  1. 1
  2. 2

Na tomto místě si neodpustím drobnou odbočku. V Brně v dobách Neumannových, Sachsových a za krátké éry Kubelíkovy bylo běžným jevem, jak je tomu všude ve světě dosud a mělo by tomu tak být i u nás, že operní orchestr pořádá i symfonické koncerty. Kubelík dostal vynikající příležitost, jak své kvality prokázat. Nabídl mu ji Ivo Váňa Psota, když mu svěřil hudební nastudování světové premiéry Prokofjevova Romea a Julie. Tato inscenace, jež se poprvé hrála v předposlední den roku 1938, vstoupila do dějin jako jeden z největších počinů v celé historii brněnského českého profesionálního divadla a hudebního života.

Sergej Prokofjev: Romeo a Julie (1938) (zdroj archiv ND Brno)

Arnoldi byl dirigentem řady dalších nastudování italských oper. Vrátil se k Sedláku kavalírovi a Komediantům, z děl Giuseppe Verdiho nastudoval nově Rigoletta a Otella, z děl Pucciniho Bohému, z francouzské tvorby Adamova Postiliona z Lonjumeau.

Rafael Kubelík postavil v sezoně 1940/1941 Arnoldiho před náročné úkoly. Tím prvním byla československá premiéra opery italského skladatele Riccarda Zandonaie Francesca da Rimini, následoval Mozartův Idomeneo a Verdiho vrcholné dílo Falstaff. Arnoldi perfektně dostál požadavkům partitur a byl připraven k dalším výzvám.

V sezoně 1941/1942 měl například poprvé na českém jevišti v Brně uvést kompletní Pucciniho Triptych (Plášť, Sestra Angelika a Gianni Schicchi). K tomu ovšem nedošlo, protože nacisté 11. listopadu uzavřeli Zemské divadlo a násilně ukončili i činnost českého divadla v Brně. Quido Arnoldi ještě nějaký čas vyučoval na brněnské konzervatoři a potom se vrátil do Itálie.

Quido Arnoldi – tablo 1941 – Konzervatoř Brno (foto archiv Konzervatoře Brno)

Brněnské divadlo přišlo o velmi schopného dirigenta, jehož absolutní prioritou byla důsledná profesionalita a smysl pro precizní vystižení autorského záměru. K italské hudbě měl vrozený vztah, ale stejně bezprostřední bylo jeho chápaní a pojetí hudby české. Škoda, že politické turbulence minulého stoleté přerušily naše přirozené vazby s okolím světem. Dnes je musíme namnoze obtížně znovu navazovat. Škoda, že osobnosti jako Milan Sachs, Quido Arnoldi, a troufám si říci, že i bývalý kapitán US Army Walter Ducloux, který měl v dubnu 1948 zaujmout v Brně pozici Quida Arnoldiho, musely odejít do zahraničí. A to nemluvím o rodilých Češích a Slovácích, kteří emigrovali. Věřme, že jsme se alespoň trochu poučili a že podobné situace se už nebudou nikdy opakovat.

Quido Arnoldi dirigoval v Itálii řadu prestižních orchestrů včetně milánské La Scaly. Na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro 1954 dirigoval koncert, na němž pod jeho taktovkou orchestr FOK přednesl ouverturu ke Glinkově opeře Ruslan a Ludmila, dále pak IV. klavírní koncert G dur Ludwiga van Beethovena (sólistou byl Harold Rubens) a jeho vlastní IV. symfonii. Quido Arnoldi zemřel 13. června 1958 v Tridentu.

Quido Arnoldi (foto archiv ND Brno)

Někdy koncem devadesátých let jsem měl možnost setkat se v Brně se synem Quida Arnoldiho. Vzpomínal na to, jak jeho otec vždy s láskou hovořil o české hudbě, ke které měl niterný vztah, a o Brně, v němž našel druhý domov.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat