Rusalka v Innsbrucku a mnoho dalšího v Operním kukátku
Nový operní Hamlet v Theater an der Wien
Shakespearovské výročí přivedlo na jeviště ve Vídni i novou operní verzi dramatikova nejznámějšího díla – jeho tragédii Hamlet. Stejnojmennou novou operu ve světové premiéře uvedlo objednávající Theater an der Wien 14. září 2016. Operní zákazku na zhudebnění této dramatické látky přijal renomovaný německý skladatel Anno Schreier (narozen 1979), tvůrce několika oper na pohádkové nebo závažné současné literární náměty. K dispozici měl realizační tým v čele s dirigentem Michaelem Boderem a předním světovým režisérem Christofem Loyem (který režíruje na scéně svého velmi častého spolupracovníka – scénografa Johannese Leiackera) a několik velmi známých pěvců. V prvé řadě skvělou zpívající herečku nebo zpívající tragédku Marlis Petersen, tentokráte ne jako Ophélii, kterou ztělesnila v operní inscenaci podle téže látky od Ambroise Thomase (Hamlet, 1868) na scéně Metropolitní opery, ale v roli Hamletovy matky Gertrud. Jako Hamlet vystupuje mladý, ale velmi ceněný barytonista Andrè Schuen, Bo Skovhus zpívá Claudia, Theresa Kronthaler pak mezzosopránovou Ophelii a dva umělci, proslulí nejen pěveckými výkony, ale i skvělými činoherními schopnosti, vytvoří menší role Pastora a Mrtvého Hamleta. Jako Pastor vystupuje tenorista Kurt Streit a v druhé roli (která je převážně deklamační) vystupuje „první kontratenorista Východního bloku“ Jochen Kowalski.
Převážně jde tedy o umělce, kteří již vícekrát a velmi úspěšně na scéně Theater an der Wien vystoupili v různorodých rolích, které jim poskytla objevná dramaturgie tohoto divadla. Dílo v německém jazyce na libreto Thomase Jonigka zazní v sérii pěti zářijových představení a z posledního představení 23. září Opera Plus přinese obsáhlejší recenzi. Zářijový operní Hamlet je tak další položkou oslav Shakespearova výročí, po níž v říjnu v tomto divadle následuje Salieriho Falstaff a v listopadu Verdiho Macbeth ve dvojím obsazení titulního vražednického páru (mimo jiné Plácido Domingo nebo Roberto Frontali jako Macbeth). Zdá se, že první recenze operní novinky signalizují, že letošní objev z festivalu v Bregenzi, Facciův Amleto (1865) – recenzi jsme přinesli zde, by mohl mít vážnou konkurenci i ve zhudebnění z jednadvacátého století.
Rusalka poprvé v Innsbrucku
Dvořákova nejúspěšnější opera bude uvedena poprvé v rakouském Innsbrucku na scéně Tiroler Landestheater. Premiéru 24. září 2016 zajistí italský dirigent Francesco Angelico, šéfdirigent místního operního souboru Tiroler Symphonieorchester Innsbruck, a režisér Thilo Reinhardt ve spolupráci se scénografem Paulem Zollerem a výtvarnicí kostýmů Ulrike Schlemm.
Titulní roli bude zpívat jako host Anna-Maria Kalesidis, která vystudovala konzervatoř v Sankt Petěrburgu. Sopranistka zpívá velmi rozdílný repertoár – Monteverdiho Poppeu, Čajkovského Taťánu z Evžena Oněgina, Abigaille z Verdiho Nabucca a také nešťastnou Annu Maurrant z Weillovy opery Street Scene. V roce 2016 zpívala především v operním domě v Pforzheimu. Jako vodní víla bude na innsbruckém jevišti debutovat. Partnerem bude Dominik Sutowicz jako Princ, který stejně jako Anna-Maria Kalesidis zde debutuje též jako hostující zpěvák. Dirigent Francesco Angelico tu nedávno uvedl s velkým úspěchem i Janáčkovu Věc Makropulos. Inscenace Rusalky má do konce roku 2016 naplánováno celkem patnáct představení.
Co nového v českých operních divadlech
Po slavnostních koncertech na úvod sezony v Plzni, Ostravě a v Praze (naši recenzi z Prahy najdete zde) se 21. září 2016 bude konat Zahajovací koncert sezony 2016/17 operního souboru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Ve středu 21. září 2016 v Domě kultury Metropol zazní společný koncert dvou těles – Jihočeské filharmonie a Orchestru opery Jihočeského divadla pod řízením dirigentů Jana Talicha a Maria De Rose. Na programu s názvem My Sweet Home nalezneme symfonii Z Nového světa Antonína Dvořáka a ve druhé části pak ukázky z oper Giacoma Pucciniho (Bohéma, Tosca a Manon Lescaut) a Giuseppe Verdiho (předehra ze Sicilských nešpor). Liberecký soubor dokončuje nastudování Nicolaiovy opery Veselé paničky windsorské, která bude mít premiéru již 30. září 2016 v nastudování dirigenta Františka Babického a v režii Stana Slováka. Moravské divadlo Olomouc vstoupilo do nové sezony slavnostním galavečerem, spojeným s předáním cen za nejlepší umělecké výkony sezony předchozí. V neděli 11. září 2016 předali tyto ceny umělečtí šéfové jednotlivých souborů, ředitel Moravského divadla Pavel Hekela i olomoucký primátor Antonín Staněk.
28. září 2016 zazní Bizetova Carmen v historickém prostředí hradu Špilberku v Brně. Pro jediné exkluzivní představení sem bude přenesena inscenace Tomáše Pilaře. Ohlášený dirigent Ondrej Olos a sólisté Jana Hrochová (Carmen), Luciano Mastro (Don José), Jana Šrejma Kačírková (Micaela) a Jiří Sulženko (Escamillo) předvedou nesmrtelný příběh jako open-air představení od 16 hodin.
Opera ve filmu
Zabijácké rekviem (Requiem pour une tueuse). Poněkud překombinovaný francouzský thriller s prvky komedie z roku 2011 (režie a scénář Jérôme Le Gris) staví do centra příběhu překvapivou antihrdinku dvou tváří. Atraktivní Lucrece (Mélanie Laurent) je vcelku úspěšnou operní pěvkyní, ale také mnohem úspěšnější nájemní vražedkyní. Již unavená druhou profesí a ustavičným lhaním malé dcerce i matce se rozhodne přijmout poslední zakázku, která by ji měla zajistit do budoucna. Má přímo během operního vystoupení na švýcarském zámku odstranit muže jménem Alexandr Child, který je shodou okolností nejen majitel vysoce lukrativních pozemků, ale také operní pěvec. Vražda má ale vypadat jako nehoda. To by člověk neřekl, kolik mají zahraniční pěvci volného času na další profese. Do příběhu se zamíchá samozřejmě i přitažlivý agent Rico, a nechybí tudíž ani milostná zápletka. Z dalších herců zaujme vedle „tarantinovské“ herečky v hlavní roli Tchéky Karyo (známý z filmu Brutální Nikita) jako organizátor vražednických zakázek a především velmi talentovaná francouzská altiska Delphine Galou (narozená 1977), která zpívá part Lucrece. Tato pěvkyně slaví mnoho úspěchů na poli staré hudby, v operních a oratorních dílech například Monteverdiho, Vivaldiho nebo Händela. Film bude vysílat český kanál Prima MAX ve středu 21. září 2016 ve 22.45.
Nová kniha
Eva Rieger – Frida Leider. Sängerin im Zwiespalt ihrer Zeit (Frida Leider. Pěvkyně v rozpolcené době). Hildesheim, OLMS Verlag 2016. 268 stran, 28 černobílých fotografií. ISBN: 978-3-487-08579-1. Jedná se o životopis další významné pěvkyně první poloviny dvacátého století. Ve dvacátých a třicátých letech dvacátého století patřila německá vysokodramatická sopranistka Frida Leider k proslulým wagnerovským interpretkám, patrně k nejvýznamnější předchůdkyni, fenomenální wagnerovské pěvkyni Kirsten Flagstad. Berlínská rodačka, narozená roku 1888, v rodném městě také roku 1975 zemřela. Po debutu v Halle (Wagnerova Venuše) a krátkých angažmá v Rostocku a Königsbergu zakotvila na několik sezon v Hamburku, odkud byla roku 1923 angažována do berlínské Staatsoper (1923/1940) jako prvý dramatický soprán. Souběžně vystupovala jako stálý host především ve wagnerovském repertoáru v londýnské Covent Garden (1924/1938), ve výborně placené wagnerovské stagioně v Chicagu (1928/1932) a jednu sezonu také v newyorské Metropolitní opeře (1933/1934). Hostovala například i v Teatro alla Scala a dalších předních evropských scénách.
Více než jednu dekádu byla hvězdou a jedním z hlavních lákadel festivalu v Bayreuthu (1928/1938). Její Isolde, Brünnhilde a Kundry patřily ke vzorovým interpretacím své doby. Jako Brünnhilde vystoupila i v pražském Neues deutsches Theater v únoru 1932. Objemný hlas s opěvovaným legatem a dramatický výraz jí zajistily obdiv fanoušků na starém i novém kontinentě. Vedle wagnerovských partů zpívala ale i Gluckovu Armidu, Mozartovu Donnu Annu, Straussovu Maršálku a z italského repertoáru především Mascagniho Santuzzu a Verdiho dramatické party.
Její uměleckou kariéru i soukromý osud výrazně změnil, stejně jako u mnoha jiných umělců, nástup národního socialismu v Německu k moci. Pěvkyně byla pod dvojím tlakem, jako příkladná interpretka wagnerovských hrdinek, které obdivoval i Adolf Hitler, a zároveň jako manželka židovského houslisty Rudolfa Demana (také prvního houslisty v Staatsoper Berlin), na kterého se vztahovaly norimberské zákony. Manžel pak musel uprchnout do neutrálního Švýcarska. Tam se umělkyni podařilo několikráte ho během válečného konfliktu navštívit a také ho finančně zajistit. Od roku 1940 byla postižena selektivním zákazem činnosti na německých operních scénách. Značný tlak se bohužel projevil na její psychice (zřejmě zděděný sklon k depresi z matčiny strany) a pěvkyně po roce 1945 dokázala jen příležitostně vystupovat na koncertech.
V roce 1948 se stala uznávanou pedagožkou s profesurou na Musikhochschule v Západním Berlíně, když si předtím v prvých poválečných letech vyzkoušela vyučování zpěvu ve vlastním studiu a tehdy se také pokusila o operní režii. Umělkyně spolupracovala s nejvýznamnějšími dirigenty své doby, velice ji například uznával Wilhelm Furtwängler. V roce 1966 vydala autobiografickou knihu. Předkládaný životopis obsahuje i cenný fotografický doprovod. Přes určité formální i formulační výtky kniha velmi uspokojivě mapuje profesní a v podstatě tragické osobní osudy slavné pěvkyně. Pro zájemce jsou dostupná CD s ukázkami wagnerovských árií a duetů (převážně s další wagnerovskou interpretační legendou – tenoristou Lauritzem Melchiorem), kompilační CD labelu Decca s německým repertoárem (Mozart, Beethoven, Weber, Wagner) i CD z řady Lebendige Vergangenheit (Gluck, Mozart, Beethoven, Wagner a písně).
Nahrávka týdne
Giuseppe Verdi – Aida. Orchestra e Coro Del Maggio Musicale Fiorentino, dirigent Zubin Mehta. Decca 0289 483 0075 4 (2 CD). Label Decca nabízí novou nahrávku jedné z nejoblíbenějších světových oper. Hvězdou a „tváří“ nahrávky je tenorista Andrea Bocelli, sekunduje mu americká spinto sopranistka Kristin Lewis, jedna z nejvytíženějších představitelek etiopské otrokyně urozeného původu. Pěvkyně specializující se především na verdiovský repertoár tuto roli v posledních letech zpívala na řadě italských a dalších scén, například v Neapoli, milánském Teatro alla Scala a Turíně, také ve Vídni, Lutychu a Tel Avivu, na festivalech ve Veroně a Savonlinně i v St. Margarethen. Její Aida je dokumentována i živým záznamem z Jerusalem Opera Festival (v Masadě) v roce 2011 na labelu 100% Womon. Egyptskou princeznu Amneris zpívá mezzosopranistka Veronica Simeoni, prvotřídně jsou obsazeny další role Carlem Colombarem a Ambrogiem Maestrim.
Silně emotivní a eruptivní je zvuk orchestru pod taktovkou Zubina Mehty. Samotný výkon slavného tenora je alespoň pro mě otázkou osobního vkusu. S odhlédnutím od fyzického handicapu pěvce se jeho kreace vyznačuje obvyklým nadužíváním efektního portamenta i slzupudnou sentimentální kantilénou a také nepřeslechnutelným vibratem, které se asi nedá považovat již jen za kvalitu hlasu. Kvalita tónů není vždy vyrovnaná; otázkou je, jak dalece napomohla nahrávací technika. Přesto, a možná bohužel právě proto, tento výkon bude dobře rezonovat u určitého okruhu posluchačů. Nezbývá než citovat název jedné Bocelliho nahrávky: Sentimento. Za zmínku stojí grafická úprava obalu, na které dominuje jméno tenoristy vyšším typem než jméno sopranistky, další obvykle uvádění sólisté (tedy určitě alespoň představitelka Amneris) na obalu nefigurují vůbec. Takováto grafická úprava obalů (kterou díky výhodným marketingovým a propagačním smlouvám nalezneme i u jiných Bocelliho operních kompletů) budí na první pohled dojem, že Andrea Bocelli snad zpívá titulní hrdinku.
Hudební úsměv
Italský dirigent Antonio Guarnieri (1881-1958) byl hudebník zcela oddaný své profesi, vynikající znalec a dirigent díla Richarda Wagnera, které propagoval v Itálii, stejně jako se usilovně věnoval dílům italských skladatelů, svých současníků. Na italské operní scény i na koncertní pódia uvedl řadu novinek, také třeba Respighiho operu Belfagor (1923). Ale byl také znám svým břitkým humorem. Během zkoušek se dostal i do vzrušenějšího rozhovoru s poněkud sebestředným italským skladatelem Alfredem Casellou (1883-1947), který když začal postrádat důvody k vlastní argumentaci, tak řekl: „Maestro, jste si vědom toho, že jsem se narodil v tom samém roce, kdy zemřel Richard Wagner?“ Antonio Guarnieri mu jen poněkud znuděně odpověděl: „Tragédie takového rozsahu zřídkakdy přicházejí samy.“
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
