Světová operní divadla: Semperova opera v Drážďanech

Seriál povídání o významných operních domech světa jsme na stránkách Opery Plus vlastně již začali. Povídali jsme si o Opeře v Sydney, Palais Garnier, mnichovském Národním divadle, ale také třeba i o Winspear Opera House v Dallasu. Tak v něm pojďme pokračovat. Podívejme se zblízka na další slavné operní divadlo – Semperoper v Drážďanech. Tohle divadlo je nám blízké z mnoha důvodů a jeho snadná dostupnost z Čech je jedním z nich.

Hlavním město Saska – Drážďany – nejsou z kulturně historického hlediska zdaleka tak “německé”, jak by se na první pohled zdálo. Město prošlo stopadesátiletou kolonizací Italy, než se z něho z operního hlediska stalo město Webera. Operní období začíná pro Drážďany v období vlády Johanna Georga II, který nechal v letech 1664 až 67 postavit na Taschenbergu okázalé a přepychové divadlo. Saský dvůr v něm nechal každý rok nastudovat jednu honosně vypravenou italskou operu, kterou z dvorního rozpočtu zaplatil. V době divadla na Taschenbergu prošlo Drážďanami mnoho v té době slavných operních jmen: Lotti, Farinelli, Hasse, Paër…

Bohaté královské město si v roce 1719 mohlo dovolit postavit nové operní divadlo. Tehdy jedno z nejkrásnějších v Evropě. Byl to samozřejmě svatostánek italské opery, která se těšila přízni dvora na úkor domácích autorů. Divadlo vzniko v jihovýchodním křídle Zwingeru. Hlediště mělo půdorys ve formě U, což nebylo tehdy zcela obvyklé. Výška hlediště byla tři pořadí. Interiér byl velmi prostorný, vešlo se do něj 2000 diváků. Orchestřiště bylo na tu dobu také nezvykle velké a pojmulo 41 hudebníků. Velmi rozlehlé hlediště mělo jednu zajímavost: vzadu klesající schody, kterými efektně vystupovali účinkující na scénu.

V období kurfiřta Friedricha Augusta se v Německu začalo hledět i na národní zájmy a tvorbu a ke slovu se dostali němečtí autoři. C. M. Weber měl k dispozici malou divadelní budovu, ve které mohl veřejně provozovat své opery. Protože se divadlo přiblížilo běžnému lidu a přestalo být jen dvorskou záležitostí, rozhodl se panovník postavit novou operní budovu. Projektem byl pověřen Gottfried Semper. Budova stála v podstatě na místě dnešní budovy Semperovy opery a byla otevřena roku 1841 Goethovým Torquatem Tassem. Stala se také místem slavných původních provedení oper R. Wagnera (Rienzi, Bludný Holanďan, Tanhäuser). Hlediště mělo 1750 míst. V roce 1869 ji zničil požár.

Protože Drážďany hrály mezi německými královskými městy významnou roli, nechtěly se obejít bez opery. Bylo postaveno provizorní dřevěné divadlo a Semper byl požádán o urychlené předložení plánů na novou operní budovu. Se stavbou se začalo v roce 1871 a dokončena byla o sedm let později. Se vznikem této budovy nastala další neméně slavná éra drážďanské opery. Richard Strauss a premiéry jeho nejvýznamnějších oper (Ohně zmar, Salome, Elektra, Růžový kavalír, Egyptská Helena, Mlčenlivá žena, Dafné) přidaly tomuto domu na vážnosti.
Tvar budovy je shodný s původním půdporysem první Semperovy stavby. Interiéry jsou však pojaty zcela jiným způsobem – novorenesančně. Exteriér je natolik charakteristický, že se stal symbolem Drážďan. Budova zaujímá celkovou plochu 5200 metrů čtverečních, tedy dvojnásobek londýnské Covent Garden. V hledišti je pět pořadí s celkovou kapacitou 2012 míst. Šířka portálu je 13 m, hloubka jeviště 22 m. Portál zdobí obrovské bubnové hodiny, rarita, kterou nenaleznete v žádném jiném divadle. Opera byla otevřena Goethovou Ifigenií na Tauridě. Wagnerovská a straussovská tradice do Drážďan přitahovaly významné zpěváky i dirigenty té doby.

Na konci 2. světové války, v noci ze 13. na 14. února 1945 po jednom z nejničivějších spojeneckých náletů, byla budova, stejně jako celé Drážďany, zničena. Protože nepodlehla celá, její foyer a zadní trakt sloužil ještě dva roky jako útulek obyvatelům úplně vybombardovaného města. Tak jako jen malá část původních staveb v Drážďanech, byla Semperova opera před pětadvaceti lety uvedena do původního stavu a je znovu skvostem operní architektury a dominantou Drážďan.

Budova a její přilehlá provozní část jsou domovem Saské státní opery a baletu. Repertoár ročně čítá kolem čytřiceti oper a deseti baletů. Inscenace mají špičkovou úroveň. V jednotlivých představeních zpívají hvězdy současného operního nebe a dramaturgie je až neuvěřitelně různorodá. Na své si přijdou vyznavači operní klasiky, ale i fajnšmekři, kteří rádi shlédnou díla zapomenutá nebo málo hraná. Jedním z velmi významných počinů dramaturgie drážďanské Semperoper bylo nastudování deseti Straussových děl a jejich uvedení v roce straussovského výročí. Zajímavostí je, že při katastrofálních povodních v roce 2007 byla budova poškozena potřetí – velkou vodou. Poničený interiér a rozvody si vyžádaly uzavření budovy a přerušení provozu na několik měsíců.

Do Drážďan se lze dostat velmi pohodlně ze severních i středních Čech. Vstupenky lze objednat poštou nebo prostřednictvím internetu.

www.semperoper.de