Skončí Pražský komorní balet definitivně?

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Nezávislost jako neudržitelný stav
Shodou nejrůznějších okolností a vývoje posledních let se stalo, že Pražský komorní balet i jeho vedení dnes tvoří absolventi Tanečního centra Praha – konzervatoře a gymnázia. Ředitel této instituce Ing. Antonín Schneider rekapitulovat vztahy TCP i Tanečního sdružení ČR k Pražskému komornímu baletu, zejména po roce 1989: „Snažili jsme se panu Šmokovi i Opělovi pomoci nějakým systémovým způsobem.“ Nejprve dostat PKB do svazku s Národním divadlem, České umělecké studio se také jevilo jako optimální zřizovatel takovýchto komorních souborů, ale bylo zrušeno. Koncem 90. let se dva a půl roku s choreografem Liborem Vaculíkem pokoušeli udržet „krizový stav“ a soubor v prostorách Výstaviště Holešovice v dnešním lapidáriu, pak nastal pokus o stabilizaci v rámci Státní opery Praha, než se zjistilo, že ve velkém provozu to není únosné. Druhý extrém rovněž nefunguje.

Naprostá nezávislost je sice umělecky sympatická, ale provozně a produkčně je to absolutně nepřijatelné. Kontinuálně existující soubor, který má pravidelné angažmá, smlouvy a zázemí pro tanečníky, je jedinou cestou profesionálního vývoje tanečního umění. PKB má ještě tu obrovskou výhodu, že pokrývá 70 % území České republiky, kam nedosáhnou vícesouborová divadla a kam se tanec nedostane.“ Je nutná mobilita, flexibilita tanečníků, úprava repertoáru na hostovací verze, dále schopnost produkce oslovovat menší kulturní centra. Ve městech je dotováno 18 činoherních divadel, obor loutkohry využívá 5 divadel, z hlediska dotace získávají 95 procent, pouze 1 % je věnováno tanci, respektive PKB. (Stále jde o čísla z Programu státní podpory profesionálních divadel, symfonických orchestrů a pěveckých sborů.) Pokud jde o celkovou výši příspěvků, „dotace činoherních souborů se pohybují mezi 20–50 miliony ročně. Zatímco PKB má jen 2 miliony, což jako jedinému souboru kleslo. To nemá cenu ani mluvit o provozní dotaci, to je prostě pocukrování žebráka. Na konci vždycky vyjde naprosto absurdní situace tanečního žánru. Způsobem Pražského komorního baletu nebyl schopen v historii pracovat nikdo.“ Pokud jde o příležitosti pro absolventy, existují dále jen juniorské soubory, při TCP balet Praha Junior a Baby Balet Praha, při Taneční konzervatoři hl. m. Prahy Bohemia Balet (málokdo je dnes přijat po škole do kamenného divadla, kde už je obsazenost zahraničními tanečníky nadpoloviční a šéfové preferují zkušené tanečníky). Pod záštitou ND působí uskupení Dekkadancers, které tvoří tanečníci Baletu ND, ale jejich nároční denní práce v souboru jim v činnosti někdy brání.

Jako okamžité řešení vidí nejen Ing. Schneider vyprovokovat okamžité jednání s ministrem kultury Antonínem Staňkem, primátorem hl. m. Prahy Zdeňkem Hřibem a rozvířit novou diskusi. Krátkodobým řešením situace PKB by byla dotace v řádech milionů, minimálně deset. „Ale i to by byl zlomek toho, co čerpá činohra, loutkohra nebo orchestry a pěvecké sbory,“ dodává. Střednědobým řešením by podle něj byla úprava kritérií a oddělení tance jako žánru, protože kritéria pro činohru nebo loutkohru jsou diametrálně odlišná a taneční soubor na ně není možné naroubovat. Produkce, technická stránka, stránka interpretační, to vše se velmi výrazně liší. Je potřeba svolat grantové hodnotitele, divadelní asociace, pokud možno vytvořit separátní model pro řízení a podporu tanečního žánru s jinými kritérii. „Bojujeme o naprostou změnu přístupu k taneční kultuře, tělesné kultuře,“ připomíná ještě úlohu tance ve společnosti.

Na závěr diskuse ještě Petr Zuska připomněl, že tanec je neprávem často označován za umění na okraji zájmu veřejnosti, ale připomněl data ze svého působení v ND, kdy se průměrná návštěvnost souboru Baletu pohybovala kolem 95–97 procent, zatímco za ND jako celek vycházela čísla na 71–72 procent. Taneční divadlo a balet pak patří mezi nejprodávanější typ divadelních představení i v zahraničí. Zároveň připomněl i to, že nedávná premiéra PKB vyprodala 600 míst ve Stavovském divadle a 500 v divadle v Mostě, že tedy zájem rozhodně neklesá.

Na podporu „zachování činnosti PKB“ vznikla na konci loňského roku petice, kterou podepsalo téměř 5 000 osob. Současně PKB získal desítky podporujících dopisů od význačných osobností a představitelů české kultury, kteří se jednoznačně vyjádřili pro zachování kontinuální činnosti PKB, např. od Jiřího Kyliána, Ondřeje Kepky, Ilji Racka, Mária Radačovského, Lukáše Slavického, Lenky Dřímalové, Aleny Peškové, prof. Ivanky Kubicové, prof. Václava Janečka, doc. Igora Františáka, Vlastimila Harapese a mnoha dalších. Jsou či byli mezi nimi nejen tanečníci, ale i herci a další umělci. Ladislava Jandová na závěr upozornila: „Veškeré dopisy a petiční archy byly předloženy panu ministrovi v lednu toho roku, ale pan ministr nereagoval a nereflektoval tuto vyhrocenou situaci. To je jen další informace pro vás, jak ministerstvo kultury v tomto případě nekoná. Ani po několika výzvách i jeho stranického předsedy pana Hamáčka, i premiéra Andreje Babiše, které jsme opět tento a minulý týden vyzvali k tomu, aby se s námi sešli, abychom hledali nějaká společná řešení, k tomu opět nedošlo.

Jak asi Ministerstvo kultury zareaguje, jestli vznikne mediální kauza, je stejně nejisté, zvláště když tento resort se právě teď ocitá v krizi. Na záchranu pracovních postů tanečníků PKB připadají už jen tři týdny.

Svět sedmikrásek – Pražský komorní balet 2018 (foto Michal Hančovský)

P. S.: Naši čtenáři jistě přibližnou historii Pražského komorního baletu a jeho předchůdce, Studia Balet Praha, znají, případně můžeme odkázat na dřívější články, například zde v portrétu jeho zakladatele Pavla Šmoka.

(Zdroj: Tisková zpráva, tisková konference 9. 5. 2019)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na