Stanislav Remar, nepřehlédnutelná osobnost československého baletu

  1. 1
  2. 2

O prázdninách 1946 Stanislav Remar Brno opouští a odchází na Slovensko, kterému zůstane věrný po celý zbytek svého života. Podle slov Vladimíra Vašuta se Stanislav Remar zasloužil vrchovatou (a dodnes vlastně nedoceněnou) měrou o rozvoj slovenského baletu. V sezoně 1946-1947 byl angažován jako sólista, trenér a choreograf do Slovenského národního divadla v Bratislavě.

Po roce si odskočil do Košic, kam jej pozval tehdejší ředitel košického divadla Ján Borodáč, aby tam uvedl do života baletní soubor. 25. října se v košickém divadle konala první premiéra nového dvacetičlenného baletního kolektivu. V sezoně 1947-1948 inscenoval Remar v Košicích tři premiéry celovečerních baletních programů.

V roce 1948 se vrací do Bratislavy, tentokráte už v pozici šéfa baletu, a následuje sedm let vysoce úspěšného rozvoje bratislavského baletního souboru, který se především díky Remarovi definitivně proměnil z někdejšího služebního tělesa v konsolidovaný, cílevědomě řízený, ambiciózní baletní soubor, schopný plnit nejnáročnější úkoly a vstupovat do konkurence se špičkovými tělesy. V souboru záhy vynikla řada individualit, vyhraněných osobností, které právem vstoupily do pantheonu historie slovenského divadla. Připomeňme si alespoň některá jména – Augusta Starostová-Herényiová, Trúda Boudová-Tašká, Galina Basovová-Oniščenková, Tamara Isačenko, Jitka Mňačková, Jozef Zajko či Milan Herényi. V době Remarova šéfování sklízel v Bratislavě vavříny v době svého „vyhnanství“ Miroslav Kůra s partnerkou Jarmilou Manšingerovou.

Koncepční a promyšlená byla rovněž dramaturgie, orientovaná v souladu s dobovým směřováním na celovečerní dějové balety namnoze ruských, respektive sovětských skladatelů. Nepopiratelné zásluhy má Stanislav Remar o vznik původního slovenského baletu. Prvním byl balet Tibora Andrašovana Orfeus a Eurydika, ke kterému Remar vytvořil libreto a sám jej v roce 1949 inscenoval. Na toto dílo navázal o rok později balet Píseň míru ze stejné tvůrčí dílny.

T.Andrašovan: Orfeus a Eurydika - Galina Basová (Amor), František Bernatík (Hádes), Stanislav Remar (Orfeus) - SND Bratislava 1949 (foto Gejza Podhorský)
T. Andrašovan: Orfeus a Eurydika – Galina Basová (Amor), František Bernatík (Hádes), Stanislav Remar (Orfeus) – SND Bratislava 1949 (foto Gejza Podhorský)

Z řady Remarových bratislavských inscenací jmenujme dále alespoň balet někdejšího ředitele bratislavského divadla Oskara Nedbala Z pohádky do pohádky, Délibesovu Coppélii, Glazunovovu Raymondu, Prokofjevovu Popelku, Glierův Červený mak a především tři velmi úspěšné a tehdy vysoce ceněné inscenace, kterými byly Prokofjevův Romeo a Julie a Asafjevovy balety Plameny Paříže a zejména Bachčisarajská fontána, v níž Remar sám ztvárnil roli chána Gireje. V Bratislavě se Remar představil v řadě dalších výtečně ztvárněných velkých rolí, v nichž prokázal své trvale vysoké taneční mistrovství, ať to byl titulní hrdina v Romeovi a Julii či v Andrašovanově Orfeovi, Jean de Brienne z Raymondy, anebo Filip v Plamenech Paříže.

M. Ravel: Bolero - Jitka Mňačková, Stanislav Remar (sólový pár) - SND Bratislava 1950 (foto Gejza Podhorský)
M. Ravel: Bolero – Jitka Mňačková, Stanislav Remar (sólový pár) – SND Bratislava 1950 (foto Gejza Podhorský)

Významnou stopu zanechal po sobě v Bratislavě také jako pedagog. Na konzervatoři vyučoval klasický tanec a na Vysoké škole múzických umění vychoval řadu mladých slovenských choreografů.

V roce 1955 odchází z Bratislavy do Košic, kde působí do roku 1969 ve funkci šéfa baletu a poté jako hostující choreograf a pedagog. V Košicích, podobně jako v Bratislavě, se zasloužil o vznik původních slovenských baletů, které posléze také na košické scéně realizoval. Byly to například Grešákův balet Radúz a Mahulena anebo Karpatská rapsodie Tibora Andrašovana. V Košicích také uvedl Rytířskou baladu Šimona Jurovského a z českých baletů Nikotinu a Signorinu Gioventù Vítězslava Nováka a Hirošimu Viliama Bukového.

V Košicích programově uváděl základní klasická díla baletní historie (Čajkovského balety Louskáček, Labutí jezero a Spící krasavice, Adamova Giselle a další). Lze říci, že ve východoslovenské metropoli vybudoval velice solidní základy kvalitního moderního baletu, na něž poté mohli dobře a funkčně navazovat jeho následovníci.

Už jako host vytvořil Stanislav Remar v Košicích podnětné inscenace jako byly Vyšehrad, Vltava na hudbu Bedřicha Smetany, choreografickou poému Návraty a novou inscenaci Čajkovského Labutího jezera.

Stanislav Remar (foto ateliér Skácel)
Stanislav Remar (foto ateliér Skácel)

Stanislav Remar zemřel v Košicích 19. července 2006 ve věku 92 let.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat