Strhující Honeggerova Johanka z Arku v Lyonu – událost, o které se mluví
Honeggerova Johanka z Arku v Lyonu
Kazushi Ono, od roku 2008 šéfdirigent Opéra de Lyon, připravil ve spolupráci s italským režisérem Romeem Castelluccim mimořádnou produkci scénického oratoria Johanka z Arku na hranici. Žánrově i filozoficky výjimečné dílo s partiturou Arthura Honeggera a textovou složkou Paula Claudela představuje zásadní dílo moderního křesťanského umění dvacátého století. V současnosti je nastudováno souborem plzeňské opery.
Všestranný italský umělec Romeo Castellucci, činný v oblasti činoherní i operní režie, scénografie i návrhů kostýmů, napsal i řadu literárních, převážně dramatických textů. Vystudoval výtvarné obory na Akademii výtvarných umění v Bologni a podílel se na řadě projektů na pomezí výtvarného umění, divadla a výstavnictví. Byl také ředitelem divadelní sekce proslulého benátského bienále v roce 2005 nebo působil v uměleckém vedení avignonského festivalu roku 2008. Od počátku osmdesátých let je v úzkém kontaktu s evropskou divadelní avantgardou. V oblasti operní režie si obezřetně vybírá především filozoficky náročná díla. Každá jeho režie vzbudila v poslední době značnou pozornost pro propracovanost jednotlivých složek i jedinečný filozofický koncept.
Castellucci je zpravidla nejen režisérem, ale také scénografem, autorem návrhů kostýmů i světelného designu. Nepracuje více než na dvou operních inscenacích ročně, v roce 2014 to byly Wagnerův Parsifal pro Bolognu a Gluckův Orfeo ed Euridice (pro Wiener Festwochen a pak byla inscenace přenesena do Bruselu), v roce 2015 pak velkolepá inscenace Schönbergova Mojžíše a Árona pro Ópera national de Paris (inscenace roku 2016 přenesena do Madridu). Vloni připravil scénickou verzi Matoušových pašijí Johanna Sebastiana Bacha pro Staatsoper Hamburg.
Letošní lyonskou inscenaci doplní květnová premiéra Wagnerova Tannhäusera v Bayerische Staatsoper v Mnichově ve spolupráci s dirigentem Kirillem Petrenkem. Lyonská inscenace Honeggerova díla má úvod situován do školní třídy během německé okupace Francie.
Téma okupace a útlaku zaznívá v inscenaci velmi silně, ostatně právě toto Honeggerovo dílo mělo ve Francii během druhé světové války značný posilující význam pro tvrdě cenzurovanou kulturu. A každé povolené provedení bylo demonstrací velikosti vlasti personifikované historickou hrdinkou.
Johanku z Arku v Lyonu naprosto strhujícím způsobem vytváří francouzská divadelní a filmová herečka Audrey Bonnet, umělkyně s četnými zkušenostmi v klasickém i moderním repertoáru a hlubokým hudebním cítěním, které uplatnila například v jedné z hlavních rolí hip-hopové opery Agamemnon D’ de Kabala a Arnauda Churina (premiéra 2014, turné 2016). Ta ztvárňuje titulní hrdinku s obrovským výrazovým nasazením a tělesným výkonem hraničícím až s fyzickou sebedestrukcí. Pěvecké party jsou obsazeny francouzskými zpěváky a v roli vypravěče vystupuje Didier Laval. Inscenace se vyznačuje velkou emocionalitou a působivými obrazy, nezříká se ani ústrojné nahoty (což u tohoto tématu může zdánlivě překvapit). Strhující představení se vrací k ideám katolického mysticismu, středověkých učení, která byla základním zdrojem pro Claudelovo libreto. Po premiéře 21. ledna 2017 následuje obden ještě osm repríz do 3. února.
Helianin zázrak ve Vídni
Das Wunder der Heliane (Helianin zázrak), předposlední operu Ericha Wolfganga Korngolda (pokud nepočítáme ještě hudební komedii Die stumme Serenade z roku 1954) uvedla v koncertní premiéře 28. ledna 2017 vídeňská Volksoper (výběr z prvních recenzí v zahraničním tisku jsme přinesli zde).
Dílo je uvedeno ke sto dvacátému výročí narození skladatele a devadesátému výročí premiéry (7. říjen 1927) v Hamburku. Zda i české a moravské operní soubory oslaví nějakým výraznějším způsobem (kromě vzácných zařazení jednotlivých Korngoldových skladeb do koncertních programů) velké výročí skladatele narozeného v Brně (29. květen 1897), není zatím známo. Z Korngoldova operního odkazu žije především opera Mrtvé město (v současnosti například v nové sérii představení ve Wiener Staatsoper s předními světovými sólisty Klausem Florianem Vogtem a Camillou Nylund). Ostatní opery jako jednoaktová komedie Polykratův prsten nebo efektní jednoaktová historická tragédie Violanta se již takové pozornosti netěší. Zcela zapomenuta je jeho pozdní opera Kathrin a Helianin zázrak provází pověst díla dekadentního, s problematicky inscenovatelným symbolistickým libretem. Pozdně romantická partitura je pak místy ale velmi podmanivá. Nedávná inscenace v Kaiserslauternu (2010), která pak byla přenesena do Brna (ve scénografii Daniela Dvořáka), vcelku potvrdila tyto odhady. Ale nebylo tomu tak vždy, tato opera patřila k oblíbeným dílům ve Wiener Staatsoper (uvedená zde ještě v roce premiéry), kde hlavní role vytvořili Jan Kiepura a slavná sopranistka Lotte Lehmann. Ta označovala náročný dramatický part Heliany za svou oblíbenou roli. Určitou popularitu přinesla dílu nahrávka z roku 1992 v hlavní roli s Annou Tomowa-Sintow (na labelu Decca) a sopránovou árii Ich ging zum ihm zařadila na profilovou desku Renée Fleming.
Titulní roli ve třech vídeňských koncertních provedeních (dále 2. a 5. února 2017) bude zpívat dramatická sopranistka z Holandska Annemarie Kremer (narozena 1974).
Annemarie Kremer se na scénu Volksoper vrací po velkém úspěchu v titulní roli Straussovy Salome v roce 2011. Žádaná představitelka nejen Salome, Čo-Čo-San a Tosky se nevyhýbá ani belcantovým rolím. V repertoáru má i Belliniho Normu nebo Mozartovu Vitellii v La clemenza di Tito. Holandský dirigent Jac van Steen obsadil do dalších rolí Martina Winklera (Vládce), Daniela Kircha v debutu ve Volksoper (Cizinec) a Martinu Mikelić (Poselkyně).
Così fan tutte jako baletní představení
Premiéra Mozartovy opery Così fan tutte 26. ledna 2017 v Palais Garnier v Paříži vzbudila vedle kladných až nadšených ohlasů také silné bučení místy v hledišti. Špičková belgická choreografka Anne Teresa De Keersmaeker vedla režii (a samozřejmě také choreografii) v úzkém propojení pěvců a tanečníků jejího souboru Compagnie Rosas.
Na poli opery není ale Anne Teresa De Keersmaeker žádným nováčkem, v roce 1998 již režírovala Bartókovu operu Hrad knížete Modrovouse, následovaly Verdiho I due Foscari (2003) nebo světová premiéra Hanjo japonského skladatele Toshia Hosokawy (2004) pro festival v Aix-en-Provence. Proslulý Philippe Jordan Mozartovu operu nastudoval skvěle a jeho dirigentský výkon, stejně jako výkony převážně mladých sólistů, premiérové publikum jednoznačně a bouřlivě ocenilo. Za velký výkon označují kritiky především vystoupení americké sopranistky Jacquelyn Wagner v roli Fiordiligi, která po této roli vystoupí v inscenaci Teatro alla Scala jako Eva ve Wagnerových Mistrech pěvcích norimberských.
Jonas Kaufmann jako hvězda Plesu v Opeře
Vídeňský Ples v Opeře ozdobí Jonas Kaufmann jako hlavní umělecký host. Na plánované největší společenské (a také nejsnobštější) události vídeňské sezony 23. února 2017 slavný tenorista zazpívá árie z Bizetovy opery Carmen a z klasické operety Franze Lehára Země úsměvů. Zřejmě tak dojde jako vždy i na nějaké přídavky. Nová ředitelka této ostře sledované události Maria Grossbauer naplánovala tuto akci pod mottem Alles Oper, čímž chce také zdůraznit Vídeň jako město opery (a též operety). Vedle několika drobnějších změn v oblasti kulinářství a designu korunek společenských debutantek bude letošní ročník kompletně nekuřácký (poprvé v historii /!/). To jistě prospěje Kaufmannovu dýchacímu ústrojí…
Gilgameš Bohuslava Martinů a ohlasy v zahraničí
Provedení Gilgameše Bohuslava Martinů na koncertech České filharmonie na konci ledna 2017 zaznamenalo i pozitivní recenzní ohlas. I u nás známý kritik Frank Kuznik vysoko hodnotí provedení na předním hudebním serveru Bachtrack (najdete zde ).
Rozhovor týdne
Americká divadelní režisérka Mary Zimmermann (narozena 1960) poskytla během zkoušek na Dvořákovu Rusalku v Metropolitní opeře rozhovor předním domácím novinám The New York Times.
V něm nejen rekapituluje svoje koncepční přístupy k této opeře, ale komentuje i své předešlé projekty pro operní soubor Metropolitní opery: Donizettiho Lucia di Lammermoor (2007), Belliniho Náměsíčná (2009) a Rossiniho Armida (2010), v jejichž produkcích a revivalech vystupovaly největší operní hvězdy současnosti Natalie Dessay, Anna Netrebko, Diana Damrau a Reneé Fleming. Režisérka byla původně oslovena i pro novou produkci Bizetových Lovců perel, z finančních důvodů pak ale byla převzata inscenace Penny Woolcock (v Met 2015 – výběr z recenzí v zahraničním tisku najdete zde). Všechny tyto čtyři uvedené inscenace mohl českých divák sledovat v přímých přenosech z Metropolitní opery. První dvě režie Donizettiho a Belliniho belcantových oper vzbudily zaslouženou pozornost, a především výkon Natalie Dessay jako Lucie v otevírací inscenaci sezony vysoce překonal očekávání diváků i pokladny Metropolitní opery.
Mary Zimmermann je ale činná i v oblasti současné opery, byla spolulibretistkou i režisérkou světové premiéry opery Philipa Glasse Galileo Galilei v roce 2002 v Goodmanově divadle v Chicagu. Velký úspěch slaví její režie muzikálové verze Knihy džunglí podle stejnojmenného filmu studia Walta Disneye (2013).
Nová produkce Dvořákovy nejznámější opery má vynikající obsazení, o kterém se budou moci přesvědčit i návštěvníci přenosů do kin poslední únorovou sobotu: Kristīne Opolais (Rusalka), Brandon Jovanovich (Princ), Katarina Dalayman (Cizí kněžna), Eric Owens (Vodník) a Jamie Barton (Ježibaba). Hudebně dílo nastudoval Mark Elder. Podle prvních zveřejněných ukázek je inscenace výtvarně inspirována kostýmy francouzské módy sedmnáctého století, ale i viktoriánskými oděvy. V každém případě půjde o výpravné představení s řadou historizujících odkazů, jak jsme byli svědky i v režii Rossiniho Armidy. Podle prvních snímků jsou zcela zřejmé i odkazy na anglickou divadelní tradici a pantomimu. Plné znění rozhovoru je k dispozici zde .
Nahrávka týdne
Jean-Joseph Cassanéa de Mondonville – Isbé. Purcell Choir, Orfeo Orchestra, dirigent György Vashegyi. Glossa 2016 (3 CD). Hudební odkaz francouzského skladatele Jeana-Josepha de Mondonvilla (1711–1772) je poněkud zastíněn dílem jeho generačních předchůdců, Lullyho, Charpentiera a Rameaua. Mondonville komponoval v době pozdního baroka a jeho závěrečná tvůrčí etapa již spadá do období evropského rokoka. S jeho předchůdci ho spojuje nejen vytrvalost v respektování formy francouzské opery, obsazování rolí (s častým použitím francouzského vysokého tenora bez použití kastrátových hlasů) i výběr látek převážně z antické mytologie. Ve shodě s nastupujícím rokokem se stále častěji objevují pastorální náměty. Takový námět má i libreto Henri-Françoise de La Rivière – heroická pastorála, nesoucí jméno hlavní hrdinky, pastýřky Isbé. Dílo premiérované roku 1742 (již po smrti libretisty) v Paříži dává dostatečnou možnost pravidlům dvorského divadla s bohatou výpravou, tanečními čísly i efektními instrumentálními částmi. Námětem je samozřejmě láska, opětovaná, tajená i odmítaná. Osou příběhu je vášeň druidského kněze Adamase k pastýřce Isbé, která ale miluje pastýře Coridona. Ostatně komplikované milostné zápletky s překážkami jsou námětem většiny Mondonvilleových oper, k nimž patří zřejmě nejznámější Triton a Aurora (1735), Venuše a Adonis (1752), Bacchus a Erigone (1747), Dafnis a Alcimadure (1754) a Les projets de l’Amour (1771).
Nahrávka rozkošné hudby vznikla v Budapešti v roce 2016 (za pouhé tři nahrávací dny v Bartókově sále v Müpa Centru) pod taktovkou Györgyho Vashegyiho, který se specializuje na starou hudbu. Jeho nastudování oper Rameaua, Glucka a Mozarta v Budapešti sklidila velký ohlas.
Hudba zní velmi elegantně a odlehčeně, zvuk dobových nástrojů je kovově stříbřitý. Výborné jsou zvládnuty i četné sborové partie. Dirigent měl k dispozici několik znamenitých zpěváků – anglickou sopranistku specializující se na barokní hudbu Katherine Watson pro titulní roli, belgického tenoristu Reinouda Van Mechelena pro lyrickou roli pastýře Coridona a francouzského barytonistu Thomase Doliého (Adamos), kterého známe i z opakovaných vystoupení na Letních slavnostech staré hudby v Praze. Za pozornost stojí i bravurní výkon sopranistky Chantal Santon-Jeffery v dvojroli. Mondonville je znám především ale jako skladatel instrumentální hudby, sám byl vynikajícím houslistou a tomuto nástroji věnoval také vedle četných kompozic pro církevní účely (motety, mše) svoje kompoziční schopnosti. Z jevištního díla zatím byly nahrány například opery Titon a Aurora (1991, dirigent Marc Minkowski, Erato) a Paphovy slavnosti (1996, dirigent Christophe Rousset). Jde o autora, jehož dílo zcela určitě stojí za to objevovat. Pro milovníky francouzské barokní hudby nahrávka opravdu představuje silné lákadlo, a to právem.
Operní humor
Slavná, ale vysoce náladová operní diva Nellie Melba (1861–1932) používala často pro zvlhčení hrdla speciální žvýkací smotek z jednoho druhu eukalyptu (dnes tento druh bývá součástí receptu zubních past).
Obvyklým zvykem této australské rodačky bylo žvýkat několik lístků před vystoupením. Pak při vstupu na scénu odložila tuto improvizovanou žvýkačku do poháru připraveného pro tento účel. Tohoto zvyku si záhy všiml věčný šprýmař Enrico Caruso a při jednom společném vystoupení nahradil eukalypt podobným smotkem silného žvýkacího tabáku. Když si ho Melba při odchodu po svém zvyku bezmyšlenkovitě zase vložila do úst, tak se nejslavnější tenorista všech dob v zákulisí dobře pobavil náhlým šklebem a následnými bouřlivými plivanci.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
