Strhující Honeggerova Johanka z Arku v Lyonu – událost, o které se mluví

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Jean-Joseph Cassanéa de Mondonville – Isbé. Purcell Choir, Orfeo Orchestra, dirigent György Vashegyi. Glossa 2016 (3 CD). Hudební odkaz francouzského skladatele Jeana-Josepha de Mondonvilla (1711–1772) je poněkud zastíněn dílem jeho generačních předchůdců, Lullyho, Charpentiera a Rameaua. Mondonville komponoval v době pozdního baroka a jeho závěrečná tvůrčí etapa již spadá do období evropského rokoka. S jeho předchůdci ho spojuje nejen vytrvalost v respektování formy francouzské opery, obsazování rolí (s častým použitím francouzského vysokého tenora bez použití kastrátových hlasů) i výběr látek převážně z antické mytologie. Ve shodě s nastupujícím rokokem se stále častěji objevují pastorální náměty. Takový námět má i libreto Henri-Françoise de La Rivière – heroická pastorála, nesoucí jméno hlavní hrdinky, pastýřky Isbé. Dílo premiérované roku 1742 (již po smrti libretisty) v Paříži dává dostatečnou možnost pravidlům dvorského divadla s bohatou výpravou, tanečními čísly i efektními instrumentálními částmi. Námětem je samozřejmě láska, opětovaná, tajená i odmítaná. Osou příběhu je vášeň druidského kněze Adamase k pastýřce Isbé, která ale miluje pastýře Coridona. Ostatně komplikované milostné zápletky s překážkami jsou námětem většiny Mondonvilleových oper, k nimž patří zřejmě nejznámější Triton a Aurora (1735), Venuše a Adonis (1752), Bacchus a Erigone (1747), Dafnis a Alcimadure (1754) a Les projets de l’Amour (1771).

Nahrávka rozkošné hudby vznikla v Budapešti v roce 2016 (za pouhé tři nahrávací dny v Bartókově sále v Müpa Centru) pod taktovkou Györgyho Vashegyiho, který se specializuje na starou hudbu. Jeho nastudování oper Rameaua, Glucka a Mozarta v Budapešti sklidila velký ohlas.

Hudba zní velmi elegantně a odlehčeně, zvuk dobových nástrojů je kovově stříbřitý. Výborné jsou zvládnuty i četné sborové partie. Dirigent měl k dispozici několik znamenitých zpěváků – anglickou sopranistku specializující se na barokní hudbu Katherine Watson pro titulní roli, belgického tenoristu Reinouda Van Mechelena pro lyrickou roli pastýře Coridona a francouzského barytonistu Thomase Doliého (Adamos), kterého známe i z opakovaných vystoupení na Letních slavnostech staré hudby v Praze. Za pozornost stojí i bravurní výkon sopranistky Chantal Santon-Jeffery v dvojroli. Mondonville je znám především ale jako skladatel instrumentální hudby, sám byl vynikajícím houslistou a tomuto nástroji věnoval také vedle četných kompozic pro církevní účely (motety, mše) svoje kompoziční schopnosti. Z jevištního díla zatím byly nahrány například opery Titon a Aurora (1991, dirigent Marc Minkowski, Erato) a Paphovy slavnosti (1996, dirigent Christophe Rousset). Jde o autora, jehož dílo zcela určitě stojí za to objevovat. Pro milovníky francouzské barokní hudby nahrávka opravdu představuje silné lákadlo, a to právem.


Operní humor
Slavná, ale vysoce náladová operní diva Nellie Melba (1861–1932) používala často pro zvlhčení hrdla speciální žvýkací smotek z jednoho druhu eukalyptu (dnes tento druh bývá součástí receptu zubních past).

Nellie Melba (zdroj commons.wikimedia.org / foto M. Shadwell Clerke)

Obvyklým zvykem této australské rodačky bylo žvýkat několik lístků před vystoupením. Pak při vstupu na scénu odložila tuto improvizovanou žvýkačku do poháru připraveného pro tento účel. Tohoto zvyku si záhy všiml věčný šprýmař Enrico Caruso a při jednom společném vystoupení nahradil eukalypt podobným smotkem silného žvýkacího tabáku. Když si ho Melba při odchodu po svém zvyku bezmyšlenkovitě zase vložila do úst, tak se nejslavnější tenorista všech dob v zákulisí dobře pobavil náhlým šklebem a následnými bouřlivými plivanci.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat