Tragikomická melange aneb Povídky z Vídeňského lesa v Divadle na Vídeňce – jak vídeňské…

  1. 1
  2. 2
  3. 3

(Poznámka autora: vídeňská melange, německy Wiener Melange, je typická vídeňská úprava kávy. Skládá se z černé kávy s horkým mlékem a vrstvou mléčné pěny nahoře. Je servírována ve velkém šálku.) 

Po úspěchu světové premiéry na loňském operním festivalu v Bregenzi je nová opera Heinze Karla Grubera vřele přijata i v Theater an der Wien ve Vídni v sérii pěti představení.

Podkladem opery je i v Českých zemích známá hra rakouského spisovatele Ödöna von Horvátha Povídky z Vídeňského lesa. Tragicky a předčasně zemřelý dramatik, novinář a prozaik (1901–1938) napsal od roku 1926 více než deset úspěšných divadelních textů, které již od premiéry jsou součástí repertoáru divadel německy mluvících zemí. Samozřejmě s přestávkou v době druhé světové války, kdy tento antifašistický autor byl považován za nežádoucího jak pro svůj původ, tak pro sociální akcentaci a kritičnost svého díla, často obraceného proti „průměrnému“ (rozuměj maloměšťáckému) občánkovi. Určitý útlum v uvádění jeho dramat ještě setrvával během padesátých let, aby byl pak Horváth „znovuobjeven“ začátkem šedesátých let dvacátého století, a to nejen jako dramatik, ale také prozaik a novinář. V té době také začaly vycházet vědecky komentované sebrané spisy. Zásadním tématem her je rozpor mezi společenskými požadavky na morálku a individuálním osudem hrdiny. Dramatik ve svých hrách neušetřil takřka nikoho – opakovaně kritizuje rakouské maloměšťáctví, pokrytectví středních kruhů, především ale falešnou morálku, kterou více než vydatně podporuje církev. Na mušku si bere i armádu a amatérské pseudovojáčky. V jeho hrách často nenalézáme takřka žádné kladné hrdiny, a pokud ano, jsou to charaktery záměrně dráždící svou naivitou. V rámci dramatické typologie jeho postav jsou zřetelné odkazy na typy rakouského lidového divadla, především na Nestroyovy frašky. Většina jeho dramatických děl v sobě harmonicky slučuje prvky a postupy tragédie, komedie, lidové hry a frašky, někdy s vloženými hudebními čísly.

Povídky z Vídeňského lesa jsou patrně Horváthovým nejznámějším dílem, které nejen reaguje na sociální i morální poměry v době po světové hospodářské krizi v dopadu na „malého“ člověka, ale také zároveň ironizuje takzvanou „vídeňskou srdečnost a pohostinnost“. Hra byla s úspěchem uvedena v roce 1931 a rychle se rozběhla i v překladech po Evropě. Již roku 1934 byl natočen hudební film podle Horváthovy hry, byť se značně zidealizovaným textem (režie Georg Jakoby). Hlavní role hráli rodiče pozdější hvězdy evropské kinematografie Romy Schneider – rakouští filmoví miláčci své doby – Magda Schneider a Wolf Albach-Retty. V této „učesané“ verzi Horváthovy hořké tragikomedie také hrál významný operní tenorista herec Leo Slezak, který byl částečně českého (respektive moravského) původu. Věrnou adaptací Horváthova dramatu je film z produkce Západního Berlína a Rakouska z roku 1979, jehož režisérem byl známý herec Maximilan Schell, který si za scénáristu vybral proslulého anglického dramatika Christophera Hamptona. Černobílý film byl také promítán v českých kinech a vlastně zapříčinil novou vlnu zájmu o Horváthova dramata v českých divadlech. Právě Povídky z Vídeňského lesa byly například dlouholetým úspěšným titulem (1981–1988) v pražském Činoherním klubu v režii Ladislava Smočka v celkovém počtu sto jednačtyřiceti repríz. Hra vyšla (Edice Divadlo. Odeon 1968) a je nejčastěji uváděna v překladu Jiřího Stacha.

Stručný obsah opery: Bývalý kouzelník, nyní majitel krámku s kouzelnickými potřebami, oznamuje na pikniku na dunajském břehu zasnoubení své dcery Marianny s řezníkem Oskarem. Majitelka vedlejšího obchodu, trafikantka Valerie se rozchází se svým výrazně mladším milencem Alfredem. Marianna, která není sňatkem s Oskarem nadšená, se sbližuje s hochštaplerským Alfredem. Otec je přistihne a dceru vykáže z domu. Valerie rychle najde náhradu v mladém studentu práv Erichovi, přijíždějícím do Vídně.Marianna žije s Alfredem, pár má ale značné existenční potíže, protože oba dva jsou bez práce. Dítě, které vzešlo z jejich nemanželského vztahu, je v péči Alfredovy matky a babičky ve Wachau. Pokrytecká a uzurpátorská babička dítě pro nemanželský původ i nesouhlas se vztahem s Mariannou tajně nenávidí. Marianna nenachází pomoc ani při zpovědi.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Gruber: Geschichten aus dem Wiener Wald (Theater an der Wien)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


1
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
fidelio

Vysoce hodnotím recenzentův přístup k hodnocení produkce v Theater an der Wien a popisu okolností, které ovlivnily vznik divadelní hry von Horvátha Povídky z Vídeňského lesa. Navštívil jsem to samé představení, o kterém píše p. Chaloupka, a s většinou jeho názorů plně souhlasím –zajímavá inscenace, silný příběh, jevištní ztvárnění nijak experimentální, ale důsledně jdoucí po textu, rozehrávající vztahy mezi osobami na jevišti. Z interpretů bych na prvním místě vyzdvihl taktovku samotného skladatele HK Grubera, výborně hrající orchestr, představitelku Marianny Ilse Eerens, která bez námahy zvládla roli, která se svými interpretačními nároky blíží Lulu či Marie v Die Soldaten (jak uvádí… Číst vice »