Tvrdá kritika islamismu: Kušej inscenuje Mozartův Únos ze serailu

Politický pohled na Únos ze serailu
Martin Kušej inscenuje obrazy Mozartovy „turecké” opery Únos ze serailu pod vlivem současných teroristických útoků Islámského státu, takže nechybí ani scény brutálního teroru, který známe z obrazovek našich televizorů. Již v pátek 20. ledna 2017 má toto dílo zaznít na úvod boloňské operní sezony v Teatro Comunale di Bologna. Slavný režisér se nikdy neobával vyslovit svůj názor k palčivým politickým otázkám dějin i současnosti, a to někdy i přes určitý nesoulad jevištní akce a obrazů s původním textem a dějem. Kušejova inscenace podle svědectví ze zahraničního tisku vyznívá jako tvrdá kritika brutality, fanatismu a islamismu.

První reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Turecký tenorista Mert Süngü odřekl svou účast v celém projektu, ve kterém měl ztvárnit Pedrilla, s poukazem na politickou zaujatost celé inscenace a režisérského výkladu. Režisér veřejně komentoval pěvcovo rozhodnutí a vysvětlil umělecké i lidské důvody, proč k inscenaci přistoupil s tímto výkladem. Martin Kušej inscenoval toto Mozartovo dílo v roce 2015 na francouzském festivalu v Aix-en-Provence ve stejném inscenačním klíči, ale ještě s určitou dávkou naděje a mezikulturní tolerance. V boloňské inscenaci pak zřejmě ještě výrazně přitvrzuje.

Xerxes ve Frankfurtu
Poprvé je na scéně frankfurtské opery inscenován Händelův Xerxes. Premiéra 8. ledna 2017 se setkala s výrazným úspěchem jak u kritiků, tak u publika. Režisér Tilmann Köhler, v další spolupráci se svým týmem – scénografkou Karoly Risz a kostýmní návrhářkou Susanne Uhl, pokračuje v úspěšné händelovské sérii. Xerxovi předcházely vydařené inscenace méně známých oper téhož skladatele – Teseo (2013) a Radamisto (2016) právě v Oper Frankfurt. Tým vytváří působivou inscenaci v současných kostýmech na jednoduché scéně, doplněné videoprojekcemi. Tématem inscenace jsou nejen milostné vztahy, ale také despotismus.

Do souboru zpěváků se podařilo získat dvě světové hvězdy se značnými zkušenostmi interpretace staré hudby i mnoha händelovských partů. Titulní roli zamilovaného vládce, který miluje nejen krásné ženy, ale i platany, zpívá francouzská mezzosopranistka Gaëlle Arquez. Ta se zde již zaskvěla jako vášnivá Medea v Händelově Teseovi i jako Zenobia v Radamistovi. Kritika velebí krásu tónu, ušlechtilý výraz i skvělé herecké schopnosti a atraktivní zjev. Stejné nadšení vyvolává Lawrence Zazzo jako Arsamene. Americký kontratenorista vytvořil již řadu rolí v Händelových operách, ve kterých sklidil velký ohlas, ať to byla titulní role Julia Cesara v Giulio Cesare in Egitto, Goffredo v Rinaldovi, Athamas v Semele, Arsace v Partenope, Unulfo v Rodelindě nebo titulní role v Orlandovi a v Amadigi di Gaula. Jeho pověst mistra ozdobného zpěvu je podle kritiků zcela oprávněná.

Další role ztvárňují členové frankfurtského souboru. Například sopranistka Louise Adler (Atalanta) nebo altistka Tanja Ariane Baumgartner (Amastre), u jejíhož mimořádného témbru a hlubokých tónů kritika již méně ocenila její koloraturní schopnosti. Další sopranistka Elizabeth Sutphen (Romilda) je členkou místního operního studia. Operu nastudoval jeden z častých hostů za dirigentským pultem frankfurtské opery, řecký dirigent Constantinos Carydis a do konce ledna je naplánováno celkem sedm představení.

Temný příběh Verdiho Otella v režii Calixta Bieita
Jeden z nejžádanějších operních režisérů současnosti Španěl Calixto Bieito připravil hluboce psychologickou inscenaci Verdiho Otella v Staatsoper Hamburk. Město sice žije otevřením supermoderní budovy Elbphilharmonie (výběr ohlasů v zahraničním tisku ze zahajovacího koncertu jsme přinesli zde), ale úspěšná premiéra 8. ledna také plnila stránky tisku. A opět jde o inscenaci v civilních kostýmech (Ingo Krügler), tentokráte v kulisách (scénografka Susanne Gschwender) přístavního města dneška, kterým dominuje nakládací jeřáb u mola.

Jednoduchá, ale velmi účinná výprava dává prostor režisérské koncepci psychologické detektivky, tu ale naplňují také výborně hrající zpěváci. Režisér opouští koncepci hlavní postavy jako cizince jiné pleti, aby se zcela soustředil na téma sžírající a smrtelné žárlivosti. Komorní charakter inscenace i klaustrofobičnost vztahu ústředního páru jsou podporovány velmi precizně rozehranými výkony Marca Bertiho (který do zkoušek vstoupil místo onemocnělého Carla Ventreho) a na hamburské operní scéně senzačně debutující ruské sopranistky Svetlany Aksenové v roli Desdemony. Inscenace je ale další verzí Bieitovy režie, kterou uvedl v sezoně 2014/2015 v Theater Basel, v níž také Svetlana Aksenova zpívala hlavní roli nešťastné manželky žárlivého Maura. Rodačka ze Sankt Petěrsburgu se rychle prosazuje na světových scénách ve verdiovských a pucciniovských rolích, v charakterech Čajkovského hrdinek (Taťána z Evžena Oněgina a Líza v Pikové dámě) i jako výborná Rusalka. Především její titulní hrdinka v Pucciniho Madama Butterfly zaznamenala velký ohlas na scénách v Oslu, Berlíně a Římě. V květnu tento part bude zpívat i v Mnichově. Další výraznou devízou inscenace je hudební nastudování Paola Carignaniho.