Týden s tancem

Tanec Praha zve na zářijové představení Williama Forsytha, festivaly Nultý bod a Bazaar Festival zveřejňují svůj program a před diváky se představí rovněž studenti taneční konzervatoře Duncan Centre.

Letošní 33. ročník mezinárodního festivalu současného tance a pohybového divadla Tanec Praha předvedl opět špičky zahraniční i české taneční scény. Do Prahy vůbec poprvé přijel Dimitris Papaioannou a byla to událost! Umělci odehráli celkem 70 představení v Praze a dalších 21 městech a obcích České republiky. Festival ani letos červnem nekončí, prvotřídní program nabídne i na podzim, jeho vrcholem bude 11. září v Hudebním divadle Karlín nejnovější dílo Williama Forsytha A Quiet Evening of Dance.

„Šli jsme opět do obrovského rizika, ale s pocitem, že teď anebo nikdy. Dimitris je světová hvězda, jednání jsme začali před 4 lety a na další minimálně 2 roky je vybookovaný, takže jsem na přelomu dubna a května musela rozhodnout něco, co se nedá predikovat,” říká Yvona Kreuzmannová, zakladatelka a ředitelka Tance Praha a pokračuje: „vlastně je zázrak, že jsme Transverse Orientation uvedli hned po premiéře v Lyonu, jako jeden z koproducentů inscenace, což je důležitá role festivalů i do budoucna. I Silvia Gribaudi, která zvládla skvěle Opening festivalu, se do Prahy vrátí v naší nové koprodukci. Mrzelo nás, že jsme nedosáhli navýšení kapacity sálů nad 50 %, vstupenky byly vyprodány během 24 hodin, škoda, Ministerstvo zdravotnictví po všech šarádách nebylo schopno vůbec komunikovat.”

Vrcholem zářijového programu pak bude po dvaceti letech návrat Williama Forsytha, a to s nejnovějším dílem A Quiet Evening of Dance v produkci Sadler’s Wells London.

„Fenomenální Forsythe potěšil naše diváky již v roce 2000 a plánovali jsme jeho návrat po 20 letech, ale loni prostě nebyla šance. Jsme nadšeni, že nám dokázal dát jeden jediný náhradní termín, 11. 9. a věříme, že 75% kapacity HDK, kterou jsme pustili do prodeje nyní, budeme moci ještě navýšit.” dodává Kreuzmannová.

Nestabilní situace spojená s pandemií vnesla do realizace i pozitivní zkušenosti, řada představení v Praze i regionech se odehrála ve venkovních prostorách a otevřela se tak širší divácké obci. Letošní ročník navíc uvádí několik děl, ve kterých se diváci mohou aktivně zapojit. Laické publikum se zúčastnilo otevřené zkoušky k premiéře Viktora Černického PRIMAnebo open-air verzeJámy lvové PocketArtu, která se v září dočká reprízy, kromě toho teenagery vtáhli do díla Nibiru III – LOUD RING maďarští umělci. Stejnou věkovou skupinu si vybrala Marie Gourdain pro zářijovou premiéru Icarus, tento open air projekt chystá konečně odloženou premiéru na 26. září.

V září také festival zopakuje víkendovou sérii venkovních performancí nesoucí název Žižkov v pohybu, která oživuje lokace Dolního Žižkova, zdánlivě nehostinného“Gordického uzlu” na rozhraní Prahy 1, 3 a 8. Tyto zážitky můžete znovu sdílet v sobotu 11. a v neděli 12. září, na což naváže i další etapa projektu Dancing Museums s Galerií Hl. m. Prahy v Zámku Troja.

Premiéra studentů konzervatoře Duncan Centre

Společná pouť skupiny mladých lidí plných nadějí, kterým jsou do cesty stavěny nejrůznější překážky a nástrahy, s nimiž je nutné se vyrovnat. Východiska, řešení a odpovědí ve vlastním nitru budou hledat v choreografii Skrz studenti 3. ročníku taneční konzervatoře Duncan Centre ve dnech 10. a 11. července 2021.

Jedním z výstupů studia žáků 3. ročníku Duncan Centre bývají již pravidelně choreografická představení, na jejichž podobě pracují společně s výraznými osobnostmi české i mezinárodní taneční scény. V loňském roce bylo např. uvedeno dílo Kreatur Sashy Waltz, mezi další choreografická jména minulých let patří Kateřina Stupecká nebo Helena Ratajová. V letošním mimořádném roce padla již podruhé volba na Jiřího Bartovance, původního autora myšlenky, tanečníka, choreografa a dlouholetého člena souboru Sasha Waltz & Guests.

„Sám jsem absolventem Duncan Centre, kde jsem během studií dostal možnost pracovat s Petrou Hauerovou. Daná zkušenost mě naprosto pohltila a já jsem si díky ní uvědomil, že tanec a umělecká tvorba je skutečně tím, čemu bych se chtěl v životě věnovat. Obdobnou možnost jsem chtěl nabídnout i dalším studentům, jelikož jsem přesvědčen, že možnost okusit svět profesionálního divadla, zjistit, jak funguje a na vlastní kůži vyzkoušet přípravu taneční inscenace od jejích samotných počátků, je pro mladého umělce klíčové,“ vysvětluje Bartovanec.

Základy k letošnímu dílu byly položeny již na počátku školního roku, kdy studenti v rámci předmětu Tvorba začali pracovat na vlastních duetech a choreografických motivech, která bývají obvykle jedním z klíčových aspektů výsledného jevištního tvaru. Vzhledem k pandemické situaci se však muselo improvizovat. Studenti namísto duetů vymýšleli v izolaci sólové výstupy a v průběhu února a března na nich měli krátce možnost v rámci prvních zkoušek pracovat.

„Skrz je o hledání, o cestě. O cestě životem, o hledání svého místa ve světě, o snaze se vyrovnat s novými zkušenostmi, s překážkami, nástrahami. Mladí lidé jsou onomu hledání vystaveni snad nejsilněji z nás všech. Současně jsou ale většinou plní naděje v nalezení odpovědí. To chci v našem společném díle nahlédnout. Ukázat, že cesta vede skrze nás samotné,“ přibližuje Jiří Bartovanec.

Původně mělo mít Skrz premiéru na jaře, kvůli nemožnosti pořádně zkoušet, a především následné dílo ukázat divákům, uvažovalo se krátce na přenesení tance na video a šíření online formou. Nakonec se vyplatilo posečkat na počátek léta, kdy se situace uklidnila natolik, že bylo možné naplánovat premiéru řádnou. Naživo a s diváky.

„Aktuálně se nacházíme ve fázi intenzivních finálních příprav. Pracujeme se studenty na sálech a divákům Skrz ukážeme v sídle Duncan Centre v pražském Braníku na počátku července,“ uvádí Bartovanec.

Uvedení v prvním měsíci prázdnin má i svou symbolickou hodnotu. Bude sloužit jako rozloučení s odcházející ředitelkou Romanou Lisnerovou, kterou od srpna nahradí Petr Tyc.