Úterní koncert MHF Leoše Janáčka byl významnou kulturní i společenskou událostí

V úterý 15. června se v rámci Mezinárodního hudebního festivalu L. Janáčka v Ostravě konala slavnostní událost. Dva významní umělci si vyměnili prezidentství festivalu – houslista Ivan Ženatý předal pomyslné žezlo dirigentovi Tomáši Netopilovi. A to přímo na koncertě, který spolu v sále Domu umění realizovali.
Ivan Ženatý, Tomáš Netopil a Janáčkova filharmonie Ostrava (foto Martin Straka)
Ivan Ženatý, Tomáš Netopil a Janáčkova filharmonie Ostrava (foto Martin Straka)

Jak prozradil před koncertem ředitel festivalu Jaromír Javůrek, je to již šestý čestný prezident festivalu po revoluci. Hned zpočátku se funkce ujal Ilja Hurník, poté dirigent Libor Pešek, po něm dirigent Zdeněk Mácal, pak poctu přijala pěvkyně Gabriela Beňačková a následně houslista Ivan Ženatý. Nyní do této funkce nastupuje dirigent Tomáš Netopil. „Je to nejen reprezentant festivalu navenek, ale jako výkonný ředitel s ním konzultuji i festivalovou koncepci, i koho pozvat jako hostujícího sólistu,“ upřesnil prezidentskou funkci Javůrek.

Předání funkce prezidenta festivalu proběhlo před diváky ihned po první skladbě, kterou spolu oba umělci provedli. A bylo to dílo závažné – Koncert a moll pro housle, violoncello a orchestr op. 102 Johannese Brahmse. Ke spolupráci přizvali arménského violoncellistu Surena Bagratuniho, který je zkušeným a vyhledávaným sólistou nejen ve své vlasti, ale po celém světě. Spolupracujícím orchestrem byla domácí Janáčkova filharmonie Ostrava, která má v Domě umění své stálé sídlo.

Ivan Ženatý, Suren Bagratuni a Janáčkova filharmonie Ostrava (foto Martin Straka)
Ivan Ženatý, Suren Bagratuni a Janáčkova filharmonie Ostrava (foto Martin Straka)

Koncert je dílem již zralého skladatele, který žil a tvořil ve druhé polovině 19. století. Jeho tvorba se vyznačuje klasickou formou a požadavkem absolutní hudby. V té době narůstající oblibu romantických programních děl nesdílel, a vyjadřoval se pouze hudebními prostředky. Koncert a moll pro housle, violoncello a orchestr se vyznačuje odklonem od koncertů, které efektně představovaly virtuózní hru sólisty s doprovodem orchestru. Tato skladba je především dialogem obou sólových nástrojů, do kterého vstupuje orchestr jako rovnocenný partner.

První věta Allegro uvádí postupně oba nástroje, violoncello přejímá motiv houslí, střídají se jednotlivé plochy, mezi které vstupuje orchestr s gradací, aby pak oba nástroje postupně umlkly do ztracena. Druhou větu Andante uvozují žestě, aby udělaly nástup houslím a violoncellu a plénu orchestru. Poslední větu Vivace non troppo uvozuje violoncello, následují housle a synkopovaný dialog s orchestrem. Ke konci se vrací původní téma a současně všichni ve forte spějí do finále. Koncert, přinášející energii i pohodu, ve kterém se oba umělci prezentovali jako výsostní umělci, s krásným a nosným tónem, který dohromady dobře barevně korespondoval. Dirigent vedl orchestr přesnými gesty a dbal na dynamickou vyváženost všech tří složek.

Po přestávce zazněla Symfonie č. 6 D dur, op.60 Antonína Dvořáka. Jak známo, oba skladatele pojilo přátelství a díky Brahmsově podpoře se Dvořákovi dostalo uznání ve Vídni a jeho díla začal vydávat Fritz Simrockv Berlíně, který právě tuto symfonii vydal jako první. Skladba vznikla v roce 1880 pro Vídeňské filharmoniky, nicméně premiérována byla dalšího roku v Praze.

Tomáš Netopil (foto Martin Straka)
Tomáš Netopil (foto Martin Straka)

Allegro non tanto uvozuje lidová melodie, která je ale po několika taktech rozvedena do velkého kantilénového oblouku ve fortissimu, kdy energickou a svěží náladu navozují především blýskavé horny a dřeva, a unisono smyčce s žesti ji ukončují. Adagio uvádí něžná melodie, kterou přebírá měkkým a nosným tónem sólová horna a poté klarinet solo, pak následuje nad plénem orchestru jasná flétna, jejíž melodii přebírají housle a následně violoncella. Třetí věta s názvem Scherzo (Furiant): Presto je plná dravosti a zároveň hravosti. Orchestr si ji užíval, po sladké melodii následoval odpich v accelerandu, který nabíjel obecenstvo.

Poslední věta Finale: Allegro con spirito přinesla opět živé vylehčené taneční tempo spolu s crescendem, poté úderné a mohutné plénum s širokým záběrem a přesto s hravostí, které pomalu vyústilo diminuendem do piána. Nadšení publika vytrysklo do ovací, které po zásluze odměnilo výkon orchestru a samozřejmě i dirigenta. Po tak dlouhé přestávce to byl rezervoár nadšení a energie, která vytryskla z výkonu orchestru a našla odezvu ve vděčných posluchačích.

Důležitý koncert se samozřejmě neobešel bez úvodních slov významných hostů. Koncert kultivovaně uváděl a na jeviště hosty zval moderátor, bez kterého si již posluchači neumí festival představit – Jiří Vejvoda. Ten pozval na pódium ministra kultury Lubomíra Zaorálka, kterého publikum vítalo vřele – jako svého rodáka a také snad proto, že se tentokrát při jeho cestě do Ostravy žádná konfrontace s kamionem na dálnici neodehrála, jako tomu bylo při zahajování festivalu. Vynikajícího hráče na violoncello Surena Bagratuniho vítal i jeho krajan, velvyslanec Arménské republiky Ashot Hovakimian. Ale hrdinou večera stejně byli hráči Janáčkovy filharmonie Ostrava, kteří podali vynikající a spontánní výkon, který svědčil o faktu, že i jim jejich publikum chybělo.

Tomáš Netopil a Janáčkova filharmonie Ostrava (foto Martin Straka)
Tomáš Netopil a Janáčkova filharmonie Ostrava (foto Martin Straka)

Bagratuni aneb hudba nezná hranic
15. 6. 2021, v 19:00 hodin
Dům kultury, Ostrava

Program:
Johannes Brahms – Koncert a moll pro housle, violoncello a orchestr, op. 102
Antonín Dvořák – Symfonie č. 6 D dur, op.60

Účinkující:
Ivan Ženatý – housle
Suren Bagratuni – violoncello
Janáčkova filharmonie Ostrava
Tomáš Netopil – dirigent
Jiří Vejvoda – moderátor

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments