Zemřela Věra Ždichyncová, nepřehlédnutelná osobnost českého baletu

Pražské Národní divadlo oznámilo, že v pondělí 18. září 2017 zemřela ve věku pětadevadesáti let významná umělkyně, tanečnice, pedagožka, baletní mistryně a sólistka Baletu Národního divadla, paní Věra Ždichyncová.
Věra Ždichyncová (zdroj archiv ND Praha)

Věra Ždichyncová (17. února 1922 – 18. září 2017) svůj profesní život započala v baletní škole Heleny Štěpánkové, sólistky Národního divadla, a poté pokračovala ve studiích na pražské Taneční konzervatoři v rámci seminářů u Olgy Alexandrovny Iljiny a také na Taneční katedře Divadelní fakulty Akademie múzických umění (obor taneční pedagogika). Profesionální taneční kariéru zahájila na ostravském jevišti, kde působila v letech 1939–1942 a kam se také znovu vrátila v letech 1946–1948 jako sólistka. Další angažmá pak následovala v ruském Královci (1942–1944) nebo v Divadle 5. května Praha (1945–1946).

Od 1. srpna 1948 se stala členkou Baletu Národního divadla v Praze za uměleckého vedení choreografa Saši Machova a později pod vedením Vlastimila Jílka nebo Antonína Landy. Ztvárnila řadu sólových rolí: například Mášenku v Louskáčkovi, Zlatovlásku v baletu Z pohádky do pohádky nebo Svanildu v Coppélii. Vynikala však především jako představitelka charakterních a výrazových rolí. Za všechny jmenujme například Macechu v Popelce, Vosu v Šípkové Růžence / Spící krasavici, Chůvu v Romeovi a Julii nebo Kněžnu v Labutím jezeře.

Aktivní taneční dráhu ukončila v roce 1959 a poté působila jako pedagožka, baletní mistryně i asistentka choreografie v Národním divadle. V letech 1958–1987 vyučovala na Taneční katedře Hudební fakulty Akademie múzických umění. Sama taneční pedagogiku vystudovala a absolvovala v roce 1956 a jako pedagožka metodiky klasického tance a docentka Akademie múzických umění v dalších letech sama vychovala řadu budoucích pedagogů, kteří působili či působí na konzervatořích i v divadlech.

Patřila též v roce 1953 spolu s Naďou Sobotkovou a Olgou Páskovou k zakládajícím pedagožkám Baletní přípravky Národního divadla, kde působila do roku 1963. Byla spoluautorkou (s Olgou Páskovou) skript Základy klasického tance (Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1973) a učebnice Základy klasického tance (Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1978), dodnes využívané studenty i amatéry pro její systematické detailní popisy jednotlivých prvků a doporučených cvičení. V roce 2010 získala Věra Ždichyncová Cenu Thálie za celoživotní taneční mistrovství.

Věra Ždichyncová (zdroj archiv ND Praha)

Paní Ždichyncová byla vždy osobností, která profesionálně zvládala činnost repetitora a pedagoga. Přitom byla ke všem účinkujícím milá, s charakteristickým upřímným úsměvem. O tom, že významně pomáhala ve výrazové konstrukci obsahových rolí, svědčí dokonale zvládnuté role jejího syna Pavla Ždichynce. Osobně mi dosvědčil, že ve své tvorbě vycházel z principů interpretace rolí své maminky,“ vzpomíná na velkou osobnost českého baletu tanečník a choreograf Daniel Wiesner, který se s ní jako s pedagožkou setkal v době svého působení v Národním divadle.

Na Věru Ždichyncovou jako pedagožku AMU vzpomíná také profesorka Helena Kazárová: „Věra Ždichyncová zůstane v mé paměti elegantní dámou, která mi vyváženou dávkou přísnosti a laskavosti umožnila vstup do profesionálního tanečního umění. V hodinách klasického tance na AMU mě na počátku osmdesátých let dvacátého století učila nejen jednotlivé prvky, kombinace a klasické variace, ale i analytický přístup k nim. Vybavuji si ji, jak vstupuje do sálu s obligátní skleničkou vody v ruce a s odhodlaným výrazem. Byla výbornou metodičkou, byť stále ve stínu docentky Olgy Páskové. Nikdy neprosazovala své ego, vždy jsem z ní měla pocit, že slouží svému umění… Byla pro mne přirozenou autoritou a po odchodu ze školy jsem cítila, že mi předala skutečné ‚métier‘, na kterém mohu stavět… Měla jsem ji ráda.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

Mohlo by vás zajímat