Zpola (?) zapomenuté opery. Česká opera (10)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Sezona 1907/1908 v Národním divadle žádnou českou novinku nepřinesla, a vůbec se – až na premiéru opery francouzského skladatele Xaviera Lerouxe Královna Fiametta – omezila pouze na nová nastudování. Činohra na tom byla lépe, i když z devíti českých novinek žádná nepřežila – zato v pantomimě Z pohádky do pohádky (premiéra 25. ledna 1908) získala druhý baletní hit Oskara Nedbala.

 

Je to naše, je to národní
S novinkou ale přišlo Divadlo na Vinohradech, kde se konala 12. ledna 1908 premiéra Veselých námluv Jana Maláta na libreto Karla Kádnera. Předlohou byla – jako už v případě jeho Stáni z roku 1899 – jedna z humoresek Josefa Štolby, Staří blázni. Vdavekchtivá vdova dělá oči na dva nápadníky současně a přebírá tak dlouho, až zůstane sama, zato na konci slaví sblížení dva mladé páry. Národní divadlo sklidilo v souvislosti s Malátovou operou od Emanuela Chvály výtku, že by si mělo víc všímat novinek českých autorů; ví, že tato novinka sice není bez vady, ale ani její poněkud operetní ráz neospravedlňuje odmítnutí první českou scénou.

Zato Kamil Fiala v Moderní revui se do Vinohradského divadla o něco později, když 19. března 1909 vypravilo Lešetínského kováře Stanislava Sudy, nevybíravě napřel: „Zdá se, že opera vinohradská se vypjala ke smyslu pro styl, neočekávaně jemnému, a odhodlala se provedením Sudova Lešetínského kováře připraviti historickou folii k cyklu děl Smetanových. Jinak nelze vysvětliti jeho zařazení ani do podezřelého repertoáru tohoto předměstského šantánu. […] Ve všech formách uměleckých dospěla kritičnost u nás aspoň tam, že se neostýchá přímo odmítnouti dílo nezralé, nemožné, pouze v hudbě jsme dosud tak nemístně shovívaví, tak sentimentální, že beztrestně může žíti každý, kdo pokazí hudebními značkami několik listů notového papíru, a klidně může očekávati ne-li sklizně superlativů, tož aspoň slzy, třpytící se v oku, a omluvu, nelze-li jinak, formulovanou přibližně: ‚Neschází tomu mnoho do idiotství, ale je to naše, je to národní.‘ V hudbě jsme vždy ohromně nacionální a bodří, a pod patriotickým stigmatem živoří všechny Veselé námluvy, Lešetínští kovářové, Boží muka a ostatní nemožný brak, otravující vzduch všemu zdravému, co vzniká nebo by mohlo vzniknouti.“

Kamil Fiala (1880–1930) byl vlastním povoláním lékař, působil jako armádní a lodní lékař (roku 1907 přežil ztroskotání v Egejském moři) a později na různých místech a vůbec měl pestrý život – stal se dokonce literární postavou, jeho osudy (včetně drogové závislosti) vylíčila Růžena Jesenská v románu Láska. Jeho zájmem byla moderní literatura, přátelil se s Karlem Tomanem, Stanislavem Kostkou Neumannem a dalšími a „proslul jako ironický, útočný a nesmiřitelný kritik diletantismu s vytříbeným postřehem“ (Pavel Vlček). Jak je z jeho recenzí vidět, měl svůj názor i na činoherní a operní divadlo. Tak jako osobnost umělce nelze beze zbytku oddělit od jeho díla, není ani možné úplně abstrahovat názor kritika od jeho povahy.

Skladatelům působícím mimo Čechy se na tomto místě není možné věnovat systematicky, ale namátkově přesto stojí za to si jich povšimnout. Jedním z nich byl Břetislav Lvovský (vlastním jménem Emil Pick, 1857–1910), původně kontrabasista, který pracoval v osmdesátých letech devatenáctého století ve Lvově a pak až do své smrti ve Vídni, kde působil jako redaktor hudebních a divadelních listů, propagátor české hudby a organizátor spolkové činnosti české menšiny. 15. září 1909 byla v Düsseldorfu uvedena jeho opera Elga podle „kriminální“ novely Franze Grillparzera Klášter u Sendomiru (podle níž vytvořil Gerhart Hauptmann stejnojmenné drama).

Lvovský se omezil na vylíčení milostné tragédie, libreto kritika pochválila a Lvovský k němu napsal „vřele cítěnou, čistě udělanou, lidově prostou hudbu. Leitmotivy, především mocný motiv osudu, jakým je uvedena už nálada předehry, jsou dobře vytvořeny a obratně použity. Melodická a rytmická invence svědčí o živé fantazii.“ Kritik vyzdvihuje kromě předehry půvabné nokturno, velký milostný duet a další vrcholy „slovansky zabarvené hudby […], zvukově krásná, charakteristická instrumentace výstižně ilustruje jevištní dění […] a pomůže i některým méně podařeným místům.“

Výlet do Indie
25. listopadu 1908 měla v Národním divadle v Praze premiéru opera Otakara Ostrčila Kunálovy oči na libreto Karla Maška podle novely Julia Zeyera. Už v půvabné adaptaci slovenské pohádky Radúz a Mahulena, uvedené roku 1898 s hudbou Josefa Suka, a roku 1905 premiérované legendě Pod jabloní, rovněž se Sukovou hudbou, se ukázalo, jak Zeyerově poetice hudba svědčí. Ostrčil se volbou látky odchýlil od „národní“ linie, kterou mu vytyčil Zdeněk Nejedlý. Příběh z Indie o spravedlnosti a víře v lásku korespondoval s estetikou secese, okouzlenou poezií čínských, japonských, perských a indických básníků, snahami Rabíndranátha Thákura o přiblížení asijských a evropských kultur a starověkými náboženstvími.

Otakar Ostrčil (zdroj archiv Národního divadla)

Nejedlý byl sice poněkud zaskočen, ale věděl si rady: „Po opeře českého rázu dílo ‚moderny‘, jíž se u nás počestný cech muzikantský stále ještě tolik bojí. Zdá se mi, že nic nemůže tak dokumentovat plochost názoru na vývoj dramatického skladatele jako toto mínění. Kdyby šlo v Kunálových očích o převrat Ostrčilův k moderně, musili bychom předpokládat, že Vlasty skon nebyl moderní dílo, což však u nás jest absurdní, neboť tolik modernosti dramatické jako tam nenalezneme mimo Smetanu, Fibicha a J. B. Foerstera v žádné naší opeře. Možno tedy mluviti o gradaci ve vývoji k modernosti, ne o ‚převratu‘. Převrat tohoto druhu by však předpokládal i eklekticismus slohový, jenž jest hrobem dramatičnosti. U Ostrčila však právě síla slohu překonává obtíže, jichž by se zalekl i mnohý mistr s bohatší praxí za sebou. […] Pravý dramatik nikdy neustane na stupni, na nějž se již jednou povznesl.“

Kunálovy oči v Národním divadle v roce 1908 (zdroj archiv Národního divadla / foto Karel Bachman)
  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na