Zůstal věrný Brnu. Elektromechanik, jehož tenoru aplaudovala Covent Garden

K nedožitým devadesátinám legendárního tenoristy Viléma Přibyla 

V létě 1964 se konal jeden z neúspěšnějších zahraničních zájezdů operního souboru pražského Národního divadla. Ve skotském Edinburghu se na jednom z nejvýznamnějších evropských divadelních a hudebních festivalů představil v několika inscenacích, jež vzbudily mimořádný ohlas. Obdiv diváků i kritiků sklidili mnozí sólisté. Byl mezi nimi i představitel titulní role v opeře Bedřicha Smetany Dalibor, který nebyl členem Opery Národního divadla. A nejen to: ačkoli ho od jeho čtyřicítky tehdy dělil pouhý rok, profesionálně se věnoval opeře teprve pouhých pět let. Ten muž byl sólistou opery Státního divadla v Brně a jmenoval se Vilém Přibyl.Vilém Přibyl se narodil 10. dubna 1925 ve východočeském Náchodě. V Náchodě a posléze v Hradci Králové prožil své dětství a mládí. I když v duchu rodinné tradice účinkoval v ochotnickém divadle, nic nenasvědčovalo tomu, že by se měl cele věnovat umělecké kariéře. Vyučil se elektrotechnikem, poté studoval na průmyslové škole strojnické v Praze, kterou absolvoval v roce 1947. Během studií se stal členem studentského pěveckého souboru Víta Nejedlého. Občas účinkoval i v Armádním uměleckém souboru a jako člen tohoto tělesa také absolvoval vojenskou prezenční službu. Po vojně se ale vrátil ke své profesi a působil v různých technických funkcích v průmyslových podnicích v Hradci Králové.

V padesátých letech došlo shodou více okolnosti v Československu k poměrně silnému rozvoji amatérské umělecké činnosti. V Hradci Králové byla dokonce v roce 1950 založena amatérská Lidová opera. Protože východočeský region byl jedinou větší oblastí v Čechách a na Moravě, v níž nebyl žádný profesionální operní soubor, stala se záhy velmi populární a věnovala se jí celá řada nadšenců. Soubor, který během své existence nastudoval (a vesměs se zdarem) řadu významných operních titulů českého i světového repertoáru, hrál svá představení nejen v Hradci Králové, ale i v řadě dalších východočeských měst. Při jednom takovém představení, které se konalo v Novém Městě nad Metují 27. října 1952, zpíval Vilém Přibyl svou první velkou tenorovou partii, Lukáše ve Smetanově Hubičce. Soukromě v té době studoval zpěv u profesorky Marie Jakoubkové.

Repertoár hradecké Lidové opery byl velmi náročný. Vilém Přibyl si zde zazpíval a zahrál řadu dalších velkých tenorových rolí, například Jeníka v Prodané nevěstě, Prince v Rusalce, Cania v Leoncavallových Komediantech. V Bizetově Carmen záhy vyměnil podloudníka Remendada za Dona José. Zpíval i na koncertech, například tenorové sólo v mimořádně náročném oratoriu Josefa Haydna Stvoření.

Definitivní rozhodnutí věnovat se zpěvu a divadlu profesionálně padlo až v roce 1959, kdy začala jeho spolupráce s operním souborem v Ústí nad Labem. Zde nejprve hostoval a posléze se stal řádným členem divadla. V Ústí si zopakoval většinu svých úspěšných hradeckých postav. Ke Caniovi z Komediantů přibyl Turridu z Mascagniho opery Sedlák kavalír, která je s Komedianty obvykle uváděna v jednom večeru. Mánek z Evy Josefa Bohuslava Foerstera, Jíra ve Smetanových Braniborech v Čechách a především Dalibor, který se posléze stal jeho životní rolí. V Ústí ztvárnil také titulní roli v opeře amerického skladatele Roberta Kurky Dobrý voják Švejk, která zde měla premiéru pouze několik měsíců po svém prvním uvedení v New York City Opera.

Jako Dalibor a Jeník z Prodané nevěsty se také poprvé na jaře 1961 představil divákům Janáčkovy opery a po prázdninách téhož roku se stal sólistou souboru. Do repertoáru vplul v mnoha svých už dříve vytvořených postavách. Sezona  1961/1962 mu přinesla čtyři mimořádně inspirativní nové úkoly, na nichž mohl plně dokumentovat své kvality spočívající v propojení jeho mimořádných pěveckých kvalit se schopností proniknout do vnitřního života postavy.Výraznou příležitost mu k tomu dala role Pierre Bezuchova v Prokofjevově Vojně a míru, stejně jako jeho první setkání s postavou Laci v Janáčkově Její pastorkyni. Obsadili jej do ní dirigent František Jílek a režisér Miloš Wasserbauer v inscenaci, jež měla premiéru v prosinci 1960 a která se stala jednou z nejlepších realizací této opery na brněnském jevišti.Další krásný, ale složitý úkol jej čekal o tři měsíce později, když došlo k premiéře Řeckých pašijí Bohuslava Martinů. Řečeno slovy Bohumila Hrabala: „Neuvěřitelné se stalo skutkem“. V tehdejší politické situaci to byl heroický čin převést toto, z hlediska vládnoucí ideologie problematické dílo, pouhých pět měsíců po curyšské premiéře do Brna. Přibylovi byla svěřena hlavní role Manolia. Snad ještě ve větší míře než v předchozích rolích zde uplatnil své umění skloubit dramatický výraz s lyrickým. Svým Manoliem definitivně potvrdil, že Janáčkova opera získala tenoristu zcela špičkové úrovně. K postavě Manolia se vrátil později v Pinkasově a Hylasově inscenaci z konce sedmdesátých let, v níž ztvárnil také roli Yannakose. Na konci své první brněnské sezony vstoupil na tamní jeviště znovu jako Dalibor, tentokráte už v premiéře nového nastudování souborem Janáčkovy opery.Vilém Přibyl si dokončil své pěvecké školení čtyřletým studiem u profesorky Jarmily Vavrdové na JAMU (1962–1966). Později sám na této škole po léta pedagogicky působil. Rychle se stal pojmem české operní scény. V roce 1964 nastudoval roli Laci v inscenaci Její pastorkyně v turecké Ankaře, kterou tam uvedli František Jílek a Miloš Wasserbauer. Mimořádný úspěch na festivalu v Edinburghu v létě téhož roku mu přinesl světový věhlas.