List Kanady: Roy Thomson Hall Toronto

17.3.2011 01:00 Václav Tom Šlajer

Je to pár týdnů, co mě mé pracovní povinnosti opět přivedly do Toronta. Ačkoli znám toto největší a už více než čtvrt století hospodářsky a politicky nejvýznamnější kanadské město poměrně dobře, skoro tak dobře jako Montreal, kde jsem doma,skoro pokaždé i tady může člověk objevit něco nového. Tak tomu bylo i při mé zmíněné nedávné pracovní návštěvě Toronta: Vůbec poprvé jsem tam jednoho večera zavítal na koncert do skvostu moderní architektury – Roy Thomson Hall.

Tento moderní koncertní sál, zvenku připomínající veliký včelín nebo také obrovský kovový příklop, který se dává v lepších restauracích na jídlo aby nevystydlo, se nachází na rozhraní ulic Simcoe, King a Wellington, přímo v ekonomickém srdci Toronta. V sousedství sídlí všechny významné kanadské i cizí banky, kanceláře mezinárodních firem, turistická atrakce Toronta číslo 1 – CN Tower, známé hotelové řetězce a také hlavní nádraží, nedaleko je historicky důležitý přístav na jezeru Ontario. Bežné rezidenční domy najdete v této oblasti jen zřídka, a proto je tato lokalita – třeba na rozdíl od podobných míst v Montrealu – večer dost vylidněna.

Domov Torontského symfonického orchestru (TSO) a Mendelssohnova sboru byl otevřen 13.září 1982. Teprve krátce předtím byl pojmenován po jednom z členů rodiny Thomson (známé především ze světa knih a multimédií), která na projekt darovala čtyři a půl miliónu dolarů. V roce 1977, za vlády a podpory tehdejšího ministerského předsedy Pierra Elliota Trudea, se podařilo shromáždit potřebných 57 miliónů dolarů, a tak zrod stavby mohl být o rok později odstartován. Původní architektura pochází z ateliéru torontské firmy Arthur Erickson, Mathers a Haldenby a vznikla ve spolupráci s newyorským odborníkem na akustiku Theodorem J. Schultzem z firmy Bolt, Beranek a Newman. Na designu je patrná inspirace z Japonska a také světem původních obyvatel Kanady.

Dvakrát měř, jednou řež – to je ideální jednoduché řešení. V případě optimální akustiky koncertního sálu nebo operního domu to ale vůbec není snadné. V roce 1989 byli konečně vyslyšeni hudebníci i patroni, neustále si stěžující na „chladnou akustiku“ a také „příliš strohou architekturu“. Postupně během následujících let se proto dalo dohromady 24 milionů dolarů, Roy Thomson Hall byla v roce 2002 na půl roku uzavřena a výsledkem je to, co vidíme dnes – skoro nová hala. Torontští architekti Kuwabara, Payne, McKenna a Blumberg i specialisté na akustiku Artec Consultants z New Yorku zmenšili kapacitu o necelých 200 míst na dnešních 2.630, krom toho rozšířili pódium, zvukově sál zcela odizolovali a také přistavěli nové prostory pro recepce. Dřevo kanadského javoru velmi vydatně posloužilo jako architektonický i akustický prvek. Váš první dojem proto je, že usedáte do jakéhosi velkého dřevěného srubu.

V nejnižším podlaží, které ovšem suterén v evropském pojetí nepřipomíná, jsou další prostory – zkušebny, šatny „green room“ pro účinkující, kanceláře, archiv s knihovnou a také nahrávací studio. Ani na fotografiích nemůžete přehlédnout obrovské varhany, které už pro původní halu vytvořil Gabriel Kney.

Z pozůstalosti předčasně zesnulého kanadského pianisty Glenn Goulda (1932-1982) získala Roy Thomson Hall jeho koncertní pianino Yamaha CF-2.

Nelze nezdůraznit skutečnost, že Roy Thomson Hall nedostává od kanadského státu ani od provincie Ontario či od města Toronta absolutně žádné finanční subvence. I přesto jako soukromá instituce funguje zcela úspěšně. Určitě i to je jeden z důvodů, proč je tam možné vidět všechny možné festivaly, jazzové či filmové nevyjímaje, obchodní výstavy, ale i významné oslavy a společenské rauty – to vše pochopitelně vedle pravidelných koncertů Toronto Symphony Orchestra a Mendelssohn Choir. Možná, že i čtenáře Opery Plus bude zajímat, že tu před několika lety vystupoval před zcela vyprodaným sálem i Karel Gott.

Vzhledem k výše řečenému je proto zcela jasné, že pro Roy Thomson Hall je životně důležitá spolupráce se sponzory, ať už z řad velkých korporací nebo soukromých osob. Téměř všude mimo samotný koncertní sál si tak lze všimnout diskrétně umístěných nápisů, sdělujících kdo na co přispěl. Sponzory i z řad solventních jednotlivců si tu pochopitelně velmi hýčkají, například tím, že American Express tady provozuje soukromý salonek, kde se držitelům karet Centurion a Platinum i jejich hostům nabízí zdarma před představením a také o přestávkách kvalitní občerstvení.

Další informace i aktuální program najdete na webových stránkách Roy Thomson Hall.

www.roythomson.com

Související články

Komentáře: 6

Anonymous dne 17.3.2011 v 11:35

Už vidím, jak Ti naši zloději a korupčníci, kteří přišli k majetku při "zhasnutí světel" Václavem Klausem a spol. přispívají na kulturu.
To bude ještě chvíli trvat, než budeme moci kopírovat severoamerické modely…

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Eduard dne 17.3.2011 v 13:25

Architektonicky krásná budova. Současná divadla a koncertní síně patří většinou mezi skvosty novodobé architektury. Zde o některých z nich pojednával pan Bráza již před časem. I my jsme mohli mít skvělou Národní knihovnu. Ale máme tu zabedněné politiky a ne prozíravý establishment, který ví, že investice do kultury se vždy vrátí ve vzdělaných voličích.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 17.3.2011 v 13:46

Eduardovi: myslíte, že klausata a jiná -ata potřebují vzdělané voliče? Zvlášť když sami mají vzdělání leda tak z plzeňských práv apod.? Potřebují opak.

Ale hlavně chci připomenout, že v dnešní ranní Mozaice se mluvilo o Labské filharmonii v Hamburku; tam taky bude kulatý sál, ale s orchestrem uprostřed. A tak vždycky bude někdo zády, a akustika radikálně odlišná od kukátkové síně bude chtít přestudovat celý uváděný repertoár. Mně připadá torontské řešení lepší.

Pepan

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 17.3.2011 v 18:03

Diskusni dodatek ke sponzorum CZ vs. CAN/USA:

Pokud dovolite, rad byl upresnil, ze ani zde v Sev. Americe se nelze divat na vec jen cernobile. Pred vice mene 100 lety zde existovaly rodiny, ktere nesmirne zbohatly na obchodech s prirodnimi zdroji, ktere si privlastnily. Nebo tak, ze ziskaly vlivem kontrakt na zavedeni elektriny a plnu v celem meste. Nebo ze ovladaly banky. Konkurence byla minimalni a statni regulace temer zadna. Take mnohe takove rodiny rychle upadly do zapomneni, nebot vnuci poslali “do kytek” vse, co zbylo po dedeckovi. Ty rodiny, co prosperuji z generace na generaci, temer vsechny prispivaji na umeni a povazuji to za spolecenskou povinnost. Umelecke instituce si toho velmi vazi a davaji jim ‘carte blanche’, kdyz si treba preji financovat novou inscenaci te ci one opery. Proc ne???

V CZ jsou mnozi ‘nouveaux riches’ povazovani ne zcela nepravem za tunelare a navic nemaji o umeni zadny zajem. Mnozi z nich by se radili v Britanii do kategorie ‘hoi polloi’ nebo ‘hoity-toity.’ Odmitam ale a priori akceptovat, ze takovi jsou uplne vsichni. Ti, kteri zbohatli – zjednodusene receno – legalne take pouzivaji mozek, ktery jim rika, ze za soucasneho “vedeni” MK, ND/SOP etc. etc. etc… by slo o naprosto vyhozene penize. Pokud se tato situace nezmeni, obavam se, ze je marne doufat, ze nastanou lepsi casy, very sorry.

Misto maleho prispevku treba pro ND/SOP apod. se radeji budu castecne venovat jako dobrovolnik (tady to existuje) prijizdejicim umelcum z CZ do Montrealu. Nemusim zduraznovat, ze zde budou nejen velmi vitani, ale take normalne zaplaceni.

VT

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 17.3.2011 v 22:48

leonora3:
Roy Thomson Hall je vskutku nadherna. Ale moderne okruhle saly s orchestrom uprosted maju tiez svoje kuzlo. Vyskusala som to v oktobri minuleho roku v Berline pri koncerte Berlinskej filharmonie. Prvy krat som sedela tak, ze orchester sedel chrbtom ku mne a Magdalene Kozenej som sa divala do hlbokeho vystrihu cervenych siat na chrbte. Spolu s Kate Royal spievali solo v Mahlerovej 2. symfonii. Ale stalo to za to! Akustike to neublizilo a Sir Simon Rattle dirigoval celom ku mne a bola to vzacna podivana, ktoru uz len tak neuvidim.
Dalsi moderny sal, ktory je podla mna architektonickou perlou, je sal Verizon Hall, kde hraje The Philadelpia Orchestra, jeden z "Big Five" v USA . Sala pripomina vykuchane violoncelo, cely interier je z mahagonu a posluchac sedi vo vnutri, akoby v obrovkom hudobnom nastroji.

P.S.pre VTSlajera: mlademu Nezet-Seguinovi to bude vo Philadelpii slusat, len sa obavam, ako dlho vo Philadelphii vydrzi (iste ste poculi i vy tie suskandy o Met).

A mate naprosto pravdu, ze po tom co si tu vsetko precitame o nasich prednych kulturnych svatostankoch (ND a SOP a bohuzial i MK), by do nich vlozil vlastne peniaze len blazon!

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.
Anonymous dne 18.3.2011 v 06:48

Leonora3

nádherný, zbrusu nový koncertní sál mají v Petrohradě, je to taky, jakoby divák seděl ve velkém hudebním nástroji, vyloženém finskou břízou. Sál má jednu z nejlepších akustik na světě. Diváci rovněž obklopují orchestr, sólisty i sbor ze všech stran.

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.