Ptali jste se: Tomáš Hanus

Dirigent Tomáš Hanus odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus 

Dobrý den, pane Hanusi, jak můžete na jeviště Mnichovské státní opery pustit paní Gabrielu Schnaut, která tak nesmírně špatně zpívá Kostelničku? Copak se nenajde lepší pěvkyně než tato „ehemalige Isolde“, byť zbožnovaná mnichovským publikem? Myslím, že jako dirigent inscenace snad do toho můžete mluvit, kdy Vám zpívá jednu z hlavních rolí Jenůfy. Hezký den. (Václav)

Pěkný den i Vám. Odpovědět mohu pouze v obecné rovině, protože nikdy veřejně nekomentuji výkony svých kolegů, dirigentů, zpěváků, sólistů a dalších. Postoj úcty k těm, kteří něco ve svém oboru dokázali, je pro mě velmi důležitý. V dnešní době dirigent rozhodně není tím, kdo „pouští“ na jeviště. Obsazení pro každou inscenaci je předem dané a ručí za ně vedení té které operní scény, nikoli hostující dirigent.

Dobrý den, jak se Vám spolupracovalo s paní Mattilou na mnichovské Jenůfě? Říká se o ní, že je velká potížistka. Měla třeba nějaké požadavky na tempa či něco jiného z Vaší strany? Děkuji. (Vlasta, Plzeň)

Karita Mattila je velkou osobností s naprosto jasným názorem a hudební představou. To je krásné i náročné zároveň, protože ke skutečné symbióze potřebuje dirigenta, který jí rozumí a který dokáže její interpretaci včlenit do svého konceptu a spojit s ostatními, s celkem. A co se týká slov o „potížistce“? Mohu mluvit pouze z vlastní zkušenosti: Během naší spolupráce se nestalo, že by „vyráběla“ potíže. Je však velkou profesionálkou a totéž předpokládá u ostatních. Pokud se s profesionalitou u někoho nesetká, nerozpakuje se říci, co si myslí.

Velmi Vás pozdravuji pane Hanusi, nechtěl byste se vrátit zpátky do Brna? Na vaše představení v Janáčkově opeře moc ráda vzpomínám. Viděl jste tu něco v posledních letech jako divák? (Dana P., Brno)

Také já Vás zdravím, těší mne, že Vám zůstaly pěkné vzpomínky. Do Brna se vrátit nechci, protože jsem tam nemohl pracovat podle svého svědomí a podle svých uměleckých záměrů. V posledních letech mi můj kalendář umožnil vidět pouze inscenaci Elektry.

Před časem jsme v Mnichově viděli Rusalku a byli jsme naprosto šokováni, jak je vůbec něco takového možné. Vám se snad líbila? Chci věřit, že nemohla! Jak vůbec můžete na takové inscenaci spolupracovat? (Eva)

Máte plné právo odmítnout režii mnichovské Rusalky. V tom je velké pozitivum svobody v umění. Co se týká mě, v kategoriích líbí – nelíbí jsem nemohl uvažovat, protože na této koncepci nebylo nic, co by se dalo nazvat „líbením“. Během zkouškové práce se však stále více ukazovala hloubka a opravdovost práce režiséra a také herecké umění pěvců, kteří dokázali neuvěřitelně přesvědčivě jeho koncept naplnit. Bylo to zkoušení nesmírně silné, hledalo se, jak v křehké duši Rusalky a křehké Dvořákově hudbě nechat zaznít veškerou propastnost a tragiku příběhu a jeho až alarmující etické poselství. Chodil jsem ze zkoušek v slzách.

Nové operní inscenace vznikají tak, že operní dům vybere nezávisle na sobě režiséra  a  dirigenta, který dopředu nemůže předvídat výsledek scénického ztvárnění. Až v závěru intenzivního individuálního studia všech zúčastněných nastává několikatýdenní zkoušková práce, během níž se zrodí konečný tvar. Obě základní scénické koncepce, zjednodušeně řečeno takzvaná „klasická“ i takzvaná „moderní“, mohou a nemusí ve výsledku působit přesvědčivě. Ze své podstaty tedy opera není individualistická záležitost, ale cesta úsilí o harmonizaci uměleckého vkladu všech zúčastněných.

Nechci nikoho ovlivňovat, nechci odsuzovat ani příznivce, ani odpůrce mnichovské režie. Je to na každém z nás. Existují režie, které velkou část publika zaujmou, strhnou, pomohou nasvítit dílo z jiné strany. Mnichovská Rusalka si našla mnoho nadšených příznivců. S orchestrem Bavorské opery jsme usilovali o co největší věrnost partituře – a  to je to, zač  skutečně zodpovídá dirigent.

Dobrý den, kam jste se ztratil? Moc o Vás po odchodu z Brna není slyšet. Kde všude teď dirigujete? Kolik máte nabídek? A proč u nás doma nejste vidět častěji? (K. Černý)

Já jsem se s dovolením nikam neztratil, pouze už nepůsobím v Brně. To, že o mně není slyšet, platí právě specificky pro Brno a Českou republiku. Z míst mého působení mohu uvést například Basilej, Berlín, Lyon, Mnichov, Paříž, Madrid, Copenhagen, Drážďany a další, ale i Pražské jaro. Nabídek mám tolik, že nemohu všechny přijímat a musím pečlivě vybírat. Na otázku, proč nejsem vidět doma častěji, nemám sám za sebe odpověď, nikdy jsem nepostavil žádnou zeď mezi mnou a českou domácí scénou. Kdysi pro mě tento stav byl otázkou, dnes se cítím být pracovně velmi naplněný a šťastný na svých zahraničních cestách.

Dobrý den pane Hanusi, myslím, že je velká škoda, že u nás doma vystupujete tak málo. Proč? Kam všude se v nejbližší době chystáte? Přeji hodně dalších úspěchů! (Jana Navrátilová)

Děkuji Vám mnohokrát za Vaše přání. Ano, v České republice téměř vůbec nevystupuji, můj nedávný koncert na Pražském jaru – s francouzským Ensemble Intercontemporain – byl mým jediným v naší zemi za dva roky. K naší zemi a kultuře mám však stále vřelý vztah. Na otázku „proč?“  jsem odpověděl výše. V blízké budoucnosti se chystám do Madridu, kde budu dirigovat Lazebníka sevillského, do Kodaně na Rusalku, opět do Mnichova, mám koncerty v Německu a v Moskvě.Dobrý den, neměl byste chuť nastoupit jako šéf opery do Národního divadla v Praze? Neoslovil Vás náhodou pan Burian? Myslím, že jste jedním z mála možných kandidátů. Za jakých podmínek byste byl ochoten o tom uvažovat? (JK)

V současné situaci v žádném případě, protože kvůli řadě nekompetentních mocenských zásahů nevidím možnost pro realizaci poctivé a dlouhodobé umělecké vize.  Pan Burian mě s žádnou nabídkou neoslovil a nemyslím, že bych byl považován za jednoho z možných kandidátů. A za jakých podmínek bych o tom uvažoval? K tomu neumím v tuto chvíli nic říct, avšak mohu uvést několik bodů, které jsou pro mě obecně základem pro jakékoli angažmá:
1/ Osobnost intendanta či ředitele
2/ Svoboda pro umělecká rozhodnutí
3/ V naší zemi jednoznačně zvýšení zaměstnaneckých platů
4/ Nezasahování politické moci do chodu instituce
5/ Možnost vybrat si spolupracovníky. Kde je velká zodpovědnost, musí být i svoboda.

Brněnské divadlo je bez ředitele už řadu měsíců. Co si o současném stavu a jeho příčinách myslíte? (Pavel Š.)

To je velmi bolestné téma, které by vyžadovalo dlouhou analýzu. Ředitel divadla musí být jmenován přibližně tři roky před započetím svého mandátu, aby se se svým týmem mohl dobře připravit. V Brně není ředitel již několik měsíců… To znamená, pokud někoho vyberou, že po nástupu (bez toho, že by měl ty tři roky na intenzivní přípravu) mu bude dlouho trvat, než se projeví případná změna kurzu, než bude možné hodnotit, jakým je vlastně ředitelem. Neodvolá ho pak někdo? Jen tak, mocenským rozhodnutím? Bude mít čas na koncepční práci? Brněnské divadlo urgentně potřebuje zásadní reformu (nemluvím o spojování orchestrů, diskutovaném v kuloárech, do těchto diskusí nevstupuji; mám na mysli reformu brněnského Národního divadla) a ta se musí připravit, nemá smysl o tom jen mluvit a mlžit. Velmi se obávám, že nový ředitel, bude-li mít opravdovou koncepci, k zásadním krokům nedostane prostor ani podporu. V mnoha myslích je možná důležitější falešný „klid k práci“ než pořádné vyvětrání a zčeření stojatých vod.

Pro srovnání: Intendant Bayerische Staatsoper v Mnichově pan Bachler dostal po pětiletém působení nabídku na prodloužení kontraktu o dalších deset let. Jsou za ním vidět výsledky a dostává čas na to, aby jeho působení znamenalo jednu důležitou etapu v historii mnichovské opery.

Nevím, zda ti, kteří rozhodují, chápou do hloubky problémy brněnského divadla. Zda vědí, že pokud chtěli nového ředitele, měli ho vybírat již dávno. Zda vědí, že už je pozdě a že jen mimořádné a hlavně čestné úsilí o nalezení té nejlepší možné osobnosti může přinést světlo na konci tunelu. Nevím, zda vědí, že mnoho mimořádných osobnosti má svůj diář plný na několik let dopředu a že sny o tom, že někdo z nich čeká, až se mu ozve brněnský magistrát, jsou pouhými sny. Nevím, zda se zeptají na radu opravdových odborníků, kterým nepůjde o sebe, ale o záchranu brněnského divadla.

Dobrý den, mám jednoduchý dotaz: V čem hlavně vidíte rozdíl mezi našimi a zahraničními orchestry? Děkuji. (Miloš Sobota)

Myslím, že v principu neexistuje nějaká dělicí čára mezi českými orchestry a světem. Každý orchestr je paradoxně individualitou, má svůj charakter, svoji tradici, historii. Mnohdy v nich zanechaly stopu silné dirigentské osobnosti. Je to samozřejmě ovlivněné i kulturou té které země, ale složení mnoha orchestrů je dnes dost mezinárodní. Avšak jedna mimohudební věc nás přece jen odlišuje: práce v dobrém orchestru je v Evropě velice ceněná, často na jednotlivá místa čekají zástupy výborných instrumentalistů. Je tedy velkým úspěchem se do takového orchestru dostat. A považuje se za samozřejmé, aby jeho členové mohli ze svého platu důstojně žít. Toto je běžné ve většině evropských zemí. Mnozí čeští hudebníci jsou nuceni „honit kšefty“, jejichž součet teprve na toto důstojné živobytí taktak vydělá. Tato odlišnost zde bohužel je a působí mnoho těžkostí.

Dobrý den, vážený pane Hanusi, podle rozhovorů s Vámi, které jsem měla možnost číst, se mně zdá, že velmi lpíte na svojí rodině. Cestuje snad s Vámi? Nevadí Vám, že Vaše profese je z hlediska rodinného života vlastně komplikací? Přeji Vám vše dobré! (Eva)

Děkuji Vám za přání. Rodina je pro mne absolutně důležitá, s manželkou se při každém zahraničním angažmá snažíme najít způsob, jak být co nejvíce spolu a zároveň umožnit dětem co nejplynulejší chození do školy. Pokud je to možné, cestujeme spolu. Cestování je v dnešní době součástí dirigentské profese, komplikací to bezesporu je, avšak ne nepřekonatelnou. Jsem své ženě velmi vděčný, že toho na svých bedrech tolik nese, a snažím se jí to při každé příležitosti vynahradit.

Za čtenáře Opery Plus děkujeme za odpovědi!

Vizitka:
Tomáš Hanus (1970) vystudoval dirigování na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve třídě Jiřího Bělohlávka. V roce 1999 se stal vítězem Mezinárodní dirigentské soutěže v polských Katowicích. Dnes se Tomáš Hanus řadí mezi špičkové a mezinárodně uznávané české umělce.

Od roku 2007 působil Tomáš Hanus po dvě sezony jako šéf opery Národního divadla Brno. Jako asistent dirigenta Jiřího Bělohlávka spolupracoval na nastudování Janáčkovy Káti Kabanové ve Finské národní opeře (2003) a znovuuvedení inscenace v roce 2005 pak sám také dirigoval. V roce 2007 úspěšně debutoval v Opéra National de Paris (Bastille), kde hudebně nastudoval inscenaci Janáčkovy Věci Makropulos. Do Paříže a uvedené inscenace se vrátil o dva roky později a opět sklidil zasloužené uznání. Připomeňme rovněž jeho Janáčkovu Káťu Kabanovou v Polské národní opeře a debut ve Slovinské národní opeře (Rusalka Antonína Dvořáka).

Od svého debutu v pražském Národním divadle (2001, Čertova stěna Bedřicha Smetany) se sem vrací pravidelně. Naposledy to bylo v představení Věci Makropulos, za jehož hudební nastudování sklidil nadšené uznání.

K jeho nejzajímavějším operním příležitostem poslední doby patří návrat do Bavorské státní opery v Mnichově (Dvořákova Rusalka, Humperdinckova opera Hänsel und Gretel), debut s drážďanskou Staatskapelle a opakovaná spolupráce s Finskou operou. Při symfonických koncertech dirigoval v probíhající sezoně Královský skotský národní orchestr, symfonický orchestr madridského Teatro Real, při turné po Velké Británii vedl ansámbl Camerata Salzburg a dnes se vrací před pražské rozhlasové symfoniky.

Z koncertních příležitostí Tomáše Hanuse připomeňme alespoň jeho spolupráci s BBC Symphony Orchestra, s Českou filharmonií, s Islandským symfonickým orchestrem, vystoupení na festivalu Mostly Mozart v New Yorku, hostování u Slovenské filharmonie (kde byl po dvě sezony také hlavním dirigentem) nebo u filharmoniků z Varšavy.

Tomáš Hanus pořídil několik nahrávek s Pražskou komorní filharmonií a Filharmonií Brno, jeho snímky se vyskytují také v archivu Českého rozhlasu, na jeho albech zní také symfonie Viktora Ullmanna v provedení Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a hudba v podání předních českých sólistů (pro Lotos Records).
(Zdroj: webové stránky Českého rozhlasu)

www.tomas-hanus.com

Foto: webové stránky Tomáše Hanuse