Salcburk: nový Don Giovanni

Výběr z prvních ohlasů v zahraničním tisku

Bučení za režii průměrného Dona Giovanniho

První operní premiéra Salcburského festivalu je za námi, ale pronikavý úspěch vypadá jinak. Šéf činoherní části festivalu a režisér Dona Giovanniho Sven Eric Bechtolf musel dnes v neděli večer za svou inscenaci dokonce spolknout hlasité bučení.

Bechtolfova režie není ani tradiční, ani moderní. Zasadil svého Dona Giovanniho do časového rámce první světové války a po estetické stránce zůstal velmi ambivalentní. Nějaký oblouk jednoznačného režijního konceptu nebyl znát, i když v detailech dávaly některé nápady smysl, působily přijatelně a zábavně.

Zato sólistům a orchestru se velmi tleskalo. Všech osm zpěváků, mezi nimi Ildebrando D’Arcangelo v titulní roli a Luca Pisaroni jako Leporello byli na vysoké úrovni a po celý večer vedli. Vídeňští filharmonikové a dirigent Christoph Eschenbach se ve srovnání se slabým výkonem v Così fan tutte minulého roku znatelně zlepšili. Ačkoli především rytmicky nebylo mezi orchestřištěm a jevištěm vždy všechno v pořádku, předvedli hudebníci strhující, sytý mozartovský zvuk, který odčinil nenápaditost na jevišti.

(Tiroler Tageszeitung – 27. 7. 2014)* * *

První premiéra, hodně nedostatků

To nejlepší, co se o nové produkci Dona Giovanniho při Salcburském festivalu dá říct, je, že je alespoň scénicky zdařilejší než poslední premiéra režiséra Clause Gutha, umístěná do lesa. V režii Sven-Erica Bechtolfa se Don Giovanni odehrává v hotelu, což ovšem také není příliš logické, a v režii osob schází důslednost. Jednotná dekorace Rolfa Glittenberga po nějaké době strašlivě nudí. Christoph Eschenbach u pultu Vídeňských filharmoniků nasadil v předehře enormní tempo, scházela však potřebná diferenciace a také dramatičnost. Tento Don Giovanni je hudebně spíše jednobarevná kaše.

Mezi zpěváky je ještě nejlepší Annete Frisch jako dramatická a přesto precizní Elvira, Ildebrando D’Arcangelo zpívá titulní roli příliš objemným hlasem a v některých místech málo citlivě, Leporello rozhodně není nejlepší rolí Lucy Pisaroniho. Jeho postava je směsí klauna a intelektuála. Největším zklamáním je Lenneke Ruiten jako Donna Anna, hned za ní se řadí Andrew Staples jako Don Ottavio. Valentina Nafornita je Zerlinou sladkého šarmu, hlasově však není ideálně obsazená. Alessandro Arduini jako Masseto je na tom rozhodně lépe a Tomasz Konieczny jako Komtur alespoň působí mocně. Publikum tleskalo, a také bučelo na režiséra.

(Der Kurier – 28. 7. 2014 – Gert Korenschnig)***

Don Giovanni jako první operní produkce Salcburského festivalu 2014

Už jsme si zvykli. Don Juan, v Mozartově opeře Don Giovanni, je vyžilý požitkář, stárnoucí sexuální loudil, kterému už se nedaří, ztracenec bez zábran, junkie, roztáčející poslední rundu svého života. Nic z toho nový Don Giovanni v salcburském „Haus für Mozart“ není. V interpretaci Ildebranda D’Arcangelo s jeho těžkým, tmavým, basově zabarveným hlasem je to obraz muže, v němž testosteron přímo exploduje. Má nagelované dlouhé černé vlasy, černé kalhoty, košili a plášť s hadím vzorem, předvádí svaly vypěstované  pomocí body buildingu a dá se předpokládat, že podobné vybavení skrývá i v kalhotách. Když k sobě pozve venkovské děvče Zerlinu (zde, protože se příběh odehrává v jakémsi grandhotelu v tmavém dřevěném obložení a sporém osvětlení, pokojskou), se při duetu „La ci darem la mano“ vůbec nestará o právě dobytý objekt, ale už se zase ohlíží po další zástěrce.

Režisér Sven-Eric Bechtolf nehodlá předvádět psychologii, nýbrž typ, emblematickou postavu. Všichni padají do sítě žádostivého pavouka Giovanniho, stávají se služebníky jeho obsesí. Proto na začátku nezabije komtura sám, nýbrž vede ruku jeho dcery Anny, která náhodou drží v ruce nůž, k podlé a brutální otcovraždě. I tak ho na konci předá mramorová socha, „kamenný host“, peklu. Avšak Don Giovanni v pekle nezmizí, během závěrečných slov vstane z mrtvých, a zatímco se jako strašidlo galantně loučí, hledá novou dívčí oběť: svůdce jako věčný, nenasytný prostopášník, jako princip sexuálního chtíče, jako infernální darebák, jemuž ani rudě žhoucí čerti nemohou nic udělat.

To, co v prvním dějství působí vzrušení, ve druhém ztrácí vinou rutiny na naléhavosti. Bechtolfovy režie nepronikají nikdy do hloubky, metafyzično se tohoto Giovanniho ani nedotkne. Nezůstává nic než spořádaně vyprávěný příběh.

Ne o mnoho víc než neohrabaná hlasitost
Může za to možná také Christoph Eschenbach, který se po Così fan tutte z roku 2013 opět pokusil o Mozarta, avšak u pultu nanejvýš rutinovaně až ledabyle hrajících Vídeňských filharmoniků nevytváří opět nic víc než neohrabanou hlasitost a bezvýznamný zvukový výsledek. Přitom mu v zásadě sedí dramatičnost Dona Giovanniho lépe než filigránové soukolí Così fan tutte. Avšak takto bez ideje nelze při Salcburském festivalu Mozarta hrát, takto pod úroveň byl se neměl špičkový vídeňský orchestr, pokud mu záleží na pověsti, v Salcburku objevit. Snad přece pomůže výměna dirigentů, kterou Sven-Eric Bechtolf pro následující dva roky zamýšlí?

Pěvecké obsazení rozhodně není ideální
Také pěvecké obsazení je rozhodně vzdáleno ideálním měřítkům festivalu. Nic víc než příslib:  Lenneke Ruiten jako Donna Anna, jíž se však alespoň při závěrečném rondu podařilo s kultivovaným nasazením především výšek po tříhodinovém představení několik skutečných mozartovských tónů. Zklamáním byla Anett Fritsch jako Donna Elvira. Poněkud těžká a intonačně labilní Valentina Nafornita jako Zerlina. Inteligentní a s radostí ze hry Luca Pisaroni jako Leporello. Čistý, zřetelný a při věci Komtur Tomasze Konieczného a ještě Massetto Alessia Arduiniho. A kdo si zvykne na jeho nazální témbr, bude spokojen s Donem Ottaviem Andrewa Staplese. Intendantem Alexandrem Pereirou slibovaný mladý salcburský mozartovský ansámbl pro cyklus Da Ponteho oper jsme bohužel neslyšeli ani tentokrát.

(Salzburger Nachrichten – 28. 7. 2014 – Karl Harb)

Salzburger Festspiele 2014
Wolfgang Amadeus Mozart:
Don Giovanni
Dirigent: Christoph Eschenbach
Režie: Sven-Eric Bechtolf
Scéna: Rolf Glittenberg
Kostýmy: Marianne Glittenberg
Světla: Friedrich Rom
Dramaturgie: Ronny Dietrich
Sbormistr: Walter Zeh
Wiener Philharmoniker
Philharmonia Chor Wien
Členové Angelika-Prokopp-Sommerakademie der Wiener Philharmoniker
Premiéra 27. července 2014 Haus für Mozart Salcburk

Donna Anna – Lenneke Ruiten
Donna Elvira – Anett Fritsch
Zerlina – Valentina Nafornita
Don Giovanni – Ildebrando D’Arcangelo
Leporello – Luca Pisaroni
Il Commendatore – Tomasz Konieczny
Don Ottavio – Andrew Staples
Masetto – Alessio Arduini

www.salzburgerfestspiele.at

Přeložila a připravila Vlasta Reittererová
Foto Andreas Kolarik