2x Káťa Kabanová: jedna v americkém maloměstě padesátých let, druhá pod sněhem

Káťa Kabanová v Seattlu a Petrohradu
Seattle Opera připravila premiéru Janáčkovy opery na 25. února 2017 v McCaw Hall v nejlidnatějším městě státu Washington. Opera je nastudována v češtině s anglickými titulky a tradičně se hraje s jednou přestávkou. Hudebně dílo studuje Oliver von Dohnányi (psáno se šlechtickým přídomkem na oficiálních stránkách divadla), který zde na scéně Seattle Opera stejně jako ostatní členové tvůrčího týmu debutuje. K dalším dvěma debutantům patří australský režisér Patrick Nolan a jeho častá spolupracovnice, v tomto případě autorka scény i návrhů kostýmů, Genevieve Blanchett, která se podílí i na tvorbě projekcí. Třetím Australanem v produkci je Mark Howett, spolutvůrce projekcí a světelný designér. Podle dostupných materiálů a rozhovorů přenáší tvůrčí tým zápletku z ruského prostředí do amerického maloměsta padesátých let, s odkazem na postavení žen v tomto období, kdy se očekávalo, že naplněním ženy je péče o manžela a domácnost.

Režisér chápe Kátinu vzpouru jako výraz emancipace moderní ženy v šovinistickém prostředí. Setrvávající záliba současných scénografů v estetice padesátých let dvacátého století se tentokráte promítá především do návrhů kostýmů, které využívají linie úzkého pasu s rozšířenou sukní do půli lýtek (u postavy Káti). Naopak Kabanicha je charakterizována retrolinií čtyřicátých let dvacátého století s použitím atributů měšťáctví (kožešinová štola nebo kožešinové paleto). Mužské kostýmy jsou střízlivě pojaté civilní mužské obleky pro volný čas s dobově oblíbenou úzkou kravatou nebo vázačkou. Ve vizuální podobě této inscenace zcela chybí ruské prostředí nebo odkazy na něj.

Série sedmi představení disponuje dvěma představitelkami Káti. Prvou je Američanka Melody Moore, která zatím zpívá převážně na amerických scénách velmi různorodý repertoár (Donna Elvira, Senta, Tosca, Dorabella /!/, Lady Macbeth, Čo-Čo-San nebo Turandot). V seattleské inscenaci Wagnerovy tetralogie loňského roku ztělesnila Freiu a Ortlindu.

Mnohem známější je druhá představitelka nešťastné Káti, rodačka z Marylandu Corinne Winters, jejíž operní hvězda na evropských i zámořských jevištích rychle stoupá. Ta již má za sebou několik velmi úspěšných vystoupení v Covent Garden. V roce 2014 zde zaujala jako Teresa v Berliozově Benvenutu Cellinim, o rok později jako Mimi a loni jako Alice Ford. Svoji parádní roli, Violettu Valéry z Verdiho La traviaty, zde poprvé zpívala již na jaře 2013 a do nové série představení se vrátila v letošním lednu. Její Violettu ale poznalo i další publikum, především v USA. Má však za sebou i významné evropské debuty jako Donna v Antverpách (2015) nebo jako Melisanda v Curychu (2016).

Jako Kabanicha vystupuje americká mezzosopranistka Victoria Livengood, jež se zpravidla objevuje na amerických operních scénách, ale také má za sebou roli Kartářky ve Straussově Arabelle v Metropolitní opeře v roce 2014. Ke dvěma Káťám jsou k dispozici také dva představitelé Borise: Joseph Dennis a Scott Quinn. Oba známe jako představitele například Števy z Janáčkovy Její pastorkyně na americkém kontinentu. První z nich tuto roli vytvořil například v Des Moines Metro Opera, druhý pak v nedávné inscenaci v San Francisco Opera. Cena lístků na Káťu v Seattlu se pohybuje mezi 25 a 142 dolary.

Na scénu Michailovského divadla v Petrohradu se Káťa Kabanová vrací pod názvem Ostrovského původní předlohy jako Groza (Bouře). Tato Janáčkova opera je na ruských jevištích vzácným hostem, a to nejen pro nejméně tři domácí zhudebnění Ostrovského kritické divadelní hry. Druhá místní operní scéna znovu zařadila inscenaci z roku 2010 německého režiséra Niels-Petera Rudolpha (scénografie Volker Hintermayer a kostýmní návrhy Sue Bühler). Domácí režisérka Margarita Kunitsyna-Tankevich přestudovala původní inscenaci pro sérii představení s novou premiérou 19. února 2017.

Obsazení je kompletně zajištěno ruskými pěvci v čele se sopranistkou Tatianou Ryaguzovou, která je jednou z hlavních hvězd Michailovského divadla. Zde vytvořila stěžejní role ruského i verdiovského repertoáru, v zahraničí hostuje jen omezeně, například jako Anna ve Verdiho Nabuccovi v Teatro alla Scala v roce 2013 nebo Micaela ve veronské Aréně o rok později. V roce 2015 zpívala na domovské ruské scéně také Dvořákovu Rusalku.

Petrohradská inscenace je poetická, s mnoha výtvarnými obrazy a velmi jednoduchou scénou, doplněnou atmosférickými projekcemi. Zařízení scény sestává z různě aranžovaných skrumáží židlí (a též několika světelných sloupců) a optickou dominantou inscenace není řeka Volha, ale často padající sníh.

Opera se hraje v češtině (s jazykovou konzultantkou Elenou Kolomiytsevou) a ruskými titulky. Operu diriguje slovenský dirigent Peter Feranec, dlouhodobě v Moskvě i Petrohradu známý.