2x Káťa Kabanová: jedna v americkém maloměstě padesátých let, druhá pod sněhem
Káťa Kabanová v Seattlu a Petrohradu
Seattle Opera připravila premiéru Janáčkovy opery na 25. února 2017 v McCaw Hall v nejlidnatějším městě státu Washington. Opera je nastudována v češtině s anglickými titulky a tradičně se hraje s jednou přestávkou. Hudebně dílo studuje Oliver von Dohnányi (psáno se šlechtickým přídomkem na oficiálních stránkách divadla), který zde na scéně Seattle Opera stejně jako ostatní členové tvůrčího týmu debutuje. K dalším dvěma debutantům patří australský režisér Patrick Nolan a jeho častá spolupracovnice, v tomto případě autorka scény i návrhů kostýmů, Genevieve Blanchett, která se podílí i na tvorbě projekcí. Třetím Australanem v produkci je Mark Howett, spolutvůrce projekcí a světelný designér. Podle dostupných materiálů a rozhovorů přenáší tvůrčí tým zápletku z ruského prostředí do amerického maloměsta padesátých let, s odkazem na postavení žen v tomto období, kdy se očekávalo, že naplněním ženy je péče o manžela a domácnost.

Režisér chápe Kátinu vzpouru jako výraz emancipace moderní ženy v šovinistickém prostředí. Setrvávající záliba současných scénografů v estetice padesátých let dvacátého století se tentokráte promítá především do návrhů kostýmů, které využívají linie úzkého pasu s rozšířenou sukní do půli lýtek (u postavy Káti). Naopak Kabanicha je charakterizována retrolinií čtyřicátých let dvacátého století s použitím atributů měšťáctví (kožešinová štola nebo kožešinové paleto). Mužské kostýmy jsou střízlivě pojaté civilní mužské obleky pro volný čas s dobově oblíbenou úzkou kravatou nebo vázačkou. Ve vizuální podobě této inscenace zcela chybí ruské prostředí nebo odkazy na něj.
- Leoš Janáček: Katya Kabanova – Seattle Opera 2017 (zdroj seattleopera.org / návrh kostýmů © Genevieve Blanchett)
- Leoš Janáček: Katya Kabanova – Seattle Opera 2017 (zdroj seattleopera.org / návrh kostýmů © Genevieve Blanchett)
- Leoš Janáček: Katya Kabanova – Seattle Opera 2017 (zdroj seattleopera.org / návrh kostýmů © Genevieve Blanchett)
Série sedmi představení disponuje dvěma představitelkami Káti. Prvou je Američanka Melody Moore, která zatím zpívá převážně na amerických scénách velmi různorodý repertoár (Donna Elvira, Senta, Tosca, Dorabella /!/, Lady Macbeth, Čo-Čo-San nebo Turandot). V seattleské inscenaci Wagnerovy tetralogie loňského roku ztělesnila Freiu a Ortlindu.
Mnohem známější je druhá představitelka nešťastné Káti, rodačka z Marylandu Corinne Winters, jejíž operní hvězda na evropských i zámořských jevištích rychle stoupá. Ta již má za sebou několik velmi úspěšných vystoupení v Covent Garden. V roce 2014 zde zaujala jako Teresa v Berliozově Benvenutu Cellinim, o rok později jako Mimi a loni jako Alice Ford. Svoji parádní roli, Violettu Valéry z Verdiho La traviaty, zde poprvé zpívala již na jaře 2013 a do nové série představení se vrátila v letošním lednu. Její Violettu ale poznalo i další publikum, především v USA. Má však za sebou i významné evropské debuty jako Donna v Antverpách (2015) nebo jako Melisanda v Curychu (2016).
Jako Kabanicha vystupuje americká mezzosopranistka Victoria Livengood, jež se zpravidla objevuje na amerických operních scénách, ale také má za sebou roli Kartářky ve Straussově Arabelle v Metropolitní opeře v roce 2014. Ke dvěma Káťám jsou k dispozici také dva představitelé Borise: Joseph Dennis a Scott Quinn. Oba známe jako představitele například Števy z Janáčkovy Její pastorkyně na americkém kontinentu. První z nich tuto roli vytvořil například v Des Moines Metro Opera, druhý pak v nedávné inscenaci v San Francisco Opera. Cena lístků na Káťu v Seattlu se pohybuje mezi 25 a 142 dolary.
Na scénu Michailovského divadla v Petrohradu se Káťa Kabanová vrací pod názvem Ostrovského původní předlohy jako Groza (Bouře). Tato Janáčkova opera je na ruských jevištích vzácným hostem, a to nejen pro nejméně tři domácí zhudebnění Ostrovského kritické divadelní hry. Druhá místní operní scéna znovu zařadila inscenaci z roku 2010 německého režiséra Niels-Petera Rudolpha (scénografie Volker Hintermayer a kostýmní návrhy Sue Bühler). Domácí režisérka Margarita Kunitsyna-Tankevich přestudovala původní inscenaci pro sérii představení s novou premiérou 19. února 2017.

Obsazení je kompletně zajištěno ruskými pěvci v čele se sopranistkou Tatianou Ryaguzovou, která je jednou z hlavních hvězd Michailovského divadla. Zde vytvořila stěžejní role ruského i verdiovského repertoáru, v zahraničí hostuje jen omezeně, například jako Anna ve Verdiho Nabuccovi v Teatro alla Scala v roce 2013 nebo Micaela ve veronské Aréně o rok později. V roce 2015 zpívala na domovské ruské scéně také Dvořákovu Rusalku.
Petrohradská inscenace je poetická, s mnoha výtvarnými obrazy a velmi jednoduchou scénou, doplněnou atmosférickými projekcemi. Zařízení scény sestává z různě aranžovaných skrumáží židlí (a též několika světelných sloupců) a optickou dominantou inscenace není řeka Volha, ale často padající sníh.

Opera se hraje v češtině (s jazykovou konzultantkou Elenou Kolomiytsevou) a ruskými titulky. Operu diriguje slovenský dirigent Peter Feranec, dlouhodobě v Moskvě i Petrohradu známý.