V Týdnu s tancem hlavně o tom, kam v září za současným tancem nejen v Praze

Týden s tancem (35) - od 28. srpna 2017 do 3. září 2017. V dnešním vydání najdete: Brno: tančící vesmír. 420PEOPLE a Orfeus. První projekty nezávislých scén: Ponec, ALTA, Archa i Jatka78.

Brno: tančící vesmír
V neděli 3. a v pondělí 4. září má v Brně premiéru taneční projekt Orbita, který vzniká v rámci brněnské divadelní platformy Industra STAGE ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno. Autory konceptu jsou Tereza Lepold Vejsadová a Lukáš Lepold. Půjde o site specific taneční performanci, která se uskuteční právě ve hvězdárně.

„Inspirovaná vesmírným řádem, jeho souvislostmi a pohyby. Vesmír je vodítkem, jak pracovat s prostorem, tělem, lidmi, světlem. Ale naše poznání není nekonečné, má své hranice,“ je motto představení. Základním motivem a principem je oběžná dráha – orbita – neustálá a nekonečná dráha, po které se pohybuje vesmírné těleso. Dráha pohybu se svými zákonitostmi i anomáliemi. Hudbu složila Lucie Vítková, účinkovat budou jako interpreti i spolutvůrci tanečníci Emeše Kovacs, Tereza Lepold Vejsadová, Marta Sobotková, Roberta Štěpánková, Michal Nagy a Lukáš Lepold. Téma vesmíru, hvězd a nekonečných rozloh galaxií láká tvůrce z oblasti tance a pohybového divadla pravidelně. Připomeňme jen nedávný Pulsar Michala Záhory nebo Electru Jany Vrány.

Industra STAGE je brněnský industriální prostor se stálým provozem, který nabízí zázemí jako produkční jednotka pro umělce, herce i tanečníky. V prostoru vznikají nové projekty, konají se zde workshopy nebo doprovodné programy větších kulturních akcí a hostují zde mimobrněnské soubory. Sídlí v kreativním centru Industria.

Tereza a Lukáš Lepoldovi patří ke stálým rezidentům tohoto prostoru. Lukáš Lepold byl členem Národního divadla moravskoslezského a nyní je na volné noze. Spolupracuje se 420PEOPLE, ProART Company a na vlastních projektech. Už v angažmá v Ostravě spolupracoval s nezávislými umělci, například s malířem, performerem a hudebníkem D. J. Lloydem na projektech Cambodia, Játra a Detox. Před premiérou nového projektu nám telegraficky odpověděl na pár otázek – hektické období je znát, ale to už k životu tanečníků v dnešní době bohužel patří.

Na jakých projektech pracujete v současnosti?

Nejbližší akce je projekt Orbita a od 21. září máme s ProART Company sérii s představením Oneness. V září nás čeká Plzeň, Brno a Drážďany.

Co vás nejvíc bavilo a drželo v angažmá v Národním divadle moravskoslezském?

V Ostravě to byl hlavně Shakespeare, moderní a občas současný tanec. A město Ostrava a okolí. V současné situaci jsem profesně svobodnější.

Jaké zkušenosti vám dalo působení u Polskiego Teatru Tańca?

Zkušenosti se současným tancem, divadlem a cestováním.

Jste tanečníkem i pedagogem. Co musí v sobě tanečník mít, aby dokázal svoje zkušenosti opravdu předat?

Nejsem pedagog, ale myslím si, že minimálně mozek a srdce. Potkávám se s profesionály i amatéry, tanec je pro všechny.

Není život tanečníka na volné noze moc velkou nejistotou, zvlášť když máte rodinu?

Myslím, že jistota je také otázkou času.

Kam směřujete jako umělec?

Jako umělec nyní směřuji na oběžnou dráhu.

Děkuji za váš čas a přeji hodně zdaru.

 

420PEOPLE a Orfeus
Soubor 420PEOPLE se znovu spojil se světem činoherců a pracuje na projektu, který bude uveden v celé sérii od 10. do 20. září ve Vile Štvanice. Vila Štvanice a Tygr v tísni (nezávislý divadelní soubor, který vznikl na pražské Divadelní fakultě Akademie múzických umění na jaře 2010) uvádějí druhý ročník slavnosti antického divadla v přírodních kulisách ostrova Štvanice za doprovodu „tekoucí vody a tepajícího velkoměsta“. Projekt Ovidius: Orfeus si autorsky vzal na starost tvůrčí tým Nebeský – Trmíková – Prachař & 420PEOPLE, který v roce 2014 uvedl úspěšnou inscenaci Peklo – Dantovské variace, mísící činohru s tanečním divadlem. Nová inscenace inspirovaná Ovidiovými Proměnami a dalšími antickými a orfeovskými texty oživí jeden z velkých příběhů, kterými se divadlo, literatura a hudba inspiruje staletí. Antická témata a příběhy nesou punc nadčasovosti a nesmrtelnosti.

Hudbu k vystoupení složil Jan Šikl, který se také stále více pohybuje v okruhu tance a pohybového divadla, choreografii vytvořil Václav Kuneš, jenž také v představení účinkuje. Dále je to David Prachař, který spolupráci se 420PEOPLE zahájil v inscenaci Máj na Nové scéně Národního divadla (alternuje Saša Rašilov), Lucie Trmíková, Zuzana Herényiová, Alena Krivileva a Filip Staněk. Podaří-li se i sehranému tanečně-činohernímu týmu nahmatat věčně živé jádro, uvidíme již brzy. Antická Štvanice je mladý projekt, který má vrátit do většího povědomí nadčasové antické divadlo. Každý rok má být v prostředí ostrova Štvanice uvedeno v jeho rámci jedno ze stěžejních antických dramat, minulý rok to byla Aischylova Oresteia.

 

První projekty nezávislých scén: Ponec, ALTA, Archa i Jatka78
Divadlo Ponec zahájí sezonu 17. září reprízou choreografie Jany Vrány Black&White, která měla premiéru na festivalu Prague Pride o prázdninách. Na program se pak vrací stálice, jako je soubor VerTeDance s Korekcí, Michal Záhora s Pulsarem nebo Věrka Ondrašíková s úspěšnou inscenací Guide.

Studio ALTA kromě koncertů a pravidelných tanečních workshopů hlásí na září především jednu derniéru – 14. září končí velmi úspěšný duet SuperNaturals (2014), který se v roce 2015 dostal na seznam nejlepších tanečních inscenací v síti Aerowaves. Vytvořili jej tanečníci Martina Hajdyla Lacová a Stano Dobák, se kterým nyní alternuje Lukáš Homola. Ve stejném roce vytvořila Lucia Kašiarová inscenaci Imago, rovněž taneční duet, který se tento večer loučí. Další večer, 15. září, se na scénu vrací Martina Hajdyla Lacová a její manžel, herec a režisér Jiří Hajdyla. Ovšem jestli se vrací přímo na scénu, nebo snad do jiných prostor studia, to není jisté – o programu večera, který má tato dvojice v režii, totiž není známo předem nic, návštěvníky tak může přitáhnout především zvědavost.

Divadlo Archa uvádí v září projekt, který se pohybového divadla také dotýká – 2. a 3. září je to Kabaret Velázquez, pod nímž je podepsaný světelný designér a divadelník Jan Komárek. Neslibuje příběh, ale prolínání obrazů a jevištních situací mírně inspirovaných dílem malíře Diega Velázqueze, s hudbou kanadského skladatele Rainera Wiense, který využívá africké nástroje. Vystoupí česká hráčka na violu da gamba Hana Fleková, která spolupracuje s mnoha soubory barokní hudby (například Collegium 1704). Tvůrčí kolektiv doplňují tři performerky: barokní tanečnice a choreografka Andrea Miltnerová, zakladatelka Těatru Novogo Fronta Irina Andrejeva a převážně v Argentině působící tanečnice tanga Patricie Poráková, která též příležitostně vystupuje se soubory Farma v jeskyni a Spitfire Company. Výtvarnou stránku vytvořila mladá slovenská designérka Lenka Kuchareková.

Soubor Spitfire Company v září oslaví deset let existence a při té příležitosti uvede jednorázový projekt – adaptaci knihy Svetlany Alexijevich, oceněné Nobelovou cenou za literaturu, Doba z druhé ruky. Konec rudého člověka. V pražském prostoru Jatka78 se představení uskuteční 12. a 13. září. Projekt Spitfire Company nese název Konec — člověka. Doba z druhé ruky. Kniha je kaleidoskopem dokumentů a výpovědí, z něhož se postupně skládá svědectví doby – struktura vlastně připomíná postupy, s nimiž často pracuje fyzické a pohybové divadlo, takže i její forma je lákavou ke zpracování.

„V našem pojetí se kniha Doba z druhé ruky promění v divadelní symfonii z okrajů a záhybů současnosti, blízké minulosti i ohrožené budoucnosti. Neexistuje v ní jeden určující příběh, ale nespočet intimních mikropříběhů, které tvoří dějiny naší každodennosti,“ uvedl zatím k inscenaci umělecký šéf Spitfire Company, režisér Petr Boháč, který je spolu s Miřenkou Čechovou autorem inscenace. Na jevišti se u příležitosti výročí souboru setkají současní i bývalí členové skupiny: Martin Šalanda, Ingrid Mikshina, Roman Zotov, Ekaterina Plechková, Robert Janč, Cécile da Costa, Jindřiška Křivánková, Martin Talaga, Markéta Vacovská, Markéta Jandová, Soňa Ferienčíková, Miřenka Čechová. Hudbu zkomponoval skladatel a dirigent Jan Kučera a masky navrhla sochařka Paulina Skavova. Představení navazuje na projekt „Procesy 10/48/7830“, který Spitfire Company realizovala v roce 2012. Tématem byl vykonstruovaný proces s Miladou Horákovou a jevištěm se stala přímo hlavní soudní síň Vrchního soudu v Praze, kde byla Milada Horáková v padesátých letech odsouzena k trestu smrti. Za tento počin obdržel Petr Boháč cenu Osobnost roku festivalu …příští vlna/next wave… K premiéře Spitfire Company přineseme rozhovor.

Na Jatkách78 připravují už od léta premiéru také DekkaDancers, kteří zůstávají věrní taneční grotesce jako svému nejoblíbenějšímu formátu: 16. a 17. září to bude baletní gangsterka s názvem Poslední večeře. „Černohumorná baletní komedie vypráví, co se stane, když dva francouzští kuchaři naservírují mafiánským bossům nepříliš zdařilý pokus o pomstu. Příběh představení vás zanese do italské vesnice, oligarchovy vířivky i německé policejní cely, kde vás čekají divoké přestřelky, vášnivá romance, policejní akce – a smrtící krása ruských baletek,“ slibuje trojice choreografů Štěpán Pechar, Marek Svobodník a Ondřej Vinklát. Pracují pod dohledem dramaturga Štěpána Benyovszkého. Rozhovor s Markem Svobodníkem o současném životě souboru a chystaných projektech můžete očekávat v příštím vydání tanečního týdeníku.

Ještě nechceme zapomenout na tanec na Lodi Tajemství, kde 27. září vystoupí japonský tanečník Ken Mai. Je představitelem mladší generace tanečníků butó, studoval u zakladatelů Tatsumi Hijikaty a Kazua Ohna, ale vytváří si vlastní osobitý styl. Je tanečníkem, který si nejen na jevišti, ale i v běžném životě udržuje vizáž značně divadelní, obléká ženské šaty a používá výrazné líčení, zapojuje do něj ovšem evropské prvky jako gothic styl. Ovšem v asijském divadle je muž v ženském kostýmu zcela běžným jevem. Ken Mai již vystupoval i v Praze, je prakticky tanečním nomádem, cestuje po světě a stejnou měrou vystupuje se svými sólovými projekty, jako učí tanec a jógu. Jeho představení jsou hnána na ostří estetiky ošklivosti, zmar a krutost je jejich součástí právě jako meditativní klid.

Butó je individuální styl, který má na tanečníka především požadavek pravdivosti, nemá kodifikovanou podobu či techniku, je spíš principem, probouzí paměť těla (historicky vznikl jako odpověď na import moderních tanečních stylů ze Západu, jeho tématem tedy bylo hledat minulost a kořeny, tím se však stal tancem nejen národním, ale také zcela univerzálním). Pro evropského diváka je jeho požadavek na vcítění neobvyklý, proto se s ním těžko ztotožní, i když je jím fascinován. Loď Tajemství bratří Formanů najdete na Rašínově nábřeží, jiná vystoupení tanečního charakteru se na ní letos nekonají.

Na Nové scéně Národního divadla nás na konci září čeká padesátý čtvrtý festival televizní tvorby Zlatá Praha. Pokud jde o tanec, tak kromě videotéky, ve které si zájemci mohou vyhledat tanečních filmů a dokumentů, co jen katalog dovolí, na čtvrtek 28. září je naplánován Den s hvězdami StarDance a v pátek bude den ve znamení tance. Uskuteční se premiéra tanečního filmu norského televizního režiséra a producenta Steina-Rogera Bulla a slavného norského choreografa Jo Strømgrena Zavřeno a 420PEOPLE uvedou živě duet Small Hour. Večer bude následovat Pocta Petru Zuskovi, program věnovaný choreografovi, který posledních patnáct let vedl soubor Baletu Národního divadla. Uskuteční se premiérová projekce nového dokumentu České televize Chvění Petra Zusky – jeden rok s choreografem, jehož režisérem je Martin Kubala, který již chodil s kamerou ve stopách Darii Klimentové, bratří Bubeníčkových i Jiřího Kyliána.