České opery na světové náměty (1)
Na úvod připomeňme operu Bianca und Giuseppe oder Die Franzosen vor Nizza (Bianca a Giuseppe aneb Francouzové před Nizzou) Jana Bedřicha Kittla (1809–1868), která vznikla na libreto samotného Richarda Wagnera. Samozřejmě jde o text německý, Wagner jej napsal podle románu Heinricha Königa Die hohe Braut (Ušlechtilá nevěsta) z roku 1836. První náčrty libreta psal Wagner v letech 1836–37 a dokončil jej v roce 1842. Při svých pobytech v Praze ve třicátých letech (připomeňme, že Wagnerova sestra Rosalie měla pár let předtím angažmá v pražském divadle) se spřátelil právě s Kittlem, který byl ředitelem pražské konzervatoře, a Wagner mu své libreto, o jehož zhudebnění sám zájem neměl, daroval.
Kittl zhudebnil „bouřlivácký spiklenecký příběh z doby válek francouzské revoluce“ – děj se odehrává v roce 1793 v Nice a okolí – velkooperním způsobem: „Mohutné a plamenné árie, dramatické sbory, velká vojenská dechovka na jevišti a všechny ostatní efekty velkooperního stylu zde byly uplatněny,“ píše se o Kittlově nejznámějším díle v průvodci Anny Hostomské Opera. Dílo mělo premiéru ve Stavovském divadle v únoru 1848 a dosáhlo velkého úspěchu, vojenský pochod se dokonce zpíval i v ulicích Prahy. V březnu 2003 se opera do Stavovského divadla vrátila v nastudování Jana Chalupeckého a v režii Martina Dostála.
Z oper předsmetanovských skladatelů stojí za zmínku i první česká opera na ruský námět, Marie Potocká právníka a skladatele Leopolda Eugena Měchury (1804–1870). Libreto k ní napsal Josef Kolář podle poémy Alexandra Sergejeviče Puškina Bachčisarajská fontána. Na opeře pracoval skladatel v roce 1869, slyšel ji 15. ledna 1870, kdy ji provedli klatovští ochotníci v soukromém kruhu skladatele. To byla také jediná příležitost, kdy Měchura mohl svou operu slyšet, protože již 11. února 1870 zemřel a premiéry v Prozatímním divadle o rok později se tak nedožil. Premiéru 13. ledna 1871 dirigoval Bedřich Smetana. Zatímco libreto bylo už tehdy považováno za slabé, z hudebního hlediska byla opera přijata příznivěji. 3. dubna 2003 byla Marie Potocká poloscénicky uvedena ve Stavovském divadle, a to stejně jako Kittlova opera v rámci projektu Český triptych 1 – Předsmetanovská opera.
Shakespearovské opery
Díla největšího dramatika všech dob Williama Shakespeara se těšila velkému zájmu operních skladatelů po celém světě, tedy i u nás. Obrátil se k němu i Bedřich Smetana (1824–1884). Jeho osm dokončených oper má náměty české s jednou výjimkou, tou jsou Dvě vdovy, které vznikly podle stejnojmenné veselohry francouzského spisovatele Jeana Pierra Féliciena Mallefilla z roku 1860; libreto napsal Emanuel Züngel a námět byl nenásilně lokalizován do Čech. Premiéra první verze se konala v březnu 1874, premiéra definitivní verze v březnu 1878, pokaždé v Prozatímním divadle. Devátou operu Viola už Smetana bohužel nedokončil, a právě ona vychází ze Shakespeara, a to z komedie Večer tříkrálový. Libreto napsala Eliška Krásnohorská. Smetana se dílem zabýval dlouho, ale odkládal ho, až z něj máme nakonec zhudebněný jen fragment začátku, který se premiéry dočkal v Národním divadle 11. května 1924.
Zdeněk Fibich (1850–1900) sáhl po Shakespearově pozdním pohádkovém dramatu Bouře, libreto napsal Jaroslav Vrchlický a opera měla premiéru v Národním divadle 1. března 1895. Už předtím se Fibich obrátil k námětu světovému, a to k antice v melodramatické trilogii Hippodamie (1890–1893) opět na Vrchlického text. K tragické opeře Nevěsta messinská bylo námětem stejnojmenné básnické drama Friedricha Schillera z roku 1803; Fibichova opera na libreto Otakara Hostinského měla premiéru v Národním divadle 28. března 1884. Také opera Hedy na libreto Anežky Schulzové, která měla premiéru v Národním divadle 12. února 1896, vychází ze světoznámé předlohy, a sice z epizody z Byronova eposu Don Juan (1818–1823). A poslední Fibichova opera Pán Arkuna na libreto Anežky Schulzové vychází ze severských ság; premiéra 9. listopadu 1900 v Národním divadle se konala měsíc po Fibichově smrti.
Vraťme se ale k Shakespaerovi. Plodný spisovatel, básník, libretista a překladatel Jaroslav Vrchlický napsal libreto také podle dramatu Kupec benátský – komickou operu Jessika složil Josef Bohuslav Foerster (1859–1951). Premiéru měla v Národním divadle 16. dubna 1905. Libreto předtím prošlo i rukama Antonína Dvořáka, Karla Kovařovice a Karla Bendla, ale ujal se ho až Foerster. Ten sáhl po námětu ze světové literatury i ve své poslední opeře Bloud z roku 1936; libreto si napsal sám podle povídky Tři starci ruského klasika Lva Nikolajeviče Tolstého z roku 1885.
Shakespearova Komedie omylů z roku 1593 se stala námětem opery Pozdvižení v Efesu Iši Krejčího (1904–1968), která měla premiéru v Národním divadle v září 1946 a prošla s úspěchem mnoha našimi i zahraničními scénami. Libreto zpracoval Josef Bachtík. Po slavné komedii Sen noci svatojánské nesáhnul jen Benjamin Britten, ale také český skladatel Jaroslav Doubrava (1909–1960); libreto napsal ve spolupráci se svým švagrem, tenoristou Rudolfem Vonáskem, a na opeře pracoval průběžně v letech 1942–1949. Premiéra se konala až devět let po skladatelově smrti, v prosinci 1969 ve Slezském divadle v Opavě, a dokončení díla se v roce 1966 ujal skladatel Jiří Jaroch, který použil předchozí hudební partie Doubravovy. A v době nedávné zpracoval Zdeněk Lukáš (1928–2007) do operní podoby jinou Shakespearovu komedii, Veta za vetu z roku 1606 (u nás známou též pod názvy Oko za oko nebo Něco za něco, v originále Measure for Measure; pod názvem Zákaz lásky ji zpracoval do operní podoby i Richard Wagner v roce 1836, byla to jeho druhá dokončená opera a první, která se hned dočkala uvedení). Libreto pro Lukáše napsala Dagmar Ledečová a opera byla při premiéře v Divadle J. K. Tyla v Plzni 9. října 1999 přijata velmi vřele.
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
