Čeští a slovenští zpěváci na zahraničních operních jevištích

Domácí pěvci na zahraničních pódiích
V minulém vydání Operního kukátka (zde) jsme se zaměřili na plánovaná vystoupení světových pěvců v roce 2018. Zmiňme ale také některá vystoupení českých a slovenských zpěváků na významných zahraničních scénách.

Koloraturní sopranistka Simona Šaturová v březnu a dubnu ztvární postavu Konstanze v produkci Mozartovy opery Únos ze serailu v Aalto Theater v Essenu pod taktovkou českého dirigenta Tomáše Netopila, který je zde hudebním ředitelem opery i místní filharmonie.

V produkci se Simona Šaturová střídá s britskou sopranistkou Annou Rajah. Magdalena Kožená se spíše soustředí na koncertní vystupování, stejně jako mezzosopranistka Dagmar Pecková.

Tenorista Richard Samek v lednu zopakoval svého Jeníka v Prodané nevěstě v inscenaci nastudované Tomášem Netopilem právě v Essenu (rozhovor se zpěvákem nejen o této produkci jsme přinesli zde) a bude pokračovat ve velmi úspěšném vystupování ve Staatsoperette Dresden, kde je vedle operetního repertoáru uváděna i řada operních představení. Richard Samek zde vystupuje v roli Careviče Gvidona v opeře Rimského-Korsakova Pohádka o caru Saltánovi a v dubnu a červnu 2018 přidá i Alfreda ze Straussova Netopýra. V nové inscenaci Bernsteinova Candida se bude střídat s tenoristou Markusem Franckem v titulní roli. A také pokračuje v sérii představení Straussovy operety Noc v Benátkách v Landestheater Linz s prosincovou premiérou v roce 2017, kde zpívá Caramella.

Další velmi úspěšný český tenorista Aleš Briscein bude zpívat od konce března v sérii představení Čajkovského opery Evžen Oněgin v Komische Oper v Berlíně v zajímavé inscenaci režírované Barrie Koskym. V roli Lenského alternuje s australským tenoristou Adrianem Strooperem. Vedle mladého basbarytonisty Borise Prýgla, který vystoupí v drobnějších partech v řadě inscenací v Bayerische Staatsoper v Mnichově (ale také v roli Diktátora v tragické grotesce Ernsta Křeneka Der Diktator v Cuvilliés Theatre s dubnovou premiérou), bude Aleš Briscein hájit české barvy v nové a velmi prestižní inscenaci Janáčkovy opery Z mrtvého domu, kterou hudebně studuje Simone Young a režie je svěřena Frankovi Castrofovi. Oba čeští umělci by měli svoje party – Filka Morozov (Aleš Briscein) a Kuchař (Boris Prýgl) – zopakovat i na letní operní mnichovské přehlídce.

Pavel Černoch v lednu a únoru zpívá Cavaradossiho v Pucciniho Tosce v Řecké národní opeře v Aténách, jeho partnerkou v titulní roli je rumunská sopranistka Cellia Costea. Pavel Černoch zde part alternuje s řeckým tenoristou Dimitrisem Paksoglouem. Slovenský tenorista Štefan Margita se po velmi očekávaném vystoupení v roli Kapitána Vereho v těchto dnech na prknech pražského Národního divadla vrátí ke svým nejžádanějším rolím.

Filku Morozova z Janáčkovy opery Z mrtvého domu zpívá v londýnské inscenaci v Covent Garden v režii Krzysztofa Warlikowskiho (premiéra v březnu 2018). Logeho z Wagnerova Zlata Rýna zopakuje v San Francisco Opera (tři představení v červnu 2018).

V nové londýnské inscenaci Janáčkovy poslední opery je ohlášen jako Skuratov i tenorista Ladislav Elgr, který v jarních měsících vytvoří dvě zásadní role z ruského repertoáru. V pěti představeních Šostakovičovy opery Lady Macbeth Mcenského újezdu ztvární Sergeje na pódiu neapolského Teatro di San Carlo v inscenaci slovenského dirigenta Juraje Valčuhy a světově proslulého režiséra Martina Kušeje. Jde o převzatou amsterdamskou inscenaci. Druhou jeho ruskojazyčnou rolí bude rozervaný Alexej v Prokofjevově Hráči v nové inscenaci, kterou uvidí v květnu až červenci Gent, Antverpy a Amsterdam. Dirigentem Prokofjevovy opery je Dmitri Jurowski.

A další z velmi úspěšných slovenských tenorů Pavol Breslik v lednu zpívá Nemorina z Donizettiho Nápoje lásky v Gran Teatre del Liceu v Barceloně, v únoru pak ztělesní tutéž roli i v mnichovské Bayerische Staatsoper.

Vedle Diany Damrau vystoupí poté na jaře v sérii představení Donizettiho opery Maria Stuarda v Curychu. Tři představení na pomezí května a června 2018 ho čekají ve Wiener Staatsoper, kde se stane Alfredem ve Verdiho La traviatě. Skvělými partnery mu budou sopranistka Irina Lungu jako kurtizána Violetta Valéry a Plácido Domingo jako Otec Germont. Výtečné obsazení v čele s polským barytonistou Mariuszem Kwiecieńem má i londýnské nastudování Mozartova Dona Giovanniho v Covent Garden. Šest představení na konci června a na počátku července diriguje Marc Minkowski a Pavol Breslik zpívá samozřejmě Ottavia. Na mnichovské operní přehlídce v červenci 2018 má slovenský tenorista zopakovat svého Rinuccia z poslední části Pucciniho Triptychu, kterého zpíval ještě začátkem tohoto roku ve zcela nové inscenaci.

Ze zahraničních angažmá Aleše Jenise připomeňme účast na výše uvedené londýnské inscenaci Z mrtvého domu v trojroli Vězně Kedrila / Dona Juana / Brahmína. Jeho staršího bratra, barytonistu Dalibora Jenise, pak čekají velké úkoly v Deutsche Oper Berlin, kde alternuje v titulní roli Verdiho Nabucca a zpívá i Tonia a Alfia (v Komediantech v nejčastějším spojení se Sedlákem kavalírem), v Teatro alla Scala v Miláně (Paolo Albiani ve Verdiho Simone Boccanegrovi), ve Wiener Staatsoper (Jago ve Verdiho Otellovi).

V květnu v Las Palmas vstoupí do tří představení Bizetovy Carmen (partnery mu zde jsou italská mezzosopranistka Annalisa Stroppa jako svůdná cikánka a hvězdný tenorista Bryan Hymel jako Don José, který zde vystupuje s manželkou Irini Kyriakidou v roli Micaely). V Opera Australia pak Dalibor Jenis během letních měsíců alternuje v Leem Nuccim v titulní roli Verdiho Rigoletta.

Český basbarytonista Adam Plachetka ohlašuje tři představení Donizettiho opery Don Pasquale ve Wiener Staatsoper, v květnu zde zpívá Malatestu. Guglielma z Mozartovy opery Così fan tutte vytvoří v opakovaných představeních inscenace v Metropolitní opeře v New Yorku. Série představení, v nichž je příběh věrnosti a nevěry umístěn do amerického zábavního parku padesátých let dvacátého století, proběhne v březnu a dubnu 2018. V sezoně 2017/2018 zde také již ztělesnil Figara z Mozartovy Figarovy svatby.

A letní salcburský festival Adama Plachetku ohlašuje v další mozartovské roli – v nové inscenaci Kouzelné flétny dirigenta Constantinose Carydise a režisérky Lydie Steier bude Papagenem (partnerkou mu bude mladá posila z Wiener Staatsoper, sopranistka Maria Nazarova v roli Papageny).

Franco Zeffirelli obviněn ze sexuálního obtěžování

Slavný operní, činoherní a filmový režisér Franco Zeffirelli je obviněn ze sexuálního obtěžování. Měl se ho dopustit během natáčení historického filmu Sparrow (Storia di una capinera, v českých kinech a videodistribuci jako Spoutaná láska) podle stejnojmenné povídky Giovanniho Vergy. Film byl připravován na Sicílii roku 1993. Zcela konkrétní obvinění vznesl hlavní představitel filmu, americký herec Johnathon Schaech (narozen 1969). Podle hercova vyjádření měl Franco Zeffirelli záměr svést mladého muže, tehdy dvaadvacetiletého herce na záčátku kariéry, již od počátku natáčení, činil mu sexuální návrhy a dokonce získal klíč od jeho hotelového pokoje a pokoušel se ho svést v jeho posteli.

Není to ale první obvinění Franca Zeffirelliho ze sexuálního obtěžování. Již před několika lety zveřejnil herec a nyní úspěšný režisér Bruce Robinson svědectví o jeho nevítaných sexuálních návrzích během natáčení proslulého shakespearovského přepisu Romeo a Julie (1968), kde Bruce Robinson hrál Benvolia. Jeden z adoptovaných Zeffirelliho synů Pippo Corsi Zeffirelli (Franco Zeffirelli jej adoptoval v jeho dospělosti, před jeho coming-outem v roce 1996) prohlásil, že se ze Schaechovy strany jedná o jasnou „vendettu”, protože herec byl tehdy velmi rozhořčen, že režisér nechal jeho postavu dabovat jiným hercem.

Johnathon Schaech je v současnosti dosti úspěšným televizním a filmovým hercem, který také píše televizní scénáře. Obviněný Franco Zeffirelli se s odkazem na svůj věk (čtyřiadevadesát let), zhoršený zdravotní stav i „absurdnost” celého obvinění odmítl k celé kauze vyjádřit.

Nahrávka týdne

Lully, Jean-Baptiste – Alceste. Chœur de Chambre de Namur, Les Talens Lyriques, Christophe Rousset. Aparte 2017 (2 CD). Známá antická látka o lásce Alcesty k manželi Admetovi, pro kterého je ochotna obětovat i svůj život, nyní ožívá v nové nahrávce rané opery Jeana-Baptista Lullyho (1632–1687), dvorního skladatele francouzského krále Ludvíka XIV. Tento Ital, narozený ve Florencii, si získal královu přízeň a dokonce od něho v roce 1672 obdržel privilegium k provádění hudebně-dramatických děl a založení Académie Royale de Musique.

Jean-Baptiste Lully jako zakladatel národní francouzské operní školy spolupracoval se dvěma vynikajícími básníky a dramatiky – Pierrem Corneillem a Philippem Quinaultem. Quinault, patrně nejdůležitější libretista barokní opery ve Francii, spolupracoval od počátku s Lullym na jeho prvních hudebně-dramatických dílech, v případě Alceste, ou Le triomphe d’Alcide (Alcesta aneb Alcidův triumf) šlo o jejich třetí spolupráci od roku 1672. Alceste byla uvedena s velkým úspěchem v Théâtre du Palais-Royal v Paříži a dílo se těšilo velké přízni krále. Opera byla v nových nastudováních uváděna v Paříži až do roku 1757. Pozdější nastudování vedla k vytvoření velmi oblíbených parodií, včetně loutkových.

Současná nahrávka předního světového specialisty na francouzskou hudbu období baroka a klasicismu Christopha Rousseta vychází z koncertního provedení opery v červenci 2017 v rámci prestižního festivalu staré hudby v Beaune. Hvězdou představení je oblíbená Roussetova interpretka, holandská sopranistka Judith van Wanroij, se kterou spolupracuje v poslední době opakovaně. Čeští návštěvníci koncertů ji mohli poznat na Slavnostech staré hudby v roce 2016 při koncertním provedení Camprovy opery Karneval v Benátkách (recenzi najdete zde).

Vysoce kvalitními partnery jsou jí švýcarský tenorista Emiliano Gonzalez Toro (rodiče pocházejí z Chile) jako Admete a francouzský bas-barytonista Edwin Crossley-Mercer jako Alcide (což je francouzská verze jména Hercules). A jako obvykle u Roussetových nahrávek i obsazení menších partů nemá vadu, ač se zpravidla jedná o menší hlasy, ale s vynikající technikou, srozumitelností a především smyslem pro stylovou interpretaci. Opera s několika kratšími škrty se vešla na dvě nabitá CD (celkem 151 minut hudby) a zpřístupňuje toto dílo novým generacím operních zájemců.

Ač je je Lullyho Alceste považována za základní a zakladatelské dílo francouzské opery, od poslední kompletní nahrávky tohoto operního titulu uplynulo více než čtvrtstoletí. Z roku 1992 pochází totiž oceňovaná nahrávka Jeana-Clauda Malgoira, který jako první v naší době operu připravil pro moderní uvedení na koncertním pódiu a jevišti. Pod jeho taktovkou jsou přístupné dokonce dvě nahrávky tohoto Lullyho díla (1974 studiový snímek s Felicity Palmer jako Alceste a uvedená nahrávka z roku 1992 jako live-sestřih). Roussetova nahrávka je vynikající ukázkou mistrovství jeho souboru Les Talens Lyriques i vybraných sólistů, která zaujme nejen milovníky staré hudby.

Operní humor
Přistihne americký tenorista in flagranti kolegu barytonistu v domácí posteli se svou ženou. Nadmíru rozčilený tenor se ptá: „Co děláš?!“ A klidný barytonista, zapalující si právě cigaretu, mu odpovídá: „No, tento měsíc Bohému v San Franciscu a příští měsíc Rigoletta v Chicagu.“