Choreograf Michal Záhora v Týdnu s tancem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Puls a rytmus těchto hvězd – odráží se nějak v chorografii?

Máme v ní pět tepajících srdcí pěti tanečníků. (smích)

Michal Záhora: Pulsar – Nikola Němcová, Roman Zotov, Jitka Čechová, Tereza Krejčová, Michal Záhora – divadlo Ponec Praha 2017 (foto Vojtěch Brtnický)

Proč jste dali stejný název i svému sdružení?

Hodí se k sobě. Je to prostě vesmírný maják, orientační bod, který někoho může nasměrovat. V prostoru se člověk může cítit ztraceně, ale tady je jeden pevný bod, navíc je živoucí a tepá. Pulsary vyzařují kolem sebe energii a šíří ji – tento název dokáže vzbudit mnoho asociací: pohyb, život, tep atd. Hodí se k tanci i k tomu, na co se v podpoře tanečních projektů chceme zaměřit. Doufáme, že jde o název výstižný.

Děkuji za rozhovor a ať se vám daří.

VIZITKA

Michal Záhora (zdroj czechdance.info)

Michal Záhora (*1978) absolvoval Konzervatoř Duncan Centre v roce 2003. Poté byl v angažmá norského národního souboru Carte Blanche, kde se podílel na představeních Amandy Miller, Ohada Naharina, Iny Christel Johannessen a dalších. Dále působil v souboru Roberta Zappaly v Itálii (2004) a ve Scottish Dance Theatre (2006–2008). Jako tanečník získal zkušenosti při práci v uvedených souborech a také při spolupráci s dalšími zahraničními choreografy (Paco Decina, David Parsons, Liv Lorent, Adam Benjamin, Janet Smith a další). Ze spolupráce s domácími choreografy jmenujme například Jade a Danse Machre (choreografie Jan Kodet) a umělecko-pedagogický projekt Špalíček Bohuslava Martinů (choreografie Eva Blažíčková).

Dlouhodobě se zaměřuje na choreografickou tvorbu, které se věnoval již jako člen souboru NANOHACH (2005–2016). Během jedenácti let vytvořil sedm autorských děl (například Synchronicity, Resonance, Orbis pictus, Diptych, Devoid). Byl nominován na nejrůznější ceny ve svém oboru: Cena Sazky za objev v tanci, Thálie, Výroční cena Opery Plus.

Souběžně s choreografickou a taneční činností se také systematicky zabývá uměleckým vzděláváním a pedagogickou praxí. Vedl semináře na London Contemporary Dance School – The Place, Rambert School of Ballet and Contemporary Dance (Londýn), The Space – Scottish School of Contemporary Dance (Dundee). Průběžně od roku 2008 vede vzdělávací semináře pro profesionály, studenty tanečních škol nebo pro pedagogy a účastníky celorepublikových přehlídek amatérského tance a základních uměleckých škol. V letech 2009–2013 byl ředitelem Konzervatoře Duncan Centre. Vyučuje na Janáčkové konzervatoři v Ostravě (od 2016) a od roku 2017 je znovu pedagogem na Konzervatoři Duncan Centre.
(zdroj tanecpraha.cz)

 

Premiéra na obzoru: Praha
Soubor Handa Gote Research & Development není vlastně tak úplně čistě taneční, tanec, pohybové divadlo, fyzické divadlo a vůbec nonverbální projev však patří ke směsici prostředků, které používá. Inscenace této skupiny stojí vždy za zhlédnutí, ačkoli se dost sveřepě vzpírají žánrovému zařazení. Nyní chystá Handa Gote premiéru projektu Die Rache neboli Pomsta. Proběhne ve Studiu ALTA 30. března.

Die Rache (vizuál) – Handa Gote Research & Development (zdroj FB Handa Gote Research & Development)

Autoři slibují „psychedelický western z česko-německého pomezí,“ příběh dvou žen a dvou mužů, které spojuje zločin a touha po odplatě. Příběhem o pomstě se Handa Gote zamýšlejí nad oním pomezím, které v lidské osobnosti i v lidské společnosti odděluje civilizační slupku od animálního jádra. Ačkoli je moderní civilizace sama o sobě přesvědčena, že se povznesla nad živočišnou podstatu lidského konání, historie i současnost nás stále přesvědčují o opaku. Z toho tvůrci vycházejí: „Pravidlo odvety je temná vzpomínka na dobu, ve které platil jen ten zákon, který si člověk zařídil sám. V civilizaci, která se pyšní svou organizovaností, svými normami, pravidly a právním systémem, zůstává ovšem stále atraktivní. Pomsta je univerzálně srozumitelná, funguje napříč kulturami, lidé všech sociálních vrstev jsou připraveni se mstít, nebo se příběhem pomsty alespoň kochat.“

Inscenace slibuje směs divadelních postupů vycházejících z výzkumu. Čeho všeho se umělci při tvorbě dotkli? Divadla nó, herectví éry němého filmu i minimalistického tance. Motto inscenace si vzali od myslitele Konfucia: „Když se chceš pomstít, vykopej dva hroby.“

 

Premiéra na obzoru: České Budějovice
DekkaDancers míří na jih. Alespoň tedy prostřednictvím svých choreografií, které budou od 31. března na repertoáru Jihočeského divadla České Budějovice. Program DekkaDancers na jihu má tradiční formu třídílného večera, dvě choreografie jsou už známy minimálně pražskému publiku, třetí bude novinkou. Připomeňme, že ačkoli jsou DekkaDancers pořád mladým souborem, cítí se trochu „dvougeneračně“. Skupinu založili v roce 2009 členové Baletu Národního divadla Viktor Konvalinka a Tomáš Rychetský s fotografem Pavlem Hejným. Později se pod tíhou pracovních povinností trochu odmlčeli a v roce 2015 soubor revitalizovala nová trojice, Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát a Marek Svobodník.

Choreografie Přesně včas autorské dvojice Ondřej VinklátŠtěpán Pechar na hudbu současného německého skladatele Maxe Richtera (Untitled Figures) a klasika Franze Schuberta (smyčcový kvartet Smrt a dívka) propojuje klasickou a elektronickou hudbu. Jak tito dva mladí choreografové cítí čas, jsme mohli vidět v premiéře v roce 2013 v rámci Miniatur, potom například na galavečeru Zlaté Prahy 2014 a DekkaDancers jej pravidelně zařazují do svých programů. Přesně včas je postaveno pro šest tanečníků, dva tvoří jakési hlavní hrdiny, kteří svým tancem čas měří a poznávají pomíjivost. Někdy je uváděn právě jen hlavní duet, ve kterém v DekkaDancers tančí samotní autoři. Vystoupení choreografů ve vlastní práci bývá také zárukou kvality, doufejme, že se ji podaří předat i jihočeským tanečníkům.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na