Choreografka Jana Vrána, VerTeDance, Jiří Kylián a také aktuality z Británie a Nizozemí

Týden s tancem (37) – od 11. do 17. září 2017. V dnešním vydání najdete: Rozhovor s choreografkou Janou Vránou. Krátké zprávy z domova i ze zahraničí.

Několik otázek pro Janu Vránu
V neděli začíná oficiálně sezona divadla Ponec choreografií Jany Vrány Black&White, která měla premiéru na letním festivalu Prague Pride. Jana, absolventka Konzervatoře Duncan Centre, je choreografkou, která vytváří nové projekty v rozmezí přibližně dvou let, jako interpretka má široký záběr od tancování ve vlastních projektech po spolupráce na operách (v Národním divadle ji můžete vidět jako sólovou tanečnici v Janáčkově opeře Z mrtvého domu) a s umělci z dalších oborů – tak jsme se jí na její aktivity zeptali při téhle příležitosti přímo.

Choreografie Black&White měla premiéru v létě na festivalu Prague Pride. Práce vznikla na zakázku – byla jste limitovaná tématem?

Představení vzniklo přímo pro Prague Pride, ale tématem jsem limitovaná nebyla, primárně tvořím a vycházím vždy sama ze sebe, ale zaměřila jsem se na to, pro koho tvořím a jaká je cílová skupina diváků.

Liší se nějak verze pro Ponec od open air premiéry?

V podstatě ne, jen se všichni těšíme na to, že tam bude divadelní koncentrace – klid diváků a absolutní tma.

Ženský a mužský princip se jako témata v současném umění objevují poměrně často. Co ještě nebylo řečeno?

Co tady bylo a nebylo řečeno, popravdě neřeším. Vnímám ženský a mužský princip sama v sobě a jde mi o to, tyto dvě energie v sobě nepopírat, ale dát je do rovnováhy. O tom představení přesně je.

Existuje mužský a ženský princip v tanci?

Nevím. Mohla by se taky položit otázka, co přesně vlastně v dnešní době tanec vůbec je.

Nepatříte k choreografkám, které chrlí inscenace každý rok. Jak dlouho uvažujete nad tématy, než se pustíte do tvorby?

Do tvorby se dokážu pustit hned a kdykoliv. Já tvořím neustále spíš kratší performance, které propojuji do konkrétních outdoor i indoor prostor. Propojuji tanec s festivaly, hudebníky, výtvarníky, VJs, DJs, šperkaři, módními návrháři a tak dále… Mám třeba i tři performance v jednom týdnu. Je to něco jako vytvořit tři menší představení – protože řeším naprosto vše: světlo, zvuk, choreografii, kostým, make-up, prostě celkovou produkci. Do toho tak jednou do roka udělám něco většího, ale vždy se to odvíjí od podmínek. Třeba teď hraju v Nodu Resolution a v Ponci Black&White.

Využíváte často nová média – kdy vás poprvé napadlo experimentovat s projekcí nebo multimédii?

Přišlo to naprosto přirozeně už hodně let zpátky. Beru to jako nezbytnou součást umění dnešní doby. Baví mě propojovat tanec s dalším médiem, protože to dává divadlu nový rozměr.

Využití médií a technologií je nákladná záležitost. Je problém získat finance?

Ano, pokud je potřeba vytvořit kvalitní věc s využitím technologií, je to vždy otázka peněz. Ale pokud má projekt opravdu vzniknout, peníze se vždy seženou.

K existenčním otázkám se často vracím, protože stejným problémům čelíme v životě na volné noze, ať jsme tanečníci, nebo jsme si vybrali jinou profesi. A často víc profesí, aby to vůbec šlo. Jak dlouho trvalo vám etablovat se jako umělkyně, tvůrkyně a moci si dovolit věnovat tanci celý profesní život? Musela jste něco obětovat?

Samozřejmě je vždy potřeba něco obětovat, aby člověk dělal to, co ho opravdu baví, naplňuje a zároveň živí. Je to dlouhá vydřená cesta. Je potřeba mít vhled do budoucnosti a touhu plnit si sny, ale zároveň s pokorou přijímat překážky. Ano bylo to těžké, docela dlouhé, ale naprosto nezbytné pro můj vývoj.

Je na světě něco, co je pro vás opravdu černé nebo bílé?

Záleží, z jakého úhlu se na svět zrovna kouknu, ale pro mě už není černobílé nic. Vše je jednota. Černá bez bílé a naopak nemůže existovat.

Děkuji za rozhovor!

VIZITKA
Jana Vrána se narodila v Jihlavě, kde od svých pěti let působila v reprezentaci České republiky v akrobatickém rock’n’rollu. Je mnohonásobná mistryně České republiky a absolutní vítěz Světového poháru v juniorech. Poté absolvovala divadelní tvorbu a taneční techniku na Konzervatoři Duncan Centre v Praze. Už během studia byla oceněna na prestižní mezinárodní choreografické soutěži „Nová Evropa“. Po dokončení studia absolvovala odbornou stáž na Institut del Theatre v Barceloně. Ve svých uměleckých aktivitách se soustředí především na vlastní produkci, kde kombinuje tanec s novým médiem a rozvíjí tak rozmanité možnosti moderního tanečního projevu. (Clean Cut – 2016, Electra – 2013, Sfinga – 2011, Magnet – 2009, Včely – 2006, Katharze – 2004). Aktuálně hraje své autorské představení Clean Cut a Electra v Nod/Roxy. Dále se podílí se na novocirkusovém projektu Loser(s), spolupracuje s raperem a výtvarníkem Vladimírem 518 na projektu Spam, je autorkou pohybové složky projektu Cinema Royal. Sólově vystupuje v Národním divadle v opeře Z mrtvého domu v režii Daniela Špinara, dále pak v inscenacích Divadla bratří Formanů Obludárium, Čarokraj, Kráska a zvíře (Národní divadlo) a Roberta Wilsona Káťa Kabanová (Národní divadlo). Kromě uvedených aktivit pracuje jako taneční interpret a model pro fotografy, šperkaře, hudebníky, filmaře a designéry.
(zdroj: narodni-divadlo.cz)

Krátké zprávy

Pražský komorní balet pro malé a mladé diváky
Pražský komorní balet pracuje na edukačním programu pro děti, představení Doteky české hudby a tance dětem, jehož hlavním prostředkem je soudržná dramaturgie, interaktivní vystoupení a závěrečná diskuse. Na projektu spolupracují dvě tělesa – Pražský komorní balet a Zemlinského kvarteto. Stěžejní myšlenkou vystoupení je představit českou hudbu a tanec nejmladším divákům, potenciálním budoucím posluchačům a třeba i budoucím hudebníkům a choreografům, ať již profesionálním nebo amatérským. Vystoupení bude moderováno violistou Zemlinského kvarteta Petrem Holmanem a přinese posluchačům ukázky zejména české kvartetní tvorby v průběhu staletí a seznámí je s fungováním profesionálního smyčcového kvarteta, dále s fungováním profesionálního tanečního souboru. Vystoupení je v délce šedesát minut bez pauzy a moderátorské vstupy budou vždy přizpůsobeny věku a znalostem posluchačů.

Pražská premiéra VerTeDance
Mimopražskou premiéru měla choreografie Heroin West na festivalu KoresponDance ve Žďáru nad Sázavou. V Praze se novinka, která vznikla pod hlavičkou souboru VerTeDance, představí v neděli 17. září (shodou okolností „proti“ prvnímu tanečnímu programu letošní sezony v Ponci), a to v divadelním sále Paláce Akropolis. „Taneční představení o ženě mezi kovbojema v prázdný prérii Divokýho západu“ vytvořila choreografka Halka Třešňáková spolu s Veronikou Knytlovou, která je interpretkou této ženské vize Divokého západu. „V postavě Hrdinky se postupně odkrývají dvě polohy. Silová, s hroší kůží, kterou se musí prezentovat navenek. A druhá, ženská, impulsům světa se poddávající,“ lákají autorky. Výchozí inspirací Heroin West jsou obrazy známé z westernů, které autorky hodlají dovést do fyzického extrému: square dance v přeplněném saloonu, tasení zbraně, žvýkání tabáku, fyzická práce s koltem u pasu, jízda na koni, klobouk na hlavě; lascivnost, jemnost, svůdnost ženy a v kontrastu s ní obranná agresivita v macho světě Divokého západu. Vystoupení tanečnice doplňuje živě kytarista Ondřej Skála.

La Putyka v Malovicích
Švestkový Dvůr v jihočeských Malovicích, který je působištěm souboru Divadlo Continuo, bude v sobotu 16. září hostit soubor Cirk La Putyka s inscenací Airground. Představení mělo premiéru v roce 2014, soubor v něm experimentoval především se závěsnou akrobacií, choreografie představení se ujal tanečník Tomáš Rychetský. Je stále na repertoáru souboru a v Praze se uvádí v prostoru Jatka78.

Švestkový Dvůr je starý statek v jihočeských Malovicích nedaleko Vodňan, jehož vznik je datován kolem roku 1868. Už dvacet let je zázemím a zkušebnou pro tvorbu souboru Divadlo Continuo. Je základnou pravidelných letních site specific projektů, workshopů a setkávání umělců z celého světa, rezidenčním prostorem pro divadelníky i umělce z jiných oborů. Je současně divadlem, kam chodí diváci na inscenace Divadla Continuo i hostující soubory a seskupení. Na Švestkovém Dvoře vzniklo za dvacet let, kdy zde sídlí Divadlo Continuo, pětadvacet inscenací souboru, devatenáct letních site specific projektů, kterých se zúčastnilo přes čtyři sta mladých lidí z celého světa, stejně jako místem koprodukčních a pedagogických projektů realizovaných ve spolupráci s evropskými vysokými divadelními školami.

Český tanec zamíří na festival v Bulharsku
Festival One Dance Week 2017 v bulharském Plovdivu bude letos opět hostit na přelomu září a října český tanec. Desátý ročník festivalu uvádí české hosty pod programovou řadou Check the Czechs. Program proběhne v prostorách Domu kultury Borise Christova v Plovdivu. Na festival míří český tanec reprezentovat Věra Ondrašíková se svou audiovizuální performancí o setkávání minulosti s přítomností Guide (24. září), a projekty Vypravěč a starší, ale stále populární One Step Before the Fall souboru experimentálního divadla Spitfire Company (8. října).

Ze zahraničí
Další ocenění pro Jiřího Kyliána
Jiří Kylián je od 9. září držitelem ceny za celoživotní dílo, která nese jméno tanečníka a choreografa Leonida Massina – Positano Premia la Danza Léonide Massine. Je nejdéle udílenou taneční cenou, letos už jde o pětačtyřicátý rok. Udílení ceny je spojené s velkým tanečním galavečerem. Koná se ve městě Positano, které se nachází asi šedesát kilometrů jižně od Neapole. Podle programu na galakoncertu vystoupili sólisté z nejpřednějších světových souborů (American Ballet Theatre, Ballet de l’Opéra de Paris, Bolshoi Ballet, Compagnie Marie Chouinard, Compañía Nacional de Danza, Het Nationale Ballet, Royal Danish Ballet, Teatro alla Scala a další) Jako doprovodný program se do 15. září v místním muzeu výtvarného umění koná fotografická výstava Marca Haegemana Russians, a Unique Way with Ballet.

Positano lákalo taneční umělce od dvacátých let minulého století, kdy se ve zdejším kraji usadil jeden z asistentů Sergeje Ďagileva. Scházeli se zde umělci z okruhu Ruských baletů, Serge Lifar, Leonid Bakst, Václav Nižinský, Igor Stravinský, Pablo Picasso… tanečník a choreograf Ruských Baletů Léonide Massin zde zakoupil ostrov Li Galli a vybudoval si na něm sídlo. Dalším majitelem byl později Rudolf Nurejev. V roce 1969 byla založena tradice taneční ceny Premio Positano, o deset let později, když zemřel Léonide Massin, začala cena nést jeho jméno. Za pětačtyřicet let ji získalo mnoho slavných osobností tanečního a kulturního světa, například Margot Fonteyn, Rudolf Nurejev, Gianni Versace, Maurice Béjart, Vladimír Vasilijev, Jekaterina Maximova, Natalia Makarova, Carla Fracci, Luciana Savignano, Elisabetta Terabust, Alessandra Ferri, Eleonora Abbagnato, Manuel Legris, Roberto Bolle, Alicia Alonso, Uliana Lopatkina, Ivan Vassilijev, Natalia Osipova, Jurij Grigorovič, Mats Ek, Ana Laguna, Lutz Förster a další.

Royal Ballet otevírá sezonu mimo Londýn
Royal Ballet zahajuje novou sezonu premiérou mimo Londýn, v nově zrekonstruovaném divadle Hull New Theatre v Kingston upon Hull v Yorkshiru. Není to nic neobvyklého, protože největší britské divadelní soubory vystupují během sezony v mnoha různých divadlech a nejsou tak ztotožněné s jedním hlavním divadlem, jako je tomu u nás. Do tohoto města se ale balet vrací po celých třiceti letech, a to 16. září s komponovaným programem. Ukázky z Labutího jezera, Romea a Julie nebo prací Wayna McGregora a Christophera Wheeldona uvidí nejen diváci v renovovaných prostorách, ale také na plátně v Královniných zahradách, které pojmou na pět tisíc návštěvníků. Tři sta lístků na představení bylo v Hullu rozdáno mladým lidem, kteří studují tanec nebo umění, a další mají volný vstup do zahrad, aby všichni mladí zájemci o tanec měli ve městě šanci se kulturní události zúčastnit.

Taneční oslava pro Hanse van Manena
15. září se uskuteční první ze série představení, která jsou symbolickým pozdním dárkem k narozeninám Hanse van Manena. Program Ode to the Master / Óda na Mistra bude mít premiéru a zahrnuje některé známé choreografie Hanse van Manena, které nastudovali členové Nizozemského národního baletu. Hans van Manen oslavil pětaosmdesáté narozeniny 11. července. V červenci mu byl také udělen francouzským ministerstvem kultury Řád umění a literatury nejvyššího stupně.

Van Manen patří k legendám nizozemské choreografie. Nizozemský národní balet do slavnostního programu zahrnul pro premiéru jeden kus navíc, balet Alltag, který byl vytvořen pro Ballet am Rhein Martina Schläpfera a bude v Nizozemí uveden úplně poprvé. Choreografii On the Move vytvořil v roce 1992 pro Nederlands Dans Theater, 5 Tangos je z roku 1977, van Manen v něm do Nizozemí přinesl tango nuovo argentinského skladatele Astora Piazzolly. Duet Sarcasm vytvořil v roce 1981 a choreografii Symphonieën der Nederlanden na hudbu nizozemského skladatele Louise Andriessena v roce 1987, když se Amsterodam stal Evropským městem kultury. Choreografie Alltag, která bude uvedena v nizozemské premiéře, je zatím van Manenovou poslední, vytvořil ji v roce 2014 pro Martina Schläpfera a tři tanečníky z jeho souboru. Program bude na domovské scéně nizozemského baletu uváděn do 30. září a znovu se na program vrátí v listopadu a v květnu na malá turné po Nizozemí.

Hans van Manen je stále rezidentním choreografem Nizozemského národního baletu (předtím byl v letech 1988–2003 v úvazku Nederlands Dans Theater) a do dnešní doby je autorem více než sto dvaceti baletů a choreografií, které se dostaly na repertoár nejméně padesáti souborů po celém světě. V jeho choreografiích tančili i Marcia Haydée, Natalia Makarova a Rudolf Nurejev. Od roku 2007 je van Manen nositelem Řádu Nizozemského lva, získal několik ocenění za celoživotní dílo (Erasmus Award, Golden Age Award, Prix Benois de la Danse), je patronem nizozemské Národní baletní akademie v Amsterodamu nebo členem Nizozemské akademie umění. Jeho díla byla nedávno uvedena na repertoár Bolšoi baletu i Mariinského divadla. Svůj první balet vytvořil v roce 1957, takže na letošní rok připadají narozeniny i pro jeho tvůrčího ducha. Pražské Národní divadlo mělo zatím na repertoáru krátce jen jednu jeho choreografii – v letech 1992–1993 v komponovaném programu Balet z Nizozemí to byla choreografie Three Pieces.

(Zdroj: positanopremialadanza.it, balletnews.co.uk)