Helena Kazárová: Taneční archeologie je nikdy nekončící dobrodružství

  1. 1
  2. 2

Takže se vám s Gluckovou hudbou pracovalo dobře?
Z počátku jsem byla zoufalá, ale podobné stavy jsem zažívala i u Ludwiga van Beethovena a jeho Prométheových stvoření. Hudba mi nic neříkala, příběh jsem v ní dlouho neviděla. Ale pak se vždy něco zlomí, člověku se začnou jednotlivé složky jako děj, hudba, scéna, kostýmy skládat jako puzzle dohromady a najednou prozřete. Pak je to radost.

Hartig Ensemble, Kirké (foto Daniel Rozsnyó)

Ve vašich baletech vždy vystupují tanečníci vašeho souboru Hartig Ensemble, stejně jako hosté z jiných souborů – vzpomeňme v minulosti např. Jiřího Jelínka nebo Adama a Radku Zvonařovy. Jak tomu bude letos?
V případě Dona Juana pracuji výhradně se svými tanečníky Hartig Ensemble. Mají zkušenosti s dobovým repertoárem, znají můj styl, ovládají určitou nutnou měkkost v krocích, vnímají nuance port de bras. Navíc mně vyhovuje si už na začátku vytvořit obsazení a tvořit poté role na tělo konkrétním osobnostem. Pro Dona Juana tanečníci speciálně absolvovali tréninky školy bolera s Jane Gingell a hru na kastaněty, jejíž znalost už zdaleka není samozřejmostí. Aktuálně spolupracuji se Zdeňkem Novosadem na šermířských scénách, což je pro tanečníky rovněž novinka.

Jakou představu máme o původní choreografické podobě Angioliniho baletu?
Můžeme se opírat o popisy a zápisy dvorských tanců jako menuet, gavotta atd., k nimž máme záznamy v Beauchamp-Feuilletově notaci. Dále se v Juanovi objevuje řada kontratanců, k nimž je jedním z nejlepších zdrojů tzv. Ferrerův rukopis, který je dostupný v Bibliothèque Nationale de Paris. Ten kombinuje notaci se slovním popisem a obrázky a nepopisuje dvorské kontratance, ale právě kontratance jevištní. A to je neuvěřitelná škola sborové choreografie!
Gasparo Angiolini rovněž tvrdil, že svého Juana zapsal v Beauchamp-Feuilletově notaci, aby Noverrovi dokázal, že je jako systém stále funkční a je možné v ní zapsat všechny nutné nuance klasicistního tance. Nicméně záznam nebyl zatím nalezen. Možná byl zničen, možná se objeví za několik let v některém z italských archivů, kdo ví.

Don Juan je již několikátou historicky poučenou inscenací z vaší dílny, co plánujete do budoucna? Na jaký titul si brousíte zuby?
Dona Juana považuji za své finální dílo, takovou třešinku. Splnila jsem si na poli historické choreografie vše, po čem jsem toužila. Začínala jsem drobnými balety, prvním větším titulem byla Čarodějná girlanda od Josepha Starzera, kterou jsme s orchestrem Musica Florea uvedli poprvé v roce 2007. Následovala Händelova opéra-ballet Terpsichora a Gluckova La Danza, Angioliniho tragický balet Opuštěná Didóna, Mozartovy Les petits riens a zmíněnápantomima Pantalon a Kolombína nebo Praupnerův melodram s baletem Kirké a Beethovenovi Prométheovi lidé a mezitím řada tanců do oper, se kterými jsme hostovali i v zahraničí. S jinými hudebníky jsem nastudovala také díla Lullyho, Telemanna a Monteverdiho. Monteverdim to co se týče stylu začíná a Beethovenem končí… Převážnou část obnovených a z popela zapomenutí vytažených děl mi oblékal Roman Šolc, a architekt a zároveň tanečník Václav Krajc mi mnohdy poskytl potřebnou inspiraci. Bez adekvátní dobové vizuální estetiky by bylo mé snažení marné. Nyní se chci spíše zaměřit na reprízování titulů, nebráním se úpravám, protože často až na jevišti zjistíte, zda některá z vašich choreografických a režijních řešení zafungovala, či nikoli.
Letos se nám dostalo s Hartig Ensemble velké cti a byli jsme pozváni na Midsummer Early Dance & Music Festival. Vzhledem k situaci se odehraje mezi 11. a 18. červencem online. Vytvořili jsme tedy krátké promo video o našem souboru a práci, kterou jsme za roky své existence vytvořili, takže jsem zvědavá, jakého ohlasu se dočká na mezinárodním poli!

Helena Kazárová se členy Hartig Ensemble (foto archiv Hartig Ensemble)

Prof. Helena Kazárová, Ph.D. se specializuje na taneční a pohybovou kulturu minulých století jak prakticky(rekonstrukce a oživování tanců ze zápisů a grafických záznamů, choreografii ve stylu dané epochy, barokní gesto), tak teoreticky (je autorkou dvou knih – Barokní taneční formy a Barokní balet ve střední Evropě – a početných odborných článků a studií). Přečtěte sí vice zde.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments