Katarína Jorda Kramolišová poprvé jako Lady Macbeth

Glosa z reprízy plzeňské inscenace

O úspěšné premiéře Verdiho opery Macbeth v Plzni jsem referoval na počátku dubna zde (a Opera Plus se jí zevrubně věnovala i v Operním magazínu zde). Označil jsem ji za dosavadní vrchol operní sezony v Plzni a zároveň upozornil, že 22. dubna vstoupí do role Lady Macbeth nově sopranistka Katarína Jorda Kramolišová. Držitelka Ceny Thálie 2004 za titulní roli Bellininiho Normy, v současné době sólistka operního souboru Slezského divadla v Opavě. Avizoval jsem v recenzi tuto plzeňskou reprízu, neboť v Plzni letos zrušili dosud běžné druhé premiéry (dle vyjádření šéfa opery Tomáše Pilaře dočasně, především z ekonomických důvodů). Takzvané druhé obsazení – z pohledu inscenátorů – nelze tak již zmapovat na druhé premiéře, ale až na některé z repríz. Ta se mi nabízela zhlédnout zároveň s výše zmíněným zajímavým výkonem slovenské sopranistky. O inscenaci v jejím jevištním uchopení Martinem Otavou, o scénografii, kostýmech a především výborném světelném designu jsem psal při referenci na premiéru. Jsou to obvykle hodnoty trvalé, zatímco v času a prostoru probíhající výkony pěvecké, sborové a orchestrální nemohou být, ba ani nejsou nikdy zcela stejné. Zejména citlivá pěvecká kondice je každý den poněkud jiná, podřízena celé škále vnějších i vnitřních vlivů. Proto je glosa cílena především tímto směrem.

Repríza v pátek 22. dubna ve Velkém divadle přinesla vedle zmíněné sopranistky opět zdařilý premiérový výkon Pavla Klečky v roli titulní, naopak v rolích Banca a Macduffa jsem mohl zhlédnout druhé obsazení – Jevhena Šokala jako Banca a Tomáše Černého v roli Macduffa.

Před výkony zmíním ale výkon orchestru, neboť velmi souvisí s výkony sólistů. Oproti premiéře jsem seděl až v zadní řadě na prvním balkonu, kde jsem již na premiéře mnou zmiňované, leč tolerované aspekty nosnosti pianových ploch pěvců přes orchestr pociťoval citelněji, než v páté řadě v přízemí. Dirigent Jiří Štrunc opětovně imponoval svým přehledem o partituře, smyslem pro dramatismus Verdiho partitury, zřetelnou sympatickou zaujatostí interpretace, obdivuhodnou exaktností gesta v jeho avízech k nástupům a změnám temp. Opět imponovala jistotou hry žesťová skupina, což je od doby mého pravidelného sledování intonační perfekce Brucknerorchestru v Musiktheatru v Linzi (město s Plzní plně srovnatelné) veliká pochvala. Upozorňoval jsem decentně již v recenzi premiéry na pianové plochy sólistů s tím, že občas zanikají zvukově, tím ale logicky i výrazově. Na této repríze jsem ale daný fakt vnímal o dost citlivěji, patrně i jiným místem v auditoriu a modifikací pěveckého obsazení. Pianové fráze dialogů Lady Macbeth, ale občas i Macbetha, mají tendenci zanikat za orchestrem, jak se v divadle říká, nejdou „přes rampu“. Míst, kde dohodnutá a nacvičená piana i mezza voce mezi dirigentem a sólisty v nosnosti do prostoru poněkud zanikala, bylo více než na premiéře. Recenzent má informovat, charakterizovat, asi ne radit. Radit opravdu nijak nechci, leč nedá mi to.

Výkon velice sympatické představitelky Lady Macbeth by prakticky ihned postavilo výše, možná až o třídu, kdyby málo nosná piana buď rezonančně posílila (ne tolik sotto voce), zpevnila je výrazněji v konsonantech, nebo je prostě omezila. Přes rampu nejdou, tudíž jim chybí výrazová sdělnost. K tomu titulkovací zařízení nebylo možno často ani přečíst, pak i na čas vynechalo zcela, takže posluchač tak trochu neví, o čem je vlastně v daných momentech řeč. Nepsal bych o tom, kdybych to nepokládal za věc snadno napravitelnou, třeba bych o tomto aspektu i raději taktně pomlčel. Ale zde to vidím jako snadné, kterak pomoci v divadle důležité sdělovací estetické funkci. Myslím, že orchestr pianová místa patrně promptně nevycizeluje na úroveň zmíněného Lince (kde by na to teď vzal dirigent čas?). Takže by je protagonisté měli buď rezonančně nasytit větší zvukovou špičkou a pregnancí souhlásek, anebo dosavadní piana opustit a tvořit inkriminované fráze o dynamický stupínek výše. Dosáhne se tím okamžitě, prakticky skokově, větší míry přesvědčivosti, což je kouzelné divadelní slůvečko nejvyšší možné hodnoty. Kdyby se přenášelo dané představení do kin ve stylu známých přenosů z Met, vůbec by tyto aspekty nehrály roli! Mikrofony by sbíraly zvuk nad orchestrem, i málo znělá sotto voce by byla věrohodná. To jsou právě ovšem ony rozdíly mezi prostorem a mikrofony korigovaným přenosem!

Proto jsem začal s celkově vzato velmi dobře hrajícím orchestrem, neboť úzce souvisí se sólisty sledovaného večera. Zmíněná Katarína Jorda Kramolišová byla po skvělém premiérovém výkonu Maďarky Csilly Boross v obtížné situaci. Laťka výkonu role byla nasazena opravdu hodně vysoko! Paní Kramolišová podala celkově velmi dobrý výkon, pěvecky disponuje průbojnými tóny ve střední a vyšší střední poloze, zajímavě altově barevnými, ba až ordinérně v prsním rejstříku znějícími výraznými hloubkami, které využívala vhodně výrazově. Pianové plochy ale zanikaly na dané repríze za orchestrem a nejvyšší tóny obtížného partu neměly vždy obšťastňující míru tónové svobody důslednějšího tvoření „shora“. Představitelsky, hereckým ztvárněním je jistě jevištně přesvědčivou Lady Macbeth. Bude jí ještě více, až piana, jistě dobře myšlená, ne však již prostorově ideálně realizovaná, učiní zvukově zřetelnějšími.

Pavel Klečka na repríze opět ukázal v nádherném jevištním oblouku vývoje postavy Macbetha, že jeho úspěch na premiéře nebyl náhodný. Dominantní árii své role – Pietà, rispetto, amore – přednesl s podmanivou kantilénou, bezvadně plynoucí na dechu, ale i jistotou vysokých poloh. Klečkův pružný a znělý baryton mi témbrově moc připomíná německou barytonovou legendu – Heinricha Schlusnuse – v aspektech vyrovnanosti rozsahu a imponující témbrové kulatosti.

Basový part Banca předvedl na pěkné úrovni pěvecké i výrazové osvědčený basista plzeňské opery – Jevhen Šokalo. Jako zkušený matador opery velmi dobře ví, jak se dynamicky nekompromisně prosadit vůči plnému, agilnímu zvuku orchestru do prostoru. Imponoval ale také jevištně, mimicky, s dobře vytvořenou maskou obličeje, která v obrazu vidin Macbetha působila až sugestivním dojmem.

Tomáš Černý vytvořil na repríze postavu Macduffa, která je mezi Verdiho prvooborovými tenory méně rozměrnou rolí. Její pěvecká podstata je de facto soustředěna do krásné belcantové árie ve čtvrtém dějství (Ah, la paterna mano), přednesené v dlouhodechých frázích příjemného témbru osvědčeného českého pěvce. Sbor plzeňské opery, podobně jako na premiéře (sbormistr Zdeněk Vimr) podal výkon zřetelně sympaticky velmi zainteresovaný, vyrovnaný ve vnitřních hlasech harmonie akordů, pružný v sopránových hlasech. A obdivuhodně flexibilní v dynamice jevištní choreografie. Při studiové nahrávce by tento pohyb nebyl, čímž by jistě míra přesnosti rytmu v souhře s orchestrem byla vyšší. Úloha sboru je v této opeře značná, spolu s dvěma klíčovými rolemi opery až dominující. Jevištně je sbor v prostoru režií citlivě koncipován a využit.

Repríza opery Macbeth v Plzni potvrdila, že je vydařenou inscenací předního operního souboru v Čechách, která mu opravdu sluší. Je umocněna koncepcí režijní, scénou, vhodným prostorovým využitím hloubky jeviště a výborně propracovaným světelným designem. Ten je v celkovém pozitivním vnímání inscenace zvláště imponujícím činitelem.

Dne 26. května by se mělo realizovat stejné obsazení klíčových rolí díla jako na této hodnocené repríze spolu s prvním obsazením dalších rolí pěveckého kvarteta (tedy František Zahradníček a Paolo Lardizzone). Zcela zaplněné hlediště Velkého divadla v Plzni signalizovalo značný zájem publika o tuto vydařenou inscenaci, což je potěšitelné, neboť nikoliv dnes samozřejmé.

Hodnocení autora glosy: 80%

Giuseppe Verdi: Macbeth
Hudební nastudování: Jiří Štrunc
Dirigent: Jiří Štrunc
Režie: Martin Otava
Scéna: Ján Zavarský
Kostýmy: Aleš Valášek
Sbormistr: Zdeněk Vimr
Dramaturgie: Zbyněk Brabec
Orchestr a sbor Divadla J. K. Tyla Plzeň
Premiéra 2. dubna 2016 Velké divadlo Plzeň
(psáno z reprízy 22. 4. 2016)

Macbeth – Pavel Klečka
Banquo – Jevhen Šokalo
Lady Macbeth – Katarína Jorda Kramolišová
Dvorní dáma Lady Macbeth – Radka Sehnoutková
Macduff – Tomáš Černý
Malcom – Tomáš Kořínek
Král Duncan – Pavel Feiferlík
Lékař – Pavel Horáček

www.djkt.eu