Katarína Jorda Kramolišová poprvé jako Lady Macbeth

  1. 1
  2. 2

Glosa z reprízy plzeňské inscenace

O úspěšné premiéře Verdiho opery Macbeth v Plzni jsem referoval na počátku dubna zde (a Opera Plus se jí zevrubně věnovala i v Operním magazínu zde). Označil jsem ji za dosavadní vrchol operní sezony v Plzni a zároveň upozornil, že 22. dubna vstoupí do role Lady Macbeth nově sopranistka Katarína Jorda Kramolišová. Držitelka Ceny Thálie 2004 za titulní roli Bellininiho Normy, v současné době sólistka operního souboru Slezského divadla v Opavě. Avizoval jsem v recenzi tuto plzeňskou reprízu, neboť v Plzni letos zrušili dosud běžné druhé premiéry (dle vyjádření šéfa opery Tomáše Pilaře dočasně, především z ekonomických důvodů). Takzvané druhé obsazení – z pohledu inscenátorů – nelze tak již zmapovat na druhé premiéře, ale až na některé z repríz. Ta se mi nabízela zhlédnout zároveň s výše zmíněným zajímavým výkonem slovenské sopranistky. O inscenaci v jejím jevištním uchopení Martinem Otavou, o scénografii, kostýmech a především výborném světelném designu jsem psal při referenci na premiéru. Jsou to obvykle hodnoty trvalé, zatímco v času a prostoru probíhající výkony pěvecké, sborové a orchestrální nemohou být, ba ani nejsou nikdy zcela stejné. Zejména citlivá pěvecká kondice je každý den poněkud jiná, podřízena celé škále vnějších i vnitřních vlivů. Proto je glosa cílena především tímto směrem.

Giuseppe Verdi: Macbeth - DJKT Plzeň 2016 (foto DJKT Plzeň)
Giuseppe Verdi: Macbeth – DJKT Plzeň 2016 (foto DJKT Plzeň)

Repríza v pátek 22. dubna ve Velkém divadle přinesla vedle zmíněné sopranistky opět zdařilý premiérový výkon Pavla Klečky v roli titulní, naopak v rolích Banca a Macduffa jsem mohl zhlédnout druhé obsazení – Jevhena Šokala jako Banca a Tomáše Černého v roli Macduffa.

Před výkony zmíním ale výkon orchestru, neboť velmi souvisí s výkony sólistů. Oproti premiéře jsem seděl až v zadní řadě na prvním balkonu, kde jsem již na premiéře mnou zmiňované, leč tolerované aspekty nosnosti pianových ploch pěvců přes orchestr pociťoval citelněji, než v páté řadě v přízemí. Dirigent Jiří Štrunc opětovně imponoval svým přehledem o partituře, smyslem pro dramatismus Verdiho partitury, zřetelnou sympatickou zaujatostí interpretace, obdivuhodnou exaktností gesta v jeho avízech k nástupům a změnám temp. Opět imponovala jistotou hry žesťová skupina, což je od doby mého pravidelného sledování intonační perfekce Brucknerorchestru v Musiktheatru v Linzi (město s Plzní plně srovnatelné) veliká pochvala. Upozorňoval jsem decentně již v recenzi premiéry na pianové plochy sólistů s tím, že občas zanikají zvukově, tím ale logicky i výrazově. Na této repríze jsem ale daný fakt vnímal o dost citlivěji, patrně i jiným místem v auditoriu a modifikací pěveckého obsazení. Pianové fráze dialogů Lady Macbeth, ale občas i Macbetha, mají tendenci zanikat za orchestrem, jak se v divadle říká, nejdou „přes rampu“. Míst, kde dohodnutá a nacvičená piana i mezza voce mezi dirigentem a sólisty v nosnosti do prostoru poněkud zanikala, bylo více než na premiéře. Recenzent má informovat, charakterizovat, asi ne radit. Radit opravdu nijak nechci, leč nedá mi to.

Giuseppe Verdi: Macbeth - Katarína Jorda Kramolišová (Lady Macbeth), Pavel Klečka (Macbeth) - DJKT Plzeň 2016 (foto DJKT Plzeň)
Giuseppe Verdi: Macbeth – Katarína Jorda Kramolišová (Lady Macbeth), Pavel Klečka (Macbeth) – DJKT Plzeň 2016 (foto DJKT Plzeň)

Výkon velice sympatické představitelky Lady Macbeth by prakticky ihned postavilo výše, možná až o třídu, kdyby málo nosná piana buď rezonančně posílila (ne tolik sotto voce), zpevnila je výrazněji v konsonantech, nebo je prostě omezila. Přes rampu nejdou, tudíž jim chybí výrazová sdělnost. K tomu titulkovací zařízení nebylo možno často ani přečíst, pak i na čas vynechalo zcela, takže posluchač tak trochu neví, o čem je vlastně v daných momentech řeč. Nepsal bych o tom, kdybych to nepokládal za věc snadno napravitelnou, třeba bych o tomto aspektu i raději taktně pomlčel. Ale zde to vidím jako snadné, kterak pomoci v divadle důležité sdělovací estetické funkci. Myslím, že orchestr pianová místa patrně promptně nevycizeluje na úroveň zmíněného Lince (kde by na to teď vzal dirigent čas?). Takže by je protagonisté měli buď rezonančně nasytit větší zvukovou špičkou a pregnancí souhlásek, anebo dosavadní piana opustit a tvořit inkriminované fráze o dynamický stupínek výše. Dosáhne se tím okamžitě, prakticky skokově, větší míry přesvědčivosti, což je kouzelné divadelní slůvečko nejvyšší možné hodnoty. Kdyby se přenášelo dané představení do kin ve stylu známých přenosů z Met, vůbec by tyto aspekty nehrály roli! Mikrofony by sbíraly zvuk nad orchestrem, i málo znělá sotto voce by byla věrohodná. To jsou právě ovšem ony rozdíly mezi prostorem a mikrofony korigovaným přenosem!

Proto jsem začal s celkově vzato velmi dobře hrajícím orchestrem, neboť úzce souvisí se sólisty sledovaného večera. Zmíněná Katarína Jorda Kramolišová byla po skvělém premiérovém výkonu Maďarky Csilly Boross v obtížné situaci. Laťka výkonu role byla nasazena opravdu hodně vysoko! Paní Kramolišová podala celkově velmi dobrý výkon, pěvecky disponuje průbojnými tóny ve střední a vyšší střední poloze, zajímavě altově barevnými, ba až ordinérně v prsním rejstříku znějícími výraznými hloubkami, které využívala vhodně výrazově. Pianové plochy ale zanikaly na dané repríze za orchestrem a nejvyšší tóny obtížného partu neměly vždy obšťastňující míru tónové svobody důslednějšího tvoření „shora“. Představitelsky, hereckým ztvárněním je jistě jevištně přesvědčivou Lady Macbeth. Bude jí ještě více, až piana, jistě dobře myšlená, ne však již prostorově ideálně realizovaná, učiní zvukově zřetelnějšími.

Giuseppe Verdi: Macbeth - Katarína Jorda Kramolišová (Lady Macbeth) - DJKT Plzeň 2016 (foto DJKT Plzeň)
Giuseppe Verdi: Macbeth – Katarína Jorda Kramolišová (Lady Macbeth) – DJKT Plzeň 2016 (foto DJKT Plzeň)
  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Verdi: Macbeth (DJKT Plzeň)

[Total: 77    Average: 4.5/5]

Související články


Napsat komentář