MusicOlomouc 2015 – svátky avantgardní a experimentální hudby

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mezinárodní hudební festival soudobé hudby MusicOlomouc 2015 je za námi. Tradičně se konal na konci dubna (20.–29. dubna 2015), tentokrát pouze v prostorách Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci. Pořádající spolek MusicOlomouc a katedra muzikologie Univerzity Palackého se letos více zaměřily na studentské publikum a filharmonické posluchače nechaly sedět doma. Sedm olomouckých koncertů komorního typu doplnila repríza jednoho z nich ve Zlatých Horách a doprovodný program v podobě dvou přednášek Geralda Resche a Markéty Dvořákové na festivalu uváděných skladatelů. Zásadní změnou tohoto ročníku byla výměna ředitelů festivalu. Jan Vičar, zakladatel a dlouholetý vůdčí organizátor celého projektu, předal funkci mladšímu kolegovi, klavíristovi, skladatelovi a pedagogovi Marku Keprtovi. Dosavadní koncepce se přidržovala tradičnějšího pojetí a také velké stylově-žánrové šíře. Nyní se festival vyprofiloval jako svátek avantgardní a experimentální hudby, kde dostanou prostor i mezní žánry. Snaha zvát renomované ansámbly soudobé hudby je stále zřetelnější. Právě uplynulý ročník je toho důkazem.Marek Keprt zahájil 20. dubna 2015 MusicOlomouc nejen úvodními slovy, ale také svým klavírním recitálem Oiseaux-Schwebung-Shine. Jako interpret se představil ve skladbách zejména francouzských autorů. Program doplnily dvě premiéry z české provenience a kompozice skladatele Geralda Resche. Celý večer doprovodila světelná projekce, jež dokonale korespondovala se znějící hudbou. První skladba večera, Cloches d’adieu, e tun sourire… (Zvony rozloučení a úsměv…) od Tristana Muraila, navodila messianovskou atmosféru, která se víceméně udržela celou první půli koncertu. Následující miniatury premiérovaného cyklu Mikropříběhy ostravsko-brněnské skladatelky Markéty Dvořákové působily na první pohled kontrastně, avšak pohromadě je držel modální základ či program.Keprt do nich vnesl náležitou hravost a vzletnost. Toru Takemitsu zazněl na festivalu vůbec poprvé. Jeho Les yeux clos II (Zavřené oči) Keprt velmi dobře dynamicky i agogicky vyjádřil. Všemu pomáhala výborná akustika kaple Božího Těla, která hrála roli taktéž v následujícím výběru z cyklu Petites esquisses d‘oiseaux Oliviera Messiaena. Imitace ptačího zpěvu nechával Keprt v každé části náležitě doznít. Koláže, střihy a kontrasty vévodily skladbě Ambre nous resterons Gérarda Pessona, s níž jsme se přehoupli do druhé půle večera. Bloudění mezi kvintakordy a snivost přinesla Reschova Phantasie über Dreiklänge (Fantazie na kvintakordy). Keprt na závěr recitálu uvedl svou novinku V punčošná chvění vRosnívá šaloBdění – kratší a svěží opus – a nejnovější verzi kompozice Květ vyškeblování se zhmotňuje na sněhu. Celý recitál byl reprízován 24. dubna 2015 ve Zlatých Horách.

Koncert mezních žánrů obstaral pro tento rok soubor SWOMP ve složení Kamil Slezák (bicí), Michal Wróblewski (basklarinet, altsaxofon), Martin Opršál (marimba), Vladimír Micenko (kontrabas) a Jan Přibil (trubka).Ansámbl se repertoárově pohybuje mezi moderním jazzem a minimalismem, tedy částečně stále čerpá z oblasti vážné hudby. To je dobudoucna také záměrem dramaturgie – na rozdíl od předešlých let, kdy se jednalo o spíše nonartificiální vybočení (vzpomeňme například na Ivana Myslikovjana či Dana Bártu a Robert Balzar Trio). Festival se pro tento večer přesunul do divadelního sálu K3. SWOMP zde uvedli autorskou tvorbu svého leadera Michala Wróblewského. Rozmanitou barevnost nástrojů SWOMP vystupňovali pomocí různorodých způsobů interpretace (hra smyčcem na kameny marimby, používání dusítek, využití nejrůznějších paliček, vrzání stojanu na noty, klapání částí nástrojů do stojanů a podobně). Jazzovou složku zastupovaly časté improvizace a rytmické cítění, minimalismus zase melodické smyčky, které procházely jednotlivými skupinami nástrojů.

V pořadí třetí festivalový koncert s podtitulem Initial Music plně pracoval s prostorem Atria. Duo Pavel Zlámal (klarinet, basklarinet a saxofon) a George Cremaschi (kontrabas) na něm provedli hned tři premiéry. První z nich – Tasted Thoughts Michala Nejtka, byla zkomponována přímo pro sólový klarinet Pavla Zlámala. Ten v ní ukázal netušené možnosti klarinetu, s lehkostí si pohrával s alikvotními tóny a mikrointervaly a nakonec ohromil dynamickou šíří. Zlámalův cyklus Way of Consideration, z něhož zazněla vybraná část, působil jako zvukový experiment. Občas se zdálo, že místo dechových nástrojů hrají bicí (například tlukot zvonů). V jednom z úseků kontrabas dokonale zmátl publikum, když začal nepozorovaně hrát v ústraní Atria. Další pasáž se měla odehrávat netradičně v posluchačově hlavě. George Cremaschi se plně zapojil až ve druhé polovině koncertu.Vůbec první provedení skladby COAX pro kontrabas a saxofon brněnského skladatele Petera Grahama vyvěralo z improvizačních schopností obou interpretů. Kompozice byla charakteristická střídáním hráčských technik a velmi kontrastní dynamiky, zapojením šumů a ruchů a neméně důležitou prací s tichem. Závěr večera pařil art improvizaci obou umělců s názvem Initial music, jež skvěle navazovala na předešlý kus.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář