Návraty k originálům: Esmeralda v Mexiku

Petipova inscenace Pugniho baletu Esmeralda z roku 1899 v rekonstruované choreografii Jurije Burlaky a Vasilije Medvedeva doputovala z moskevského Baletu Bolšoj (premiéry 25., 26. a 27. prosince 2009 na Nové scéně Velkého divadla v Moskvě) přes Staatsballett Berlín (premiéra  9. dubna 2011 v Deutsche Oper Berlín) do mexické La Compañia  Nacional de Danza (premiéra 9. října 2012 v Palazio de Bellas Artes v Mexico City).

Latinskoamerický Festival Internacional Cervantino, pořádaný tři týdny v  pozoruhodné divadelní budově Art Decco z roku 1934, zařadil premiéru do svého mezinárodního programu. Romantická Pugniho Esmeralda, prvně uvedená choreografem Julesem Perrotem v londýnském Her Majesty´s Theatre roku 1844, se v Mexiku hrála vedle soudobých kompozic Johna Cage, Philipa Glasse, Arvo Pärta, představení světoznámých souborů Pekingské opery ze Šanghaje a mexického souboru Ballet Folklorico de Mexico Amalie Hernandezové a dalších hudebních a divadelních pořadů domácí i cizí provenience. Pugniho partituru interpretoval  orchestr Teatro de Bellas Artes

Představení Esmeraldy jsem viděla na jevišti v několika  premiérových obsazeních na Malé scéně Velkého divadla i v berlínské verzi v Deutsche Oper. Byla jsem stejně nadšena, jako Vladimír Malachov, umělecký šéf berlínského Staatsballett, který hned po moskevské premiéře pozval tvůrčí tým z Velkého divadla k uvedení baletu do Berlína. Ohlas obnovené Esmeraldy přesáhl hranice Evropy. Na její berlínskou premiéru přijeli jako diváci četní baletní hosté nejen z Evropy, ale také ze Severní i Latinské Ameriky. Jejich upřímný obdiv otevřel Esmeraldě a jejím tvůrcům cestu za Oceán.

Sylvie Reynaud, ředitelka baletního souboru La Compañia Nacional de Danza, pozvala pro realizaci inscenace kromě obou choreografů další tvůrce z moskevského Velkého divadla: scénografku Alionu Pikalovu,výtvarnici kostýmů Elenu Zaitsevu, dirigenta Antona Grishanina, asistenty choreografie Julianu Malkhasyants (Velké divadlo) a Stanislava Fečo (Balet Jekaterinburg). Hlavní role Esmeraldy a Phoeba ztvárnili první sólisté ze Staatsballett Berlin: mexická balerína Elisa Carrillo Cabrera a ruský tanečník  Mikhail Kaniskin, kteří tyto role tančí v berlínské inscenaci.

Balet Esmeralda, inspirovaný historickým románem Viktora Huga Notre Dame de Paris – Chrám Matky Boží v Paříži, přináší na scénu postavy středověké Paříže v širokém rozpětí jejich sociálního postavení a s kontrasty společenských vztahů, s místním koloritem a charaktery postav – pobudy a cikány ze Dvora divů, strážce veřejného pořádku, představitele církve a šlechtickou společnost na Dvoře Fleur de Lys. Změna názvu z Notre Dame de Paris na Esmeraldu napovídá posun v koncepci Hugova románu. Ústřední postavou  zde není zvoník Quasimodo, ale pouliční tanečnice Esmeralda s tamburínou a kozou. Její dramatický příběh nekončí popravou jako v románu, ale happy- endem stejně jako v operním libretu, které vypracoval sám Viktor Hugo pro Louisu Bertinovou, dceru svého přítele a majitele významných novin Journal des Debats Armanda Bertina. Na rozdíl od opery v baletu má významnou roli románová postava chudého básníka Gringoira, původně tančená slavným tanečníkem a choreografem baletního romantismu Julesem Perrotem.

Marius Petipa ve své inscenaci Esmeraldy pro Mariinské divadlo roku 1899 zachoval nejlepší choreografické texty svého předchůdce, vytvořil několik nových sborových tanců a sólo pro primabalerínu Carského baletu  Matyldu Kšešinskou, představitelku Esmeraldy. Balet dal zapsat do partitury systémem taneční notace Vladimira Stěpanova, jak v té době bylo v Mariinském divadle zvykem. Záznamy a obrazové dokumenty, uložené v Divadelní kolekci americké Harvardské univerzity v Bostonu a ruských divadelních bibliotékách a muzeích několik desítek let, ožily nyní na scéně.

Inscenace se v průběhu let na baletních jevištích proměňovala. V roce 1926 Rejngold Glier vypracoval novou instrumentaci baletu, roku 1935  Agrippina Vaganova rozšířila druhé dějství na Dvoře Fleur de Lys  anakreontskou scénou divadla na divadle Diana a Aktéon z Petipova baletu Král Kandaules. Jurij Burlaka a Vasilij Medvedev tyto dodatky v nové verzi baletu ponechali, uplatnili však původní návrhy dekorací středověké Paříže a kostýmy podle Ivana Vsevoložského, tehdejšího ředitele Ruských carských divadel.

Ve své době Esmeraldaposunula vývoj baletu směrem k divadelnímu představení s vnitřní výstavbou dramatu. Také současným interpretům a představitelům  hlavních rolí dává velké možnosti k projevení taneční individuality a hereckého mistrovství. V roli Esmeraldy jsou na litografiích a fotografiích zachyceny nejslavnější baleríny z devatenáctého a počátku dvacátého století jako Carlota Grisi, Fanny Cerrito, Fany Elssler, Virginia Zucchi, Matylda Kšešinskaja a  Olga Specivceva.

Mexická primabalerín Elisa  Carilla Cabrera, absolventka Escuela Nacional de Danza Clásica de Mexico, interpretuje roli Esmeraldy v široké výrazové škále od žertovné hravosti ve scéně výuky tance s Gringoirem až k výrazovému tanci zoufalství před vlastní popravou.

Mnozí naši diváci tuto rekonstruovanou inscenaci Esmeraldy v nastudování Jurije Burlaky a Vasiluje Medvedeva znají v provedení Baletu Bolšoj z přímého přenosu společnosti Aerofilms Balet v kině. Třebaže baletní přenos přinesl jen zprostředkovaný obraz přímého emocionálního zážitku z divadla, umělecký zážitek z filmové verze byl mimořádný (více jsme psali zde). Jak dokládají recenze v mexickém tisku a televizi, obdobné umělecké zážitky přináší divákům  také Esmeraldu v provedení La Compañia Nacional de Danza.